ECLI:CZ:NS:2008:4.TDO.372.2008.1
sp. zn. 4 Tdo 372/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2008 dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. 8. 2007 sp. zn. 55 To 300/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 53/2007, a rozhodl takto:
Dovolání J. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 5. 2007 sp. zn. 4 T 53/2007 byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §235 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 30. 1. 2007 v době kolem 05.30 hod, na ul. G. v Š. přinutil nasednout na zadní sedačky vozidla zn. Renault Kangoo, které užívá M. T., poškozeného A. Š., sám k němu přisedl na zadní sedačku a nechal jej odvézt před H. b. na ul. R. v Š., zde jej uchopil za rukáv bundy, vytáhl jej z vozidla a dovedl do zadní místnosti H. b., kde se jej snažil přimět, aby napsal vlastní rukou dopis, v němž měl uvést, že byl donucen komisařem SKPV O. k tomu, že obžalovaného křivě obvinil ze spáchání trestného činu padělání a pozměňování peněz, pro který jsou oba trestně stíháni, a když toto poškozený odmítl, vyhrožoval mu obžalovaný, že pokud neučiní, co po něm požaduje, tak již do smrti nebude chodit a že o toto se postará někdo jiný, kdy obžalovaný sám bude spát v teple, přičemž po těchto výhrůžkách poškozený napsal dle diktátu obžalovaného čestné prohlášení bez uvedení adresáta, které obsahovalo sdělení, že k výpovědi proti obžalovanému byl donucen komisařem SKPV O.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S. odvolání, které projednal ve veřejném zasedání dne 20. 8. 2007 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Usnesením sp. zn. 55 To 300/2007, odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 8. 2007 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. řádu).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) a výroky o vině a trestu z rozsudku soudu prvního stupně. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že orgány činné v trestním řízení právně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin vydírání podle §235 tr. zákona účelově proto, aby mohl být stíhán vazebně. Podle jeho názoru nebyla řádně zjištěna materiální stránka činu, neboť k jednání, které mu bylo kladeno za vinu, neměl žádný motiv. Napadl i nedostatečný rozsah provedeného dokazování a poukázal na to, že nebylo v plném rozsahu vyhověno návrhům obhajoby na doplnění dokazování. Nesouhlasil rovněž se způsobem hodnocení provedených důkazů a namítl, že soudy se nedržely zásady „in dubio pro reo“. Vznesl rovněž námitku proti postupu odvolacího soudu při posouzení čestného prohlášení M. J. ohledně zaujatosti a tendenčnosti jednání soudce soudu prvního stupně, kdy podle dovolatele toto čestné prohlášení ponechal odvolací soud svému osudu a nezabýval se jím.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. řádu (zřejmě míněna rozhodnutí soudů obou stupňů) a aby věc podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). Upozornila na to, že námitky dovolatele primárně směřují ke změně skutkových zjištění a prosazují skutkový stav věcí v odlišné podobě, než kterou shledaly soudy prvního a druhého stupně a že tedy nesprávnost hmotně právního posouzení stran zavinění činu je dovolatelem vztahována k jinému skutkovému stavu, než který vyplynul z rozhodnutí soudů. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Zároveň navrhla, aby toto rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. S konáním neveřejného zasedání vyslovila státní zástupkyně souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c/ tr. řádu).
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně týká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. řádu) a současně splňuje formální i obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1 odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí přitom vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto bude především soudem zjištěný skutkový stav věci formulovaný v popisu skutku v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva ( především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V souvislosti s výkladem shora uvedeného dovolacího důvodu lze mít za to, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky dovolatele, v jejichž rámci sám hodnotí výsledky provedeného dokazování a ve spojení s tím činí vlastní skutkové a právní závěry. Převážná část dovolacích námitek je tak založena na primárně skutkovém základě, tzn. na revizi soudy zjištěného skutkového stavu věci, k němuž soudy dospěly postupem podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu.
V daném případě je z obsahu dovolání zřejmé, že s uplatněným zákonným dovolacím důvodem podané dovolání v souladu není. Dovolatel totiž sice na jedné straně tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že orgány činné v trestním řízení zvolily právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 tr. zákona údajně účelově, aby mohly dovolatele stíhat vazebně, nicméně v rozporu s hmotně právním charakterem zvoleného dovolacího důvodu posléze vznáší toliko námitky vůči rozsahu provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů v rámci zjišťování skutkového stavu. Dovolatel tak nenapadá primárně nesprávnost právních závěrů soudů obou stupňů, nýbrž nedostatek skutkových zjištění pro přijetí těchto právních závěrů. To se týká i jeho výtek ohledně údajně nedostatečného zjištění nezbytného pro posouzení materiální stránky činu. Revize skutkových zjištění soudu se však s odkazem na uvedený (ani žádný jiný) zákonný dovolací důvod nelze domáhat, neboť dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku není určeno k odstraňování vad ve skutkových zjištěních soudů prvního a druhého stupně. V daném případě je zjevné, že dovolatel J. S. sice formálně s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadá nesprávnost právních závěrů obou soudů, tyto výtky však nestaví na námitce nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž na výhradách vůči údajnému nedostatečnému skutkovému zjištění, resp. nedostatečnému dokazování.
Ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu má na mysli skutečně případy, kdy je rozhodnutí primárně založeno na nesprávném právním posouzení, přičemž nelze připustit výkladovou extenzi tohoto zákonného ustanovení v tom smyslu, že by bylo možno v dovolání přezkoumávat případy, kdy dovolatel vznáší především a výlučně námitky proti skutkovým zjištěním s tím, že nesprávné právní posouzení je důsledkem vad při zjišťování skutkového stavu.
Za námitku odpovídající zákonnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud nemohl považovat ani výtku dovolatele ve vztahu k prohlášení M. J. ohledně zaujatosti a tendenčnosti jednání soudce soudu prvního stupně. Tato námitka svým obsahem nejen že nekoresponduje s uplatněným dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani např. s dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu (který ovšem dovolatel ani neuplatňuje), jakož ani s žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů.
Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání J. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný ( §265n tr. řádu ).
V Brně dne 27. března 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á