ECLI:CZ:NSS:2010:4.AS.24.2010:66
sp. zn. 4 As 24/2010 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Občané
za ochranu kvality bydlení v Brně - Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské
sdružení, se sídlem U Luhu 23, Brno, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem
Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské
náměstí 6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. 9. 2009, č. j. 11 Ca 243/2007 - 42,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2009, č. j. 11 Ca 243/2007 - 42,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 7. 2007, č. j. 18676/2007-84/482, podle §90 odst. 5
správního řádu zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského
kraje ze dne 2. 2. 2007, č. j. JMK 15998/2007. Uvedeným rozhodnutím krajský úřad odmítl bod
4) žádosti o poskytnutí informace. V odůvodnění žalovaný uvedl, že krajský úřad vyhodnotil bod
4) žádosti jako příliš obecný, a proto vyzval žalobce k jeho konkretizaci o určení subjektů, kterých
se má požadovaná korespondence týkat. Protože vzdor výzvě žalobce žádost neupřesnil, krajský
úřad ji pod bodem 4) odmítl. K tomu žalovaný dodal, že žádost o informace pod bodem 4) není
zcela přesná, neboť není jednoznačně uveden adresát ani odesílatel požadované korespondence.
Proto byl postup krajského úřadu, který zaslal výzvu k upřesnění žádosti, v souladu se zákonem.
Přitom ani v odpovědi na výzvu krajského úřadu nebyl bod 4) žádosti jednoznačně upřesněn.
Protože bylo odmítnutí bodu 4) žádosti podle §14 odst. 5 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o svobodném přístupu k informacím“), namístě, odvolání žalobce bylo žalovaným zamítnuto
a napadené rozhodnutí krajského úřadu potvrzeno.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2009, č. j. 11 Ca 243/2007 - 42, žalobu
napadající rozhodnutí žalovaného zamítl. V odůvodnění soud uvedl, že obsah odvolání má vliv
na obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Podle §89 odst. 2 správního řádu
totiž správnost rozhodnutí přezkoumává odvolací správní orgán v rozsahu odvolacích námitek,
jinak z důvodu veřejného zájmu. Ze spisu vyplývá, že krajský úřad odmítl žádost o poskytnutí
informace, neboť ta nebyla dostatečně konkrétní. Podle soudu však v odvolání vůči tomuto
rozhodnutí krajského úřadu není namítáno, že žádost žalobce je dostatečně určitá a proč
stanovisko krajského úřadu neobstojí. Jako odvolací námitky soud posoudil tvrzení žalobce,
že povinný subjekt pochybil, pokud jej vyzval k upřesnění žádosti, přičemž informace neměly být
odepřeny ale poskytnuty. Ve vztahu k těmto námitkám podle soudu obstojí relativně neurčité,
obecné a stručné vyjádření žalovaného, že není jednoznačně uvedeno, o korespondenci kterých
subjektů se jedná, takže žádost o informace včetně jejího doplnění není zcela přesná. Důvodem
je skutečnost, že v odvolání nebyly uvedeny argumenty, proč názor krajského úřadu o neurčitosti
žádosti o informace neobstojí. Žalovaný přitom nebyl povinen přezkoumávat správnost
napadeného rozhodnutí krajského úřadu. Ačkoliv žaloba takovou argumentaci již obsahuje,
nemůže být důvodná, neboť žalobce učinil předmětem odvolacího řízení otázky zcela jiné. Svým
odvoláním nedal žalobce žalovanému prostor, aby se mohl dostatečně vyjádřit k otázce určitosti
žádosti o informace. Soud shledal, že rozhodnutí žalovaného zcela pominulo odvolací námitky
týkající se absence věcné příslušnosti. Protože však žalobce tuto vadu v žalobě nenamítá a soud
je vázán žalobními body, nemá tato skutečnost vliv na důvodnost žaloby. Proto soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) namítl, že v odvolání
otázku určitosti žádosti o informace dostatečně vyargumentoval a učinil ji tak předmětem
odvolacího řízení. Není proto správný závěr soudu, že argumenty uvedl až v žalobě,
neboť v žalobě vycházel z argumentů uvedených již v odvolání. Podle stěžovatele si tedy Městský
soud v Praze o věci učinil nesprávný úsudek, když ohledně otázky určitosti žádosti o informace
považoval rozhodnutí žalovaného za dostatečné, ačkoliv bylo ve skutečnosti nepřezkoumatelné.
Vzhledem k těmto nesprávným zjištěním se soud nezabýval žalobními důvody, v důsledku čehož
je nepřezkoumatelný i napadený rozsudek. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2009, č. j. 11 Ca 243/2007 - 42,
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle
něj lze podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu.
Nejvyšší správní soud shledává tuto námitku důvodnou. Vlastním úvodem však považuje
za vhodné zmínit některé skutečnosti. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stěžovatel podal dne
11. 12. 2006 u povinného subjektu, kterým byl Krajský úřad Jihomoravského kraje, žádost
o poskytnutí informace. Tato žádost byla podána v důsledku vyjádření náměstka hejtmana
Jihomoravského kraje Ing. V. Ten měl v souvislosti se schvalováním ÚP VÚC Břeclavsko uvést,
že „ … první věc, kterou je zde zapotřebí říci, jestli se někdo ohání zájmy České republiky a JMK je zapotřebí si
říci, že určité politické skupiny v Rakousku, které platí některé aktivisty, kteří nás bombardují, mají obrovský
zájem o tom, aby trasa dálnice Brno - Vídeň šla přes Břeclav … “. Na základě toho stěžovatel požadoval
předat dokumenty, z nichž náměstek hejtmana vycházel a které dokládají 1) o které určité politické
skupiny v Rakousku se jedná; 2) které konkrétní aktivisty předmětné politické skupiny a jak platí; 3) jak a kdy
předmětní aktivisté „bombardovali“ a dále požadoval předat 4) kopii veškeré korespondence předmětných
aktivistů ve věci ÚP VÚC Břeclavsko, a to za období od 1. 1. 2005. Zatímco v případě dílčích žádostí
pod body 1) až 3) bylo stěžovateli sděleno, že povinný subjekt jimi nedisponuje, tak v případě
bodu 4) žádosti byl stěžovatel přípisem krajského úřadu ze dne 13. 12. 2006, č. j. JMK
157579/2006, vyzván, aby konkretizoval subjekty, kterých se má pod bodem 4) požadovaná
korespondence týkat. Podle krajského úřadu totiž byla žádost formulována příliš obecně. Na to
stěžovatel reagoval sdělením ze dne 29. 12. 2006, v němž uvedl, že výzvu považuje za
nedůvodnou. Informace, o které aktivisty se jedná, musí být známa náměstku hejtmana. Podle
stěžovatele jde o korespondenci předmětných aktivistů, kterou má povinný subjekt k dispozici,
týká se ÚP VÚC Břeclavsko, a to od 1. 1. 2005. Stěžovatel uvedl, že žádost je zcela jednoznačná,
přičemž jasná a jednoznačná byla i před tímto upřesněním. Krajský úřad Jihomoravského kraje
však rozhodnutím ze dne 2. 2. 2007, č. j. JMK 15998/2007 podle §14 odst. 5 písm. b) zákona o
svobodném přístupu k informacím odmítl stěžovatelem požadovanou informaci pod bodem 4)
žádosti. Důvodem byla skutečnost, že žádost byla formulována příliš obecně, přičemž nebyla ve
lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy upřesněna. V odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský úřad
uvedl, že stěžovatel neupřesnil bod 4) žádosti, když z žádosti a jejího upřesnění není zřejmé, o
koho jde v případě „předmětných aktivistů“.
Podle Nejvyššího správního soudu je třeba věnovat náležitou pozornost i dalším
skutečnostem, k nimž se vyjádřil i Městský soud v Praze a které jsou pro posouzení věci stěžejní.
Proti uvedenému rozhodnutí krajského úřadu podal stěžovatel odvolání. V něm uvedl,
že „tvrdíme, že povinný subjekt pochybil, když nám zaslal žádost o upřesnění. Naše žádost o informace
je dostatečně jasná sama o sobě a pokud nebyla povinnému subjektu dostatečně jasná, pak jsme podali vysvětlení.
… neměl povinný subjekt právo informace odepřít a měl postupovat vstřícně k žadateli.“. Ačkoliv z podaného
odvolání podle Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžejním důvodem je nesouhlas
s určením odvolacího orgánu a spor o to, zda jde o samostatnou či přenesenou působnost,
je třeba shora citované vyjádření považovat za odvolací námitku a nesouhlas s názorem krajského
úřadu ohledně posouzení „určitosti žádosti“. Ostatně tak ji posoudil i Městský soud v Praze.
V návaznosti na to Městský soud v Praze uvedl, že žalovaný se s touto odvolací námitkou
ve svém rozhodnutí vypořádal, byť poněkud obecně a stručně. V žalobě proti rozhodnutí
žalovaného stěžovatel uvedl, že žádost pod bodem 4) specifikoval dostatečně, a proto nebyl dán
důvod pro odmítnutí žádosti pro její nepřesnost či neurčitost.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se soud zabýval přezkoumatelností
rozhodnutí žalovaného ve vztahu k odvolací námitce týkající se určitosti žádosti pod bodem 4).
Rozhodnutí žalovaného shledal soud přezkoumatelným, neboť se vypořádalo s odvolací
námitkou ohledně určitosti žádosti. Dále však soud neuvedl ničeho, čímž opomněl žalobní
námitku, podle níž byla stěžovatelova žádost pod bodem 4) formulována jasně a určitě, takže
nebyl důvod k jejímu upřesnění či odmítnutí. Soud se tak sice zabýval existencí vyjádření
žalovaného ke vznesené odvolací námitce, nicméně k meritu věci nezaujal žádné hodnotící
stanovisko, ačkoliv tak vzhledem k žalobním námitkám měl učinit. Městský soud v Praze
se věnoval pouze přezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného vůči otázce „určitosti žádosti“.
Neposuzoval a nehodnotil však věcnou správnost učiněných závěrů žalovaného, které byly
napadeny žalobou. Soud sice uvedl, proč není rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné,
nicméně se opomněl vypořádat s věcnými žalobními námitkami. Otázka správnosti závěrů
žalovaného, která byla podle obsahu žaloby předmětem soudního řízení, tak podle Nejvyššího
správního soudu zůstala nezodpovězena.
Podle Nejvyššího správního soudu tedy soud uznal stěžovatelovu odvolací námitku,
nicméně se již opomněl zabývat žalobní námitkou, která měla stejný charakter a mířila k témuž,
a to k zpochybnění správnosti závěru krajského úřadu a žalovaného, že žádost pod bodem 4)
nebyla formulována jasně, jednoznačně a určitě. Tímto věcným posouzením, které bylo
namítnuto v žalobě, se tedy Městský soud v Praze nezabýval, takže je třeba považovat jeho
rozhodnutí za nepřezkoumatelné. K tomu shodně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaný pod č. 787/2006 Sb. NSS, podle
kterého „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu
ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.“.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je dán, a proto je kasační stížnost
důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadený rozsudek Městského soudu
v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž mohl posuzovat otázku časového vymezení
požadované informace, jak stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požadoval. V dalším řízení
je Městský soud v Praze podle §110 odst. 3 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu