ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.252.2009.1
sp. zn. 4 Nd 252/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci návrhu D. H., na zápis změn u obchodní společnosti A. R., s. r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Městského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. C 14042, o námitce podjatosti soudců vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Jaroslava Vlčková a JUDr. Jana Součková nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 463/2008.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal u Vrchního soudu v Praze podání (č. l. 565-573) ve věci odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. C 14042, v němž vyslovil námitku podjatosti senátu 7 Cmo Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Josef Holejšovský, JUDr. Jaroslava Vlčková a JUDr. Jana Součková.
Námitku podjatosti odůvodnil navrhovatel tím, že senát 7 Cmo již rozhodoval dvakrát ve věci týkající se společnosti A. R., s. r. o., v obou případech nedošlo dle jeho názoru ke zjištění skutečného skutkového stavu věci, a senát na základě prvního z těchto rozhodnutí (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. 7 Cmo 863/98) buduje veškerá další rozhodnutí, čímž je dána „zaujatost“ tohoto senátu. Dále poukázal na nedostatky celého řízení u Vrchního soudu v Praze, stejně jako na chyby v usnesení samotném, a to jak obsahové tak formální (např. nesprávné vyznačení právní moci či neoznačení všech členů senátu v hlavičce usnesení). Stejně tak poukázal na druhé daným senátem vydané usnesení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 7 Cmo 144/2007), kde taktéž poukázal na vady (především nesprávně označené datum) a nedostatky řízení předcházející jeho vydání (č. l. 565-576).
Vrchní soud v Praze následně předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudců dotčeného senátu. JUDr. Josef Holejšovský uvedl, že se v dané věci necítí podjatý, nejsou mu známy žádné okolnosti, na základě nichž by se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům byl důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, a ani jiné okolnosti a skutečnosti, jež by jej v dané věci činily ve smyslu §14 o. s. ř. podjatým. (č. l. 578). Zbývající členové senátu JUDr. Jaroslava Vlčková a JUDr. Jana Součková učinili obsahově totožná prohlášení.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci,kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání(např. jako svědek vnímal skutečnosti,které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Po prostudování spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Navrhovatel ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců (námitky se týkají převážně formální stránky celého řízení). Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice postup Vrchního soudu v Praze v jeho věci resp. jeho věcech a je přesvědčen, že u Vrchního soudu v Praze se mu nedostává nestranného rozhodování. Podle 14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (viz navrhovatelovy námitky týkající se dřívějších rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve věci společnosti A. R., s. r. o.).
Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou navrhovatelem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata