ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.307.2020:22
sp. zn. 4 As 307/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila
a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 3. 2020, č. j. 333449/20/2601-00540-507338, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 9. 2020, č. j.
59 Af 20/2020 – 122,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta žalobcova námitka
proti exekučnímu příkazu ze dne 9. 1. 2020, č. j. 14028/20/2601-00540-507338, jímž byla
nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu k vymožení celkové částky 24.399 Kč,
jakož i úroku z prodlení.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu. Krajský soud žalobce vyzval usnesením ze dne
22. 6. 2020, č. j. 59 Af 20/2020-13, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za podání žaloby. Žalobce přípisem ze dne ze dne 22. 7. 2020 požádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 30. 7. 2020, č. j. 59 Af 20/2020-20, vyzval žalobce,
aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil svoji žádost o ustanovení
zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků o připojený vyplněný a potvrzený
formulář o svých majetkových poměrech a uvedení konkrétních důvodů, proč je třeba k ochraně
jeho práv ustanovení zástupce z řad advokátů.
[3] Žalobce poté soudu zaslal vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech, doložil daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2019
a přiložil další rozhodnutí a exekuční příkazy.
[4] Krajský soud následně nadepsaným usnesením žalobci nepřiznal osvobození od soudních
poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Po prostudování skutečností uvedených
žalobcem v jeho podání a v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
(dále též „prohlášení“) a s přihlédnutím k listinám soudu předloženým totiž shledal, že u žalobce
nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje
poskytnuté žalobcem v prohlášení nejsou úplné a neposkytují ucelený přehled o jeho majetkové
a sociální situaci. Žalobce totiž soudu nesdělil, že vlastní další nemovitý majetek větší hodnoty,
natož aby pak věrohodným způsobem doložil, že skutečně byl na tento v prohlášení
o majetkových poměrech nedeklarovaný majetek větší hodnoty nařízen výkon rozhodnutí
nebo exekuce. Žalobce dále uvedl, že má dluhy ve výši 500.000 Kč, tyto skutečnosti však soudu
neprokázal a nic bližšího ke svým dluhům ani způsobu jejich splácení neuvedl, soud
proto nemohl posoudit, jak žalobcem uvedená částka v současné době ovlivňuje jeho přímou
platební schopnost.
[5] Krajský soud proto posoudil tvrzení žalobce jako neúplná a nekompletní a konstatoval,
že žalobce ve vztahu k podané žádosti neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Z tohoto
důvodu krajský soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků. Neustanovil
mu ani zástupce s odůvodněním, že jestliže u žalobce nejsou splněny předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, není splněna hned první ze zákonných podmínek
pro ustanovení zástupce.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost. Namítal, že krajský soud hrubě a účelově zkreslil skutkový i právní stav věci, ke kterému
se stěžovatel neměl možnost ani jakkoliv vyjádřit, čímž mu byla upřena nejen Ústavou České
republiky garantovaná základní práva. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že jeho osvobození
od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce bylo a je objektivně důvodné a že řádně
a včas soudu prokázal a doložil rozhodné údaje. Stěžovatel rovněž požádal o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §36 odst. 3 věty první až třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních
poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[11] Podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. [n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
[12] K žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zdejší soud uvádí, že Nejvyšší
správní soud již v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19,
publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, dospěl k následujícímu závěru: „Stěžovatel má povinnost zaplatit
poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu
o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností
[§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].“
V posuzované věci však nebylo kasační stížností napadeným usnesením rozhodováno o návrhu
ve věci samé, jelikož se jedná o procesní rozhodnutí učiněné v řízení o žalobě, jímž se toto řízení
nekončí. Stěžovateli tedy povinnost zaplatit soudní poplatek za danou kasační stížnost vůbec
nevznikla, a Nejvyšší správní soud proto o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků pro řízení o kasační stížnosti nerozhodoval.
[13] K žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zdejší soud opět
poukazuje na výše uvedené usnesení rozšířeného senátu, v němž své závěry ohledně placení
soudního poplatku dále promítl i do následující úvahy: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu
usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno
v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Z citovaného usnesení
rozšířeného senátu tedy plyne, že povinné zastoupení stěžovatele bez příslušného právního
vzdělání advokátem není vyžadováno v těch případech, kdy kasační stížnost směřuje, tak jako
v nyní posuzované věci, proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení před krajským soudem
nekončí.
[14] I přesto musel Nejvyšší správní soud nejprve posoudit návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce pro řízení kasační stížnosti, neboť byť není zastoupení stěžovatele advokátem v tomto
řízení obligatorní, je jistě možné. Nejvyšší správní soud v této věci shledal, že není splněna
nezbytná podmínka pro ustanovení zástupce dle §35 odst. 10 s. ř. s., neboť zastoupení
stěžovatele není v tomto případě nezbytně třeba pro ochranu jeho práv v řízení o kasační
stížnosti. Projednávaná věc týkající se neosvobození od soudních poplatků a neustanovení
zástupce v řízení před krajským soudem je totiž jednoduché povahy, kasační stížnost je sice
stručná, ale projednatelná, je z ní zřejmé, že stěžovatel je schopen sám srozumitelně formulovat
námitky, a Nejvyšší správní soud tudíž o ní může bez dalšího, na základě podkladů obsažených
ve spise, rozhodnout. Vzhledem k tomu, že zákonné podmínky pro ustanovení zástupce musí být
splněny kumulativně, bylo by již nadbytečné zabývat se splněním podmínky nemajetnosti
stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce výrokem
I. tohoto rozhodnutí zamítl.
[15] K věci samé Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud v odůvodnění kasační stížností
napadeného usnesení uvedl více než 30 listů vlastnictví v různých katastrálních územích, na nichž
je zapsáno vlastnické právo stěžovatele k nemovitým věcem (pozemkům a stavbám ve výlučném
vlastnictví stěžovatele či v podílovém spoluvlastnictví), které však stěžovatel neuvedl
v prohlášení. Poukaz krajského soudu na tento nemovitý majetek, který stěžovatel navzdory
výzvě soudu neuvedl v souvislosti se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce, nepředstavuje zkreslení skutkového stavu, jak tvrdí stěžovatel v kasační
stížnosti, ale jeho řádný popis. Nejvyšší správní soud se s krajským soudem plně shoduje,
že povinností žalobce bylo do prohlášení pravdivě úplně uvést veškerý majetek větší hodnoty,
byť je takový majetek předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce a případně doplnit, z jakého
důvodu s ním nemůže disponovat (stěžovatel v prohlášení naproti tomu uvedl, že nemá žádný
majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a použit k zaplacení soudního poplatku
a právního zastoupení). Pakliže tak stěžovatel neučinil, jelikož nedoložil řádně své majetkové
poměry, neboť neuvedl veškerý svůj majetek a neprokázal ani existenci a výši tvrzených dluhů,
nelze mu přiznat osvobození od soudních poplatků ani ustanovit zástupce (jednou z podmínek
pro ustanovení zástupce je totiž splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků).
[16] Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že stěžovateli byla dána možnost krajskému soudu
předestřít a prokázat svoje majetkové poměry. Stěžovatel této možnosti využil. Nelze mu proto
přisvědčit, že neměl možnost se jakkoliv vyjádřit, a byla mu tak upřena ústavně zaručená základní
práva. Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené uzavírá, že důvodná není
ani argumentace stěžovatele, že jeho o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
je důvodná a že řádně a včas soudu prokázal a doložil rozhodné údaje.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[17] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[18] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení
náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení
se mu proto nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu