ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.300.2005
sp. zn. 4 Azs 300/2005 – 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. V.,
zast. Mgr. Petrem Čížkem, advokátem, se sídlem v Liberci, Pražská 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2005,
č. j. 64 Az 85/2004 – 29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupce stěžovatele, Mgr. Petra Čížka, advokáta, se u r č u je částkou
1075 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného správního orgánu ze dne 7. 4. 2004, č. j. OAM-1289/VL-07-17-2004.
Tímto rozhodnutím byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti označenému rozhodnutí žalovaného správního orgánu podal stěžovatel žalobu
v cizím jazyce (pravděpodobně ruském – pozn. Nejvyššího správního soud), kterou na výzvu
soudu doplnil překladem do českého jazyka. Žalobou napadal rozhodnutí v celém rozsahu
a namítal porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1, 5 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení (správní řád). Uvedl, že žalobu doplní po seznámení s obsahem spisového
materiálu. Požadoval, aby napadané rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu
řízení.
Ze spisu přitom vyplývá, že stěžovatel žalobu nedoplnil.
V následném rozsudku pak dospěl Krajský soud v Ostravě, obdobně jako žalovaný
správní orgán, k závěru, že stěžovatel v řízení o azylu neuváděl důvody upravené §12
zákona o azylu, tj. netvrdil, že by v zemi původu byl pronásledován pro uplatňování
politických práv a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů; neuvedl žádné konkrétní okolnosti ani důkazy o výše vymezených
důvodech udělení azylu. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná,
a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost, ve které obdobně
jako v žalobě obecně uváděl, že v řízení došlo k porušení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1
a §46 správního řádu, k čemuž doplnil, že na Ukrajině je ohrožen na životě a vystaven
nepředstavitelnému psychickému tlaku (z jakých důvodů nespecifikoval - pozn. Nejvyššího
správního soudu), přičemž stát mu není schopen zajistit ochranu. Dovozuje proto, že splňuje
podmínky vymezené v §12 písm. b) zákona o azylu a stejně tak i v ustanovení §14 zákona
o azylu. Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku
krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Stejně tak požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, o ustanovení právního zástupce a tlumočníka.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2005, č. j. 64 Az 85/2004 – 43,
byl stěžovateli ustanoven právní zástupce - Mgr. Petr Čížek, advokát, se sídlem v Liberci,
Pražská 4.
Žalovaný podal na výzvu soudu ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém vyslovil
souhlas se závěry soudu, odkázal na správní spis a na judikaturu. K přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti neshledal důvody a navrhl zamítnutí kasační stížnosti, resp. odmítnutí
z důvodu absence povinného zastoupení stěžovatele.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec
má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem
o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince
k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Napadené rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud přezkoumával v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení
azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě,
jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě
jeho posledního trvalého bydliště.
Ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu přitom stanoví, že žádost o udělení
azylu se zamítne jako zjevně nedůvodná, pokud stěžovatel neuvádí skutečnost svědčící o tom,
že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatel v žádosti
o udělení azylu za dne 22. 3. 2004 zejména uvedl, že Ukrajinu opustil z důvodu, že tam nemá
z čeho žít, byl rok bez práce, a nemá ani kde žít. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení
azylu na území České republiky stěžovatel dne 31. 3. 2004 uvedl v podstatě obdobné
skutečnosti, tedy toliko ekonomické problémy Přijel s cílem zde pracovat, aby vydělal
na opravu domku a měl z čeho žít. Z protokolu přitom vyplynulo, že v zemi původu žádné
jiné než uváděné, tedy ekonomické, problémy neměl. Na otázku, zda se něčeho obává
ve své vlasti, uvedl, že se ničeho neobává.
Z výše uvedeného tak vyplývá i pro Nejvyšší správní soud závěr, že stěžovatel žádá
o udělení azylu toliko z ekonomických důvodů, tedy důvodů, které nejsou vymezeny
zákonem azylu, a tedy důvodů, pro které azyl udělit nelze.
Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného
správního orgánu jsou správně posouzeny rozhodující právní i faktické skutečnosti,
z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění jsou zde přehledně a srozumitelně uvedena
a vyplývají z provedených důkazů, přičemž krajský soud správně posoudil, že skutkový stav
byl žalovaným správním orgánem zjištěn přesně, důkazy, které si správní orgán opatřil byly
úplné a tyto vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy. Nejvyšší správní soud tak nemohl
přisvědčit uváděným námitkám stran nezjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal porušení §12 písm. b) zákona o azylu, ani §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34
odst. 1 a §46 správního řádu. I z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu
(např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 – 42)
plyne, že Správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl
uvedl jako důvody, pro které o azyl žádá. Uvedl-li v řízení před správním orgánem
pouze důvody ekonomické, nemůže účinně v řízení o kasační stížnosti namítat [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.], že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, když nezjišťoval
důvody jiné, žadatelem v řízení před správním orgánem neuváděné.
Ke jmenovitým námitkám stěžovatele, které stěžovatel poprvé uplatnil
až v kasační stížnosti, a to o tom, že na Ukrajině je ohrožen na životě a vystaven
nepředstavitelnému psychickému tlaku, přičemž stát mu není schopen zajistit ochranu,
a stejně tak i k údajnému naplnění podmínek §14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud
dále souhrnně uvádí, že takové skutečnosti stěžovatel v řízení o udělení azylu,
resp. ani v řízení před Krajským soudem v Ostravě neuváděl, a Nejvyšší správní soud
je nemohl brát při svém rozhodování v potaz ani s ohledem na znění §104 odst. 4 s. ř. s.,
ve spojitosti i s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. K tomu ustálená judikatura Nejvyššího
správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004,
č. j. 1 Azs 34/2004 – 49), uvádí: Ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. in fine brání tomu,
aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky
jsou nepřípustné. Ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. naproti tomu brání tomu, aby se poté,
co bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, uplatňovaly skutkové novoty. K takto uplatněným
novým skutečnostem kasační soud při svém rozhodování nepřihlíží.
Lze tedy shrnout, že i Nejvyšší správní soud se se skutkovým hodnocením
a následnými závěry provedenými, jak žalovaným správním orgánem, tak i soudem
ztotožňuje a plně na ně odkazuje, přičemž žádné z námitek stěžovatele nepřisvědčil.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
K žádosti stěžovatele o ustanovení tlumočníka pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud závěrem uvádí, že za situace, kdy mu byl ustanoven právní zástupce, a současně
za situace, kdy stěžovatel podal žalobu i kasační stížnost v českém jazyce a o kasační stížnosti
bylo rozhodováno bez jednání, nebylo třeba tlumočníka ustanovovat.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s, ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil,
proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele, Mgr. Petr Čížek, byl ustanoven soudem,
přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 v návaznosti na §120 s. ř. s. označenému
zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 1075 Kč,
sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby [á 1000 Kč
- §11 odst. 1 b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky] a jednoho režijního paušálu
(á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu