ECLI:CZ:NS:2009:4.ND.277.2009.1
sp. zn. 4 Nd 277/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce A. – C., a. s., proti žalovanému L. K. o zaplacení částky 11.598,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 295/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 157/2009, o námitce žalovaného o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Naděžda Žáková a JUDr. Romana Vostrejšová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 157/2009.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 5. 2008, sp. zn. 15 C 295/2007, byla žalovanému L. K. uložena pořádková pokuta 5.000,- Kč. V rámci odvolání proti tomuto usnesení vnesl žalovaný námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Věc byla přípisem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 35 Co 419/2008 předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti Vrchnímu soudu v Praze, kde je vedena pod sp. zn. Nco 157/2009.
Protože žalovaným byla vznesena také námitka podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, byla věc spolu se spisem předložena přípisem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2009 k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců tohoto soudu Nejvyššímu soudu. Spolu s tím bylo předloženo písemné vyjádření soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové, Mgr. Dagmar Javůrkové, JUDr. Naděždy Žákové a JUDr. Romany Vostrejšové, kterým dle rozvrhu práce přísluší o věci rozhodnout. Jmenované soudkyně se shodně vyjádřily, že k věci, k účastníkům řízení ani k zástupci žalobce nemají žádný vztah a nemají žádný zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z rozhodování v dané věci.
Žalovaný svou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze odůvodnil tím, že tento soud rozhoduje o jím podaných odvoláních naprosto unáhleně, neobjektivně a zaujatě vůči jeho osobě a že vždy bez znalosti věci rozhoduje tak, že potvrzuje usnesení soudů prvního stupně na základě objednávky ČSSD, kde je veden jako osoba nepřijatelná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud po posouzení okolností, v nichž žalovaný L. K. spatřuje důvod pro vyloučení soudců z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenované soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. Nco 157/2009. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu