ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.140.2006
sp. zn. 4 Azs 140/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyň: a) D. I., b) nezl. D. I., obě zast.
opatrovnicí B. S., vedoucí soudní kanceláře Krajského soudu v Brně, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, č. j. 55 Az
13/2005 – 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 55 Az 13/2005 – 22,
zamítl žalobu žalobkyň podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2004,
č. j. OAM-3383/VL-10-ZA04-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyním
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobkyně nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl
v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) včas kasační
stížnost a požádaly o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Namítaly
porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, 4 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Konstatovaly svou příslušnost k určité
sociální skupině. Podle stěžovatelek jde o ohrožení života a nepředstavitelný psychický
nátlak, před kterým jim Kyrgyzská republika není schopna zajistit ochranu. Stěžovatelky
vyjádřily názor, že splňují podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §12 písm. b) a §14
zákona o azylu. Stěžovatelky požádaly o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhly,
aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně přípisem ze dne 17. 2. 2006, č. j. 55 Az 13/2005 – 33,
stěžovatelky vyzval k vyplnění a vrácení formuláře potvrzení o osobních majetkových
a výdělkových poměrech. Tento přípis byl stěžovatelce sub. a) doručován na adresu P. s. Z. u
B., H. 514, avšak byl krajskému soudu vrácen jako nedoručený. Citovaná adresa je adresou,
na které jsou stěžovatelky hlášeny k pobytu a kterou označily rovněž v kasační stížnosti jako
svou doručovací adresu.
Krajský soud v Brně následně zjišťoval místo pobytu stěžovatelek. Z evidence
žalovaného vyplynulo, že stěžovatelky dne 8. 2. 2006 opustily P. s. Z.u B. a jejich další pobyt
není znám. Podle sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie ze dne 8. 3. 2006, č. j. SCPP-16-84/E2-2006, je poslední adresou pobytu stěžovatelek
P. s. Z. u B., které stěžovatelky opustily a jejich skutečná adresa není policii známa.
Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 15. 3. 2006, č. j. 55 Az 13/2005 – 40,
ustanovil stěžovatelkám opatrovnicí pro řízení o kasační stížnosti paní B. S., vedoucí soudní
kanceláře Krajského soudu v Brně.
Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 5. 5. 2006, č. j. 55 Az 13/2005 – 43,
zamítl návrh stěžovatelek na ustanovení zástupce a vyzval stěžovatelky, aby ve lhůtě 15 dnů
ode dne doručení této výzvy odstranily nedostatek svého podání spočívající v tom,
že stěžovatelky nejsou zastoupeny advokátem. Současně stěžovatelky poučil o tom,
že nebude-li této výzvě ve lhůtě vyhověno, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne.
Usnesení bylo doručeno opatrovnici stěžovatelek dne 11. 5. 2006.
Dne 13. 6. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatelky) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle zjištění krajského soudu není místo pobytu
stěžovatelek na území České republiky známo a je zřejmé, že se stěžovatelky nezdržují
v místě hlášeného pobytu (P. s. Z. u B.), přičemž z obsahu soudního spisu vyplývá, že změnu
místa pobytu krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu neoznámily, ačkoliv
stěžovatelka sub. a) dne 15. 8. 2006 osobně žádala Nejvyšší správní soud o vydání potvrzení,
že ve věci její kasační stížnosti dosud nebylo rozhodnuto.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval nedostatkem povinného zastoupení stěžovatelek.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není
třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. a ustanovení §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu