ECLI:CZ:NSS:2013:4.AS.63.2013:9
sp. zn. 4 As 63/2013 - 9
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2012, č. j. 5 A 185/2010 – 55,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2010 zamítla žalovaná žádost žalob ce ze dne 16. 5. 2010
o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,
neboť žalobce ani po vyzvání neposkytl žalované dostatek informací, na jejichž základě by mohl
být dostatečně určitě specifikován předmět právní služby. Nebylo tak možné dostát požadavkům
§18 odst. 2 zákona o advokacii.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 18. 7. 2010 žalobu k Městskému soudu
v Praze, v níž navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil.
[3] Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 22. 11. 2012 , č. j. 5 A 185/2010 – 55,
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl totiž
k závěru, že žalobce nesplnil podmínky pro určení advokáta dle §18 odst. 2 zákona o advokacii,
protože neprokázal, že se nemohl domoci poskytnutí právních služeb běžnou cestou,
a nespecifikoval ani dostatečně právní věc, v níž mu má být advokát ustanoven.
[4] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též stěžovatel) kasační
stížnost ze dne 31. 12. 2012, kterou doplnil přípisy ze dne 4. 2. 2013 a 15. 3. 2013. V kasační
stížnosti uvádí, že městský soud straní odpůrci, když se ztotožňuje s nekvalifikovanými výklady
správního orgánu, legitimizuje šikanování žadatelů o určení advokáta a skandalizuje jeho osobu.
Hodnocení skutkového stavu městským soudem nebylo podle stěžovatele nestranné. Stěžovatel
rovněž argumentuje, že mu nebyl napadený rozsudek městsk ého soudu řádně doručen a údaje
na doručence jsou nepravdivé. Městský soud podle mínění stěžovatele „aplikuje zákon bez znalosti
reality i poštovních ujednání.“
[5] V doplnění své kasační stížnosti pak podává svůj výklad toho, jak měla pošta
při doručování rozsudku městského soudu správně postupovat a dochází k závěru, že posouzení
doručování městským soudem je nelogické, protože podle jeho názoru městský soud usoudil,
že bylo správné i nesprávné. Tytéž námitky pak stěžovatel zopakoval ve svém dalším vyjádření
ze dne 15. 3. 2013, v němž rovněž požádal o ustanovení zástupce.
[6] Nejvyšší správní soud dospěl po předběžném posouzení splnění podmínek řízení
o kasační stížnosti stěžovatele k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně.
[7] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.“ Toto ustanovení je přitom podle §120 s. ř. s. třeba
přiměřeně aplikovat i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Podle §49 odst. 2 věta první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) „nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží
a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl.“ Podle odst. 4 téhož
ustanovení „nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí,
považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující
orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže
soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není- li takové schránky, písemnost se vrátí
odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.“ Toto ustanovení je přitom podle
§42 odst. 5 s. ř. s. třeba aplikovat i na doručování písemností v soudním řízení správním.
[9] Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. „kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po
doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnese ní.“
Podle poslední věty téhož ustanovení „zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. “
Podle odst. 4 téhož ustanovení „se kasační stížnost podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je
zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí vydal.“
[10] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. “
Podle §40 odst. 2 věty první s. ř. s. „lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje s dnem, který určil počáte k lhůty.“ Podle §40 odst. 4 s. ř. s. „lhůta je
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doruči t, nestanoví-li tento
zákon jinak.“
[11] Z obsahu spisu zjistil Nejvyšší správní soud, že rozsudek městského soudu byl
v souladu s výslovným přáním stěžovatele stěžovateli dne 3. 12. 2012 poštou uložen na jeho
adrese pro doručování, kde má stěžovatel zřízenou službu poste restante. Vzhledem k povaze
této služby je to stěžovatel, kdo odpovídá za to, že si své ulo žené zásilky převezme,
neboť mu nemohou být doručovány na jinou adresu a současně jej ani není možné vyrozumět
o uložení zásilky jako v případě standardního doručování na adresu trvalého pobytu adresáta.
Během desetidenní úložní doby si však stěžovatel zásilku s napadeným rozsudkem nevyzvedl
a dne 13. 12. 2012 tak nastala fikce doručení dle §49 odst. 4 o. s. ř. a zásilka byla vrácena
městskému soudu, neboť z povahy věci vyplývá, že zásilka nemohla být vhozena do domovní
schránky stěžovatele. Městský soud následně na úřední desku vyvěsil oznámení podle §49 odst. 4
na konci o. s. ř. Nejvyšší správní soud přitom neshledal žádné pochybení, kterého by se pošta
při doručování dopustila, údaje na doručence nevzbuzují žádnou pochybnost o jejich správnosti.
[12] Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl fikcí doručen ve čtvrtek dne 13. 12. 2012,
uplynula zákonná dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti dle §106 odst. 2 s. ř. s. ve čtvrtek
27. 12. 2012. K jejímu zachování by bývalo bylo třeba, aby nejpozději tento den byla kasační
stížnost předána soudu, nebo tomuto zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit.
Z razítka podatelny městského soudu je však patrné, že podaná kasační stížnost mu byla
doručena až dne 2. 1. 2013, když k poštovní přepravě byla podle poštovního razítka předána dne
31. 12. 2012, tedy opožděně.
[13] Návrh stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení podle §50d o. s. ř. byl zamítnut
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2013, č j. 5 A 185/2010 - 66. S tímto
rozhodnutím se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, neboť stěžovatel neuvedl a nedoložil žá dné
omluvitelné důvody, které by v úložní době bránily stěžovateli seznámit se s doručovanou
písemností. Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožňuje s názor em městského soudu, že pokud
si stěžovatel zvolí tento způsob doručování, je na něm, aby si zajistil pravidelné vyzvedávání
doručených zásilek tak, aby se s nimi před uplynutím úložní doby mohl seznámit.
[14] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost stěžovatele byla ve smyslu §106 odst. 2 s. ř. s. podána opožděně, přičemž zmeškání lhůty
nelze podle poslední věty téhož ustanovení prominout. Nejvyšší správní soud proto k asační
stížnost výrokem I. odmítl podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomuto závěru již Nejvyšší správní soud ne rozhodoval o stěžovatelově návrhu na
ustanovení zástupce.
[15] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. výrokem I I. tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu