ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.384.2019:27
sp. zn. 4 As 384/2019 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) V. F., b) M. F., oba zast.
JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 13, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3, Brno, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) R. H., II) J. H., v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2019, č. j. 62 A 128/2017 - 53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2019, č. j. 62 A 128/2017 - 53,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Shrnutí předcházejícího řízení
[1] Městský úřad Blansko, stavební úřad, rozhodnutím ze dne 12. 9. 2016, sp. zn. SMBK-
26751/2016-SÚ/Ša, č. j. SÚ ZM 125/2016-33351/2016/Ša, zamítl žádost žalobců o povolení
změny v užívání stavby garáže v rodinném domě č. p. X v L. na pozemku parc. č. X
v katastrálním území L. na autodílnu - diagnostiku. Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2017, č.
j. JMK 50072/2017, sp. zn. S-JMK 172435/2016/OÚPSŘ, zamítl odvolání žalobců a uvedené
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
[2] Toto rozhodnutí o odvolání žalobci napadli správní žalobou, v níž se domáhali jeho zrušení
a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně žalobu jako nedůvodnou zamítl
rozsudkem ze dne 27. 9. 2019, č. j. 62 A 128/2017 - 53, v jehož záhlaví označil jako předmět
soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2017, č. j. MMB/0112153/2017, sp. zn.
OUSR/MMB/0071377/2017.
[3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včasnou
kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č.
150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s .“).
V ní se domáhali zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Osoby zúčastněné na řízení navrhly zamítnutí kasační stížnosti. K ní se žalovaný nevyjádřil
a toliko při předložení správního spisu poukázal na nesprávné vymezení žalobou napadeného
rozhodnutí v informaci o řízení, kterou obdržel od Nejvyššího správního soudu bezprostředně
po podání kasační stížnosti. Toto označení přezkoumávaného rozhodnutí žalovaného kasačním
soudem vycházelo z údajů uvedených v napadeném rozsudku.
II. Posouzení kasační stížnosti
[4] Nejvyšší správní soud při přezkoumání napadeného rozsudku shledal vadu uvedenou
v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož kasační stížnost lze podat pouze z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné
vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K této vadě
musel podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti, i když nebyla v kasační stížnosti
výslovně namítnuta.
[5] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 10. 2. 2005, č. j. 2 As 38/2004 - 55,
publikovaném pod č. 1070/2007 Sb. NSS, dovodil, že jsou-li v záhlaví soudního rozhodnutí
jednoznačně identifikováni účastníci řízení a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem
soudního přezkumu, nezpůsobuje obecné znění výroku (například „Žaloba se odmítá.“)
nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V tehdy
posuzovaném případě byl úkon správního orgánu, který byl předmětem soudního přezkumu,
v záhlaví napadeného soudního rozhodnutí definován určitě, nezaměnitelně a srozumitelně
a Nejvyšší správní soud jej shledal přezkoumatelným. Na tuto judikaturu navázal Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 11. 7. 2012, č. j. 2 Ans 12/2011 - 134, v němž zdůraznil, že „výrok
rozsudku tvoří jednotu s jeho záhlavím, ve kterém je třeba nezaměnitelně označit účastníky řízení a jeho předmět;
pokud tomu tak je, pak obecně znějící výrok ‚Žaloba se zamítá‘ nemůže způsobovat nepřezkoumatelnost
rozsudku“.
[6] V rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 2 As 45/2011 - 64, Nejvyšší správní soud naopak zjistil,
že v záhlaví usnesení krajského soudu nebylo jednoznačně individualizováno správní rozhodnutí,
které bylo předmětem soudního přezkumu. Za této situace zdůraznil, že pouze při nezaměnitelné
identifikaci účastníků řízení a přezkoumávaného správního rozhodnutí v záhlaví rozhodnutí
krajského soudu je postaveno najisto, koho se řízení o žalobě týká a co je jeho předmětem. Pokud
však krajský soud opomene napadené správní rozhodnutí takto vymezit a učiní tak až v rámci
odůvodnění svého usnesení, jedná o procesní deficit zakládající nepřezkoumatelnost soudního
rozhodnutí pro nesrozumitelnost. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudcích
ze dne 11. 2. 2014, č. j. 2 Azs 23/2013 - 34, a ze dne 27. 1. 2016, č. j. 3 As 43/2015 - 29.
[7] Také v posuzované věci nebylo žalobou napadené správní rozhodnutí v záhlaví rozsudku
krajského soudu jednoznačně a nezaměnitelně identifikováno. Naopak bylo specifikováno zcela
nesprávně. Z výroku rozsudku ve spojení s jeho záhlavím vyplývá, že krajský soud zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 10. 3. 2017,
č. j. MMB/0112153/2017, sp. zn. OUSR/MMB/0071377/2017, ačkoli uvedené označení
ani datum neodpovídají rozhodnutí o odvolání, prvoinstančnímu rozhodnutí ani jakémukoliv
jinému rozhodnutí, které jsou obsaženy v příslušném správním spise. Podle spisové značky a čísla
jednacího se navíc jedná o správní akt Magistrátu města Brna, který však v dané věci žádné
rozhodnutí nevydal. Ve skutečnosti krajský soud přezkoumával rozhodnutí žalovaného ze dne
31. 3. 2017, č. j. JMK 50072/2017, sp. zn. S-JMK 172435/2016/OÚPSŘ, jímž bylo zamítnuto
odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blansko, stavebního úřadu, ze dne
12. 9. 2016, sp. zn. SMBK-26751/2016-SÚ/Ša, č. j. SÚ ZM 125/2016-33351/2016/Ša,
jak vyplývá z přiloženého správního spisu, žaloby i z argumentace uvedené v napadeném
rozsudku.
[8] Nesprávné označení správního rozhodnutí ve výroku, respektive záhlaví, soudního
rozhodnutí je v přímém rozporu s požadavkem právní jistoty jeho adresátů. Ve světle citované
judikatury, s níž se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje i v posuzované věci a od níž neshledává
žádný důvod se odchýlit, je tedy napadený rozsudek krajského soudu nutné považovat za vnitřně
rozporný a nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Tato základní vada řízení o žalobě brání posouzení dalších kasačních námitek. Teprve
až po jednoznačné a nezaměnitelné identifikaci napadeného rozhodnutí správního orgánu
ho Nejvyšší správní soud bude moci přezkoumat na základě případné nové kasační stížnosti.
III. Závěr
[10] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1
věty první před středníkem s. ř. s. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení, v němž podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení bude vázán právním názorem
vysloveným v tomto zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení krajský soud
podle §110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu