ECLI:CZ:NSS:2017:4.AS.135.2017:42
sp. zn. 4 As 135/2017 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: D. N., zast. Mgr. Jaroslavem
Topolem, advokátem, se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad
Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 6. 2016, č. j. KrÚ 47328/2016/ODSH/14, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 13. 6. 2017, č. j. 36
A 1/2016 - 68,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Městského úřadu Hlinsko, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
(dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že dne
9. 10. 2015 v 14.58 hodin, v obci Hlinsko, místní část Chlum, na silnici I/34 na úrovni domu
čp. 132 ve směru jízdy na Ždírec nad Doubravou jako řidič motorového vozidla tovární značky
Škoda, registrační značky X, řídil vozidlo rychlostí 62 km/h, přičemž dovolená rychlost byla
v místě 50 km/h. Po odečtení odchylky byla nejnižší naměřená rychlost stanovena na 59 km/h,
za což byla žalobci uložena pokuta 1.500 Kč
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou. Namítal, že nejvyšší povolenou
rychlost nepřekročil, neboť bylo měřeno zcela jiné vozidlo, než jeho. Z provedeného dokazování
před správním orgánem I. stupně dále nelze uzavřít, kde mělo být přesně měření rychlosti
provedeno. Je tak nejasné místo spáchání přestupku. Za místo měření by přitom mělo
být považováno umístění měřícího zařízení a nikoli poloha pohybujícího se vozidla. Rychlost
vozidla také neměla být změřena správně, neboť záměrný kříž měřícího zařízení se částečně
nacházel na vozovce a nikoli na vozidle.
[3] Krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že výhrada žalobce, že bylo měřeno jiné
vozidlo, nemá jakoukoli oporu ve spise. Ve vyjádření strážníků (úředním záznamu) je uvedeno,
že vozidlo po celou dobu měření sledovali. Jiné vozidlo se na pořízených fotografiích nenachází.
Jednalo se o měření a focení tzv. vícenásobným snímkem, kdy prvním snímkem je změřeno
a zachyceno zaměřené vozidlo, další fotografie slouží pouze pro potvrzení identifikace vozidla
(mění se tedy pouze vzdálenost zachyceného vozidla, nikoliv však číslo snímku, změřená rychlost
a čas).
[4] Krajský soud dále konstatoval, že místo měření rychlosti vozidla je ze správního spisu
a z pořízených důkazů zřejmé. Měřícím zařízením byla zaznamenána poloha zařízení pomocí
souřadnic GPS a též vzdálenost měřeného objektu (vozidla). Místo měření pohybujícího
se vozidla vyhovovalo pokynu Policie ČR. Spekulace žalobce o tom, že místem měření se rozumí
stanoviště strážníků, resp. místo, kde je umístěn radar, je nesmyslnou konstrukcí a nemá
nic společného s jednoznačným určením místa přestupku. Tento požadavek není primárně kladen
proto, aby místo spáchání přestupku bylo určeno s přesností na milimetry či jednotky metrů,
nýbrž proto, aby přestupek byl nezaměnitelně označen a vymezen.
[5] Z fotodokumentace je patrné, že záměrný kříž měřícího zařízení byl správně při měření
rychlosti umístěn na přijíždějící vozidlo, přístroj jeho rychlost zaznamenal, údaje z měřícího
zařízení na fotodokumentaci jsou čitelné a svědčí o tom, že v uvedenou dobu bylo měřeno
skutečně vozidlo řízené žalobcem. Žalobce předložil soudu blíže neoznačené a nedatované
vyjádření Českého metrologického institutu (ČMI), ze kterého ani nelze seznat, k jakému
konkrétnímu přestupku se ČMI vyjadřoval. Krajský soud uvedl, že ČMI není oprávněn
nahrazovat funkci správních orgánů a soudů a hodnotit fotodokumentaci, kterou ani nemohl
disponovat. Navíc je soudu z úřední činnosti známo, že ČMI se sám k uvedené praxi právního
zástupce žalobce vyjádřil tak, že jeho vyjádření v jiné věci s jinými přestupky nijak nesouvisí,
bylo vydáno k jinému případu a mohlo by se též jednat o zneužití vyjádření ČMI.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá,
že odkaz na úřední záznam o změření rychlosti jeho vozidla nemůže prokazovat, že bylo
změřeno skutečně jeho vozidlo. Jedná se o listinu, která nemůže být samostatně užita
k dokazování a její obsah nadto podle stěžovatele o jeho vině nesvědčí. Z žádného provedeného
důkazu neplyne, že změřené vozidlo (tj. vozidlo, na kterém je umístěn záměrný kříž) je vozidlem
žalobce. Správní orgány také pochybily, pokud neprovedly výslech strážníků, kteří měření
prováděli.
[7] Stěžovatel dále namítá, že stanovení místa protiprávního jednání nemá oporu v podkladech
rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel se dopustil překročení nejvyšší dovolené
rychlosti v obci Hlinsko, na silnici I/34, na úrovni domu č. p. 132. Z úředního záznamu však
vyplývá, že měření probíhalo u domu č. p. 40. Stěžovatel zde činí sporným, ve kterém z těchto
míst byla rychlost vozidla změřena. Pokud by se u domu č. p. 40 nacházel rychloměr,
bylo by nadto provedené měření nelegální, neboť takové místo již nespadalo mezi místa k měření
povolená Městské policii Hlinsko podle §79a zákona o silničním provozu. Touto otázkou se však
krajský soud řádně nezabýval.
[8] Stěžovatel nakonec namítá, že záměrný kříž na fotografii z měření je umístěn částečně
mimo vozidlo, což je v rozporu s podmínkami měření rychlosti. Tuto skutečnost chtěl stěžovatel
prokázat vyjádřením ČMI jako příslušné certifikační autority, které k žalobě přiložil. Pokud ČMI
konstatoval, že každé měření, které je prováděné laserovým rychloměrem, a na jehož fotografii
záměrný kříž zasahuje mimo měřené vozidlo, je neprůkazné, pak bylo nutné z takového vyjádření
vycházet. Podle stěžovatele není z rozsudku zřejmé, jak soud k předloženému vyjádření ČMI
přistoupil. Zda jej provedl jako důkaz, či nikoliv. Dále není zřejmé, z jakého důvodu považoval
krajský soud umístění záměrného kříže na vozidle stěžovatele za správné.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu a trvá
na správnosti svého rozhodnutí.
III. Posouzení kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen
advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že napadený rozsudek netrpí žádnými
z nedostatků zakládajících nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Důvody, které městský soud vedly
k zamítnutí žaloby, jsou z odůvodnění seznatelné. Krajský soud vylíčil konkrétní skutkové
okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení důvodnosti
žaloby, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěl (srov. např. rozsudek NSS
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44). Nejvyšší správní soud rovněž neshledal,
že by krajský soud opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(viz např. rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73).
[13] Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné
subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn,
ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí
(srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 - 24). Přestože je odůvodnění
napadeného rozsudku ve vztahu k některým žalobním námitkám strohé, nebrání Nejvyššímu
správnímu soudu ve věcném přezkumu napadeného rozsudku.
[14] Nejvyšší správní soud dále neshledal důvodnou námitku, že podklady ve správním spise
neposkytují dostatečnou oporu pro závěr, že byla skutečně změřena rychlost vozidla stěžovatele.
Dokumentace k přestupku na č. l. 3 správního spisu obsahuje tiskovou sestavu z měřícího
zařízení, jejíž součástí jsou dvě fotografie vozidla stěžovatele a detail poznávací značky.
První fotografie zachycuje vozidlo z dálky se záměrným křížem měřícího zařízení umístěným
na vozidle. Na této fotografii je zřetelný pouze obrys vozidla. Druhá fotografie zachycuje vozidlo
zblízka a jsou na ní rozeznatelné detaily vozidla včetně registrační značky. Stěžovatel v řízení
před správními orgány nerozporoval, že na této fotografii je jeho vozidlo.
[15] Krajský soud provedl při ústním jednání důkaz částí manuálu k měřícímu zařízení TruCAM
(č. l. 48 – 58 soudního spisu), z něhož vyplývá, že měřící zařízení při změření rychlosti vozidla
pořídí videoklip, ze kterého při následném zpracování příslušným softwarem vytvoří snímek
zhotovený v okamžiku měření a dokumentační snímek. Tyto snímky jsou součástí výstupu
zařízení (tiskové sestavy) obsahujícího naměřené hodnoty. Naměřené hodnoty podle manuálu
nemohou být ovlivněny zpracovatelem. Ze snímku pořízeného při změření vozidla je patrné,
že před změřeným vozidlem ani za ním se ve viditelné vzdálenosti nenacházelo žádné jiné
vozidlo, které by mohlo vyvolat záměnu s vozidlem na snímku dokumentačním.
[16] V úředním záznamu o změření a kontrole stěžovatele na č. l. 2 správního spisu je potom
uvedeno, že „[p]o celou dobu měření vozidla, až po jeho zastavení bylo vozidlo na dohled strážníků“,
což opět vylučuje záměnu s jiným vozidlem. Je třeba odmítnout spekulace stěžovatele o významu
citované věty, jelikož z kontextu úředního záznamu je zřejmé, že strážníci provádějící měření
neměli o identifikaci vozidla stěžovatele žádné pochybnosti, které by nasvědčovaly záměně
s jiným vozidlem.
[17] K použitelnosti úředního záznamu jako důkazu Nejvyšší správní soud konstatuje, že zákon
zapovídá použít jako důkazní prostředek pouze úřední záznam o podání vysvětlení (viz §137
odst. 4 správního řádu), nikoliv jakýkoliv úřední záznam (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2016,
č. j. 6 As 73/2016 - 40, nebo ze dne 26. 4. 2013, č. j. 4 As 17/2012 - 36). Úřední záznam
v posuzovaném případě rovněž nestojí osamocen, jak namítá stěžovatel, nýbrž v souvislosti
s výstupem z měřícího zařízení. Provádět výslech strážníků by v této situaci bylo nadbytečné,
jelikož o identifikaci vozidla nevznikla v řízení žádná pochybnost. Tato námitka proto není
důvodná.
[18] Stěžovatel dále namítal, že ve správním řízení nebylo jednoznačně určeno místo
protiprávního jednání stěžovatele, neboť z podkladů ve správním spise není zřejmé, zda byla
rychlost vozidla změřena u domu č. p. 40 nebo č. p. 132.
[19] V posuzovaném případě bylo protiprávní jednání stěžovatele vymezeno ve výroku
rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že stěžovatel měl naplnit skutkovou podstatu
přestupku porušení nejvyšší povolené rychlosti tím, že „dne 9. října 2015 před 14:58 hod., na pozemní
komunikaci, silnici I/34, v obci Hlinsko místní část Chlum, v uzavřené části obce, kde je dovolená maximální
rychlost jízdy 50km/h, řídil ve směru na obec Ždírec nad Doubravou osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda,
rzv. X (CZ), a projel ve 14:58 hod. tímto úsekem a když byl na úrovni domu č. p. 132 v obci Hlinsko místní
část Chlum, byla mu hlídkou Městské policie Hlinsko naměřena rychlost jízdy 62 km/h, po odečtu tolerance
stanovené zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, pak byla stanovena konečná rychlost 59 km/hod.“
[20] Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel se měl podle výroku rozhodnutí překročení rychlosti
dopustit na silnici I/34 v obci Hlinsko, místní část Chlum, ve směru na obec Ždírec
nad Doubravou na úrovni domu č. p. 132. Toto vymezení místa přestupku odpovídá
skutečnostem zaznamenaným ve správním spise. Podle úředního záznamu na č. l. 2 správního
spisu probíhalo měření rychlosti u domu č. p. 40 v obci Chlum, což znamená, že v tomto místě
bylo umístěno měřící zařízení. Výstup z měřícího zařízení na č. l. 3 správního spisu potom
obsahuje GPS souřadnice místa měření a vzdálenost změřeného vozidla od místa měření,
v tomto případě 194 m, která podle plánku na č. l. 16 správního spisu odpovídá pozici vozidla
u domu č. p. 132.
[21] Uvedené skutečnosti stěžovatel nijak nezpochybnil, přičemž sám v kasační stížnosti uvádí,
že GPS souřadnice odpovídají umístění měřícího zařízení u domu č. p. 40. Místo spáchání
přestupku tedy bylo vymezeno dostatečně určitě a v souladu se zjištěným skutkovým stavem.
[22] Důvodná v této souvislosti není ani námitka, že pokud bylo měřící zařízení umístěno
u domu č. p. 40, bylo měření rychlosti provedeno v rozporu s pokynem opravňujícím Městskou
policii Hlinsko k měření rychlosti. Podle §79a zákona o silničním provozu může obecní policie
měřit rychlost výhradně na místech určených Policií ČR. V posuzovaném případě je na č. l. 7
správního spisu založeno stanovisko Policie ČR ze dne 26. 1. 2015, ve kterém jsou vymezeny
úseky, kde je Městská policie Hlinsko oprávněna k měření rychlosti. Mezi nimi je také úsek
vymezený jako: „Hlinsko, m. č. Chlum, pozemní komunikace č. I/34 v obou směrech jízdy, v měřeném úseku
od objektu čp. 140 po zastávku autobusu ve směru výjezdu na obec Hlinsko“.
[23] Z mapy na č. l. 16 správního spisu i mapy předložené stěžovatelem v řízení před krajským
soudem (č. l. 25 spisu krajského soudu) vyplývá, že dům č. p. 132, u kterého bylo vozidlo
stěžovatele změřeno, se nachází ve výše vymezeném úseku. Tento úsek je ve stanovisku ze dne
26. 1. 2015 označen jako „měřený úsek“, tj. úsek, který podléhá měření rychlosti. Nejvyšší správní
soud konstatuje, že není v rozporu s citovaným stanoviskem, pokud se měřící stanoviště Městské
policie Hlinsko nacházelo mimo uvedený úsek u domu č. p. 40. Podstatná je skutečnost,
že rychlost vozidla stěžovatele byla změřena v měřeném úseku.
[24] Stěžovatel nakonec namítal, že měření bylo provedeno nesprávně, jelikož záměrný kříž
je na fotografii z měření umístěn částečně mimo vozidlo. Ani tato námitka není důvodná.
Na snímku z měření v posuzovaném případě je záměrný kříž vycentrován na vozidlo stěžovatele.
S ohledem na vzdálenost vozidla stěžovatele od měřícího zaměření (194 m) grafické vyobrazení
záměrného kříže krajními částmi jeho ramen přesahuje okraje vozidla. Tento způsob zaměření
však nelze považovat za nesprávný, jelikož i na snímcích v manuálu k měřícímu zařízení TruCAM
na č. l. 49 a 50 spisu krajského soudu záměrný kříž vozidlo přesahuje podobným způsobem,
jako v posuzovaném případě.
[25] Podle části manuálu k měřícímu zařízení na č. l. 11 správního spisu je potom maximální
povolená vzdálenost měření 400 m, tj. více než dvojnásobek vzdálenosti, na kterou bylo změřeno
vozidlo stěžovatele. S ohledem na to nelze považovat situaci, kdy záměrný kříž vozidlo na snímku
přesahuje, za nestandardní, jelikož zařízení je uzpůsobeno k měření vozidel i na větší vzdálenosti
než v posuzovaném případě, kdy nutně musí být nepoměr relativní velikosti vozidla a záměrného
kříže na fotografii ještě výraznější.
[26] Co se týče vyjádření ČMI na č. l. 17 spisu krajského soudu, které bylo podle protokolu
o jednání krajského soudu na č. l. 64 v řízení před krajským soudem řádně provedeno jako důkaz,
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením této listiny krajským soudem. Z vyjádření
nelze seznat, k jakému přestupku se ČMI vyjadřoval (tj. zda bylo umístění záměrného kříže
srovnatelné s posuzovaným případem) a závěry v něm uvedené nejsou nijak odůvodněné. Nelze
jim tedy přisuzovat obecnou platnost a pro posouzení věci nejsou směrodatné.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[27] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[28] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. září 2017
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu