ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.26.2018:23
sp. zn. 4 As 26/2018 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. T., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad
Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 6. 2017, č. j. JMK 82708/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2018, č. j. 41 A 34/2017 - 62,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2018, č. j. 41 A 34/2017 - 62, se z r ušuj e
a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností
(dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 2. 2017, č. j. ODSČ-33441/16-35,
bylo rozhodnuto, že se žalobce jako provozovatel vozidla tovární značky BMW, registrační
značky X, dopustil správního deliktu dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), když
nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a
pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovené tímto zákonem. Porušení pravidel
silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívalo v neoprávněném zastavení, tedy
v porušení povinnosti dle §4 písm. c) zákona o silničním provozu, mající znaky přestupku dle §
125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný v záhlaví
uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a potvrdil
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
II.
[3] Žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení
napadeného rozhodnutí. Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále také jen „napadené
usnesení“) žalobu podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl. Dovodil, že ji podal Mgr. Václav
Voříšek, advokát, jakožto zástupce žalobce, avšak jím předložená plná moc opravňující
jej k zastupování žalobce byla datována až po dni podání žaloby. Žaloba byla tudíž podle
krajského soudu podána osobou zjevně neoprávněnou.
III.
[4] Proti napadenému usnesení se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil kasační stížností
z důvodu tvrzené nezákonnosti dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Navrhoval napadené usnesení
zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel vyjádřil nesouhlas s postupem krajského soudu, který
odmítl jeho žalobu s odůvodněním, že jeho zástupce předložil soudu plnou moc datovanou
ke dni 23. 12. 2017, tedy až po podání žaloby. Stěžovatel byl přesvědčen, že datum uvedené
na plné moci nevypovídá ničeho o tom, kdy skutečně vznikl vztah mezi zastoupeným
a zástupcem; plná moc je pouze dokladem, jímž se zmocněnec prokazuje třetím osobám.
Dle stěžovatele je stěžejní, kdy byla uzavřena smlouva o zastupování mezi ním a jeho zástupcem.
[6] O tom, že smlouva o zastoupení byla uzavřena již před podáním žaloby, vypovídá
dle stěžovatele mimo jiné skutečnost, že jeho zástupce měl k dispozici napadené rozhodnutí,
které přesně specifikoval v podané žalobě. Z pouhého data uvedeného na plné moci
však není možné usuzovat, že by zástupce nebyl oprávněn podat jménem stěžovatele žalobu
a že by ji tento zástupce podal svým jménem jako osoba neoprávněná.
IV.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Odkázal na odůvodnění
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí,
na své vyjádření k žalobě, jakož i na napadené usnesení krajského soudu.
V.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení formálních náležitostí kasační
stížnosti. Kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo a jedná
za něj osoba se vzděláním podle §105 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost je tedy přípustná.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Sporným v řízení je, zda plná moc k zastupování v řízení, datovaná poté,
co byl zástupcem učiněn úkon (v tomto případě podání žaloby), zhojila počáteční nedostatek plné
moci (v době učinění tohoto úkonu).
[12] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná podstatné skutečnosti vyplývající ze soudního
spisu. Žaloba byla podána dne 9. 8. 2017 z e-mailové adresy neutralni@centrum.cz
bez uznávaného elektronického podpisu. Dne 10. 8. 2017 byla žaloba doplněna podáním
(téhož obsahu) z datové schránky Mgr. Václava Voříška, advokáta, jakožto zástupce stěžovatele.
K žalobě byla připojena plná moc k zastupování společnosti BEST BUILDING s.r.o. v řízení
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5. 6. 2017, č. j. JMK 80556/2017 (tj. nikoliv napadeného
rozhodnutí). Krajský soud vyzval dne 25. 8. 2017 zástupce stěžovatele, aby doložil plnou moc
opravňující jej k zastupování stěžovatele v řízení o žalobě. Zástupce stěžovatele plnou
moc ve stanovené lhůtě nedoložil, krajský soud tudíž její předložení urgoval přípisem
ze dne 4. 12. 2017. Dne 9. 1. 2018 zástupce stěžovatele doručil plnou moc k zastupování
stěžovatele datovanou dnem 23. 12. 2017 s ověřením podpisu stěžovatele jakožto zmocnitele dne
28. 12. 2017. Jelikož byla žaloba podána dne 9. 8. 2017, tedy více jak 4 měsíce před datem
uvedeným na předložené plné moci k zastupování, krajský soud žalobu odmítl s odkazem na §46
odst. 1 písm. c) s. ř. s.; shledal, že žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
[13] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že nedoložení plné moci zástupce účastníka řízení
představuje nedostatek v podmínkách řízení. Zjistí-li soud existenci takového nedostatku,
je nejprve povinen zvážit, zda tento nedostatek lze odstranit, a p okud ano, učiní kroky,
aby se o odstranění tohoto nedostatku ve spolupráci s účastníky řízení pokusil. Nebyl-li tento
nedostatek odstraněn ani přes výzvu soudu, resp. jde-li o nedostatek v podmínkách řízení, který
je neodstranitelný, a nelze proto v řízení pokračovat, má to nutně za následek odmítnutí návrhu
[srov. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[14] Krajský soud v souzené věci výše naznačeným způsobem postupoval, neboť vyzval
zástupce stěžovatele k doložení plné moci přípisem ze dne 25. 8. 2017 a posléze urgencí
ze dne 4. 12. 2017. Žádná z těchto výzev (mající formu prostého přípisu) však neobsahovala
poučení o následcích jejího nesplnění.
[15] Ačkoliv to zákon (soudní řád správní) nestanoví výslovně, měla by mít tato výzva povahu
usnesení. Důvodem je jednak skutečnost, že jejím prostřednictvím jsou účastníku ukládány
povinnosti a dále skutečnost, že s případným nerespektováním výzvy se pojí nepříznivé právní
následky pro účastníka. Opačně by tomu bylo v případě, pokud by se výzva týkala nedostatku,
přes jehož neodstranění lze v řízení pokračovat. V takovém případě by nebylo třeba trvat
na uvedené formě usnesení. K témuž závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku
ze dne 8. 7. 2010, č. j. 6 Ads 187/2009 - 85, v němž vyslovil, že „[v]ýzva, s jejímž nevyhověním hodlá
soud spojit odmítnutí žalobního návrhu podle §46 odst. 1 s.ř.s., musí obsahovat poučení o možnosti nastoupení
takového důsledku. Odmítne-li tedy soud návrh z důvodu, že žalobce nevyhověl výzvě soudu, aniž by výzva
obsahovala poučení o takovém postupu soudu, poruší tím právo na spravedlivý proces.“
[16] Krajský soud tedy pochybil, když stěžovatele vyzval k předložení plné moci podepsané
stěžovatelem prostřednictvím prosté výzvy a následně urgence ve formě přípisu,
nikoliv usnesením s poučením o následcích nedoložení bezvadné plné moci.
[17] Co se týká skutečnosti, že zástupce stěžovatele předložil bezvadnou plnou moc
datovanou ke dni 23. 12. 2017, tedy více než 4 měsíce poté, co byla podána žaloba ke krajskému
soudu, Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s argumentací stěžovatele v podané kasační
stížnosti. Vztah mezi stěžovatelem a jeho zástupcem je právním vztahem založeným
nikoliv plnou mocí, nýbrž smlouvou o poskytování právní pomoci. Plná moc je průkazem
o existenci tohoto zmocnění vůči třetím osobám, se kterými advokát jako zmocněnec na základě
uvedené plné moci jedná a kterým se touto plnou mocí prokazuje. Ostatně shodný názor vyslovil
již v minulosti Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 100/2015 – 37,
na nějž přiléhavě odkázal i stěžovatel v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud v něm uvedl,
že „[s]právná je úvaha krajského soudu též o tom, že skutečnost, že později předložený originál plné moci nese
pozdější datum, než procesní úkon zmocněnce, není rozhodná pro posouzení existence zmocnění v době,
kdy byl procesní úkon v zastoupení učiněn. Písemné vyhotovení plné moci je toliko potvrzením o existenci
zmocnění, nikoli dvoustrannou smlouvou, jež by zmocnění zakládala pouze do budoucnosti.“
[18] Na tomto místě Nejvyšší správní soud odkazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne
15. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 3144/14, v němž se Ústavní soud zabýval obdobnou otázkou
(byť v občanském soudním řízení, jeho závěry jsou však beze zbytku použitelné i pro účel
soudního řízení správního) a dospěl při tom k závěru, že „[b]ude-li soudu dodatečně předložena písemná
plná moc nebo řádná písemná plná moc, která byla udělena až po té, co zmocněnec již za účastníka
provedl některé úkony (například podal žalobu nebo odvolání), je tím nedostatek plné moci zhojen
a byly tak schváleny i ty úkony učiněné v řízení zástupcem účastníka, k nimž došlo před podpisem plné moci.
Totéž platí, dojde-li k dodatečnému udělení plné moci ústně do protokolu (Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z.
Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání 2003, s. 103 a násl.). Z výše uvedeného
tedy vyplývá, že pokud někdo vystupuje jako zástupce účastníka, aniž by předložil plnou moc, jde o nedostatek
podmínky řízení, který lze odstranit. Pokud ten, kdo vystupoval jako zástupce, aniž se prokázal plnou mocí,
předloží dodatečně ve lhůtě soudem určené procesní plnou moc, je tím nedostatek plné moci zhojen a jsou tím
schváleny i ty úkony zástupce, k nimž došlo před podpisem plné moci.“
[19] Lze shrnout, že ověření existence vztahu mezi zástupcem a zastoupeným v podobě
doložení řádné plné moci má pro soud zásadní význam, proto by měla být doložena v samém
počátku řízení, tj. již při prvním úkonu zmocněnce. Pokud je však plná moc z jakéhokoliv
důvodu doložena až v průběhu řízení, je tím počáteční nedostatek průkazu zastoupení zhojen
a jsou tím schváleny i úkony, jež zástupce učinil před podpisem plné moci.
[20] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že doložil-li zástupce
stěžovatele plnou moc podepsanou stěžovatelem, tak i přes skutečnost, že byla datována dnem
pozdějším, než byl den podání samotné žaloby, nedostatek řádné plné moci tím odstranil. Krajský
soud se tudíž dopustil nezákonnosti, odmítl-li v takovém případě žalobu. Kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je naplněn.
VI.
[21] Kasační stížnost je z důvodů shora vyložených opodstatněná, a proto Nejvyšší správní
soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1
věty první s. ř. s. V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[22] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne současně též o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu