ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.97.2019.1
sp. zn. 4 Tdo 97/2019- 30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 2. 2019 o dovolání obviněného I. B. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 3 To 95/2018, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 7/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 69 T 7/2014, byl podle §283 písm. d) tr. ř. návrh obviněného I. B. na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 69 T 7/2014 jako nedůvodný zamítnut.
Obviněný proti usnesení soudu prvního stupně podal stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 3 To 95/2018, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 3 To 95/2018, podal následně obviněný I. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se svým dovoláním domáhal zrušení napadeného rozhodnutí, dále zrušení usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 69 T 7/2014 a vrácení věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření uvedla, že ačkoliv není pochyb o tom, že dovoláním napadené a výše označené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je rozhodnutím soudu druhého stupně, nelze je považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., neboť je není možno podřadit pod žádné z tam taxativně vyjmenovaných rozhodnutí pod jeho písmeny a) – h), která lze učinit předmětem dovolacího řízení. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu týkal bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu. Napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci tedy nesplňuje takovou zákonnou podmínku, za které by je bylo přípustným napadat cestou dovolání.
Závěrem svého vyjádření proto státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně uvedeny typy rozhodnutí, která se považují za „rozhodnutí ve věci samé“. Z povahy výčtu uvedeného v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. vyplývá, že jiné typy rozhodnutí, tj. jiné než uvedené v tomto výčtu, se nepovažují za „rozhodnutí ve věci samé“ ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Ve zmíněném výčtu není uvedeno rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení. To znamená, že proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné. Tím pádem není dovolání přípustné ani proti rozhodnutí o řádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že není přípustné dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení podle §283 tr. ř. nebo podle §284 tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř., proto proti němu není přípustné dovolání, a to ani kdyby původní rozhodnutí, jehož se návrh na obnovu řízení týkal, bylo rozhodnutím ve věci samé v uvedeném smyslu (srov. č. 36/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání rozhodnutí odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání, neboť není proti napadenému rozhodnutí přípustné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 2. 2019
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu