ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.1276.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 1276/2018- 37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 o dovolání obviněného H. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2018 sp. zn. 7 To 51/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 12/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného H. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2018 č. j. 4 T 12/2017-597 byl obviněný H. M. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v K. V. – S. R. dne 6. 5. 2017 v přesně nezjištěné době od 23:00 hodin do 23:30 hodin, v ubytovně společnosti S., s. r. o., na pokoji, po předchozí slovní a fyzické rozepři s poškozeným I. D., který v té chvíli seděl na lůžku v pokoji, vzal v pokoji kuchyňský nůž o délce čepele cca 25 cm a v úmyslu poškozeného usmrtit jej nejpve bodl do oblasti 9. mezižebří vlevo, v úrovni přední podpažní čáry, přičemž v důsledku bodnutí došlo u poškozeného k poranění cév v závěsu mezi žaludkem a tlustým střevem, dvojité perforaci žaludku, perforaci bránice a pneumohemothoraxu vlevo s rozsáhlým krvácením, a když poškozený vstal z lůžka a začal se rukama bránit, pokračoval H. M. v útoku nožem na tělo poškozeného, kdy učinil nejméně další jeden výpad nožem proti horní polovině těla poškozeného s tím, že mu dále způsobil bodnořezné poranění levé ruky v druhém meziprstí naskrz, načež se poškozenému podařilo z pokoje utéci na zastávku MHD, kde upadl na zem a náhodný kolemjdoucí přivolal Záchrannou službu Karlovarského kraje, poškozený v důsledku způsobeného bodnořezného poranění břicha utrpěl závažnou ztrátu krve v rozsahu 2.000 ml a ve stavu bezprostředního ohrožení života byl transportován do Karlovarské krajské nemocnice, kde se bezprostředně podrobil operaci a byl hospitalizován na oddělení JIP, kdy bez poskytnutí okamžité lékařské pomoci by došlo k jeho smrti“.
Za to byl obviněný podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby zaplatil na náhradě škody poškozené Karlovarské krajské nemocnici, a. s., se sídlem Bezručova 1190/19, Karlovy Vary, částku 113.813,54 Kč. Poškození I. D., bytem S. V., ul. G., U., a Pojišťovna Kyiv Re, se sídlem st. Tarasovskaya 38, Kyjev, Ukrajina, byli výroky podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2018 sp. zn. 7 To 51/2018 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Rohodnutí odvolacího soudu napadl obviněný H. M. následně dovoláním , v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily stíhaný skutek jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy, přestože jeho útok na poškozeného zjevně vykazoval formální znaky mírněji trestného pokusu zvlášť závažného zločinu zabití podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §141 odst. 1 tr. zákoníku. V uvedené souvislosti připomněl, že v inkriminovaný večer, kdy zranil poškozeného, jeho jednání ovlivnila celá řada významných faktorů. Prvním z nich byla jejich vzájemná hádka v přítomnosti dalších mužů, která vyústila ve snahu poškozeného zranit ho lahví. On jako osoba výrazně starší a zvyklá na jistou úctu, kterou v kulturním prostředí, z nějž pochází, obvykle mladší vyjadřují starším, se cítil být takovým jednáním dotčen a veřejně ponížen. Kromě verbálních urážek ho poškozený napadl také fyzicky, když ho udeřil do hlavy s takovou razancí, až mu zlomil nos a způsobil otřes mozku. Vedle krvavého zranění tak dovolatel ještě několik dní po incidentu trpěl závratěmi a podle svědků si stěžoval na bolest hlavy. Je tedy možné, že v době útoku byl lehce omámený. Zcela jistě však jeho jednání ovlivnil požitý alkohol, který v něm jednak umocnil již zmíněné pocity ponížení a současně v něm vzbudil domněnku, že mu jde o život. Když si šel umýt krvácející obličej, pomyslel si, že poškozený a přítomní svědci se na něho domluvili. Jeho subjektivní vnímání situace však vrchní soud nevzal náležitě v úvahu. Předchozí jednání poškozeného, který ho postupně slovně urazil a poté mu způsobil frakturu nosních kůstek a otřes mozku, lze podle dovolatele považovat za zavrženíhodné, jak má na mysli ustanovení §141 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud na ně reagoval posuzovaným útokem nožem, jednal evidentně v důsledku přetrvávajícího emočního vypětí v afektu a ve strachu z dalšího možného napadení.
Dovolatel tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2018 sp. zn. 7 To 51/2018 i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. 4 T 12/2017 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Plzni přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného zaslal předseda senátu soudu prvního stupně v rámci řízení podle §265h tr. ř. k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Ten ve svém písemně podaném vyjádření podaném prostřednictvím státního zástupce činného u tohoto státního zastupitelství nejprve konstatoval výsledek jednotlivých rozhodnutí soudů v předchozím řízení, jakož i obsah podaného dovolání obviněného. Dále popsal oba důvody dovolání, které uplatnil obviněný a současně se vyjádřil k podmínkám, které musí být splněny, aby dovolací důvody mohly být dovolacím soudem posouzeny, jako relevantně podané. Dále zmínil, že dovolání obviněného je v podstatě opakováním námitek, použitých již v předchozím řízení. Státní zástupce se ztotožňuje se závěry vyjádřenými předchozími soudy a plně na ně odkazuje, když jednání obviněného nepovažuje za důsledek vysoce zátěžové, zcela zjevně obzvláště sociálně a psychicky náročné či vyhrocené situace. Nemělo ani obranný nebo zmatečný charakter, nebylo vyvoláno strachem či úlekem nebo zmatkem nebo jiným omluvitelným pohnutím mysli. Vyloučit bylo možné formu zavinění poškozeného v podobě předchozího zavrženíhodného jednání. Předchozí konflikt nemohl nikoho z nich významně zaskočit, ponížit a zneuctít a rozhodně nemohl obviněného ospravedlnit k následnému útoku způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozhodnutí.
V závěru státní zástupce uvedl, že uplatněné námitky obviněného vůči aplikované právní kvalifikaci jeho jednání jsou zjevně neopodstatněné a navrhuje podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. S projednáním dovolání v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný H. M. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku, kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu je v dané trestní věci vyloučena, neboť Vrchní soud soud v Praze projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo skutečně zatíženo obviněným namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na teoretická východiska rozvedená v předcházejícím odstavci je zřejmé, že dovolatel svojí námitkou, že jeho jednání mělo být s ohledem na zjištěný skutkový stav právně kvalifikováno jako pokus zvlášť závažného zločinu zabití podle §141 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jako pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně. Nejvyšší soud nicméně jeho argumentaci nepřiznal opodstatnění .
Soudy zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení stíhaného skutku, lze stručně charakterizovat tak, že mezi dovolatelem a poškozeným jako dvěma spolubydlícími na ubytovně došlo při oslavě svátku v kruhu přátel a známých nejprve ke slovní a následně i krátké fyzické rozepři, kterou rychle ukončili další přítomní svědci. Teprve s jistým časovým odstupem poté, co vzájemné napadání mezi nimi ustalo, dovolatel vstoupil do společně obývaného pokoje a tam na lůžku sedícího a nic netušícího poškozeného bez předchozí výstrahy nejprve razantně bodl kuchyňským nožem do oblasti břicha a poté proti již bránícímu se poškozenému učinil další výpad nožem směřující do horní poloviny těla, při kterém mu způsobil další poranění na ruce.
Pro konstantní obhajobu dovolatele je příznačné kladení důrazu na údajně neuctivé chování poškozeného vůči jeho osobě jakožto staršímu muži, které se mělo dotknout jeho důstojnosti a mělo být jakýmsi spouštěčem jeho reaktivního jednání, k němuž by zřejmě jinak nepřistoupil. Mělo jít o situační delikt, spáchaný v silném rozrušení pramenícím z kombinace alkoholového opojení, pocitu ponížení z předchozího napadení poškozeným a strachu z jeho dalšího útoku, který by měl odůvodňovat právní posouzení skutku podle mírněji trestného ustanovení §141 odst. 1 tr. zákoníku.
Takový zjednodušující výklad privilegujících okolností ve vztahu k úmyslnému usmrcení jiného, ať už jde o jednání pachatele v silném rozrušení z omluvitelného hnutí mysli (tzv. afektdelikt) nebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného (tzv. provokace), však akceptovat nelze. Předně je nutno zdůraznit, že spíše ojedinělou slovní či fyzickou potyčku mezi dvěma dospělými muži v produktivním věku, vzešlou navíc z malicherných příčin, nelze podle obecných etických měřítek považovat za natolik zvrhlé, zlé, bezcitné nebo zraňující jednání toho či onoho aktéra vzájemného napadání, které by svou povahou proporcionálně odpovídalo mimořádnému významu objektu trestného činu zabití, jímž je lidský život. Na tomto stanovisku nemůže ničeho změnit ani obhajobou akcentované subjektivní přesvědčení dovolatele, že se bezmála třicetiletý poškozený vůči němu nechoval dostatečně uctivě a submisivně, jak by se na mladšího spolubydlícího slušelo. Jinými slovy, okolnost, že poškozený svým počínáním při vzájemné šarvátce motivoval dovolatele ke spáchání činu, neměla v daném případě zdaleka takovou povahu ani intenzitu, aby ji bylo možno podřadit pod kategorii „předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“. Ze soudy zjištěného skutkového stavu věci pak nevyplývá ani to, že by dovolatel proti poškozenému vedl následný útok nožem v silném rozrušení pocházejícím ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli a zároveň šlo o lidsky pochopitelnou reakci na některý z uvedených stavů. Jeho excesivní jednání (tj. mimo rámec nutné obrany) bylo zjevně pouze odvetnou akcí za předchozí chování poškozeného, které – i vlivem svého osobnostního profilu – obviněný vnímal jako nehoráznost vůči své osobě. Šlo o erupci nakumulovaného vzteku vyvěrajícího z uražené mužské ješitnosti, která – jakkoli byla potencována požitým alkoholem – spolu s dalšími rozhodnými skutkovými okolnostmi (zejména velikost použitého nože a razance, opakování a zaměření útoku proti tělu poškozeného) právní posouzení skutku jako pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy plně odůvodňuje. Nejvyšší soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí soudů byla zatížena vadou spočívající v nesprávném právním posouzení skutku, jak bylo dovolatelem namítáno.
Protože dovolání obviněného H. M. bylo opřeno o námitky, jimž z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím méně podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nebylo možno přiznat žádné opodstatnění, Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k takovému postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu