ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.107.2011.1
sp. zn. 4 Nd 107/2011-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce P. C. , proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti ČR , IČ: 00025429, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o finanční odškodnění za průtahy Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 C 15/2000, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 po sp. zn. 19 C 247/2008 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu nadřízenému soudu odvolacímu pod sp. zn. Nco 19/2011, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011.
Odůvodnění:
Žalobce P. C. ve shora označené věci podáním ze dne 17. 10. 2010 vznesl mimo jiné námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Podjatost 33 vyjmenovaných soudců tohoto soudu spatřuje v jejich předchozím členství v Komunistické straně Československa. Žalobce jako bývalý politický vězeň poukázal na své zjištění, že všechna odvolání v jeho předchozích sporech rozhodovali u Vrchního soudu v Praze bývalí komunisté. Podle jeho názoru „loajální soudci totalitního komunistického režimu nemohou být nikdy považováni za nestranné a nepodjaté vůči účastníku, který je bývalým politickým vězněm téhož totalitního komunistického režimu, kterému oni bezvýhradně sloužili“.
Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti spojenou s návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu – bývalých členů KSČ – Nejvyššímu soudu spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 247/2008, a s písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 11 Cmo, který má dle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců odvolacího soudu, tj. Městského soudu v Praze, a soudců zastupujícího senátu 6 Cmo.
Všichni tito soudci se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání ze dne 17. 10. 2010 neuvedl ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa, což činí žalobce hlavním důvodem své námitky podjatosti těchto soudců, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí neakceptuje tezi, že by soudci – dřívější členové KSČ – věc stěžovatele, bývalého politického vězně totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce tak nemůže být pouhý odkaz na jeho údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem prosazovaný extenzivní výklad ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém důsledku mohl znemožnit projednání kauz týkajících se politických, ekonomických a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. S odkazem jednak na argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí soudu ústavního je patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze.
Jelikož žalobce ve svém podání u některých soudců Vrchního soudců v Praze namítal také jejich postup a rozhodování v jiných věcech, považuje Nejvyšší soud za nezbytné poukázat na ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobce v tomto smyslu je tedy nutno mít za irelevantní.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011, byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2011
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu