ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.328.2019:39
sp. zn. 4 As 328/2019 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. D. K., zast. JUDr. Janem
Burešem, Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému:
generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j. 44219-4/2017-900000-302, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 9 Ad
26/2017 - 45, a opravnému usnesení ze dne 2. 8. 2019, č. j. 9 Ad 26/2017 - 52,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2019, č. j. 9 Ad 26/2017 - 45, a opravné
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 9 Ad 26/2017 - 52, se z r ušuj í
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle §190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí ředitele odboru 40 Generálního ředitelství cel - Řízení lidských zdrojů ze dne
31. 5. 2017, č. j. 34886/2017-900000-405, o přiznání výsluhového příspěvku žalobci ve výši
36.601 Kč podle §157 a §158 zákona o služebním poměru.
[2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou městský soud
výrokem I. rozsudku ze dne 12. 6. 2019, č. j. 9 Ad 26/2017 - 45, zamítl a výrokem II. rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[3] Opravným usnesením ze dne 2. 8. 2019, č. j. 9 Ad 26/2017 - 52, městský soud
výrok I. uvedeného rozsudku opravil tak, že rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2017, č. j.
44219-4/2017-900000-302, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
Výrok II. rozsudku městský soud opravil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení částku ve výši 15.342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám
jeho zástupce JUDr. Jana Bureše, advokáta.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti uvedenému rozsudku i opravnému usnesení
městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), v níž namítal, že městský soud rezignoval
na vypořádání žalobních námitek a jeho rozsudek tak je na samé hranici přezkoumatelnosti.
Stěžovatel dále namítl nesprávné posouzení věci městským soudem a předestřel svůj právní
náhled na věc.
[5] Žalobce ve vyjádření kasační stížnosti uvedl, že s kasační stížností nesouhlasí a považuje
ji za nedůvodnou. Vyjádřil přesvědčení, že kasační stížností napadený rozsudek správně
konstatoval nezákonnost rozhodnutí žalovaného.
III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní
soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Shledal přitom vadu, kterou se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost je důvodná, byť z jiného, než stěžovatelem namítaného důvodu.
[8] Podle §54 odst. 4 s. ř. s., předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech,
jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit
vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
[9] V posuzované věci došlo k tomu, že opravné usnesení změnilo způsob, jakým
bylo ve věci rozhodnuto, když změnilo původní rozsudek tak, že ruší rozhodnutí žalovaného,
namísto jeho původního znění doručeného účastníkům, kterým byla žaloba zamítnuta (při ústním
jednání městský soud naproti tomu vyhlásil, že rozhodnutí žalovaného se zrušuje). Takovouto
změnu výroku rozhodnutí však nelze dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu
podřadit pod zjevnou nesprávnost ve smyslu výše uvedeného ustanovení s. ř. s.
[10] Nejvyšší správní soud totiž již v rozsudku ze dne 21. 2. 2007, č. j. 4 Ans 3/2006 - 123,
č. 1177/2007 Sb. NSS, judikoval, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem
odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle §54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská
nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud
dále vyslovil, že „účastník řízení o žalobě … může dosáhnout nahrazení jednoho výroku jiným pouze
prostřednictvím kasačního soudu, který jediný je oprávněn zrušit rozhodnutí krajských soudů ve správním
soudnictví a tyto soudy zavazovat k vydání nových rozhodnutí. Opravné usnesení podle §54 odst. 4 s. ř. s.
však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné prostředky a rozhodování kasačního soudu.“
[11] Z výše uvedených závěrů Nejvyšší správní soud vycházel také v rozsudku ze dne
27. 2. 2013, č. j. 4 As 1/2013 - 21, v němž zrušil kasační stížností napadený rozsudek městského
soudu v podobném případě, kdy Městský soud v Praze opravným usnesením „napravil“ rozpor
mezi výrokem rozsudku o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a o vrácení věci žalovanému
k dalšímu řízení, který byl vyhlášen při jednání soudu, a výrokem o zamítnutí žaloby obsaženým
v písemném vyhotovení rozsudku. Stejným způsobem zdejší soud postupoval také v rozsudku
ze dne 11. 7. 2019, č. j. 4 As 185/2019 - 34.
[12] Nejvyšší správní soud má určité pochopení pro postup městského soudu, který se pokusil
vadu rozsudku spočívající v tom, že výrok se neshoduje s jeho odůvodněním, opravit postupem
podle §54 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedené ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu
však vyplývá, že takovýto postup není možný. Napadené opravné usnesení je tedy nezákonné.
[13] Skutečnost, že výrok rozsudku městského soudu ve znění před vydáním opravného
usnesení, neodpovídá jeho odůvodnění, představuje vadu nepřezkoumatelnosti
pro nesrozumitelnost podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS), ke které Nejvyšší správní soud přihlédl z úřední
povinnosti podle §109 odst. 4 téhož zákona. V odůvodnění rozsudku městský soud vysvětlil,
že rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, a proto,
že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu
ve spisech a vyžaduje zásadní doplnění. Výrokem napadeného rozsudku, jak předesláno,
ovšem žalobu zamítl. Rozsudek městského soudu je tedy zjevně vnitřně rozporný.
[14] Vzhledem k tomu, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost, nezabýval se již Nejvyšší správní soud námitkami stěžovatele směřujícími
do věci samé, neboť v řízení o kasační stížnosti lze věcně posuzovat pouze přezkoumatelné
soudní rozhodnutí.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[15] S přihlédnutím k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek Městského soudu v Praze i opravné usnesení zrušil, neboť je zjevné, že rozsudek
i na jeho vydání navazující postup městského soudu spočívající ve vydání opravného usnesení
je stižen vadou dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta prvá s. ř. s.).
[16] Podle §110 odst. 4 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je městský soud vázán právním názorem vysloveným
Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na městském soudu tedy nyní
bude, aby ve věci znovu jednoznačně rozhodl a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem
odůvodnil.
[17] V novém rozhodnutí ve věci městský soud podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu