ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.279.2021:35
sp. zn. 4 As 279/2021 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. F. B.,
zast. Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem, se sídlem Dlouhá 103/17, Hradec Králové,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125,
Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 5. 2021, č. j. KrÚ
32151/2020/130/OMSŘI/Be, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2021, č. j. 39 A 6/2021 - 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný výrokem I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Pardubic ze dne 24. 8. 2020, č. j. MmP 84799/2020,
sp. zn. SÚ 96888/2018/MK (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto
o umístění stavby „I/2 Pardubice, jihovýchodní obchvat“ na specifikovaných pozemcích.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud odmítl v záhlaví
uvedeným usnesením. Krajský soud konstatoval, že rozhodnutí žalovaného bylo vyvěšeno
na úřední desce žalovaného dne 14. 5. 2021 a sejmuto dne 31. 5. 2021. Rozhodnutí žalovaného
tak bylo podle §25 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, žalobci doručeno patnáctým
dnem po vyvěšení, tj. dne 30. 5. 2021. Lhůta pro podání žaloby činila podle §72 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §2 odst. 1 zákona
č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury
a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), jeden měsíc od doručení napadeného
rozhodnutí žalovaného. Její konec tak připadl na 30. 6. 2021. Žaloba však byla k soudu podána
žalobcem až dne 23. 7. 2021, a krajský ji proto podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl
pro opožděnost.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační
stížnost, v níž v prvé řadě upozornil na to, že mu není známo, že by žalovaný řádným způsobem
učinil poučovací opatření ze dne 14. 6. 2019, č. j. 63663/2019, o kterém žalovaný v napadeném
rozhodnutí tvrdí, že jím poučil účastníky řízení o tom, že se jedná o stavbu dopravní
infrastruktury ve smyslu §1 odst. 2 liniového zákona, zejm. že by tento správní akt byl zákonným
způsobem účastníkům řízení doručen (na doručenku). Není nijak prokázáno, že by toto opatření
bylo v souladu se zákonem po stanovenou dobu vyvěšeno na úřední desce. Z kopie předmětného
opatření ze spisu vyplývá, že stěžovateli, ač byl účastníkem řízení, nikdy adresně doručováno
nebylo (není ani uveden v rozdělovníku). Již tímto momentem byla podle stěžovatele porušena
zásada rovného postavení účastníků.
[4] Stěžovatel dále poukázal na Oznámení o zahájení územního řízení k předmětné stavbě
ze dne 27. 1. 2020, v němž o aplikaci liniového zákona není žádné zmínky. Takováto informace
není ani v zahájeních územního řízení v téže věci ze dne 9. 1. 2019 a 18. 2. 2019. Stěžovatel
krajskému soudu vytknul, že zcela mechanicky převzal pasáž napadeného rozhodnutí žalovaného
jako jediné odůvodnění odmítnutí žaloby. Napadené usnesení však nemůže obstát, neboť řízení
dle liniového zákona zákonným způsobem vedeno nikdy nebylo. Zkrácení lhůt dle liniového
zákona je svou povahou a dopadem do práv účastníků řízení totožné, jako shodné zkrácení lhůt
shledané Ústavním soudem jako protiústavní při rozhodování o zákoně č. 544/2005 Sb.,
o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Prahy Ruzyně, který Ústavní soud zrušil
nálezem sp. zn. Pl. ÚS 24/08.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl,
že své rozhodnutí považuje za dostatečně a přezkoumatelně odůvodněné, a odkázal na závěry
v něm uvedené.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §72 odst. 1 s. ř. s., žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci
oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou.
[9] Podle §2 odst. 1 liniového zákona, lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání
nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle §1 se zkracují na polovinu. O žalobách rozhodne
soud ve lhůtě 90 dnů. Ustanovení předchozí věty obdobně platí i pro řízení o opravných prostředcích
proti rozhodnutí soudu o žalobě.
[10] Podle §25 odst. 2 správního řádu, doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost,
popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost
doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím
dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna
i povinnost podle věty druhé.
[11] K námitce stěžovatele, že žalovaný řádným způsobem nedoručil oznámení ze dne
14. 6. 2019, č. j. 63663/2019, v němž účastníky řízení poučil, že se jedná o stavbu dopravní
infrastruktury ve smyslu §1 odst. 2 liniového zákona, Nejvyšší správní soud v prvé řadě uvádí,
že z obsahu správního spisu vyplývá, že toto poučení bylo doručeno účastníkům řízení uvedeným
v rozdělovníku, nikoli však stěžovateli. Z písemného vyhotovení tohoto poučení založeného
ve správním spise není zřejmé, zda bylo vyvěšeno na úřední desce Magistrátu města Pardubic,
neboť je na něm vyznačeno pouze datum jeho vypravení. Stěžovateli tedy lze přisvědčit potud,
že mu adresně doručováno nebylo a ve spisu není prokázáno, že by toto opatření bylo v souladu
se zákonem po stanovenou dobu vyvěšeno na úřední desce. Stěžovateli je dále třeba přisvědčit
v tom, že ve veřejné vyhlášce Magistrátu města Pardubic – Oznámení o zahájení územního řízení
a pozvání k ústnímu jednání ze dne 9. 1. 2019 ani v navazujících oznámeních o zahájení územního
řízení a pozvání k ústnímu jednání ze dne 27. 1. 2020 s 18. 2. 2019 není uvedeno, že se jedná
o stavbu dle liniového zákona.
[12] V posuzované věci se však nejedná o přezkum zákonnosti postupu žalovaného,
resp. Magistrátu města Pardubic v územním řízení, ale pouze o posouzení včasnosti žaloby.
Pro posouzení této otázky považuje Nejvyšší správní soud za rozhodující nikoli obsah výše
uvedených písemností Magistrátu města Pardubic a postup při jejich doručování, ale skutečnost,
že v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného je jasně uvedeno, že se jedná o stavbu dopravní
infrastruktury ve smyslu §1 odst. 2 liniového zákona (str. 4 napadeného rozhodnutí).
Totéž je uvedeno na několika místech rovněž v prvostupňovém rozhodnutí a uvádí to též sám
stěžovatel ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 8. 9. 2020. Stěžovatel
tudíž byl v průběhu řízení před správními orgány prokazatelně informován, že se jedná o stavbu
dle liniového zákona a této skutečnosti si musel být vědom i při podání žaloby. To platí tím spíše,
že byl již při podání žaloby zastoupen advokátem, tj. profesionálem v oboru práva, který
je osobou práva znalou. Vědomost stěžovatele o právním režimu předmětné stavby vyplývá
i z toho, že žalobu podal v souladu s §7 odst. 4 s. ř. s. u místně příslušného Krajského soudu
v Ostravě, který je místně příslušný k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje
nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) nebo b) liniového zákona.
Ostatně, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím dle právě citovaného ustanovení liniového
zákona, uvedl sám stěžovatel již v žalobě. S ohledem na k výše uvedené nepovažuje
Nejvyšší správní soud v posuzované věci za přiléhavé a opodstatněné námitky stěžovatele,
že byla porušena zásada rovného postavení účastníků územního řízení a že kasační stížností
napadené usnesení krajského soudu nemůže obstát, neboť zákonu konvenčním způsobem řízení
dle liniového zákona vedeno nikdy nebylo.
[13] Přiléhavý není ani poukaz stěžovatele na nález Pl. ÚS 24/08. Liniový zákon se totiž týká
mimo jiné dopravní infrastruktury podle §1 odst. 2 písm. a) a b) tohoto zákona, tj. neurčitého
počtu blíže neurčených a nekonkretizovaných staveb, nikoli konkrétní a zcela určitě vymezené
stavby, jako tomu bylo v případě zákona č. 544/2005 Sb., který Ústavní soud z tohoto důvodu
shledal protiústavním z důvodu neodůvodněné nerovnosti a výše uvedeným nálezem jej z tohoto
důvodu zrušil.
[14] Nejvyšší správní soud uzavírá, že rozhodnutí žalovaného bylo vyvěšeno na úřední desce
žalovaného dne 14. 5. 2021. Stěžovateli tak bylo podle §25 odst. 2 správního řádu doručeno
dne 30. 5. 2021. Lhůta pro podání žaloby činila podle §72 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §2 odst. 1
liniového zákona jeden měsíc, tj. uplynula dne 30. 6. 2021. Ze záznamu o ověření elektronického
podání doručeného na elektronickou podatelnu krajského soudu vyplývá, že žaloba
byla u krajského soudu podána dne 23. 7. 2021, tj. opožděně. Krajský soud proto postupoval
správně, pokud žalobu pro opožděnost odmítl.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[16] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu