ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.40.2006
sp. zn. 4 Azs 40/2006 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: P. G. V., zast. Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2005, č. j. 60 Az 92/2005 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 12. 2005, č. j. 60 Az 92/2005 – 34,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2005,
č. j. OAM-434/LE-B02-B02-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen
azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu
ustanovení §91 téhož zákona.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas blanketní kasační
stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Kasační stížnost byla k výzvě soudu doplněna podáním ze dne 12. 5. 2006.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační
stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může
vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad
určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotně-právní postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Zde je nutné uvést,
že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil a Nejvyšší správní soud
se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze v obecné rovině za použití
shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti označil důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. a namítal , že žalovaný při zjišťování skutkového stavu věci porušil
ustanovení §3 odst. 3, 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §12 a §14 zákona o azylu.
Krajský soud řízení formalizoval, když pouze zkoumal obsah správního spisu, aniž posoudil
obsah listin v něm založených. Stěžovatel podle svého vyjádření v průběhu správního řízení
popsal důvody nasvědčující aplikaci ustanovení §12 zákona o azylu. Stěžovatel konstatoval,
že žalovaný vedl dokazování v jeho neprospěch, a zdůraznil nedemokratičnost politického
režimu ve Vietnamu. Stěžovatel zpochybnil argument, že jeho žádost o udělení azylu byla
podána za účelem legalizace pobytu, a podotkl, že správní orgán by měl zkoumat naplnění
podmínek ustanovení zákona o azylu, a nikoliv vyhledávat jiné důvody,
které nejsou předmětem řízení. Každý žadatel o azyl podává svou žádost za účelem legalizace
pobytu a předchozí legální pobyt na území nelze považovat za okolnost vylučující udělení
azylu. Stěžovatel dále namítal, že se krajský soud nedostatečně zabýval otázkou existence
humanitárních důvodů, když stěžovatel má na území České republiky veškeré sociální
a rodinné vazby a žije zde již od roku 1988. Stěžovatel uzavřel s tím, že české správní orgány
umožňují udělení azylu jen osobám významným či mediálně sledovaným.
K námitce formalizovaného řízení před krajský soudem a nedostatečného posouzení
humanitárních důvodů Nejvyšší správní soud poukazuje na obecně formulované žalobní body.
S touto otázkou se Nejvyšší správní soud vypořádal např. ve svém rozsudku ze dne
28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 – 41, www.nssoud.cz, který se vztahuje k soudnímu
přezkumu nekonkretizovaných žalobních námitek. K námitkám porušení správního řádu,
ustanovení §12 a §14 zákona o azylu, dokazování v neprospěch stěžovatele a udělování
azylu pouze významným osobám Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovatel v průběhu
správního řízení uvedl, že ve Vietnamu neměl žádné problémy a o azyl žádá,
protože chce zůstat v České republice. Obdobnými tvrzeními se Nejvyšší správní soud
zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 181/2004, www.nssoud.cz.
V uvedeném kontextu posuzoval Nejvyšší správní soud rovněž námitku politického režimu
ve Vietnamu, tato otázka byla předmětem rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 8. 2003, č. j. 2 Azs 6/2003 – 38, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 42/2003, www.nssoud.cz. K námitce týkající se legalizace
pobytu Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 – 44, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 397/2004, www.nssoud.cz. Námitkou rodinných vazeb ve vztahu k humanitárním
důvodům se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 16. 2. 2005,
č. j. 4 Azs 333/2004 – 69, www.nssoud.cz. Otázku doby předchozího pobytu na území České
republiky ve vztahu k důvodům pro udělení azylu Nejvyšší správní soud posuzoval
např. ve svém rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 – 81, www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu