ECLI:CZ:NS:2009:4.TDO.922.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 922/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2009 dovolání obviněného L. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 55 To 309/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 235/2007, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 55 To 309/2008, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 6 T 235/2007, ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona za skutek uvedený pod bodem 2) tohoto výroku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody učiněném dle §229 odst. 1 tr. řádu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 6 T 235/2007, byl obviněný L. K. uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, za které byl podle §250 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb na dobu pěti let.
Poškozená Ing. O. K., podnikající pod označením A., se sídlem V. S., byla podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný L. K.
1)
v L. a Ch. v květnu 2004 se smluvně zavázal jako fyzická osoba podnikající pod označením L. – L. K., dodat L. D., podnikajícímu jako fyzická osoba, 20 tun mražených kuřat z P. r. s termínem dodání na počátku června 2004, k zajištění dodávky inkasoval od L. D. celkem 400.000,- Kč složené dne 27. 5. 2004 a od J. P., celkem 300.000,- Kč složené ve dnech 21. 5. 2004 a 2. 6. 2004 na jeho účet vedený u K. b., a. s., přesto, že od počátku věděl, že k dodání zboží nedojde a také k tomu ničeho neučinil a složené peníze si ponechal pro vlastní potřebu,
2)
v L., ulice A., jako jednatel společnosti S. C. s. r. o., se sídlem L., A., v době od 18. do 26. 1. 2005 odebral od Ing. O. K., podnikající pod jménem A., se sídlem V. S., celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, doklady k převzetí – dodací listy podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., zboží dodal dalšímu odběrateli, ale neuhradil a ani uhradit nehodlal.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali v zákonné osmidenní lhůtě odvolání jak obviněný L. K., tak státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Liberci, jakož i poškozená Ing. O. K.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z podnětu odvolání státního zástupce a poškozené ve veřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2009 podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl rozsudkem sp. zn. 55 To 309/2008 tak, že obviněného L. K. zavázal k povinnosti zaplatit poškozené Ing. O. K. částku 580.702,- Kč s ročním úrokem z prodlení, který je v učiněném výroku podrobně časově specifikován. Poškozená Ing. K. byla podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu odvolání obviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné.
Proti výše označenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v §265e tr. řádu dovolání. Napadl jednak výrok o zamítnutí odvolání, jednak výrok o povinnosti obviněného uhradit poškozené způsobenou škodu. Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že předmětné skutky nebyly právně kvalifikovány v souladu s hmotným právem a že byl shledán odpovědným za jednání, které spolu se zjištěným následkem nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Podle názoru odvolatele bylo u obou skutků nutno prokázat, že již v době uzavření smluvního vztahu měl úmysl svůj závazek nesplnit a že se od počátku jednalo pouze o inkaso peněz, což prokázáno nebylo. V daném případě byla kriminalizována jeho obchodní činnost, když platební neschopnost podnikatele má obvykle různé příčiny a důvody, ale rozhodně sem nelze podřadit úmysl uvést jiného v omyl a že pouze z existence platební neschopnosti nelze činit závěr, že od počátku věděl, že svůj závazek nesplní.
U skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině dovolatel namítl chybu v nesprávném právním posouzení tohoto skutku spočívající v tom, že krom dodávky pšenice ze dne 11. 1. 2005 v hodnotě 70.554,- Kč již všechny následující dodávky objednával jako fyzická osoba – podnikatel, nikoli jako jednatel společnosti S.-C. s.r.o., přesto však poškozená přes jeho opakovaná upozornění příslušné doklady neopravila. Dovolatel k tomu uvedl, že s ohledem na tuto skutečnost nelze vůči němu činit závěr, že od počátku věděl, že své finanční závazky nesplní, a tím uvedl poškozenou v omyl. I ve vztahu k tomuto skutku akcentoval názor, že pouhá platební neschopnost v obchodním vztahu není důvodem k závěru, že dovolatel předstíral okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem a že pokud nebyly závazky dovolatelem splněny, pak se tak nestalo z důvodů naplňujících skutkovou podstatu trestného činu podvodu, nýbrž proto, že tu nebyly podmínky k plnění, které nastaly později, tj. po uzavření smluvních vztahů.
S odkazem na ustanovení §44 odst. 3 tr. řádu dovolatel napadl i výrok odvolacího soudu, jímž mu bylo uloženo zaplatit poškozené na náhradě škody částku 580.702,- Kč. Uvedl, že skutkově podložená škoda, i osoba poškozené jsou totožné z ukončeného sporu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 153/2005, přičemž o nároku poškozené již bylo v občanskoprávním řízení rozhodnuto. Pokud by s odvoláním na právní závěr odvolacího soudu zůstal výrok o povinnosti k náhradě škody nezrušen, měla by poškozená k dispozici dva vykonatelné tituly pro naprosto stejnou pohledávku.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí o zastavení trestního stíhání.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. řádu písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle jeho názoru obviněný ve vztahu k výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nevznesl žádné námitky. Výrok o vině pod bodem 2) postrádá podle státního zástupce ve skutkové větě popis podvodného jednání obviněného vůči poškozené Ing. K., a z toho popisu, který naopak je ve skutkové větě uveden, nelze nijak dovodit jeho podvodný úmysl. Takovýto popis skutku je dle názoru státního zástupce v rozporu s příslušnou právní větou, neboť skutek nezahrnuje všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Výrok o povinnosti k náhradě škody označil státní zástupce za věcně správný nicméně za neakceptovatelný s ohledem na subsidiární povahu výroku o náhradě škody vůči vadnému výroku o vině.
S ohledem na toto stanovisko státní zástupce má dovolání obviněného za částečně důvodné a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí v potřebném rozsahu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné dovolávat se přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou správně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Při posouzení předmětné trestní věci Nejvyšší soud vycházel ze skutečnosti, že dovolatel se měl dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona v té podobě, že „v L., A., jako jednatel společnosti S. C., s. r. o., se sídlem L., A., v době od 18. 1. do 26. 1. 2005 odebral od Ing. O. K., podnikající pod jménem A., se sídlem V. S., celkem šest dodávek pšenice v hodnotě 580.702,- Kč, doklady k převzetí – dodací listy podepsal jako fyzická osoba L. – L. K., zboží dodal dalšímu odběrateli, ale neuhradil a ani uhradit nehodlal“.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Pro kvalifikaci dle odst. 3 písm. b) tohoto zákonného ustanovení je zapotřebí, aby pachatel činem uvedeným v odstavci 1 způsobil značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Jde o trestný čin úmyslný (§3 odst. 3, §4 tr. zákona), přičemž k naplnění jeho skutkové podstaty je nezbytné, aby úmysl pachatele zahrnoval všechny znaky jeho objektivní stránky (tj. podvodné jednání v některé z výše uvedených forem, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem). Za uvedení v omyl ve smyslu citovaného ustanovení zákona se považuje takové jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Využití omylu jiného spočívá v tom, že pachatel sám k vyvolání omylu sice nepřispěl, ale po poznání omylu jiného jednal tak, aby ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil. O zamlčení podstatných skutečností půjde tehdy, jestliže pachatel při svém podvodném jednání neuvedl jakékoli skutečnosti podstatné pro rozhodnutí podváděné osoby (zpravidla poškozeného), které by v případě, že by jí takové skutečnosti byly známy, neučinila. Trestný čin podvodu je dokonán obohacením pachatele nebo jiného. Za obohacení se považuje neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, přičemž tento pojem nelze ztotožňovat s pojmem škody. Dále je nutno poznamenat, že podvodné jednání nemusí směřovat výlučně proti poškozenému, ale může směřovat i vůči jiné osobě. Úmyslné zavinění musí zahrnovat všechny skutečnosti, které tvoří znaky trestného činu.
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na posuzovanou trestní věc dovolatele, je zřejmé, že skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely, a která jsou popsána ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2), závěr o tom, že obviněný spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona, nedovolují.
Z rozhodnutí soudů obou stupňů především nikterak nevyplývá o jakou formu podvodného jednání (uvedení v omyl, využití omylu jiného, zamlčení podstatných skutečností) se v případě dovolatele mělo jednat. Soudy se nezabývaly otázkou, kdo vlastně byl podváděným subjektem, a zejména v popisu skutku zcela absentuje popis podvodného jednání obviněného, jakož i forma zavinění, jak na to ostatně ve svém vyjádření k dovolání obviněného výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Lze tedy uzavřít, že jednání obviněného v soudy zjištěné podobě nemohlo být právně posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zákona. Pokud by tak tomu mělo být, muselo by být zjištěno a prokázáno, že obviněný si byl vědom alespoň možnosti, že jeho jednání směřuje ke spáchání trestného činu podvodu, a pro tento případ s tím byl srozuměn. Jinými slovy, jeho úmysl by přinejmenším ve formě srozumění musel zahrnovat všechny skutečnosti rozhodné z hlediska objektivní stránky trestného činu. Popis skutku rovněž mimo pochybnost musí obsahovat subjektivní stránku trestného činu a musí být rovněž zřetelně vyjádřeno komu vznikla podvodným jednáním pachatele škoda, v jaké výši a kdo byl obohacen. Skutková zjištění soudů v jejich dosavadní podobě, jak jsou vyjádřena v popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 2) však spolehlivě pro závěr o vině dovolatele nesvědčí.
Pokud jde o výrok o vině pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně, je třeba konstatovat, že právní závěry, jež soudy obou stupňů na podkladě zjištěného a deklarovaného skutkového stavu učinily, jsou správné. Povaha uplatněné dovolací námitky ve vztahu k tomuto výroku nemá charakter dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť na něj výslovně dovolatel odkazuje, přičemž nelze právní relevanci přiznat opakovaně vznášené a již před soudy obou stupňů uplatněné argumentaci, že „byla kriminalizována obchodní činnost obviněného“.
Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným výše shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. zčásti důvodným, neboť rozsudek soudu prvního stupně pod bodem 2) výroku o vině a současně i napadené rozhodnutí odvolacího soudu jsou ve smyslu použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu založeny na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu tak, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 55 To 309/2008, zrušil. Současně zrušil i výrok o vině pod bodem 2) rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 6 T 235/2007, výrok o trestu a výrok o náhradě škody učiněný podle §229 odst. 1 tr. řádu, neboť vzhledem ke zjištěným vadám nemohla tato rozhodnutí obstát v učiněných výrocích. Nedotčen zůstal výrok o vině pod bodem 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dále podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek soudu druhého stupně a zrušenou část rozsudku soudu prvního stupně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, neboť v daném případě je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. V tomto novém řízení se bude muset soud v intencích právního názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. řádu) věcí znovu zabývat, zda lze u obviněného dovodit zavinění, vznik škody a ku prospěchu kterého subjektu. Úvahy o tom bude muset soud založit na příslušných skutkových zjištěních, která v rozsudku chybí. Bude zapotřebí doplnit dokazování v potřebném rozsahu, soud tak učiní, a to k návrhu stran. Pokud soud znovu rozhoduje ve věci stran viny obviněného pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu v odůvodnění náležitě vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a jaké skutkové a právní závěry na tomto základě dovodil. V tomto směru je připomínán také výrok o náhradě škody při zohlednění všech námitek dovolatele k němu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 27. srpna 2009
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná