ECLI:CZ:NSS:2011:4.AS.22.2010:54
sp. zn. 4 As 22/2010 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: J. S., zast. Mgr.
Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem Nám. Starosty Pavla 40, Kladno, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, č. j. 11 Ca
313/2008 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2008, č. j. S-MHMP 384449/2008/OST/Ja,
podle §90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil napadené
rozhodnutí Úřadu městské části Praha 6 ze dne 23. 5. 2008, č. j. MCP6 034791/2008,
sp. zn. SZ MCP6 073606/2007/OV/Le (dále též „rozhodnutí stavebního úřadu“).
Uvedeným rozhodnutím stavební úřad uložil žalobkyni pořádkovou pokutu
ve výši 25 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Důvodem k uložení
pořádkové pokuty žalobkyni podle stavebního úřadu bylo to, že „se opakovaně nezúčastnila kontrolní
prohlídky na stavbě rodinného domu č.p. X, k.ú. X, a tím znemožnila její provedení přes opakované výzvy … ze
dne 18. 4. 2007…a dále výzvu/předvolání k prověření užívání stavby v souladu s kolaudačním stavem … ze
dne 23. 5. 2007…a výzvu k účasti na kontrolní prohlídce … ze dne 15. 10. 2007 a přes opakované
upozornění a poučení ze strany stavebního úřadu o možnosti uložení pořádkové pokuty ve smyslu §173 odst. 1“.
Pokuta byla žalobkyni uložena podle §173 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb. , stavební zákon, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Stavební úřad v odůvodnění uvedl, že
žalobkyni byla doručena výzva ze dne 18. 4. 2007, č. j. MCP6 026361/2007, k účasti na kontrolní
prohlídce stavby č. p. X, k. ú. Břevnov, B. 267, P .6. Žalobkyně je výlučným vlastníkem této
stavby, což stavební úřad zjistil nahlédnutím do katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového
přístupu. Dne 24. 4. 2007 žalobkyně sdělila stavebnímu úřadu, že výzvu považuje za
bezpředmětnou a ke kontrolní prohlídce se nedostavila. Výzvou ze dne 23. 5. 2007, č. j. MCP6
034726/2007, byl proto stanoven nový termín kontrolní prohlídky, přičemž ve výzvě byla
vysvětlena oprávněnost postupu podle §132 stavebního zákona a bylo poukázáno na ustanovení
§154 odst. 1 písm. c) a §172 stavebního zákona. Žalobkyně byla též poučena o možnosti uložení
pořádkové pokuty podle §173 odst. 1 stavebního zákona a o tom, že výzvu lze považovat za
předvolání. Výzvu žalobkyně převzala, nicméně protože doložila, že na den konání kontrolní
prohlídky má již zaplacený rekreační pobyt, byla jí následně zaslána výzva ze dne 15. 10. 2007,
č. j. MCP6 069117/2007, k účasti na nové kontrolní prohlídce. Výzvu žalobkyně převzala dne
18. 10. 2007. Žalobkyně v podání ze dne 23. 10. 2007 formuloval a omluvu a vysvětlení,
proč se nařízené kontrolní prohlídky dne 26. 10. 2007 nezúčastní. V něm žalobkyně uvedla,
že nehodlá kontrolní prohlídku umožnit, nemíní umožnit vstup na pozemek a na stavbu
a nehodlá se prohlídky zúčastnit. Stavební úřad vyhodnotil situaci tak, že žalobkyně odmítá
spolupracovat při provedení kontrolní prohlídky a závažně ztěžuje postup řízení.
Podle stavebního úřadu je třeba prověřit, zda stavba rodinného domu č. p. X, k. ú. B. je užívána
k povolenému účelu a ověřit stav stavby vzhle dem k pravděpodobnému provedení stavebních
úprav podkroví (půdní vestavba) bez povolovacího procesu. Při vizuální prohlídce stavby
realizované stavebním úřadem z ulice bylo totiž zjištěno, že v úrovni podkroví byla osazena
střešní okna na východní a západní straně, což je v rozporu s uloženou dokumentací.
Fotodokumentace stavby zaslaná žalobkyní přitom není dostatečná pro vyjasnění rozporů.
Žalobkyně tak naplnila skutkovou podstatu pořádkového deliktu uvedeného v §173 odst. 1
stavebního zákona, a proto jí byla uložena pokuta. Výše uložené pokuty odpovídá polovině
zákonné výměry, neboť žalobkyně opakovaně odmítla svou účast na kontrolní prohlídce,
nicméně částečně spolupracuje se stavebním úřadem.
V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle §132 odst. 2
stavebního zákona je stavební úřad oprávněn provést ve veřejném zájmu kontrolní prohlídku
stavby. Veřejným zájmem je podle odstavce 3 téhož ustanovení rovněž požadavek, aby stavba
byla v souladu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu a aby byla užívána
k povolenému účelu. Stavební úřad potřeboval kontrolní prohlídkou zjistit skutečný stav ohledně
podezření z realizace nepovolených úprav domu č. p. X, k. ú. Břevnov, B. 267, P. 6. Ty měly
spočívat v půdní vestavbě a v osazení střešních oken v úrovni podkroví. Dále bylo třeba prověřit,
zda je stavba užívána jen k povolenému účelu , neboť bylo dáno podezření z provozování
autoopravny v přístavbě domu. Podle žalovaného byl proto dán veřejný zájem na provedení
kontrolní prohlídky stavby. Vlastník stavby byl podle §133 odst. 4 stavebního zákona povinen
zúčastnit se kontrolní prohlídky. Podle §172 odst. 1 stavebního zákona pak byly oprávněné
úřední osoby oprávněny vstupovat do staveb s vědomím jejich vlastníků při zjišťování stavu
stavby a pozemku a k opatřování podkladů pro další postupy. Protože se vlastník stavby
kontrolní prohlídky nezúčastnil, ač k tomu byl povinen, ztížil postup v řízení. Stavební úřad proto
nemohl opatřit možné podklady a zjistit, zda jsou dány důvody k zahájení řízení o odstranění
stavby podle §129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Žalovaný uvedl, že podmínkou vstupu na
cizí pozemky a stavby není existence konkrétního řízení, v rámci kterého by se prohlídka konala.
Naopak zjištění stavu stavby může vést k následnému zahájení řízení. Uložení pořádkové pokuty
je přitom podle §62 odst. 5 správního řádu prvním úkonem v řízení, takže zahájení řízení se
neoznamuje a nelze proti tomu uplatnit námitky. Žalovaný uzavřel, že stavební úřad vydal celkem
tři výzvy k účasti na kontrolní prohlídce, kterých se žalobkyně ani jednou nezúčastnila, ačkoliv
byla předem upozorněna na možnost uložení pořádkové pokuty. Z uvedených důvodů žalovaný
odvolání zamítl a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2009, č. j. 11 Ca 313/2008 - 28, žalobu
žalobkyně napadající rozhodnutí žalovaného zamítl. Soud předně uvedl, že účastníkem řízení
o uložení pořádkové pokuty je pouze ten, komu má být uložena. Přitom prvním úkonem v řízení
ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí, což vyplývá z §62 odst. 5 správního
řádu. Před vydáním rozhodnutí o pořádkovém opatření se proto řízení nezahajuje a samostatně
neoznamuje. Prověřování skutečností týkajících se stavební kázně se děje mimo řízení a teprve
poté může dojít k jeho zahájení. Podmínky pro uložení pořádkové pokuty podle §173 odst. 1
stavebního zákona jsou splněny v případě ztěžování postupu při provedení prohlídky či vstupu
do obydlí a nikoliv až v existujícím řízení. Soud dále zdůraznil, že nedošlo k tvrzenému zásahu
do ústavně zaručených práv na nedotknutelnost obydlí a ochranu soukromí. Žalobkyně
se totiž ke kontrolní prohlídce vůbec nedostavila, takže do jejího obydlí nikdo nevstoupil. Právo
na soukromí a nedotknutelnost obydlí přitom nelze podle soudu chápat jako neomezenou
a nenarušitelnou izolovanost, čemuž odpovídá čl. 12 Listiny základních práv a svobod
a s ním spojená právní úprava obsažená ve stavebním zákoně. Omezení výkonu vlastnického
práva spočívající ve vstupu na pozemek a stavbu podle §172 stavebního zákona a v provedení
kontrolní prohlídky podle §133 a §134 stavebního zákona je proto ústavně konformní.
Podle soudu žalobkyně v žalobě ani v průběhu řízení o ní nenavrhla využití moderačního práva
podle §65 odst. 3 s. ř. s. Soud uvedl, že pokuta byla uložena v zákonném rozpětí,
přičemž správní orgány zohlednily a odůvodnily rozhodná hlediska pro určení její výše.
S ohledem na tyto skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) namítla,
že ve věci nebylo zahájeno správní řízení, jehož by byla účast níkem. Dále poukázala na to,
že „soud v odůvodnění … uvádí, že zjistil, že dne 26. 10. 2007 odbor výstavby Úřadu městské části Praha 6
zahájil se žalobkyní správní řízení pro porušení stavebního zákona. Zároveň al e soud konstatoval, že řízení
o pořádkovém opatření se nezahajuje ani neoznamuje samostatným rozhodnutím …prvním úkonem v řízení
o uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. “. Není tak zřejmé, čeho se mělo zahájené řízení týkat,
jestliže se nejednalo o uložení pořádkové pokuty. Na základě toho stěžovatelka označila
rozhodnutí soudu za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Zahájení řízení má být oznámeno
účastníkům, což v daném případě nebylo naplněno. Stěžovatelka se tak během řízení nemohla
vyjádřit, v důsledku čehož došlo k nezákonnému postupu. Dále stěžovatelka namítla,
že pořádková pokuta jí byla udělena v rozporu se zákonem. Není totiž pravdou, že by závažným
způsobem ztěžovala provedení kontrolní prohlídky stavby, naopak celou dobu se stavebním
úřadem spolupracovala. Pokud se stavební úřad domáhal vstupu na její pozemek a do domu,
nebylo to v souladu se zákonem. Stavební úřad měl totiž nejprve postupovat podle 172 odst. 5
stavebního zákona a umožnění vstupu nařídit. Vedle toho jí uložil p ořádkovou pokutu ve značné
výši, ačkoliv tak mělo být učiněno až po vyčerpání jiných procesních opatření. Stěžovatelka
rovněž namítla, že se domáhala zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. V řízení před soudem
nebyla zastoupena, nicméně z obsahu jejího podání vyplývá, že nesouhlasí s výší uložené pokuty.
„Požadavek na zrušení rozhodnutí o uložení pokuty logicky implikuje požadavek na upuštění od uložení pokuty
nebo snížení výše pokuty.“ Soud se měl proto zabývat i výší uložené pokuty ve smyslu §65 odst. 3
s. ř. s. Závěrem stěžovatelka uvedla, že požadavek stavebního ú řadu na vstup na její pozemek
a do domu byl šikanózní a nezákonný. Budova je užívána k bydlení, a proto je třeba ji považovat
za obydlí. Do obydlí přitom nelze podle stavebního zákona vstoupit na základě tvrzení sousedky,
že je stavba užívána k podnikatelským účelům. Proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní
soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, č. j. 11 Ca 313/2008 - 28,
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v případě uložení pořádkové pokuty
se zahájení řízení neoznamuje. Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je v takovém případě
prvním úkonem v řízení. V dané věci nemohlo dojít k žádnému zásahu do stěžovatelčiných práv,
neboť ta se kontrolní prohlídky stavby nezúčastnila a neumožnila ani vstup na pozemek.
Tím ztížila postup stavebního úřadu, přičemž není rozhodné, že se stavebním úřadem
komunikovala a zasílala písemnosti odůvodňující její nepřítomnost. Pořádková pokuta
byla uložena v polovině zákonné sazby, přičemž jejího snížení se stěžovatelka v žalobě
nedomáhala. Žalovaný proto navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel ka v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §10 9
odst. 3 s. ř s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka předně uplatňuje jako důvod kasační stížnosti námitku odpovídající §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze podat kasační stížnost z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla -li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stěžovatelka důvodnost této námitky spatřuje v tom, že se soud nejprve
vyjádřil, že řízení bylo zahájeno dne 26. 10. 2007, ale poté uvedl, že uložení pořádkové pokuty
nepředchází samostatné oznámení o zahájení řízení, neboť rozhodnutí je prvním úkonem
v řízení.
Podle Nejvyššího správního soudu je třeba se posouzením důvodnosti této námitky
zabývat přednostně. V případě nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu je totiž vyloučen přezkum
dalších uplatněných kasačních námitek. Nejvyšší správní soud nicméně takovou vadu neshledal.
Ačkoliv napadený rozsudek trpí určitými formulačními nepřesnostmi, tak ve svém celkovém
souhrnu poskytuje jednoznačný a určitý závěr. Jestliže soud v odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že „zjistil, že dne 26. 10. 2007 odbor výstavby Úřadu městské části Praha 6 zahájil se ž alobkyní
správní řízení pro porušení stavebního zákona “, jedná se o přehlednutí významu a účelu listiny,
z níž vycházel. Ve správním spise se totiž nachází listina „ návrh na zahájení správního řízení
pro porušení stavebního zákona“ ze dne 29. 10. 2007. Podle jejího obsahu bylo provedeno místní
šetření dne 26. 10. 2007, při němž bylo zjištěno, že stěžovatelka opakovaně neumožnila
provedení kontrolní prohlídky. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba tento dokument,
byť nepříliš šťastně nazvaný jako „návrh“, považovat za interní dokument stavebního úřadu,
v němž pověření zaměstnanci uvedli zjištěné porušení stavebního zákona a předali svá zjištění
oprávněné úřední osobě k jejich vyhodnocení a vyvození dalšího postupu. Nejvyšší správní soud
přitom zdůrazňuje, že řízení ve věci uložení pořádkové pokuty se v žádném případě nezahajuje
na návrh, jak by se snad mohlo z označení listiny zdát. Povaha institutu pořádkové pokuty
totiž takový závěr vylučuje. Své nepřesné závěry ale soud uvedl na pravou míru poukazem
na §62 odst. 5 správního řádu a konstatováním, že v řízení o uložení pořádkové pokuty
je prvním úkonem vydání rozhodnutí. V této souvislosti je nepřesné i další tvrzení soudu,
že „se před vydáním vlastního rozhodnutí o pořádkovém opatření řízení nezahajuje a neoznamuje samostatným
rozhodnutím“. Obecně se totiž o zahájení řízení z moci úřední ve smyslu §46 správního řádu
nevydává žádné rozhodnutí, nýbrž se pouze činí oznámení o zahájení řízení a doručením
tohoto oznámení je řízení zahájeno (srov. §46 odst. 1 správního řádu). I přes tyto formulační
a terminologické nedostatky však nelze shledat napadený rozsudek nepřezkoumatelným.
Dalším okruhem námitek, podřaditelných pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., stěžovatelka napadá sp rávnost a zákonnost postupu správních orgánů,
neboť před vydáním rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty měla být porušena její procesní
práva a navíc uložení pořádkové pokuty nebylo podle ní namístě.
Tato námitka není důvodná. Pořádková pokuta je institutem sloužícím k zajištění průběhu
a pořádku při postupu správních orgánů. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 69/2009 - 53, www.nssoud.cz, „účelem uložení pořádkové pokuty je obecně
především umožnění efektivního (hladkého a nerušeného) průběhu řízení a zabránění průtahům či jiným
problémům, které během daného řízení mohou vzniknout. Ve své podstatě se tak jedná o donucovací prostředek
procesní povahy, který je sankčního zaměření a který směřuje k naplnění smyslu a účelu prováděného řízení.“.
Pořádková pokuta přitom může být uložena jak v rámci zahájeného správního řízení, tak zcela
i mimo správní řízení při výkonu veřejné správy tam, kde je třeba zabezpečit průběh správní
činnosti. Právě tak tomu bylo v posuzovaném případě. Z §173 odst. 1 stavebního zákona přitom
nevyplývá, že uložit pořádkovou pokutu lze pouze v rámci již běžícího správního řízení. K tomu
srov. dikci předmětného ustanovení, podle kterého „ kdo závažným způsobem ztěžuje postup v řízení
nebo provedení kontrolní prohlídky, anebo plnění úkolů podle §172 …“. Ke spáchání pořádkového
deliktu tak může dojít jak ve správním řízení, tak i při kontrolní prohlídce a postupu podle §172
stavebního zákona, které lze uskutečnit bez návaznosti na správní řízení. Propojení §173 odst. 1
stavebního zákona s kontrolní prohlídkou, která může sloužit pro shromáždění podkladů
pro možné zahájení správního řízení v budoucnu, jiný závěr vylučuje, jak již správně uvedl
Městský soud v Praze. V daném ohledu Nejvyšší správní soud shrnuje, že kontrolní prohlídka
neměla návaznost na žádné běžící správní řízení a taktéž i uložení pořádkové pokuty
se nevztahovalo k běžícímu správnímu řízení, nýbrž vůči kontrolní prohlídce.
Podle Nejvyššího správního soudu lze uložit pořádkovou pokutu pouze v zákonem
stanovených případech. Stavební zákon upravuje pořádkové delikty v §17 3 odst. 1.
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se při ukládání pořádkové pokuty postupuje
podle ustanovení správního řádu o pořádkové pokutě. To je odrazem vztahu subsidiarity
správního řádu ke stavebnímu zákonu (srov. §1 odst. 2 správního řádu a §192 stavebního
zákona). Vzhledem k tomu, že stavební zákon v případě pořádkové pokuty neobsahuje žádné
procesní odchylky, je třeba postupovat podle obecné právní úpravy představované správním
řádem. Správní řád nicméně stanoví jistá procesní specifika řízení o uložení pořádkové pokuty
vůči běžnému správnímu řízení. Proto podle §62 odst. 5 správního řádu je prvním úkonem
ve věci uložení pořádkové pokuty vydání rozhodnutí, kterým je současně řízení zahájeno
a ukončeno. V případě typického správního řízení by bylo nutno argumentaci stěžovatelky
přisvědčit, ale u uložení pořádkové pokuty nikoliv. Není proto pochybením správních orgánů,
když stěžovatelce nebylo oznámeno zahájení řízení ve věci uložení pořádkové pokuty
a ani jí nebyla dána možnost uplatnit její procesní práva podle §36 správního řádu.
Jestliže stěžovatelka namítá, že pořádková pokuta jí byla uložena v rozporu se zákonem,
neboť se stavebním úřadem spolupracovala, přičemž pověření zaměstnanci stavebního úřadu
nebyli oprávněni vstoupit na její pozemky a do obydlí, pak se Nejvyšší správní soud ani s touto
námitkou, podřaditelnou pod důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nemůže
ztotožnit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, stěžovatelka byla opakovaně vyzvána, aby se zúčastnila
kontrolní prohlídky stavby. Zatímco v případě druhé výzvy zaslala stěžovatelka podání,
které stavební úřad vyhodnotil jako řádnou omluvu (rekreační pobyt), ve třetím případě, obdobně
jako v případě prvém, šlo již o porušení právní povinnosti. Podle §132 odst. 2 písm. a)
stavebního zákona je stavební úřad oprávněn ve veřejném zájmu provádět kontrolní prohlídku
stavby. Veřejným zájmem se přitom podle §132 odst. 3 písm. a) a b) téhož zákona rozumí
požadavek, aby stavba byla prováděna v souladu s rozhodnutím nebo jiným opatřením
stavebního úřadu a aby stavba byla užívána jen k povolenému účelu. Jak vyplývá z jednotlivých
výzev k účasti na kontrolní prohlídce, jednalo se právě o tyto veřejné zájmy, což již uvedl
i Městský soud v Praze. Podle §154 odst. 1 písm. c) stavebního zákona je vlastník stavby povinen
umožnit kontrolní prohlídku stavby a pokud tomu nebrání vážné důvody, je povinen
se této prohlídky zúčastnit. V daném případě stěžovatelka nepopírá, že je vlastníkem předmětné
stavby a pozemků, kterých se měla kontrolní prohlídka týkat. Proto stěžovatelku povinnost
uvedená ve zmíněném §154 odst. 1 pís m. c) stavebního zákona zavazovala.
Podle Nejvyššího správního soudu §173 stavebního zákona pamatuje na situace,
kdy se povinná osoba nechová tak, jak jí zákon ukládá. V zájmu zajištění pořádku postupu
stavebního úřadu může dojít k uložení pořádkové pokuty tomu, kdo mj. závažným způsobem
ztěžuje provedení kontrolní prohlídky tím, že buď znemožňuje oprávněné úřední osobě vstup
na pozemek či stavbu, nebo tím, že se, vzdor výzvě stavebního úřadu, nezúčastní kontrolní
prohlídky, ač je k tomu povinen. V tomto případě měla kontrolní prohlídka posloužit k ověření
nebo vyvrácení podezření daného podnětem sousedky stěžovatelky a poznatky stavebního úřadu
o údajném provozování podnikatelské činnosti v objektu určeném k bydlení a o údajné realizaci
stavebních úprav bez udělení příslušného povolení. Přitom dokumenty zaslané stěžovatelkou
stavebnímu úřadu evidentně pro vyjasnění těchto panujících podezření nemohly stačit,
neboť z nich nebylo možné přesně zjistit stávající podobu stavby a způsob jejího současného
využití. Uvedená určitá míra spolupráce stěžovatelky se stavebním úřadem tedy nemůže
zpochybnit závěr o splnění zákonných podmínek pro uložení pořádkové pokuty a toliko mohla
být zohledněna při stanovení výše sankce.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že pro celou věc je klíčový postup stěžovatelky.
Ta se totiž kontrolních prohlídek nezúčastnila, ačkoliv o této povinnosti byla prokazatelně
a opakovaně stavebním úřadem poučena. Svým jednáním tak naplnila skutkovou podstatu
pořádkového deliktu. Ačkoliv právní úprava připouští, aby se vlastník stavby n emusel kontrolní
prohlídky zúčastnit, nezbytnou podmínkou k tomu je existence vážných důvodů. V takovém
případě je ovšem třeba splnit druhou povinnost a po omluvě neúčasti umožnit vstup na pozemek
nebo stavbu (shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2009,
č. j. 2 As 57/2009 - 62, www.nssoud.cz). Stěžovatelka ve svých vyjádřeních opakovaně zmiňovala
bezpředmětnost kontrolních prohlídek a to, že se jich nemíní účastnit a pověřeným
zaměstnancům jejich provedení neumožní. Pokud stěžovatelka za vážné důvody bere ohrožení
výkonu jejího vlastnického práva a práva na ochranu soukromí a nedotknutelnost obydlí,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato práva sama o sobě nevylučují osobní účast na kontrolní
prohlídce. Stěžovatelka se mohla a měla kontrolní prohlídky zúčastnit a teprve v jejím rámci
mohla uvést své námitky a výhrady vůči postupu stavebního úřadu, což však neučinila.
Navíc uskutečnění kontrolní prohlídky by nebylo v rozporu s ústavními právy stěžovatelky,
a to z důvodů, které jsou objasněny v napadeném rozsudku a s nimiž se lze plně ztotožnit.
Stavební úřad nařídil kontrolní prohlídku za účelem prověření podnětu,
v němž byl upozorněn na stavební úpravy rodinného domu stěžovatelky spočívající v půdní
vestavbě, v osazení nových střešních oken a v osazení oken na úrovni podkroví, které mohly
být provedeny bez stavebního povolení. Dále byl stavební úřad v tomto podnětu
upozorněn na provozování autoopravny v přístavbě rodinného domu bez příslušného
povolení. Tyto skutečnosti vyplývají z přípisu stavebního úřadu ze dne 23. 5. 2007,
č. j. MCP6 034726/2007, který byl adresován stěžovatelce. Z obsahu správního spisu ani z listin
předložených stěžovatelkou však nelze učinit závěr, že by na řízení kontrolní prohlídky
bylo motivováno snahou postihnout stěžovatelku za její procesní aktivitu v jiném stavebním
řízení, které je vedeno vůči její sousedce, na základě jejíhož podnětu byla kontrolní prohlídka
domu stěžovatelky nejspíše nařízena. Takový závěr nelze učinit také s ohledem na to,
že skutečnosti uvedené v podnětu byly podepřeny dalšími podklady. Po neuskutečněné kontrolní
prohlídce ze dne 26. 10. 2007 totiž stavební úřad provedl vizuální pr ohlídku stavby z ulice,
při níž zjistil, že v úrovni podkroví byla osazena střešní okna na východní a západní straně domu,
což je podle něho v rozporu s dokumentací archivovanou na odboru výstavby (protokol
č. j. MCP6 069117/2007). Z fotografie pozemku u rodinného domu stěžovatelky,
která taktéž tvoří součást správního spisu, je dále patrno, že se na něm nachází několik
motorových vozidel. Za tohoto stavu věci bylo dáno důvodné podezření z protiprávního jednání
stěžovatelky, jež nemohlo být spolehlivě rozptýleno jejími písemnými vyjádřeními ani jí zaslanými
listinami. Teprve až po zjištění stávající podoby stavby totiž mo hlo být spolehlivě ověřeno,
zda na rodinném domě nebyly nedovoleně realizovány i jiné stavební úpravy než ty,
o nichž se zmínila stěžovatelka ve sděleních k výzvám k účasti na kontrolních prohlídkách,
a zda se na jejím pozemku skutečně nenachází žádná autoopravna. Z uvedených důvodů
tak v postupu stavebního úřadu nelze spatřovat šikanózní jednání.
Pokud stěžovatelka argumentuje tím, že pořádkové pokutě mělo předcházet nařízení
vstupu podle §172 odst. 5 stavebního zákona, tak pomíjí skutečnost, že ke kontrolní prohlídce
v pravém smyslu vlastně ani nedošlo. Proto nemohlo dojít ani k následnému kroku,
tedy ke vstupu na pozemky a do staveb, případně k nařízení tohoto vstupu. To je totiž možné
v případě „pokud vlastník … bude bránit vstupu “. Jak ovšem vyplývá z výše uvedeného, tak daleko
situace nedošla, neboť stěžovatelka se vůbec kontrolní prohlídky nezúčastnila a ke vstupu
na pozemky a do stavby tak nemohlo dojít. Uložení pořádkové pokuty tedy v dané věci nemuselo
předcházet žádné jiné opatření.
Nejvyšší správní soud neshledává důvodnou ani námitku stěžovatelky týkající se toho,
že soud měl využít tzv. moderační právo a pořádkovou pokutu snížit. Ustanovení §78 odst. 2
s. ř. s. totiž váže takový postup soudu na výslovný návrh žalobce. V daném případě ovšem
stěžovatelka takový návrh vůbec neučinila, jak správně uvedl Městský soud v Praze. Existenci
návrhu přitom nelze bez dalšího dovozovat z podané žaloby na zrušení správního rozhodnutí.
Jestliže stěžovatelka nebyla v řízení před soudem zastoupena, nic jí nebránilo nechat se zastoupit
advokátem na základě plné moci, případně požádat o jeho ustanovení soudem. Úkolem soudu
však není dovozovat určitý návrh prostřednictvím existence nebo neexistence návrhu jiného.
To by totiž odporovalo dispoziční zásadě, na které je správní soudnictví převážně založeno.
Navíc je třeba uvést, že využití moderačního práva soudu má povahu eventuální. Ostatně
tyto závěry potvrzuje i judikatura (blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2005, č. j. 1 As 30/2004 - 82 nebo ze dne 26. 7. 2007, č. j. 6 As 39/2006 - 45,
www.nssoud.cz). I když se tedy výše pořádkové pokuty jeví jako nepřiměřeně vysoká s ohledem
na osobu stěžovatelky, na určitou míru její spolupráce se stavebním úřadem a na menší závažnost
jejího protiprávního jednání, nemůže Nejvyšší správní soud tuto skutečnost při absenci návrhu
na moderaci sankce v žalobním řízení nikterak zohlednit.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. nejsou dány,
a proto kasační stížnost není důvodná. Z tohoto důvodu ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §120 a §60
odst. 1 s. ř. s., neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřed ní činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu