ECLI:CZ:NSS:2010:4.AO.7.2010:34
sp. zn. 4 Ao 7/2010 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci navrhovatele:
KOMTERM, a.s., se sídlem Bělehradská 55/15, Praha 4, zast. Mgr. Lukášem Nývltem,
advokátem, se sídlem Husova 5, Praha 1, adresa pro doručování: Nad Olšinami 2447/15,
Praha 10, proti odpůrci: Město Kopřivnice, se sídlem Štefánikova 1163, Kopřivnice, o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 1 územního plánu Kopřivnice, schválené
usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice č. 600 ze dne 16. 9. 2010,
č. j. 309/2010/SÚP&47588/ 2010/Kvito,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem na zrušení opatření obecné povahy ze dne 22. 11. 2010, doručeným zdejšímu
soudu dne 23. 11. 2010, se navrhovatel domáhá zrušení Změny č. 1 územního plánu Kopřivnice,
schválené usnesením Zastupitelstva města Kopřivnice č. 600 ze dne 16. 9. 2010,
č. j. 309/2010/SÚP&47588/2010/Kvito, která nabyla účinnosti dne 8. 10. 2010 (dále též
„napadená změna územního plánu“). Napadenou změnou územního plánu bylo mimo jiné
v oddíle D) Koncepce veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umisťování, bodě D.2 Technická
infrastruktura, podbodě D.2.3 Energetika pod titulem Zásobování teplem uvedeno, že napadenou
změnou územního plánu se nahrazuje bod 2, který nově zní: Stávající primární a sekundární tepelné
rozvody jsou z převážné části navrženy k postupné rekonstrukci horkovodním rozvodem tepla předizolovaným
potrubím, v bezkanálovém provedení, spolu s osazením objektových předávacích stanic z zásobovaných objektech.
Výkon nového tepelného zdroje se stanovuje do 35 MW. V oddíle G) Vymezení veřejně prospěšných staveb,
veřejně prospěšných opatření, staveb a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a ploch pro asanaci,
pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit – Stavby pro energetiku: VTE – elektřina, VTP – plyn,
VTT – teplo, zrušeny veřejně prospěšné stavby VTT1 – výstavba nového tepelného zdroje v Kopřivnici
a VTT2 – napojení nového tepelného zdroje na stávající horkovodní soustavu CZT, jakož i věta: Rekonstrukce
horkovodní sítě prováděná v trasách stávající horkovodní a teplovodní sítě není do VPS zahrnuta. Současně
byly navrženy veřejně prospěšné stavby 1/VTT1 – nový tepelný zdroj Kopřivnice a 1/VTT2 – horkovodní
tepelné rozvody.
Navrhovatel v návrhu tvrdil, že napadenou změnou územního plánu byl zkrácen na svých
právech. Je přesvědčen, že změna nebyla vydána zákonem stanoveným způsobem a je rovněž
v rozporu se zákonem. Změnu územního plánu napadl v celém rozsahu a navrhl její zrušení.
Uvedl, že městský úřad odpůrce jako pořizovatel porušil povinnost rozhodnout o navrhovatelem
uplatněných námitkách proti návrhu napadené změny územního plánu ve smyslu §52 odst. 2 a 3
ve spojení s §53 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Podle jeho názoru
městský úřad odpůrce porušil rovněž povinnost podle ustanovení §53 odst. 4 stavebního zákona,
totiž přezkoumat soulad návrhu napadené změny územního plánu se zákonem č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o hospodaření energií“),
Státní energetickou koncepcí a Územní energetickou koncepcí Moravskoslezského kraje, jakož
i se stanoviskem Státní energetické inspekce, územního inspektorátu Ostrava ze dne 13. 7. 2010,
č. j. 1279/P-141/10/80.103/Hr, jako dotčeného orgánu státní správy, která vyjádřila s návrhem
napadené změny územního plánu nesouhlas. Městský úřad měl mimoto předložit zastupitelstvu
odpůrce návrh na zamítnutí návrhu napadené změny územního plánu podle §53 odst. 6
stavebního zákona. Zastupitelstvo odpůrce porušilo obdobně jako městský úřad povinnost podle
§54 odst. 2 stavebního zákona, jakož i povinnost rozhodnout o odpůrcem uplatněných
námitkách podle §172 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“).
Navrhovatel konkretizoval, že je vlastníkem a provozovatelem zdroje na kombinovanou
výrobu tepla a elektřiny, nacházejícího se ve městě Kopřivnice, přičemž tento zdroj zajišťuje
dodávky tepla v dostatečném rozsahu pro potřeby celého města. K výrobě tepla využívá biomasu.
S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73,
vyjádřil přesvědčení, že jeho tepelný zdroj byl bezesporu dotčen návrhem napadené změny
územního plánu, konkrétně v něm obsaženou koncepcí veřejné infrastruktury a veřejně
prospěšných staveb, která předvídá výstavbu nového tepelného zdroje výtopenského charakteru
a navazující infrastruktury, který by fakticky vyřadil z provozu tepelný zdroj navrhovatele.
Zdůraznil, že k návrhu napadené změny územního plánu, in concreto jejím výše citovaným
částem, podal námitky ve smyslu §52 odst. 2 a 3 stavebního zákona, nejprve dne 31. 8. 2010,
č. j. GŘ/15/10, následně pak rovněž ústně v rámci veřejného projednání návrhu změny
konaného dne 8. 9. 2010. V těchto námitkách poukázal na skutečnost, že stávající tepelný zdroj
v jeho vlastnictví využívá k výrobě tepla biomasu, zatímco plánovaný nový zdroj, který jej má
nahradit, má vyrábět teplo z plynu. To je v rozporu se zájmy chráněnými zákonem o hospodaření
energií a z toho důvodu je jeho výstavba neefektivní a nepotřebná. Mimo to je v rozporu
s Územní energetickou koncepcí Moravskoslezského kraje, která v návaznosti na Státní
energetickou koncepci upřednostňuje výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jakož
i neomezování využití již instalovaných výrobních kapacit a stabilizaci stávajících systémů
centrálního zásobování teplem a jejich účelné rozšiřování. Navrhovatel rovněž vznesl
pochybnosti ohledně kvalifikace horkovodních tepelných rozvodů jako veřejně prospěšných
staveb ve smyslu §2 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, když zde se jedná o v podstatě komerční
projekt města Kopřivnice, popř. jiného investora, přičemž území města je z hlediska zásobování
teplem již nyní dostatečně rozvinuto. Ze strany odpůrce byly námitky navrhovatele nesprávně
označeny za připomínky a nebyly řádně vypořádány s odůvodněním, že stávající tepelný zdroj
provozovaný navrhovatelem nebude napadenou změnou územního plánu dotčen.
Odpůrce ve vyjádření k návrhu na zrušení napadené změny územního plánu ze dne
2. 12. 2010 označil námitky navrhovatele za zcela nedůvodné a navrhl, aby Nejvyšší správní soud
návrh navrhovatele zamítl. Zdůraznil, že navrhovatel uplatnil k návrhu napadené změny
územního plánu řádně a včas připomínky ve smyslu ustanovení §52 odst. 2 a 3 stavebního
zákona, přičemž předmětná písemnost ze dne 31. 8. 2010 byla samotným navrhovatelem nazvána
a koncipována jako připomínky k návrhu změny a tvrzení v ní obsažená byla městským úřadem
odpůrce jako pořizovatelem řádně vypořádána v odůvodnění změny, konkrétně v kapitole
9.2., s. 10-11, přičemž se jedná o nedílnou součást napadené změny územního plánu. Odpůrce
zdůraznil, že u připomínek navrhovatele se nemohlo jednat o námitky mimo jiné rovněž proto,
že nebyly naplněny požadavky §52 odst. 3 stavebního zákona, když navrhovatel v nich neuvedl
údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva. Odpůrce vyhodnotil tvrzení
navrhovatele na bázi požadavků §52 odst. 2 stavebního zákona jako připomínky. Dospěl
k závěru, že se nemohlo jednat o námitky, jak nyní nově s odstupem času uvádí navrhovatel.
V této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008,
č. j. 2 Ao 1/2008 – 51, a označil vypořádání připomínek za zcela dostatečné též při poměřování
kritérii ustanovení §172 odst. 4 věty poslední správního řádu.
Dále odpůrce konstatoval, že z návrhu není zřejmé, na jakých právech byl navrhovatel
napadenou změnou územního plánu dotčen, jaká konkrétní jeho práva byla změnou zkrácena.
Vyjádřil proto pochybnosti o postavení navrhovatele jako osoby oprávněné k podání návrhu
na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu §101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zejména v těch částech změny
územního plánu, které neřeší energetickou koncepci. Důrazně se ohradil proti tvrzením
navrhovatele, týkajícím se údajného rozporu napadené změny územního plánu se zákonem
o hospodaření energií, Státní energetickou koncepcí, Územní energetickou koncepcí
Moravskoslezského kraje či se stavebním zákonem z důvodu, že nový tepelný zdroj má vyrábět
teplo z plynu, když druh paliva pro nový zdroj není v napadené změně územního plánu vůbec
řešen. Znovu poukázal na vypořádání připomínek navrhovatele obsažené v textové části změny,
z něhož citoval, že „změnou není řešen tepelný zdroj, nýbrž tepelné rozvody. Tepelný zdroj byl do územního
plánu zapracován již v roce 2006 a v letech 2007 – 2009 byl převzat do nového územního plánu Kopřivnice.
Navíc je na něj již vydáno územní rozhodnutí, jeho umístění je tedy limitem využití území.“ Vzhledem
k tomuto již dřívějšímu řízení ohledně nového tepelného zdroje se odpůrce při vypořádání
připomínek zaměřil na ty, které se týkaly tepelných rozvodů. Upozornil na skutečnost, že stávající
rozvody ve vlastnictví navrhovatele zůstávají nedotčeny a mohou i nadále sloužit k dodávce tepla
na území města Kopřivnice. Navržené řešení nových rozvodů předpokládá i nadále napojení
na stávající zdroj tepla v teplárně navrhovatele, jak je zřejmé z grafické části návrhu napadené
změny.
Odpůrce nesouhlasil rovněž s tvrzením navrhovatele, že tento vznesl námitky i ústně
v rámci veřejného projednání návrhu napadené změny územního plánu konaného dne 8. 9. 2010,
a s odkazem na zápis z veřejného projednání, spis 309/2010/SÚP, poř. č. 28, uvedl, že zástupce
navrhovatele se při něm toliko dotazoval na termín, do kterého mohou být uplatňovány
připomínky či námitky, přičemž byl opakovaně poučen, že připomínky a námitky lze uplatňovat
pouze písemně a formou danou zákonem. Žádné další dotazy, tím méně námitky či připomínky
ze strany navrhovatele vzneseny nebyly. Odpůrce dále argumentoval, že v textové části změny
územního plánu bylo řádně vyhodnoceno též stanovisko Státní energetické inspekce
k připomínkám, které se však celé vztahovalo k tepelnému zdroji, který je již územně stabilizován
pravomocným územním rozhodnutím č. j. 630/2007/SÚ&34141/2007/Fa ze dne 10. 4. 2008
(nabylo právní moci dne 20. 5. 2008) a na který je vydáno stavební povolení, přičemž Státní
energetická inspekce byla dotčeným orgánem i v těchto řízeních a opakovaně souhlasila
s navrženým řešením, resp. projektovou dokumentací. V této souvislosti odpůrce poukázal
na ustanovení §4 odst. 3 stavebního zákona, podle jehož věty první je dotčený orgán vázán svým
předchozím stanoviskem nebo závazným stanoviskem. Uzavřel, že vypořádán byl i soulad se zákonem
o hospodaření energií, Státní energetickou koncepcí a Územní energetickou koncepcí
Moravskoslezského kraje.
Navrhovatel ve vyjádření ze dne 20. 12. 2010 k podání odpůrce ze dne 2. 12. 2010
v plném rozsahu odkázal na svá tvrzení v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Zopakoval,
že napadená změna územního plánu je v rozporu se zákonem o hospodaření energií, Státní
energetickou koncepcí a Územní energetickou koncepcí Moravskoslezského kraje. Zdůraznil,
že změna se netýká pouze tepelných rozvodů, jak tvrdí odpůrce, nýbrž z jejího textu jednoznačně
vyplývá, že jejím předmětem je rovněž nový energetický zdroj. Odpůrce se proto mimo jiné měl
s negativním stanoviskem Státní energetické inspekce vypořádat ve smyslu §53 odst. 6
stavebního zákona, a to bez ohledu na dřívější (kladná) stanoviska tohoto dotčeného orgánu,
vyjádřená v jiných řízeních. Důsledky případné bezdůvodné změny stanoviska, jakkoli si Státní
energetická inspekce je jistě vědoma důvodů pro jeho pozdější změnu, mohou jít pouze k tíži
tohoto orgánu, nemohly však být důvodem pro změnu postupu odpůrce při přijímání napadené
změny územního plánu. Městský úřad ani zastupitelstvo odpůrce se stanoviskem Státní
energetické inspekce a souladem navrhované změny územního plánu s ní nezabývaly. Takový
postup je podle navrhovatele nezákonný a je důvodem pro zrušení napadené změny územního
plánu.
Odpůrce přípisem ze dne 1. 12. 2010 a shodně též navrhovatel přípisem ze dne
7. 12. 2010 Nejvyššímu správnímu soudu sdělili, že souhlasí s tím, aby věc byla ve smyslu
ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda jsou v posuzované věci
splněny podmínky řízení, a to v intencích ustanovení §101a odst. 1 věty první s. ř. s., podle
něhož návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých
právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Podle odst. 4 téhož ustanovení
je odpůrcem ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle
§101b s. ř. s. je účast dalších osob na řízení (§34) vyloučena.
Zdejší soud nejprve konstatoval, že se v případě napadené změny územního plánu
nepochybně jedná o opatření obecné povahy, což vyplývá nejen z ustanovení §43 odst. 4
stavebního zákona, podle něhož územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu,
za použití §55 odst. 2 věty první stavebního zákona, podle něhož při pořizování a vydávání změn
územního plánu se postupuje obdobně podle §43 až 46 a §50 až 54 a přiměřeně podle §47 až 49,
ale též z konstantní judikatury zdejšího soudu, který například v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 – 74, publikován pod č. 968/2006 Sb. NSS (všechna
zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná z: ), výslovně
uvedl, že schválení či změna územně plánovací dokumentace jsou opatřením obecné povahy, k jehož přezkumu
je v rozsahu stanoveném v §101a a násl. s. ř. s. oprávněn Nejvyšší správní soud.
Následně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky, zda jsou naplněny
podmínky procesní legitimace účastníků řízení. Zatímco pasivní procesní legitimace odpůrce
je na bázi ustanovení §101a odst. 4 s. ř. s. nesporná, musel se zdejší soud blíže zabývat otázkou,
zda je navrhovatel aktivně procesně legitimován k podání návrhu. Po zvážení věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že navrhovatel není aktivně procesně legitimován k podání
návrhu na zrušení napadené změny územního plánu jako opatření obecné povahy.
Zásady posuzování aktivní procesní legitimace navrhovatele v řízeních o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy byly vymezeny v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, publikováno pod č. 1910/2009 Sb.
NSS, v němž zdejší soud vyložil, že navrhovatel musí v první řadě tvrdit, že existují určitá jemu náležející
subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena. Nestačí tedy, tvrdí-li navrhovatel, že opatření
obecné povahy či procedura vedoucí k jeho vydání jsou nezákonné, aniž by současně tvrdil, že se tato nezákonnost
dotýká jeho právní sféry. (…) Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel
logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy.
To, zda je dotčení podle povahy věci vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace
prováděné konkrétním opatřením obecné povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení.
V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho
právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci
myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem
regulace (viz §43 odst. 1 stavebního zákona). Územní plány regulují základní koncepci rozvoje a uspořádání,
jakož i přípustné a zakázané způsoby využití určitého území. Území je prostor skládající se z pozemků
a na nich umístěných věcí, především staveb. Předmětem regulace územního plánu je tedy území tvořené primárně
sumou nemovitých věcí. Územním plánem mohou tedy ve své právní sféře být dotčeny ty osoby, které mají práva
k nemovitostem nacházejícím se na území tímto plánem regulovaném. Právo nějak nakládat určitou věcí (a tedy
i nebezpečí, že bude určitá osoba v tomto svém právu, zejména v jeho rozsahu, obsahu, kvalitě či různých
modalitách či potenciálních možnostech jeho výkonu, územním plánem nějak omezena) je v posledku vždy
odvozeno od vlastnického práva k této věci – buď právo nakládat věcí je přímo součástí vlastnického práva
(pak jde o výkon vlastnického práva), nebo vyplývá z omezení vlastnického práva jiných osob k dotyčné věci
(pak jde o věcné právo k věci cizí, které může mít soukromoprávní i veřejnoprávní povahu), anebo jde o právo
relativní, poskytnuté tím, kdo je oprávněn přímo či zprostředkovaně věcí disponovat (typicky právo nájemní
či podnájemní, ale i výpůjčka aj.). Soukromoprávní (případně výjimečně i veřejnoprávní) právní vztahy k věcem
na území jsou pak i podmínkou výkonu ekonomických a jiných činností chráněných ústavně zaručenými
základními právy. Tak například ústavně zaručené právo na podnikání lze v určité lokalitě vykonávat jen tehdy,
je-li dotyčný podnikatel oprávněn pozemek, na kterém chce např. něco vyrábět či pěstovat, užívat, tj. je-li jeho
vlastníkem, oprávněným k němu na základě věcného břemene nebo třeba nájemcem.
Výše uvedené úvahy jsou určující pro posouzení, kdo může být navrhovatelem v řízení o návrhu
na zrušení územního plánu nebo jeho části. Může jím být zásadně jen taková osoba, která má přímý
a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno. Bude jím tedy vlastník
(spoluvlastník) pozemku nebo jiné nemovité věci (nebo jiných majetkových hodnot majících povahu obdobnou
nemovitým věcem – tedy bytů a nebytových prostor, viz §118 odst. 2 o. z.) a oprávněný z věcného práva
k takovýmto věcem (majetkovým hodnotám).
Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel,
který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem,
že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním
plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem
tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územní
plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku
(např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.
(body 31, 34 až 37).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že navrhovatel požadavkům zákona a citované
konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu nedostál. Je nucen konstatovat,
že navrhovatel v návrhu na zrušení opatření obecné povahy plausibilně, logicky
konsekventně a myslitelně netvrdil možnost dotčení své právní sféry jím napadenou
změnou územního plánu. Ve svém návrhu toliko uvedl, že je vlastníkem a provozovatelem
zdroje na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, nacházejícího se ve městě Kopřivnice, přičemž
jeho tepelný zdroj byl údajně dotčen návrhem napadené změny územního plánu, konkrétně
v něm obsaženou koncepcí veřejné infrastruktury a veřejně prospěšných staveb, která předvídá
výstavbu nového tepelného zdroje výtopenského charakteru a navazující infrastruktury, který
by v budoucnu fakticky vyřadil z provozu tepelný zdroj navrhovatele.
Uvedená tvrzení stěžovatele považuje Nejvyšší správní soud za toliko zcela obecná
a nepřesvědčivá. Je zjevné, že napadená změna územního plánu nijak nezasahuje do vlastnických
práv navrhovatele ke stávajícímu tepelnému zdroji v jeho vlastnictví, ani k pozemkům, na nichž
je tento tepelný zdroj vybudován, neboť se jich netýká a nenachází se ani v bezprostředním
sousedství. Navrhovatel nemůže být napadenou změnou územního plánu dotčen, což je na první
pohled zřejmé z její textové a grafické části, neboť pozemky ve vlastnictví navrhovatele nejsou
územním plánem regulovány, a nejsou jím ani dotčeny, tak jak byl pojem dotčenosti vymezen
v konstantní judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 - 73, publikován pod č. 1462/2008 Sb. NSS, v němž
zdejší soud vymezil, že pojem „dotčenosti“ (§52 odst. 2) je nutno vykládat šířeji nežli jen tak, že může být
naplněn pouze u vlastníků pozemků či staveb, na které přímo dopadá změna územního plánu. „Mezující soused“
má právo uplatnit námitky vždy; „nemezující soused“ výjimečně, a to v závislosti na okolnostech konkrétní věci.
Je třeba konstatovat, že navrhovatel není mezujícím sousedem a v předmětné věci
ani nemezujícím sousedem, když územní regulací, která je předmětem napadené změny územního
plánu, nemůže být jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nijak dotčeno,
a to ani aktivitou na regulovaném území předpokládanou, jejíž vlivy by se mohly významně
projevit na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které by mohly vést
k významnému snížení hodnoty jeho majetku. Takové dotčení navrhovatel ostatně ani neuvádí.
Jediný možný vliv, který by napadená změna územního plánu mohla vyvolat, lze případně
spatřovat v rovině obchodních aktivit navrhovatele, ovlivněných vybudováním a napojením
do sítě nového, konkurenčního tepelného zdroje. Zde se však jedná o sféru podnikatelské
činnosti navrhovatele, proti jejímuž případnému dotčení se nelze bránit na základě
zpochybňování územního plánu či jeho změny, tak jak byl předmět napadené změny územního
plánu vymezen výše.
Navíc je možno poukázat na vyhodnocení připomínek k návrhu napadené změny
územního plánu (kapitola 9.2., s. 10-11 odůvodnění změny), v němž je vysvětleno: Změnou č. 1 ÚP
(tj. územního plánu) Kopřivnice není řešen tepelný zdroj, nýbrž tepelné rozvody. Tepelný zdroj byl do územního
plánu zapracován již v roce 2006 a v letech 2007 – 2009 byl převzat do nového územního plánu Kopřivnice.
Navíc je na něj již vydáno územní rozhodnutí, jeho umístění je tedy limitem využití území. Je m. j. zřejmé,
že nový tepelný zdroj pro město Kopřivnice byl do územního plánu zahrnut již dříve.
Z napadené změny územního plánu nevyplývá jakékoliv omezení, tím méně vyřazení z provozu
stávajícího tepelného zdroje navrhovatele. V odůvodnění napadené změny územního plánu
(kapitola 3.7.3., s. 3 odůvodnění změny) se k tomu toliko uvádí: Vzhledem k neujasněné situaci
v dlouhodobých dodávkách tepla pro soustavu CZT (tj. centrálního zásobování teplem) města Kopřivnice
z teplárenského zdroje Energetiky Kopřivnice a.s. se v rámci ÚP Kopřivnice navrhuje výstavba nového tepelného
zdroje, který by zajistil potřebu tepelného příkonu ve výši 35 MW.
V návaznosti na právě uvedené pak nelze než konstatovat, že postupná rekonstrukce
primárních a sekundárních tepelných rozvodů horkovodním rozvodem tepla předizolovaným
potrubím v bezkanálovém provedení, která je nosným předmětem napadené změny územního
plánu, již vůbec neznamená jakékoliv dotčení právní sféry navrhovatele ani zásah do provozu
stávajícího tepelného zdroje v jeho vlastnictví, přičemž navrhovatel takový zásah ani přímo
netvrdí, když jej primárně odvozuje od části územního plánu týkající se nového tepelného zdroje.
Nejvyšší správní soud bez potřeby jakéhokoliv hlubšího přezkoumávání napadené změny
územního plánu neshledává důvod pochybovat o vyhodnocení připomínek k návrhu napadené
změny územního plánu (kapitola 9.2., s. 11 odůvodnění změny), konkrétně formulaci, že stávající
rozvody ve vlastnictví navrhovatele zůstávají nedotčeny a mohou i nadále sloužit k dodávce tepla na území města
Kopřivnice. Navržené řešení nových rozvodů předpokládá i nadále napojení na stávající zdroj tepla v teplárně
navrhovatele, jak je zřejmé z grafické části návrhu. Navrhovatel mimoto vznesl pochybnosti ohledně
kvalifikace horkovodních tepelných rozvodů jako veřejně prospěšných staveb ve smyslu §2
odst. 1 písm. l) stavebního zákona, které jsou však pro posouzení jeho aktivní procesní legitimace
zcela irelevantní. Dalšími částmi změny územního plánu mimo výše uvedené, ergo těmi, které
se netýkají energetické koncepce města Kopřivnice, nýbrž například urbanistické koncepce
rozvoje jednotlivých katastrálních území v podobě změn plochy bydlení v rodinných domech
(individuální) na plochu zeleně na veřejných prostranstvích a naopak či systému sídelní zeleně,
navrhovatel zjevně nebyl nijak dotčen a tyto nejsou navrhovatelem blíže zmiňovány či jakkoliv
zpochybňovány.
K otázce možného porušení procesních práv navrhovatele v rámci řízení k přijetí
napadené změny územního plánu je znovu třeba poukázat na výše citované usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, podle něhož
skutečnost, že okruh navrhovatelů je v případě napadení územního plánu návrhem podle §101a a násl. s. ř. s.
zásadně omezen jen na osoby s určitými hmotnými právy k nemovitým věcem na území regulovaném územním
plánem, neznamená, že tyto osoby nemohou namítat dotčení svých procesních práv. Uvedené osoby mohou v procesu
vedoucím k vytvoření územního plánu podle toho, jaká absolutní práva a k jakým věcem mají, podávat námitky
(§52 odst. 2 stavebního zákona) nebo připomínky (§52 odst. 3 stavebního zákona), což jim dává řadu
procesních práv; jsou-li tato práva porušena, může to znamenat porušení zákonem stanoveného způsobu vydání
územního plánu (§101d odst. 1 s. ř. s.), a tedy důvod k jeho zrušení. K přípustnosti návrhu však navrhovateli
nepostačí, aby namítal pouze takové porušení procedurálních pravidel, které mohlo sice objektivně vést
k nezákonnosti opatření obecné povahy, avšak žádným způsobem nemohlo způsobit, že tato nezákonnost
se dotkla jeho vlastní právní sféry. Přípustnost návrhu je totiž ve smyslu §101a s. ř. s. dána tím, že navrhovatel
tvrdí zkrácení svých vlastních práv; navrhovatel tedy nemá oprávnění podat actio popularis (bod 40 a 41).
Z právě uvedeného vyplývá, že pokud navrhovatel není aktivně procesně legitimován
k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, jako je tomu v tomto případě a bylo
vysvětleno výše, je vyloučeno, aby namítal porušení procedurálních pravidel, byť by k jejich
porušení došlo, neboť taková případná nezákonnost se žádným způsobem nemohla dotknout
jeho právní sféry.
Nad rámec potřebného odůvodnění (jako obiter dictum) zdejší soud ohledně tvrzení
navrhovatele, že k návrhu napadené změny územního plánu podal námitky ve smyslu §52 odst. 2
a 3 stavebního zákona, přičemž odpůrce porušil svoji zákonnou povinnost o navrhovatelem
uplatněných námitkách rozhodnout ve smyslu §53 odst. 1 stavebního zákona a §172 odst. 5
správního řádu, konstatuje, že se nemohlo jednat o námitky, když předmětná písemnost
ze dne 31. 8. 2010 byla navrhovatelem výslovně označena jako „ke sp. zn.
309/2010/SÚP&40578/ 2010/Kvito - Připomínky k návrhu zadání změny č. 1 územního plánu
Kopřivnice“ a pochybnosti o právní povaze nevzbuzují ani její obsah a formulace. Tyto naprosto
neodpovídají podmínkám vymezeným v ustanovení §172 odst. 5 správního řádu, navrhovatel
v nich rovněž opomenul uvést údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva,
jak v případě námitek požaduje §52 odst. 3 stavebního zákona. Ze záznamu o průběhu veřejného
projednání návrhu napadené změny územního plánu konaného dne 8. 9. 2010 pak nevyplývá
podání jakýchkoliv nových či rozšíření již podaných připomínek. Připomínky navrhovatele byly
odpůrcem důkladně vypořádány v kapitole 9.2., s. 10-11 odůvodnění napadené změny územního
plánu (viz citace výše), a to v souladu s požadavky §172 odst. 4 poslední věty správního řádu,
podle něhož je správní orgán povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy
a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění, přičemž navrhovatel toto vypořádání svých připomínek
až do podání nynějšího návrhu na zrušení opatření obecné povahy nijak nezpochybňoval.
Ohledně ostatních navrhovatelem uváděných údajných pochybení při vydání napadené
změny územního plánu, zejména tvrzeného rozporu se stavebním zákonem [zejména jeho §53
odst. 4 a 6 či chybnou aplikaci §2 odst. 1 písm. l)], zákonem o hospodaření energií, Státní
energetickou koncepcí či Územní energetickou koncepcí Moravskoslezského kraje, jakož
i se stanoviskem Státní energetické inspekce, územního inspektorátu Ostrava ze dne 13. 7. 2010,
č. j. 1279/P-141/10/80.103/Hr, jako dotčeného orgánu státní správy, pak zdejší soud konstatuje,
že ani těmito tvrzeními navrhovatele, popř. jeho argumentací týkající se druhů paliva pro stávající
a nový tepelný zdroj se nemohl zabývat, a to z důvodu absence navrhovatelovy aktivní procesní
legitimace k podání návrhu na zrušení napadené části územního plánu jako opatření obecné
povahy.
Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jestliže navrhovatel
nesplní podmínky aktivní procesní legitimace, tedy plausibilně, logicky konsekventně a myslitelně
netvrdí možnost dotčení své právní sféry jím napadeným opatřením obecné povahy, je návrh
nutno odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., ergo z důvodu, že návrh byl podán osobou k tomu
zjevně neoprávněnou. Ve výše opakovaně citovaném usnesení rozšířeného senátu, klíčovém
pro vymezení obecných podmínek přezkumu opatření obecné povahy, zdejší soud judikoval,
že bude-li již z obsahu samotných tvrzení navrhovatele (doplněných případně postupem podle §37 odst. 5 věty
první s. ř. s.) patrné, že i kdyby byla pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména pro povahu věci nebo jinou zcela
zjevnou skutečnost) ve své právní sféře opatřením obecné povahy dotčen, je na místě odmítnout návrh jako
nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (bod 33). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 9. 2005, č. j. 4 As 50/2004 – 59, publikován pod č. 1043/2007 Sb. NSS, který je třeba
přiměřeně aplikovat i na nyní projednávanou věc, blíže rozvedl, že postup podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. (...) lze vyhradit toliko případům nedostatku procesní legitimace, například absence osoby v právním slova
smyslu na místě žalobce, nedostatek tvrzení o poškozených právech, nedostatek tvrzení o tom, že napadené
rozhodnutí bylo nezákonné, a jen zcela zjevným nedostatkům legitimace hmotné, zjistitelným bez pochyb,
okamžitě zpravidla již ze žaloby samotné (například v těch případech, kdy žalobce tvrdí porušení práva, jehož již
pojmově vůbec nemůže být nositelem.
Na základě výše uvedených důvodů dospěl zdejší soud k závěru, že navrhovatel nesplňuje
podmínky aktivní procesní legitimace k řízení o jeho návrhu na zrušení opatření obecné povahy –
Změny č. 1 územního plánu Kopřivnice. Nejvyšší správní soud proto návrh odmítl podle §46
odst. 1 písm. c) s. ř. s., tedy jako podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §101d odst. 5 s. ř. s. tak, že žádný
z účastníků řízení o zrušení opatření obecné povahy nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu