ECLI:CZ:NS:2018:4.TDO.285.2018.1
sp. zn. 4 Tdo 285/2018-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2018 o dovolání obviněného J. Š. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 44 To 496/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 17/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. 8. 2017 sp. zn. 3 T 17/2017 uznal obviněného J. Š. vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby, nejméně však ode dne 5. 3. 2009, kdy se vrátil z výkonu trestu odnětí svobody, do 10. 2. 2016, kdy byl ze společné domácnosti vykázán, ve společných obydlích, do roku 2011 v bytě na adrese V., ul. S., od roku 2011 v bytech v P., v ul. V P., ul. S., a následně od února roku 2015 v P., ul. B., opakovaně, se vzrůstající intenzitou psychicky i fyzicky týral svoji družku Z. M., a to tím způsobem, že svoji družku opakovaně bezdůvodně každodenně verbálně napadal, ponižoval ji a vulgárně ji urážel, a to zejména v případech, když se mu poškozená snažila vyjádřit svůj názor, nebo se mu snažila oponovat, tak jí nadával, že je k ničemu, že má skočit z mostu, že je máma na hovno, že je zkurvená feťačka, že se neměla nikdy narodit, že nikdy neměla mít děti, že by měla skočit z mostu, nebo pod auto, ponižoval i její rodinu, o zemřelé matce říkal, že byla kurva, o zemřelém otci, že byl blázen, ve vzteku jí rovněž opakovaně vyhrožoval tím, že ji zabije, že jí sebere děti, že ji nechá odvést do blázince, že jí dá drogy do pití, ponižoval ji tím, že není schopná uklidit, uvařit, nic zařídit, že je k ničemu, dále ji v průběhu jejich vztahu fyzicky napadal, a to tím způsobem, že ji po dlouhou dobu, opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů, vícekrát, po předchozí slovní rozepři, bil fackami do obličeje a kopal ji do těla, ze začátku méně často, v intenzitě průběžně jednou za čtrnáct dní, avšak přibližně od roku 2013 se situace zhoršovala a postupně gradovala, fyzická napadání byla pro poškozenou již neúnosná, brutálnější, intenzivnější, v časovém intervalu přibližně jednou do týdne, také po ní házel různé věci, po napadeních měla modřiny a jizvy, kdy mimo uvedených fyzických útoků napadl svoji družku v květnu 2015, kdy po poškozené ve vzteku hodil keramickou misku a rozsekl tak poškozené loket a vzápětí jí udeřil rukou do obličeje, v červenci 2015 ji velkou silou udeřil ručníkem do oka, čím jí způsobil otok oka a jeho sníženou viditelnost, v červenci 2015 ji rovněž udeřil pěstí do obličeje, čímž jí způsobil monokl, v prosinci 2015 zbil poškozenou takovým hrubým způsobem, že ji povalil na zem, kopal ji do oblasti žeber, poté ji chytil zepředu za krk a zvedl ji směrem nahoru, u čehož jí říkal, že si to zaslouží, že by žádný chlap s ní nebyl, přičemž poškozená měla po uvedeném útoku naražená žebra, cítila bolest přibližně po dobu tří týdnů, dále ji v lednu 2016 chytil pod krkem, poté ji tahal za vlasy po zemi, až měla sedřená záda od koberce a naražený prst u ruky, následkem čehož vyhledala lékařské ošetření, dále svoji družku fyzicky napadl dne 11. února 2016 přibližně okolo 19:00 hodin, kdy ji udeřil fackou do obličeje a kopl ji do břicha, nejméně od roku 2013 se opakovaně na poškozené domáhal pohlavního styku za užití násilí, a to tak, že ji fackoval, aby byla svolná, někdy mu pak vyhověla, jindy zkusila utéct, ale odtáhl ji zpět a musela se podvolit, styku se bránila i tak, že se snažila nohy držet u sebe, on jí držel ruce, nebo je něčím svázal, když mu řekla, že má strach, odvětil, že se má chovat jako normální ženská, přičemž k nejbrutálnějšímu napadení došlo v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v průběhu měsíce června nebo července roku 2015, kdy po ní vyžadoval anální pohlavní styk, a když se poškozená verbálně i fyzicky bránila, tak ji proti její vůli páskou svázal ruce dozadu za záda, povalil ji na gauč, o který byla poškozená opřena břichem a obličejem, následně poškozené dal do pusy ponožku, a poté zasunul jeho penis do análního otvoru poškozené, čemuž se poškozená po celou dobu aktivně bránila tím způsobem, že se snažila hýbat a vstát, v důsledku čehož se obviněnému nepodařilo vyvrcholit, avšak poškozená si v důsledku aktivní obrany způsobila zranění, odřeniny a spáleniny na obou zápěstích, přičemž tato poranění zanechala na zápěstích poškozené jizvy, které jsou patrné dosud, popsaného jednání se obviněný dopouštěl i v blízkosti jejich společných dětí, nezletilých AAAAA *), BBBBB *), CCCCC *) a DDDDD *), které pokud byly u incidentů přímo přítomny, tak se do nich nevložily, protože se bály, ale plakaly a cítily se bezmocné, popř. poškozenou viděly po incidentu s modřinami, u poškozené se jednáním obviněného projevovaly psychosomatické obtíže, např. když obviněný začal křičet, tak se rozklepala, nemohla dýchat, brněl ji celý obličej, dále se u ní rozvinula reakce na závažný stres, porucha přizpůsobení, a to v přímé souvislosti s násilným a zlým jednáním obviněného, přičemž trpěla i některými znaky syndromu týrané ženy, zejména pocity viny, ponížení a strachu.
Za to byl obviněnému podle §185 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu.
Citovaný rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 44 To 496/2017 podle §256 tr. ř. zamítl.
Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, jelikož poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním podle §163 odst. 2 tr. ř. zpět.
Dovolatel poukazuje, že poškozená se sama dostavila k doplnění své výpovědi na policii, kde vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného. Jelikož tak učinila dobrovolně, po předchozí poradě se svým zmocněncem a k tomu opakovaně, nebyly splněny formální podmínky pro pokračování v trestním stíhání. Praktické důsledky tohoto jednání jí byly dobře známy a obviněný ji v tomto směru žádným způsobem neovlivnil.
Soudy vyhodnotily tuto procesní otázku tak, že poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním zpět v tísni. Tento postup opřely o vyjádření znalkyň MUDr. Dany Kertészové a PhDr. Ludmily Šrutové, z jejichž výpovědí vyplynulo, že zásadními kritérii, jimiž byla poškozená vedena ke zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného, byla osobnost poškozené, jež má sklony k závislosti, dále potřeby jejich společných čtyř dětí a víra, že jejich aktuální vzájemné porozumění a bezproblémové soužití vydrží nadále.
Takový výklad stavu tísně na straně poškozené obviněný považuje za neakceptovatelný. Skutečnost, že poškozená si pro sebe vyhodnotila další soužití s obviněným jako menší zlo, než jaké by pro ni představovala ztráta sociálního kontaktu s ním a současně ztráta sociálního kontaktu jejich dětí s obviněným, nelze zaměňovat se situacemi, na něž primárně míří ustanovení §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., které chrání zájmy poškozených osob, jež z důvodu naprosté závislosti na pachateli trestného činu nejsou schopny z vlastního pohledu analyzovat jednotlivá pro a proti, které případné uplatnění trestněprávní odpovědnosti u jejich partnera může přinést, resp. které si jinou variantu své další existence, než je společné soužití s pachatelem, vůbec neumějí představit. O takový případ se ale tady nejedná. Naopak již fakt, že se poškozená vyjádřila v tom smyslu, že na své předchozí výpovědi nechce nic měnit, dokazuje její nezávislost na obviněném. Poškozená tak vzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného jednak z čistě pragmatických důvodů, a jednak z lásky k obviněnému. Soudy pak nepřiměřeně zasahují do práv a svobod poškozené a do jejího rozhodování, když na základě posudků, které ji charakterizují jako ženu se sklony k závislosti, de facto uzavírají, že není schopna učinit předmětné rozhodnutí.
Konečně by podle obviněného neměla být měřítkem pro posuzování důvodů poškozené pro zpětvzetí souhlasu aktuální situace mezi obviněným a poškozenou, a tedy ani fakt, že se poškozená navrátila k obviněnému. V opačném případě, tedy jak to zde soudy činí, by soud předstíral, že by snad pro možnost zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním osoby blízké měla být „výhodnější“ odluka poškozené a obviněného. Tím by soud nelogicky v rozporu se smyslem předmětného ustanovení stavěl obviněného do situace, kdy by mu k nižšímu trestu mělo dopomoci, aby se držel od partnerky dále.
Dovolatel z výše uvedených důvodů závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 44 To 496/2017 a aby zastavil trestní stíhání obviněného pro trestný čin znásilnění.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. V něm uvedl, že pro posouzení otázky, zda poškozená skutečně jednala v tísni vyvolané její závislostí na dovolateli, je namístě pohlížet na danou věc v kontextu všech skutkových zjištění učiněných v průběhu trestního řízení. Proto nelze zcela mechanicky vycházet pouze ze sdělení poškozené, které mnohdy bývá odrazem existujícího stavu tísně, ale je třeba zohlednit i další rozhodné skutečnosti. Skutková zjištění učiněná v předmětné trestní věci svědčí pro závěr, že poškozená vzala souhlas s trestním stíháním zpět v důsledku tísně způsobené dlouhodobou, až chorobnou závislostí na obviněném. Z dokazování bylo zjištěno, že poškozená je osoba nejistá a závislá na obviněném, trpící syndromem týrané ženy. Naproti tomu obviněný je dominantní osobnost se sklony k manipulativnímu jednání.
Z výše uvedeného, zejména z charakteru vztahu obviněného a poškozené, lze dovozovat, že ze strany poškozené evidentně nešlo o svobodnou volbu založenou na prostém vyhodnocení si výhodnosti pokračování vztahu s obviněným, neboť souhlas s trestním stíháním obviněného zjevně vzala zpět v tísni způsobené závislostí na něm.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ uvedený v §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud nejprve konstatoval, že dovolání obviněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 44 To 496/2017 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v porušení ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání, tj. v situaci, kdy je proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli to podle zákona není přípustné. Je dán pouze tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, odst. 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle §314c odst. 1 písm. a) či 314p odst. 3 písm. c) nebo §314r odst. 5 tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Obviněný sice výslovně neuvádí konkrétní ustanovení §11 tr. ř., které by mělo v jeho případě zavdávat důvody pro nepřípustnost trestního stíhání, z obsahu dovolání je však zřejmé, že má na mysli důvod vymezený v §11 odst. 1 písm. l ) tr. ř. Z tohoto pohledu pak jím uplatněnou námitku pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podřadit lze. Nejedná se ovšem o námitku opodstatněnou.
Podle §11 odst. 1 písm. l ) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět.
V §163 odst. 1 tr. ř. jsou uvedeny trestné činy, u nichž platí, že trestní stíhání pro tyto trestné činy proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 tr. ř.), lze zahájit a v trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. V případech jednočinného souběhu více trestných činů, z nichž jen na některý se vztahuje ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., se ustanovení o nepřípustnosti trestního stíhání použije jen z hlediska právní kvalifikace skutku jako trestného činu uvedeného v §163 odst. 1 tr. ř.
Podle §163a odst. 1 písm. d) tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 není třeba, pokud z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
Souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba ani v případě, kdy je z okolností zřejmé (o tom musí být učiněna skutková zjištění, která budou v potřebném rozsahu prokázána), že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Slovy „… z okolností zřejmé …“ se míní skutková zjištění zpravidla provedená v rámci postupu před zahájením trestního stíhání, půjde tedy převážně o výsledky prověřování dokumentované na základě vysvětlení a listinných důkazů, výjimečně i svědeckými výpověďmi. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný zde výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti v rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Nátlak, který je slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného, zejména jeho rodinného života, pověsti apod. Nátlak, který může být i nepřímý, může směřovat přímo vůči utiskovanému poškozenému, ale i jeho osobám blízkým. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na osobu vyvolávající v ní tíseň, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Může jít o závislost psychickou, ale i majetkovou, závislost zaměstnance na zaměstnavateli apod. (srov. Šámal, P. a kol., Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2124-2126).
Předně je třeba předestřít, že ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. při vymezení okruhu poškozených oprávněných disponovat trestním řízením odkazuje na výčet osob stanovený v §100 odst. 2 tr. ř., podle kterého je svědek oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. V projednávané věci soudy správně dovodily mezi poškozenou a obviněným existenci vztahu druha a družky, poškozená je tedy osobou oprávněnou odepřít souhlas s trestním stíháním obviněného pro daný trestný čin.
Jak již bylo uvedeno výše, souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba ani v případě, kdy je z okolností zřejmé, že souhlas dán nebyl nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, závislostí nebo podřízeností. Obviněný má za to, že poškozená svůj souhlas s jeho trestním stíháním vzala zpět, aniž by byla v tísni, jelikož jí obviněný žádným způsobem nevyhrožoval, nevyvíjel na ni nátlak, nebyla na osobě obviněného závislá nebo podřízená.
Při posouzení otázky, zda poškozená jednala v tísni vyvolané nátlakem či závislostí na obviněném, jak emocionální či existenční, přestože se jedná o posouzení stavu, jež je na další osoby obecně nepřenositelný, takže nelze tento stav příliš efektivně objektivizovat, je třeba pohlížet na danou věc v její celistvosti a vzhledem ke všem okolnostem.
Při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu z hlediska §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., nelze vycházet pouze ze sdělení poškozené, ale i z ostatních rozhodných skutečností. Poškozená se k zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného vyjádřila v přípravném řízení, a to dne 6. 5. 2016 (č. l. 149-151). Poškozená uvedla, že její rozhodnutí je dobrovolné, rozhodla se sama, nebyla nikým donucena, ani jí nebylo vyhrožováno. Dále uvedla, že se souhlas s trestním stíháním obviněného rozhodla vzít zpět s ohledem na rodinu, respektive nezletilé děti. V současné době se snaží s partnerem znovu začít žít jako rodina a to především s ohledem na jejich děti.
V této souvislosti je nutno zmínit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr. Dany Kertészové vypracovaný jak na obviněného, tak na poškozenou, a dále znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie PhDr. Ludmily Šrutové vypracovaný rovněž jak na obviněného, tak na poškozenou. Na základě těchto znaleckých posudků bylo zjištěno, že poškozená se jeví nejistá a závislá na osobě obviněného. Do vztahu s ním se opakovaně vrací, kdy pokaždé uvěří jeho slibům. Osoba poškozené je lehce manipulovatelná. V době znaleckého zkoumání měla poškozená z obviněného strach, trpěla úzkostmi, poruchami spánku, nechutenstvím a pokleslou náladou. U poškozené také byly zjištěny známky syndromu týrané ženy. Poškozená věří v nápravu vztahu, má pocity viny za vzniklou situaci, bagatelizuje celkový problém. Poškozená je k situaci nekritická, lehce manipulovatelná, opakovaně věřila, že se situace ve vztahu urovná, přestože k násilí docházelo opakovaně s krátkými obdobími klidu. Poškozená se nechala obviněným vmanipulovat do pocitu spoluviny za uvedenou situaci. Tendence opakovaného návratu k obviněnému tak vyplývá ze závislé osobnosti poškozené náchylné k manipulaci, jakož i z faktu, že má s obviněným čtyři děti, které by otce postrádaly, je v nepříznivé finanční a sociální situaci, pročež poškozená vždy ráda uvěřila v nápravu vztahu. V kontrastu tohoto zjištění stojí osobnost obviněného, který je, podle znaleckého zkoumání, osobou dominantní, s labilně explozivní emotivitou a sklonem k nebrzděným afektivním reakcím, včetně reakcí agresivních. Obviněný má sklony k manipulaci ve smyslu potřeby prosazovat své zájmy a ovládat prostředí bez ohledu na nároky druhých osob. U hlavního líčení znalkyně PhDr. Ludmila Šrutová doplnila, že obnovení vztahu je jednání z části účelové, s ohledem na hrozbu odsouzení, kdy motivace ke změně chování byla veliká. Vztah byl podle znaleckého zkoumání poruchový, konfliktní, některé reakce překračovaly hranice běžné partnerské agrese a měly už charakter domácího násilí.
Obraz dokreslují i výpovědi svědkyň K. a R. Svědkyně R., jakožto bývalá manželka obviněného, uvedla, že během jejich soužití byla třikrát znásilněna obviněným. Sama byla během jejich soužití obviněným manipulována. Když od obviněného odešla, stále jí telefonoval, přemlouval ji k návratu. Říkal, že jí vše odpustí a svaloval na ni vinu. Svědkyně K. shodně uvedla, že obviněný je zdatným manipulátorem, kdy se k poškozené choval povýšeně, ta z něj působila nervózně. Poškozené se klepaly ruce i hlas, kdykoli se svědkyni s něčím svěřovala. Podle svědkyně se nejednalo o rovnocenný pár. Poškozená pouze poslouchala, byla z obviněného vyplašená.
Z výpovědí svědkyň tedy lze dovozovat manipulativní jednání obviněného a jeho dominantní postavení v partnerském soužití. Na základě výše uvedeného lze rovněž konstatovat, že obviněný je vysoce manipulativní a dominantní osobnost, kdy tento svůj vliv uplatňuje vůči partnerkám, které se stávají závislými na jeho osobě. Poškozená je až chorobně závislá na obviněném, a pokud se do jisté míry rozhodla bagatelizovat celou událost, projevil se u ní nepochybný vliv osoby obviněného, který se u její osoby snaží navodit pocit viny.
O chorobné závislosti poškozené na obviněném svědčí i ta skutečnost, kterou správně uvedl již odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, že obviněný se po vykázání ze společného obydlí oženil s M. H. Š., se kterou již dříve po několik let, i v době soužití s poškozenou, udržoval milenecký vztah a poškozená souhlasila s obnovením soužití s obviněným i přesto, že o těchto skutečnostech již v té době prokazatelně věděla. Poškozená uvedla, že i po těchto událostech se s obviněným stýkali (při předávání dětí nebo v době, kdy byla poškozená s dětmi v nemocnici), kdy se přitom dohodli na obnovení soužití. Je tak zřejmé, že poškozená vzala svůj souhlas zpět pod jeho vlivem, který uplatňoval právě při jejich společných setkáních. Ani Nejvyšší soud tak nemá pochybnosti o závislosti poškozené na obviněném, a tudíž ani na závěru předchozích soudů, že poškozená jednala v tísni vyvolané jeho osobou.
V konečném výsledku je tedy dostatečně zřejmé, že obviněný, jakožto osobnost manipulativní s dominantními sklony, působil na rozhodnutí poškozené, aby vzala zpět souhlas s jeho trestním stíháním. Poškozená naopak jakožto osoba se sklony k závislosti a k tomu věci bagatelizovat a přebírat vinu na sebe, nechala sebou obviněným manipulovat a pod jeho vlivem tak učinila prohlášení o zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného. Poškozená je z výše uvedených důvodů odkázána a závislá na osobě obviněného a je tak částečně omezena svoboda jejího rozhodování o udělení resp. zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného. Ze strany poškozené tak evidentně nešlo o svobodnou volbu založenou na prostém vyhodnocení si výhodnosti pokračování vztahu s obviněným. Je nutno také poznamenat, že poškozená takto jednala jistě i proto, že si nedovedla přestavit, jak bude do budoucna zvládat výchovu čtyř dětí, a to jak po sociální stránce, tak po stránce finanční. Tento faktor při rozhodování poškozené hrál nesporně také nezanedbatelnou roli.
V projednávané věci je mezi obviněným a poškozenou - jeho družkou - nepochybně vztah předpokládaný v ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. Z ustanovení §163 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se vztahuje na trestný čin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Je zřejmé, že při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu z hlediska §163a odst. 1 písm. d) tr. ř., nebylo možné vycházet pouze ze sdělení poškozené, ale přihlížet bylo nutné i k ostatním rozhodným skutečnostem. Soudy správně dovodily a náležitě odůvodnily, že poškozená svůj souhlas s trestním stíháním obviněného vzala zpět v tísni. Při posuzování otázky, zda poškozená skutečně jednala v tísni vyvolané její závislostí na obviněném, bylo nutno na celou věc nahlížet v kontextu všech skutkových zjištění učiněných v průběhu trestního řízení. Soudy nižších stupňů tak správně mechanicky nevycházely pouze ze sdělení poškozené, které mnohdy bývá odrazem existujícího stavu tísně, ale zohlednily při svém rozhodování i další podstatné skutečnosti. To je postup logický, neboť stav tísně, který je způsobený závislostí, zpravidla negativně ovlivňuje samu vypovídací hodnotu vyjádření poškozené osoby. Nejvyšší soud se tak zcela ztotožnil i s odůvodněními jednotlivých rozhodnutí nalézacího soudu a na něj navazujícího soudu odvolacího v tom, že poškozená vzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět v tísni vyvolané závislostí na obviněném a nátlakem z jeho strany. Jejího souhlasu k pokračování v trestním stíhání obviněného tak nebylo potřeba, a pokud dříve vyslovený souhlas vzala dodatečně zpět, bylo a je na tento její úkon třeba pohlížet, jako na právně neúčinný.
Nejvyšší soud na závěr musí konstatovat, že po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že veškeré námitky uváděné obviněným již byly uplatněny v předchozích stadiích trestního řízení, a to zejména v jím podaném odvolání. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
S ohledem na veškerá výše uvedená zjištění a vyslovené závěry Nejvyšší soud jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl dovolání obviněného J. Š. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 3. 2018
JUDr. František Hrabec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.