ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.747.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 747/2020- 199
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 7. 2020 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2020 č. j. 13 To 80/2020-170 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 Nt 1172/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. K. byl na základě usnesení orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení obecné kriminality SKPV, ze dne 18. 3. 2019 č. j. KRPE-94610-43/TČ-2018-170671 trestně stíhán pro jednání spočívající v tom, že dne 27. 11. 2018 v době mezi 17:51 hod. až 17:56 hod. při hokejovém utkání mužstev XY a XY, v průběhu první třetiny v XY na ul. XY čp. XY v Pardubicích, v prostoru jižní tribuny (sektor JIH stání), kde seděl bez bot, které měl položené vedle sebe, na schodech tribuny, se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti tím, že si rozepnul zip poklopce riflových kalhot, vytáhl svůj penis a pravou rukou začal onanovat , v čemž byl spatřován přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Trestní stíhání bylo posléze usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 31. 10. 2019 č. j. 1 ZT 127/2019-38 podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, neboť bylo zjištěno, že obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Současně však státní zástupkyně podala dne 11. 11. 2019 k soudu návrh na uložení ochranného léčení obviněnému.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 9. 1. 2020 č. j. 1 Nt 1172/2019-149 rozhodl o tom, že se obviněnému P. K. podle §99 odst. 1 tr. zákoníku ukládá ochranné psychiatrické léčení v ambulantní formě.
Na rozhodnutí soudu prvního stupně reagoval obviněný stížností, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 2. 2020 č. j. 13 To 80/2020-170 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Usnesení stížnostního soudu napadl obviněný P. K. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř. V odůvodnění tohoto opravného prostředku namítl, že v jeho případě nebyly pro uložení ochranného léčení splněny nezbytné zákonné podmínky. Nesprávně se oba soudy vypořádaly zejména s otázkou, nakolik je osobou nebezpečnou pro společnost a nakolik jeho další pobyt na svobodě do budoucna představuje riziko opětovného ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Dovolatel soudí, že z psychiatrického hlediska významně nebezpečný pro společnost není. Zdůraznil, že dosud vedl řádný život, žádného jiného závadového jednání se v minulosti nedopustil. Je klidný, přátelský a nechová se agresivně. Pokud se vůbec dopustil stíhaného jednání, šlo o ojedinělý exces. Ani znaleckými posudky nebyla prokázána vysoká pravděpodobnost, že by u něho v budoucnu mohlo dojít k recidivě. Dovolatel rovněž míní, že soud prvního stupně při ukládání ochranného léčení nerespektoval zásadu přiměřenosti ochranných opatření zakotvenou v §96 odst. 1 tr. zákoníku a navíc pominul, že ochranné léčení nenaplní požadovaný účel. V uvedené souvislosti připomněl, že se beztak dlouhodobě od roku 2012 léčí u R., takže od soudně uloženého ochranného léčení v ambulantní formě nelze očekávat prakticky žádnou změnu jeho zdravotního stavu oproti stávající situaci. Nelze jím zlepšit ani průběh ani způsob léčby, které se již dříve podrobil dobrovolně. Dovolatel je tedy přesvědčen, že ochranné léčení mu bylo soudem uloženo pouze proto, aby bylo zajištěno, že jeho dosavadní léčba bude probíhat i nadále. Takový důvod však pokládá za zcela nedostatečný a především nezákonný. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2020 č. j. 13 To 80/2020-170 i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9. 1. 2020 č. j. 1 Nt 1172/2019-149 zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se návrh státního zástupce na uložení ochranného opatření zamítá.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání v rámci řízení podle §265h tr. ř. úvodem podotkl, že obsahuje tytéž námitky, které obhajoba uplatňovala již v průběhu řízení před nalézacím soudem a které byly zcela shodně uvedeny i ve stížnosti proti jeho usnesení. Oba soudy se podle jeho názoru s předmětnými výhradami vypořádaly věcně správně. Jejich rozhodnutí nelze pokládat za akty soudní libovůle, neboť pro uložení ambulantního psychiatrického ochranného léčení dovolateli v dané věci byly splněny veškeré zákonné podmínky. Poukázal na související judikaturu a okolnost, že se obviněný měl dopustit onanie během hokejového utkání již v minulosti, a to dne 25. 11. 2016. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud předložené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud ve věci rozhodl způsobem předpokládaným v ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Na vyjádření státního zástupce obviněný reagoval replikou, v níž vyjadřuje nesouhlas s tvrzením státního zástupce, že by se předmětného jednání dopustil již dříve, tedy že 25. 11. 2016 taktéž onanoval v průběhu hokejového utkání, neboť nikdy nebyl soudem ani jiným orgánem z obdobného nebo i jinak trestného či závadného jednání uznán vinným. Nelze proto na něj hledět, jako by se jej dopustil. V minulosti byl prověřován pro obdobné jednání ze dne 25. 11. 2016, věc však byla odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. Je nepřípustné, aby státní zástupce opřel svá tvrzení o údajné spáchání obdobného skutku, aniž by mu bylo prokázáno, neboť tím popírá zásadu presumpce neviny. Obviněný nesouhlasí s existencí rituálnosti jeho jednání, neboť ze dvou obdobných jednání onanie na hokejovém zápasu nelze dovozovat pravidelnost ani možnost jeho opakování v roce 2020, jak dovozuje státní zástupce. Obviněný se dopustil stíhaného jednání jednou s více než ročním časovým odstupem mezi posuzovaným jednáním a uložením ochranného léčení. Osvědčil tedy, že z jediného excesu nelze dovodit konkrétní, bezprostřední a aktuální nebezpečí hrozící zájmům chráněným trestním právem. Odvolací soud nevzal v potaz jeho námitky spočívající v jeho dosud bezúhonném životě, ani okolnost, že na všechny veřejné akce je doprovázen rodiči, vychovateli nebo jinými osobami vykonávající nad ním dohled. Trestní stíhání těžce nesl a přivodilo mu panickou hrůzu z hokeje, na který již chodit nechce a s největší pravděpodobností ani nebude. K emocionálně vypjatým situacím zažívaným dovolatelem u hokeje spojeným s drbáním kapes u kalhot v rozkroku již tedy docházet nebude, čímž je riziko opakování daného jednání vyloučeno. Své dovolání proto nadále pokládá za důvodné.
Obviněný P. K. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (stížnost) dovolatele proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. e) tr. ř., kterým mu bylo uloženo ochranné opatření.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j), l ) tr. ř., na které odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích projednal stížnost P. K. v neveřejném zasedání a rozhodl o ní po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí stížnostního soudu bylo skutečně zatíženo namítanou vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., který obhajoba rovněž uplatnila.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Pokud tedy dovolatel namítl jednak to, že zjištěné riziko opakování jeho výtržnického jednání je příliš nízké, než aby mohl být jeho pobyt na svobodě pokládán za nebezpečný, a proto je uložené ochranné léčení opatřením nepotřebným a nepřiměřeným, a dále to, že nařízené ochranné léčení nemůže nijak pozitivně ovlivnit jeho duševní stav a tudíž je zjevně neúčelné, uplatnil zvolený důvod právně relevantně. Nejvyšší soud však zároveň dospěl k závěru, že jeho argumentace postrádá věcné opodstatnění.
Obhajobě bylo možno v obecné rovině přisvědčit potud, že pouhé spáchání činu jinak trestného osobou ve stavu nepříčetnosti k uložení ochranného léčení podle §99 odst. 1 tr. zákoníku nestačí. Závěr o nebezpečnosti pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě ve smyslu §99 odst. 1 tr. zákoníku vskutku nelze dovozovat výhradně z povahy jeho jednání, které jinak vykazuje znaky trestného činu (zde přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku).
Vyžaduje se, aby pobyt takové osoby byl i v budoucnosti nebezpečný pro zájmy chráněné trestním zákoníkem. Tato podmínka je splněna, je-li vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu stejný nebo závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákoníkem, a to pod vlivem duševní choroby, kterou trpí. Uvedené potenciální riziko je třeba posuzovat s přihlédnutím k povaze a chování nepříčetné osoby a na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie o tom, zda duševní porucha nepříčetného jedince je takového rázu, že jeho pobyt na svobodě je i pro budoucnost v uvedeném smyslu nebezpečný. Významné je z tohoto pohledu i zjišťování stupně duševní poruchy pachatele nebo jeho dosavadních recidivních projevů (k tomu srov. v judikatuře rozhodnutí publikovaná pod č. R 58/1968 a R 11/1974). Jinými slovy, samotné doporučení znalce - lékaře na uložení ochranného léčení bez dalšího pro důsledné vyřešení předmětné otázky nepostačí. Kromě toho platí, že oproti stavu nepříčetnosti nebo zmenšené příčetnosti, který musí být dán v době činu, je třeba nebezpečnost pobytu na svobodě u pachatele činu jinak trestného posuzovat podle stavu v době rozhodování soudu o ochranném léčení (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 967/2016). Nestačí tedy, že tato podmínka byla splněna v době zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. e) tr. ř., popř. zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. ř. Pokud by nebezpečnost pro společnost vyplývající z duševní poruchy pominula v mezidobí od spáchání činu do rozhodování, ochranné léčení uložit nelze.
V daném případě závěr o nebezpečnosti pobytu obviněného na svobodě ve smyslu §99 odst. 1 tr. zákoníku zahrnující reálné nebezpečí opakování trestné činnosti posoudily soudy nižších stupňů dostatečně a správně. Stupeň duševní poruchy dovolatele byl zjištěn ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Psychiatrická nemocnice Bohnice, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, vypracovaného MUDr. Martinem Hollým, MBA, z něhož se podává, že duševní porucha obviněného v podobě středně těžké mentální retardace je vývojové trvalé onemocnění, které nelze léčebně ovlivnit. Příčetnost obviněného jako pachatele činu jinak trestného, v němž by byl jinak spatřován přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, je vymizelá, z čehož plyne vyšší pravděpodobnost opakování obdobného jednání. Výše uvedené potvrdila znalkyně z téhož oboru MUDr. Monika Cendelínová zastupující v trestní věci přibraný znalecký ústav během veřejného zasedání konaného dne 9. 1. 2020, která doplnila, že riziko opakování daného jednání je zvýšené ve srovnání s ostatní populací, ale není schopna sama uvést konkrétní míru zvýšení rizika, protože není možné předjímat, jak se bude dále posuzovaná osoba chovat.
Povaha a chování nepříčetného obviněného spočívá v repetici rutinních pohybů, jimiž se obviněný uklidňuje. Jeho tendence si při nervozitě třít opakovanými mechanickými pohyby rukávy, pásek, dát si ruku do kapsy a drbat si kapsy potvrdila i jeho matka, která o něj pečuje. Z přiložené fotografické dokumentace založené v trestním spisu na č. l. 81-83 je zjevná opotřebovanost textilie v oblasti poklopce kalhot obviněného. Středně těžkou mentální retardaci obviněného nelze podle soudních znalců vyléčit, avšak lze regulovat její doprovodné projevy v podobě eventuálních poruch chování a sexuální odbržděnosti obviněného spočívající v masturbaci na veřejnosti. Nalézací soud v bodu 13. odůvodnění svého rozhodnutí přiléhavě poukázal na okolnost, že ačkoli obviněný necílil jednání na konkrétní osoby (bez použití agrese), obnažení a onanování na hokejovém zápase je společensky škodlivější v tom ohledu, že jsou zde často přítomny děti, což se potvrdilo i v nyní posuzovaném případě, neboť na jednání dovolatele upozornily dívky ve věku 15 a 16 let.
S ohledem na absenci náhledu obviněného a jeho neschopnosti sám projevy onanie na veřejnosti ovládat, bylo zapotřebí reagovat na zjištěné výtržnické jednání prostředky trestního práva dopadající na nepříčetného pachatele činu jinak trestného uložením ochranného léčení v ambulantní formě, jenž nadto nijak zásadně do života obviněného nezasahuje. Jmenovaný je zvyklý navštěvovat psychologické poradenství již od dětství, i ve svém dospělém životě od roku 2012 dochází k L. R. Nelze souhlasit s argumentací obsaženou v dovolání, že od nařízené ambulantní ochranné léčby u téže lékařky nelze očekávat žádný pokrok, pokud se tak nestalo doposud. Účelem uloženého ochranného opatření nyní bude zaměřit se na potlačení nežádoucího sexuálně laděného chování dovolatele na veřejnosti a naučit jej je zvládnout a korigovat, aby k dalším incidentům v budoucnu nedocházelo, a tím zároveň ochránit společnost. Je i v zájmu samotného dovolatele, aby s ohledem na jeho nízký intelekt a neschopnost rozlišit závadnost svého konání mu byla poskytnuta adekvátní dostupná lékařská péče, čímž zároveň dojde k naplnění terapeutického účelu soudem uloženého ambulantního ochranného léčení ve formě pozitivního vedení dovolatele, současně monitorující jeho sklon k opakování závadového jednání a minimalizující nutkavé jednání spojené s onanií na veřejnosti, které ho však nebude podstatnou měrou omezovat v jeho dosavadní osobní svobodě. Zároveň zde ale zaručuje i případnou možnou další ingerenci státu, pokud by se tato forma ochranného léčení do budoucna ukázala jako nedostatečná.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného P. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť napadená rozhodnutí soudů vytýkanými vadami netrpí a podané dovolání tak je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 7. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu