ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.225.2011.1
sp. zn. 4 Nd 225/2011-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně : PSG-International a. s., se sídlem Napajedelská 1552, 765 02 Otrokovice, zastoupenou Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem se sídlem Bellova 24, Brno, adresa pro doručování: Rašínova 2, Brno, proti žalované: Star Estates LLC , se sídlem Olympic Street-16, Sukhbaatar district, 1st khoroo, Ulaanbaatar 210648, Mongolsko, o zaplacení 40 000,- USD s příslušenstvím, o určení věcné a místní příslušnosti podle §104a odst. 4 o. s. ř. a §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
I. Bude-li zjištěna pravomoc českých soudů, jsou k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni příslušné krajské soudy.
II. Podle §11 odst. 3 o. s. ř. se neurčuje, který soud věc projedná a rozhodne.
III. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala prostřednictvím svého právního zástupce k Nejvyššímu soudu žalobu o zaplacení 40 000,- USD s příslušenstvím spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť podle ní podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit. Z podání žalobkyně vyplývá, že jde o majetkový spor mezi českou a mongolskou právnickou osobou, přičemž žalovanou je mongolská právnická osoba.
Podle čl. 10 Ústavy České republiky vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Podle §1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, je účelem tohoto zákona stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup českých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci.
Podle §2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se ustanovení tohoto zákona použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
Část II zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, upravuje mezinárodní právo procesní a v oddíle 1 této části pak pravomoc českých justičních orgánů včetně pravomoci ve věcech majetkových. Podle §37 odst. 1 tohoto zákona je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
Podle čl. 1 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, podepsané dne 15. října 1976 v Ulánbátaru a vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 106/1978 Sb. (dále jen „Smlouva o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech“), státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako její vlastní státní občané. Mohou se volně a bez překážek obracet na soudy a jiné orgány, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a trestní věci, a jsou též oprávněni žádat o zahájení řízení k ochraně svých osobních a majetkových práv. Podle odst. 2 téhož článku této smlouvy se státní občané jedné smluvní strany mohou obracet na orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a trestní věci, za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.
Podle čl. 36 odst. 1 Smlouvy o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků.
Podle čl. 37 odst. 1 této smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce.
Podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. krajské soudy rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení, s výjimkou sporů zde taxativně uvedených.
Podle §9 odst. 5 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvého stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle §86 odst. 3 o. s. ř. lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) proti zahraniční osobě i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Žalobkyně (česká právnická osoba) se v podané žalobě domáhá zaplacení částky ve výši 40 000,- USD s příslušenstvím na žalované (mongolská právnická osoba). Žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od České exportní banky, a. s., se sídlem Vodičkova 34 č. p. 701, Praha 1, na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 30. 1. 2008. Právním titulem pohledávky je smlouva o přípravě podpořeného financování a poskytování dalších služeb, kterou uzavřela Česká exportní banka, a. s. a žalovaná. Mezi žalovanou a Českou exportní bankou, a. s. ve shora uvedené smlouvě o přípravě podpořeného financování a poskytování dalších služeb a taktéž mezi Českou exportní bankou, a. s. a žalobkyní v předmětné smlouvě o postoupení pohledávky byla sjednána rozhodčí doložka, na základě které se v obou případech strany dohodly, že k rozhodování sporů mezi nimi je dána pravomoc Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Mezi žalobkyní a žalovanou však žádná obdobná doložka, případně jiná dohoda o pravomoci soudů některého státu sjednána nebyla.
Na základě výše cit. znění ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. se Nejvyšší soud nejprve zabýval otázkou, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, což je jedna ze základních nezbytných podmínek řízení ve smyslu ustanovení §103 o. s. ř.
Ve věci jde o majetkový spor mezi dvěma právnickými osobami, přičemž žalovanou je mongolská právnická osoba, a jedná se tudíž o řízení s cizím prvkem.
Pravomoc soudu je jednou z tzv. podmínek řízení podle §103 a §104 odst. 1 o. s. ř. a soud k ní přihlíží i bez návrhu z úřední povinnosti v každé fázi řízení. Nedostatek pravomoci soudů danou věc projednat a rozhodnout je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který v každé fázi řízení vede k jeho zastavení a po právní moci rozhodnutí o zastavení řízení k postoupení věci příslušnému orgánu s výjimkou zastavení řízení pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů, kde dochází pouze k zastavení řízení. (Srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck, 2009, str. 26 a str. 670).
Pravomoc českých civilních soudů ve vztahu k cizině pak může být v obecné rovině teoreticky založena v následujícím pořadí: (Srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200 za, Komentář, 1. vydání Praha C. H. Beck 2009 str. 26)
a) v souladu s čl. 10 Ústavy České republiky a ustanovením §2 zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, mezinárodní smlouvou uzavřenou Českou republikou před jejím vstupem do Evropské unie, která buď nespadá do oblasti působnosti přímo použitelných předpisů ES, nebo má před takovým předpisem aplikační přednost
b) přímo použitelným předpisem ES, a nebo
c) zák. č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a to zejména ustanovením §37, který v odst. 1 váže pravomoc českých soudů v majetkových věcech na jejich příslušnost, (míněno místní příslušnost), a dále ustanoveními §38 – §46 tohoto zákona.
V této souvislosti nutno podotknout, že shora citovaný čl. 36 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech neupravuje mezinárodní pravomoc soudů ve sporech vyplývajících ze vztahů mezi českými a mongolskými subjekty, neboť tento článek určuje právo rozhodné, kterým se řídí smluvní závazky (tj. právní řád, kterým se řídí hmotně právní stránka věci), nikoliv pravomoc soudu. Pravomoc soudů upravená v čl. 37 této smlouvy se vztahuje pouze na návrh, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy. Jelikož v čl. 36 odst. 1 této smlouvy jsou upraveny pouze smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, je z dikce tohoto ustanovení zřejmé, že se tento článek nevztahuje na smluvní závazky mezi dvěma právnickými osobami. Článek 36 odst. 2 pak upravuje závazky z protiprávních úkonů a jiných událostí, takže na posuzovaný případ taktéž nedopadá.
Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I), se nepoužije, neboť žalovaná mongolská společnost nemá ve smyslu čl. 60 odst. 1 tohoto nařízení své sídlo, ústředí nebo hlavní provozovnu v České republice. V současné době neexistuje žádná mezinárodní smlouva uzavřená mezi Českou republikou a Mongolskem upravující otázku mezinárodní příslušnosti soudů v dané oblasti. Proto bylo třeba v dané věci zkoumat pravomoc soudů České republiky s ohledem na zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Podle §37 odst. 1 cit. zákona je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Českými předpisy upravujícími příslušnost jsou ustanovení §84 a dalších občanského soudního řádu o místní příslušnosti. U zahraniční osoby, kterou je žalovaná mongolská společnost, připadá podle §86 odst. 3 o. s. ř. v úvahu určení místní příslušnosti soudu podle umístění jejího podniku nebo organizační složky jejího podniku, případně lze podat žalobu v souladu s §86 odst. 2 o. s. ř. a uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má žalovaná majetek. Ke zjištění, zda má zahraniční osoba na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku jejího podniku, případně majetek, je nutno provést náležité šetření. Nejvyšší soud není k takovému šetření věcně příslušný, nemůže proto učinit před zjištěním těchto relevantních skutečností spolehlivý závěr o tom, zda jsou dány podmínky místní příslušnosti či nikoliv.
V projednávaném případě se kritéria místní příslušnosti a pravomoci českých soudů kryjí, když pravomoc českých soudů je zakládána kritériem místní příslušnosti, neboť podle §37 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Nejvyšší soud proto za daného stavu nemohl rozhodnout, zda je vůbec dána pravomoc českých soudů, neboť takové rozhodnutí připadá v úvahu až po zjištění relevantních skutečností provedením shora uvedeného šetření, z něhož bude patrné, zda je dána místní příslušnost některého českého soudu.
Podle obsahu žaloby a předložených listin je zřejmé, že se v posuzované věci jedná o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, který má podle §261 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní charakter a případný spor mezi těmito stranami je z hlediska procesního, tedy i z hlediska §9 odst. 3 o. s. ř. věcí obchodní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 33 Cdo 504/99). Jsou proto, pokud by byla dána pravomoc soudů České republiky, podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy. Tato věc bude proto pro nedostatek jiných relevantních kritérií po právní moci tohoto usnesení postoupena soudu, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně, tj. Krajskému soudu v Brně, aby provedl shora uvedená šetření. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na to, že rozhodnutí o postoupení posuzované věci Krajskému soudu v Brně není meritorním rozhodnutím o určení místní příslušnosti soudu. Dospěje-li Krajský soud v Brně po provedeném šetření k závěru, že vzhledem k neexistenci podniku, organizační složky podniku či majetku žalované na území České republiky, není dána místní příslušnost, potažmo pravomoc českých soudů, nevylučuje takové zjištění rozhodnutí o tom, že žalovaný nemá obecný soud v České republice a je proto nutné řízení zastavit pro nedostatek pravomoci českých soudů.
Jelikož z obsahu tvrzení žalobkyně a jí předložených listin zcela jasně nevyplývá, zda má žalovaná obecný soud v České republice, neurčil Nejvyšší soud v této fázi řízení postupem podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., který soud věc projedná a rozhodne, nicméně podle ustanovení §104a odst. 4 o. s. ř. bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení, neboť při absenci dalších rozhodných kritérií pro určení obecného soudu žalované se jeví jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby byla věc postoupena Krajskému soudu v Brně, v jehož obvodu má žalobkyně sídlo, ke zjištění výše uvedených skutečností.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c