ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.410.2022.1
sp. zn. 4 Tdo 410/2022- 440
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 5. 2022 o dovolání obviněné M. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2022 č. j. 11 To 360/2021-398, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 46/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 7. 9. 2021 č. j. 2 T 46/2021-371 byla obviněná M. V. uznána vinnou zločinem podplacení podle §332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě, že
„se dne 10. 10. 2019 jako zaměstnanec společnosti C. O., IČO: XY, se sídlem XY, zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend Městského úřadu XY, IČO: XY, XY, kde v rámci jednání v souvislosti se zjišťováním podkladů pro zahájení správního řízení na základě podnětu Ministerstva dopravy České republiky, týkajícího se umisťování reklamy na mostních objektech nad dálnicí D5, bez řádného povolení ze strany společnosti C. O., zanechala se slovy „Tady máte nějakou pozornost“ v kanceláři referentky Odboru dopravy a správních agend D. M., nar. XY, kosmetický balíček v hodnotě 676 Kč, který obsahoval čtyři výrobky zn. Manufaktura, a to i přes nesouhlas D. M.,
a dále se dne 11. 11., 2019 jako zaměstnanec společnosti C. O., IČO: XY, se sídlem XY, zastupující danou společnost na základě plné moci dostavila na Odbor dopravy a správních agend Městského úřadu XY, kde při nahlížení do spisového materiálu v rámci již probíhajícího správního řízení se společností C. O., ve kterém hrozilo společnosti C. O., uložení pokuty až do výše 300.000 Kč, řekla D. M., nar. XY, referentce Odboru dopravy a správních agend, že má pro ni hezký dárek k Vánocům, a následně položila vedle stolu dárkovou tašku, která obsahovala bonboniéru zn. Ferrero Collection v hodnotě 139 Kč a sportovní „chytrý“ náramek zn. Amazfit v hodnotě 699 Kč, a to i přes opakovaný nesouhlas D. M., kdy dále řekla D. M., že společnost C. O. je srozuměna s tím, že pokutu dostane, ale že by ta pokuta mohla být v nižší částce, kdy slova „v nižší částce“ nevyslovila, ale naznačila rukou“.
Za to byla obviněná podle §332 odst. 2 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 tr. zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb po 200 Kč, tj. v celkové výši 30.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí nalézací soud uložil také trest propadnutí věci, a to v rozsudku podrobně specifikovaného dárkového kosmetického balíčku, bonboniéry a chytrého náramku včetně příslušného USB nabíjecího kabelu. Podle §70 odst. 6 tr. zákoníku vyslovil, že propadlé věci připadají Českému státu.
Následné odvolání obviněné proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2022 č. j. 11 To 360/2021-398 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagovala obviněná M. V. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022. V jeho odůvodnění namítla, že rozhodná skutková zjištění, z nichž okresní soud vycházel při hmotněprávním posouzení skutku, vykazují zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů. Těmi nebylo prokázáno, že by naplnila znaky objektivní a subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. Nepřezkoumatelné a právu na spravedlivý proces odporující pak byly i závěry soudů o protiprávnosti jejího jednání. Dovolatelka trvá na tom, že se skutku, který je jí kladen za vinu, nedopustila. Jestliže svědkyni M. ve dvou případech předala balíčky s věcmi vyjmenovanými ve výroku odsuzujícího rozsudku, jednala tak vždy až v reakci na předcházející vstřícný a zákonem dovolený přístup svědkyně, za který chtěla z lidské slušnosti poděkovat. K jejímu podplácení neměla žádný motiv. V prvním případě předání balíčku koneckonců ještě ani nebylo zahájeno správní řízení a nemohla tak ani vědět, zda vůbec zahájeno bude a kdo v něm bude rozhodovat. Zároveň nikdy nevyslovila vůči svědkyni požadavek na ovlivnění výše uložené sankce v eventuálním budoucím řízení. Formulaci takového požadavku svědkyně M. a následně i soudy pouze spekulativně dovodily z její údajné gestikulace rukou při druhé návštěvě na úřadě, kdy již správní řízení bylo zahájeno. Ono gesto ovšem dovolatelka doprovodila dotazem, zda hrozící pokuta může činit 30 nebo 40 tisíc Kč nebo méně. Bez patřičné opory v provedených důkazech (resp. v extrémním rozporu s nimi) dospěly soudy i k závěru, že již při první schůzce se svědkyní M. věděla, že společnost C. O. porušila zákon o pozemních komunikacích a že za to může být ve správním řízení sankcionována pokutou až do výše 300.000 Kč, a zároveň předpokládala, že osobou, která v takovém správním řízení bude samostatně vykonávat veškeré zákonem stanovené úkony, včetně přípravy rozhodnutí o pokutě a její výši, může být právě obdarovaná svědkyně. Tuto informaci se ovšem dovolatelka dozvěděla od paní M. až v průběhu první schůzky uskutečněné dne 10. 10. 2019, tedy poté, co byl již první balíček předán. Tímto prvním darem tedy nemohla projevit snahu kohokoli ovlivnit a vědomě ohrozit veřejný zájem na nestrannosti rozhodování orgánu veřejné moci. Daný motiv současně nelze bez důvodných pochybností dovodit ani v případě druhé návštěvy úřadu, když svědkyně M. sama uvedla, že obviněná se tam dostavila za účelem nahlížení do správního spisu. Další nepodložená teze soudů, že dovolatelka mohla být vedena touhou dosáhnout určitého benefitu od zaměstnavatele za aktivní podíl na zdárném vyřízení věci ve smyslu udělení co nejnižší pokuty společnosti C. O. odporuje listinným důkazům a zejména výpovědím svědků J., K. a F., kteří kategoricky vyloučili, že by jejich společnost takové jednání svých zaměstnanců tolerovala. Svědci naopak zdůraznili, že jejich zaměstnanci jsou k otázkám korupčního jednání pravidelně školeni a ve firmě jsou nastaveny důsledné kontrolní mechanismy k potírání takových nežádoucích jevů. Dovolatelce není jasné, na základě čeho soudy dospěly k závěru, že dotčená společnost formálně zakázané poskytování darů úředním osobám u svých zaměstnanců naopak tiše toleruje. Kromě toho zdůraznila, že riziko možného trestního stíhání své osoby by jí žádný zaměstnanecký benefit vykompenzovat nemohl. V další pasáži podání obviněná znovu zopakovala, že svědkyně M. pochopila její gesto rukou naprosto chybně a jedná se o kardinální nedorozumění. Rozhodně jím nesledovala záměr ovlivnit výši hrozící pokuty. Nejednala tedy v úmyslu dosáhnout poskytnutým, nabídnutým nebo slíbeným úplatkem toho, aby osoba, která obstarává věci obecného zájmu (tj. podplacená osoba), vyhověla nějakému jejímu požadavku. Proti takové alternativě skutkového děje svědčí i chování samotné svědkyně, která o předání prvního balíčku neučinila žádný interní záznam a neohlásila celou věc ani svému nadřízenému, neboť podle svých slov nejprve balíček za úplatek nepovažovala. Za ten považovala až balíček druhý. V každém případě, pokud se svědkyně subjektivně cítila být podplácena, měla se sama vyloučit z rozhodování v dané věci, což ale neučinila. I z tohoto pohledu se tudíž její tvrzení, že druhý balíček již vnímala jako úplatek, jeví zcela nevěrohodným. Diametrální odlišnost výkladu gesta rukou ve výpovědích obviněné a svědkyně, při současné absenci slovní či písemné formulace požadavku na ovlivnění výše uložené pokuty, tak měly soudy v duchu zásady in dubio pro reo vyhodnotit ve prospěch dovolatelky. Pokud při hodnocení důkazů postupovaly opačně, lze i takovou vadu mít za porušení ústavních práv, které je způsobilé založit dovolací přezkum. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu totiž platí, že jsou-li možné dva či více výkladů provedených důkazů, nelze z nich s ohledem na princip presumpce neviny učinit zjištění, které nejvíce zatěžuje obviněného. Tento výklad obecné soudy v posuzované věci zřetelně nectily a v důsledku toho posoudily jednání dovolatelky vadně i po stránce hmotněprávní. Z výše rekapitulovaných důvodů proto obhajoba navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadená meritorní rozhodnutí zrušil a poté aby buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, nebo za podmínek §265m odst. 1 tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. a) tr. ř.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v písemném vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h odst. 2 tr. ř. úvodem konstatoval, že obviněná v něm pouze zopakovala námitky, které uplatňovala od počátku trestního řízení a jimiž odůvodnila i své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Oba soudy se přitom s jejími výhradami vypořádaly v dostatečném rozsahu a především věcně správně. Tvrzení, že při hodnocení důkazů porušily zásadu in dubio pro reo a princip presumpce neviny, čímž se dotkly ústavního práva dovolatelky na spravedlivý proces, nemá reálný podklad a opodstatnění nelze přiznat ani jejím hmotněprávním námitkám, které uplatnila s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce k argumentaci obviněné podotkl, že sama nenabídla žádnou jinou uvěřitelnou alternativu skutkového děje, která by vážně zpochybnila závěr soudů, že předáním dárkových balíčků svědkyni M. sledovala právě záměr ovlivnit konečný výsledek nadcházejícího resp. probíhajícího správního řízení. Soudy se naopak všemi souvislostmi dvojího obdarování svědkyně zabývaly s maximální důsledností, a učinily oprávněný závěr, že předaná plnění byla úplatkem souvisejícím s budoucím rozhodováním Odboru dopravy a správních agend Městského úřadu v XY o výši pokuty, která bude udělena zaměstnavateli obviněné za nepovolené umístění reklamy na mostních objektech nad dálnicí D5. V obecné rovině pak státní zástupce upozornil na to, že pro právní posouzení skutku jako trestného činu podplacení podle §332 tr. zákoníku nemá význam, zda pachatel formuluje návrh na poskytnutí úplatku výslovně, nebo zda jej učiní skrytě či konkludentně, a stejně tak není rozhodné, zda byl úplatek poskytnut před nebo až po obstarání věci obecného zájmu, o kterou se jednalo. Pokud tedy dovolatelka neustále zdůrazňuje, že se předání dárkových balíčků vázalo v obou případech k dřívějšímu jednání svědkyně a že při něm nevznesla vůči svědkyni žádný konkrétní požadavek na ovlivnění rozhodnutí ohledně výše pokuty, vykládá znaky úplatkářství (a korupci obecně) jiným způsobem, než jaký se ustálil v českém právním prostředí. Své vyjádření tedy uzavřel státní zástupce návrhem, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a aby tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněná M. V. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se jí bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněné proti rozsudku, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněná opřela, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázala. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný důvod dovolání je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud zde musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V projednávaném případě sice dovolatelka formálně reklamovala nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku jako zločinu podplacení podle §332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ovšem tuto obecně hmotněprávní námitku opřela primárně o výtky procesního charakteru, jimiž brojila vůči způsobu, jakým soudy hodnotily ve věci provedené důkazy. Svůj mimořádný opravný prostředek tak de facto založila na zpochybnění jejich klíčových skutkových zjištění a teprve na tomto půdorysu namítala, že svým jednáním nenaplnila ani objektivní ani subjektivní stránku přisouzeného trestného činu. Žádnou kvalifikovanou argumentaci stran nesprávné aplikace norem trestního zákoníku na skutkový stav formulovaný ve výroku o vině rozsudku okresního soudu v dovolání reálně nenabídla a její odkaz na ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak postrádal jakoukoli relevanci.
Ryze procesní (skutkové) námitky obviněné zároveň nebylo možno podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ve znění účinném od 1. 1. 2022, který explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Z dikce nového zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Takovou kvalitu ale námitky vznesené dovolatelkou v žádném případě neměly.
Dovolací senát totiž po posouzení věci žádnou z výše popsaných závažných procesních vad, která by zároveň představovala extrémní a neakceptovatelný zásah do ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, v dosavadním řízení před soudy nezjistil. Nemá za to, že by byly dovolatelkou reklamované skutkové závěry projevem nedostatečného a povrchního shromažďování důkazů nebo jejich neobjektivního, selektivního, tendenčního či svévolného hodnocení. Dovolatelka od počátku trestního řízení urputně prosazuje odlišnou a pro sebe příznivější verzi skutkového děje spočívající na dvou základních tezích, a sice že 1) předáním dvou „darů“ úřednici D. M. nesledovala nic jiného než dodatečné vyjádření díků za údajně nadstandardně vstřícný a vlídný přístup jmenované svědkyně při úkonech souvisejících se správním (přestupkovým) řízením, jehož účastníkem měla být a posléze také byla společnost C. O. (zaměstnavatel obviněné), a že 2) svědkyně mylně vyhodnotila a následně interpretovala i její gesto rukou, kterým bezděčně a bez postranního úmyslu pouze doprovodila svůj dotaz na předpokládanou výši uložené pokuty. S touto obhajobou byl přitom konfrontován již soud prvního stupně, který v odůvodnění odsuzujícího rozsudku (viz zejména v bodech 7 až 14) dostatečně podrobně a v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) vyložil, proč jí neuvěřil, resp. proč ji měl po provedeném dokazování za bezpečně vyvrácenou. Jeho úvahám přitom není z hledisek formální logiky co vytknout a není k nim třeba ani cokoli dalšího doplňovat. S totožnou procesní argumentací, jakou obviněná uplatnila i v nyní projednávaném dovolání, se pak v rámci odvolacího přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) odpovídajícím způsobem vypořádal i Krajský soud v Praze. Jestliže k zpochybňovaným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a ně navazujícím právním závěrům neměl žádných výhrad, i on své stanovisko v tomto směru odůvodnil na str. 10 až 12 písemného vyhotovení svého usnesení v rozsahu a kvalitě požadované zákonem (§134 odst. 2 tr. ř.) a ústavně konformním způsobem. Napadená rozhodnutí tedy žádné znaky nepřípustné a neakceptovatelné libovůle, jak naznačila dovolatelka, nenesou.
Lze tedy shrnout, že námitky obviněné M. V. ve skutečnosti respektovaly věcné zaměření uplatněných dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. písm. g), h) tr. ř. Nejvyšší soud proto její dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. František Hrabec
předseda senátu