ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.21.2011:60
sp. zn. 4 As 21/2011 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: E. R. A. S.,
zast. Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou, se sídlem Bělehradská 568/92, Praha 2, proti
žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát
cizinecké policie Praha - Ruzyně, se sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č. j. 7 A 154/2010
- 19,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č. j. 7 A 154/2010 - 19,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná rozhodnutím ze dne 2. 9. 2010, č. j. CPR-3186-16/PŘ-2010-004112,
podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“),
rozhodla o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. V odůvodnění tohoto rozhodnutí
žalovaná uvedla, že žalobci bylo uděleno správní vyhoštění na dobu dvou let. Žalobce dne
9. 9. 2006 svévolně opustil Přijímací středisko Praha Ruzyně - Velké Přílepy a dne 11. 9. 2006
nelegálně vycestoval z území České republiky, přičemž státní hranice překročil bez cestovního
dokladu v úkrytu nákladního automobilu a na území Francouzské republiky vstoupil
neoprávněně. Žalobce opustil území České republiky poté, kdy nabylo právní moci rozhodnutí
o neudělení azylu. Žalobce se tak v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou
neslučitelná s právními předpisy, tedy závažným způsobem narušil veřejný pořádek.
Je tak podle žalované dáno důvodné nebezpečí, že by se žalobce mohl obdobného jednání
dopustit i v budoucnu. Žalovaná též shledala existenci důvodné obavy, že by žalobce mohl mařit
nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Následně žalovaná uzavřela,
že „vzhledem k výše uvedeným skutečnostem došel … k závěru zajistit … podle §124 odst. 1 …,
a to vzhledem k tomu, že … hrozí reálné nebezpečí, že byste mohl opakovaně závažným způsobem narušit
veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.“.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované žalobce uvedl, že v jeho případě byla splněna
pouze jedna podmínka uvedená §124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tedy, že vůči němu
bylo rozhodnuto o správním vyhoštění, nicméně „z odůvodnění rozhodnutí o zajištění však žádným
způsobem nevyplývá, že by zároveň došlo k naplnění podmínky druhé“, tedy že je dáno nebezpečí ohrožení
bezpečnosti státu, narušení veřejného pořádku závažným způsobem nebo maření či ztěžování
výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná z jednoho protiprávního jednání z roku 2006
dovozuje, že k němu dojde také v budoucnu, což nemůže obstát, neboť je třeba zkoumat aktuální
situaci. Dále žalobce vytkl žalované, že postupovala v rozporu se zásadami správního řízení.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že vůči žalobci bylo zahájeno řízení o správním
vyhoštění, které mu bylo uděleno na dva roky. Důvody pro vydání rozhodnutí o zajištění
byly dále dány tím, že žalobce svévolně opustil Přijímací středisko Praha Ruzyně - Velké Přílepy,
odkud vycestoval bez cestovního dokladu do Spolkové republiky Německo a následně
Francouzské republiky, aniž by měl platné oprávnění k pobytu. Žalobce nemá v České republice
žádné příbuzné či známé a nikdy mu nebylo uděleno povolení k pobytu. Navíc nedisponuje
dostatečnými finančními prostředky pro vycestování. Podle žalované je tak dána obava,
že žalobce se bude snažit vyhnout návratu do země původu, opětovně nelegálně opustit území
České republiky a opakovaně nelegálně vstoupit na území jiných států bez platného oprávnění.
Tím vzniká důvodné nebezpečí, že bude mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním
vyhoštění. Podle žalované proto byly naplněny podmínky pro zajištění podle §124 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2010, č. j. 7 A 154/2010 - 19, žalobu
napadající rozhodnutí žalované zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku soud uvedl, že žalobce
se svévolným opuštěním přijímacího střediska a vycestováním z území České republiky
nedopustil závažného narušení veřejného pořádku, takže v tomto směru je žaloba důvodná. Soud
se však se žalovanou ztotožnil v tom, že pro shodná skutková zjištění je u žalobce dán důvod
pro zajištění kvůli obavě z maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění.
Je totiž zřejmé, že žalobce činil a hodlá činit úkony, které by zabránily tomu, aby byl navrácen
do země původu, což lze demonstrovat na jeho předchozím jednání a odchodu z České
republiky. V žalobě však žalobce napadl pouze důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí
závažného narušení veřejného pořádku, a nikoli též důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí
maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Rozhodnutí žalované
je však založeno na naplnění obou těchto důvodů pro zajištění žalobce, a proto nerozporování
jednoho z nich zakládá nedůvodnost žaloby. Ačkoli tedy soud neshledal naplnění důvodu
pro zajištění žalobce spočívajícího v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku,
tak žalobu neshledal důvodnou, neboť samostatný důvod pro zajištění spočívající v nebezpečí
maření či ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění nebyl žalobou zpochybněn.
V kasační stížnosti a v jejím doplnění žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že soud
suploval roli správního orgánu tím, že dovodil existenci jiného důvodu pro zajištění,
a to za situace, kdy sám naplnění prvního důvodu pro zajištění neshledal. Stěžovatel zdůraznil,
že soud nemůže přezkoumávat nedostatečné či neexistující části rozhodnutí žalované
a dovozovat, co chtěla žalovaná vyjevit. Podle názoru stěžovatele bylo rozhodnutí o zajištění
postaveno na nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Z rozhodnutí žalované
však nevyplývá, že by bylo v dané věci shledáno taktéž nebezpečí maření či ztěžování výkonu
rozhodnutí o správním vyhoštění. Takový závěr totiž není v rozhodnutí o zajištění řádně
odůvodněn, přičemž soud tento další důvod zajištění nemohl za správní orgán dodatečně
odůvodnit. Soud měl proto rozhodnutí žalované zrušit, což však neučinil. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
14. 12. 2010, č. j. 7 A 154/2010 - 19, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Neshledal přitom vady, k nimž by podle §109
odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Policie je podle §124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném
v den vydání žalobou napadeného rozhodnutí, oprávněna zajistit cizince staršího 15 let,
jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním
vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu,
závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí
o správním vyhoštění, zejména je-li zjištěno, že cizinec
a) se dopustil jednání uvedeného v §119 odst. 1 písm. a) nebo písm. b) bodu 6 anebo 7,
b) je evidován v evidenci nežádoucích osob (§154), nebo
c) je nežádoucí osobou zařazenou do informačního systému smluvních států.
Žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí shledala důvod pro zajištění stěžovatele
spočívající v nebezpečí závažného narušení veřejného pořádku. Tento závěr odůvodnila tím,
že se stěžovatel v minulosti opakovaně a úmyslně dopouštěl jednání, která jsou neslučitelná
se zákonem o pobytu cizinců a se zákonem o azylu č. 325/1999 Sb. a jimiž závažným způsobem
narušil veřejný pořádek. V tom žalovaná spatřovala důvodné nebezpečí, že by se stěžovatel mohl
obdobného jednání dopustit i v budoucnu. Městský soud v Praze se však s uvedeným závěrem
žalované neztotožnil a důvod zajištění spočívající v nebezpečí závažného narušení veřejného
pořádku neshledal.
V dané věci však žalovaná dovodila ještě další důvod pro zajištění stěžovatele,
který spočíval v nebezpečí maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění.
V rozhodnutí o zajištění však žalovaná tento svůj závěr nikterak neodůvodnila a neuvedla žádné
skutečnosti, které by měly nasvědčovat hrozbě maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí
o správním vyhoštění. Rozhodnutí žalované tedy postrádá rozhodné důvody pro v něm učiněný
závěr o existenci důvodu zajištění stěžovatele spočívajícího v nebezpečí maření nebo ztěžování
výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, takže v tomto směru je žalobou napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Této skutečnosti si byla zřejmě žalovaná vědoma,
neboť se tímto důvodem zajištění zabývala ve vyjádření k žalobě. Argumenty uvedené
ve vyjádření k žalobě však měly zaznít v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí,
neboť nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně
zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v řízení
před soudem a na takto dodatečné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nemůže
být brán zřetel (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004,
č. j. 3 As 51/2003 - 58, www.nssoud.cz, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 1994,
č. j. 6 A 592/93 - 23).
Rozhodnutí žalované, jež v uvedeném směru nebylo kvůli absenci odůvodnění přezkumu
vůbec způsobilé, však Městský soud v Praze přezkoumal, čímž zatížil vadou nepřezkoumatelnosti
i své vlastní rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006 - 91, www.nssoud.cz). Navíc uvedený deficit odůvodnění rozhodnutí
žalované Městský soud v Praze nahradil svým vlastním odůvodněním. V napadeném rozsudku
totiž uvedl skutečnosti, které podle jeho názoru svědčí o nebezpečí maření nebo ztěžování
výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Úkolem správního soudu však není napravovat
nedostatečné odůvodnění rozhodnutí správního orgánu a jeho rozhodovací důvody dovozovat
nebo domýšlet, neboť tím by se stavěl do jeho role a nahrazoval by jeho činnost. Uvedený
postup byl tedy nesprávný, v důsledku čehož došlo i k jiné vadě řízení před soudem, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel v žalobě výslovně uvedl, že z odůvodnění rozhodnutí žalované nevyplývá
naplnění druhé podmínky pro zajištění, která je uvedena v §124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.
Pod tuto druhou podmínku přitom stěžovatel zahrnul nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit
bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon
rozhodnutí o správním vyhoštění. V žalobě tedy stěžovatel namítl nedostatek odůvodnění
rozhodnutí žalované nejenom ohledně důvodu zajištění spočívajícího v nebezpečí závažného
narušení veřejného pořádku, nýbrž také ve vztahu k důvodu zajištění spočívajícího v nebezpečí
maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Proto nelze souhlasit
se závěrem napadeného rozsudku, podle něhož k tomuto dalšímu důvodu zajištění
nebyly v žalobě uplatněny žádné námitky. Za této situace Městskému soudu v Praze nic nebránilo
v tom, aby rozhodnutí žalované zrušil a uložil jí řádně odůvodnit důvod pro zajištění
stěžovatele spočívající v maření nebo ztěžování výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění.
Takto však Městský soud v Praze nepostupoval.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný a že v řízení před Městským soudem v Praze došlo
k jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V důsledku
toho byl naplněn důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Proto Nejvyšší
správní soud podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. rozsudek Městského soudu v Praze zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je tento soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním
názorem vysloveným v tomto zrušovacím rozhodnutí. O nákladech řízení o kasační stížnosti
rozhodne Městský soud v Praze podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s. v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu