ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.532.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 532/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 272/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 69/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 13 T 69/2009, byl obviněný J. K. uznán vinným jednak pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), k §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 3. 1. 2008 v době kolem 21.10 hod. v T., v D. baru na ulici M., v nestřeženém okamžiku poté, co odšrouboval vnější štítek zámku dveří opatřený koulí proti vniknutí, otevřel dveře do příručního skladu tohoto baru a zde ke škodě DERBY-BARU, spol. s r.o., vzal z otevřené příruční pokladny odložené zde na stole hotovost ve výši nejméně 15.000,- Kč, z plastové krabičky položené na lednici hotovost nejméně 1.500,- Kč a ke škodě R. K., z dámské kabelky odložené zde na umyvadle hotovost ve výši nejméně 3.000,- Kč, osobní doklady a platební maxkartu Poštovní spořitelny vystavenou na jméno R. K., načež ještě téhož dne krátce nato v 21.18 hod. prostřednictvím bankomatu ČSOB na ulici S. v T. se za užití této odcizené platební karty pokusil vybrat částku 15.000,- Kč, což se mu však z důvodu chybně zadaného PINu nepodařilo, přičemž tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního sodu v Třebíči ze dne 2.9.2005, sp. zn. 3 T 112/2005, v právní moci dne 18. 1. 2006, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2006, sp. zn. 3 To 547/2005, potrestán mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., kdy z výkonu tímto rozsudkem uloženého souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen od věznice s dozorem, byl podmíněně propuštěn dne 10. 1. 2007.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, podle §57a odst. 1, 5 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu pobytu na území okresu J. po dobu 3 roků, podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené R. K. částku 19.500,- Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. K. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 272/2009, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 272/2009, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. s tím, že dle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného na veřejném zasedání. Obviněný uvedl, že dne 20. 1. 2010 se nemohl dostavit k veřejnému zasedání z důvodu poruchy na vozidle a tato skutečnost byla soudu telefonicky oznámena včetně žádosti o odročení jednání. Obviněný trval na své účasti u veřejného zasedání, má proto za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soudu České republiky dovoláním napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby současně rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí obviněného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Dle platné právní úpravy lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný J. K. podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná otázka, zda bylo možno dne 20.1.2010 konat veřejné zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti.
Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení §263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce §263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo, neboť obviněný se v té době nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, proto z tohoto pohledu bylo možné veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného konat.
Z ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání (pokud je jeho účast nezbytná) či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu jasně najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí. Na rozdíl od předvolání k veřejnému zasedání vyrozumění o konání veřejného zasedání není zásilkou, kterou je obviněnému nezbytné doručit do vlastních rukou (viz §64 odst. 1 tr. ř.). Nicméně i v tomto případě je nutné trvat na tom, aby k vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání došlo formou nevzbuzující pochybnosti o obsahu takového vyrozumění. Proto bývá pravidlem písemné vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání a za tímto účelem je soudy používán vzor 7a - vyrozumění o veřejném zasedání podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. dubna 2004, č.j. 20/2004-Org.
Z výše uvedeného je zřejmé, že základní podmínkou konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je jeho řádné předvolání nebo vyrozumění (řádné vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání, tedy doručení soudní zásilky, v níž se mu sděluje termín a místo nařízeného jednání, je conditio sine qua non provedení tohoto úkonu v jeho nepřítomnosti). Jinak řečeno veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného lze konat jen tehdy, byl-li k němu včas předvolán nebo o něm vyrozuměn (§233 odst. 1 tr. ř.), nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem na spravedlivý proces, což znamená, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Z předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že Krajský soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, nařídil (odročil) usnesením ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 42 To 272/2009, veřejné zasedání v předmětné věci na den 20. 1. 2010 v 11.15 hod. O konání tohoto veřejného zasedání byl obviněný J. K. písemně vyrozuměn (nikoli tedy předvolán) prostřednictvím výše zmíněného vzoru č. 7a tr. ř.
Dne 20. 1. 2010 v 11.40 hod. muž, který se představil jménem J. K., telefonicky oznámil Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, že veze svého syna k jednání ve věci 42 To 272/2009, ale že bohužel došlo k takové dopravní situaci u obce H., že se k danému soudnímu jednání zřejmě nebude moci dostavit (úřední záznam na č. l. 151 spisu).
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, následně konal veřejné zasedání dne 20.1.2010 v 11.45 hod. v nepřítomnosti obviněného s tím, že byl konstatován úřední záznam ze dne 20.1.2010 – omluva obviněného.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn řádně a včas. Podstata jeho námitek spočívala v tom, že ač byla jeho nepřítomnost ve veřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2010 telefonicky omluvena, a to mužem, který se představil jménem J. K., přesto bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, rozhodl správně v tom, že byly splněny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného a nelze mu proto v jeho postupu nic vytknout. Obviněný sám ani prostřednictvím obhájce svou nepřítomnost u veřejného zasedání řádně neomluvil. Obviněného pouze telefonicky omluvila osoba, která se představila jako J. K. (patrně otec obviněného), která uvedla, jak již bylo popsáno výše, že veze svého syna k jednání ve věci 42 To 272/2009, ale že bohužel došlo k takové dopravní situaci u obce H., že se k danému soudnímu jednání zřejmě nebude moci dostavit. Obviněný byl řádně vyrozuměn o tom, že veřejné zasedání se bude konat dne 20. 1. 2010 v 11.15 hod. J. K. však telefonicky omluvil obviněného až v 11.40 hod., tedy 25 minut po době, kdy mělo být veřejné zasedání zahájeno. Z posuzovaného hlediska je přitom nepodstatné, že veřejné zasedání bylo nakonec zahájeno až v 11.45 hod. Navíc je třeba zdůraznit, že ani ze strany obviněného (jeho obhájce) ani ze strany osoby, která ho omlouvala, nebyla vznesena žádost o odročení daného veřejného zasedání a nebylo ani uvedeno, že obviněný nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že omluvu obviněného nelze bez dalšího vnímat jako kvalifikovanou omluvu jeho nepřítomnosti.
Nejvyšší soud České republiky se nepřítomností obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 20. 1. 2010 zabýval i z hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a dále jeho práv zajištěných čl. 6 odst. 1, 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. S výkladem čl. 38 odst. 2 Listiny není v rozporu, že v konkrétních ustanoveních trestního řádu, který zmíněné ústavní právo obviněného blíže rozvádí, jsou odlišně stanoveny podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení a za nichž může být provedeno veřejné zasedání. Zatímco hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak přísné nejsou. Je důležité, aby konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu.
Dle mínění Nejvyššího soudu České republiky byl postup odvolacího soudu v posuzované věci správný a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními. Obviněný svoji nepřítomnost ve veřejném zasedání řádně neomluvil, o odročení veřejného zasedání nepožádal ani neuvedl, že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Odvolací soud proto nepochybil, když rozhodl, že danou věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu
JUDr. J. P.