ECLI:CZ:NS:2001:4.TVO.103.2001.1
sp. zn. 4 Tvo 103/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 3. 8. 2001 stížnost obviněného Ing. P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6. 2001, sp. zn. 4 To 59/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 13/2000 a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost z a m í t á .
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Olomouci probíhá odvolací řízení v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 13/2000.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 6.2001, sp. zn. 4 To 59/2001, byla podle §72 odst. 2 tr. ř. zamítnuta žádost obviněného Ing. P. N. o propuštění z vazby, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contr. nebyl přijat písemný slib obviněného, podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contr. nebyly přijaty nabídky písemných záruk za další chování tohoto obviněného a podle §73 a odst. 1 tr. ř. a contr. nebyla přijata nabídka peněžité záruky 2 000 000,- Kč. Toto usnesení obsahuje poučení, že proti němu není další řádný opravný prostředek přípustný. Přesto proti němu podal obviněný Ing. P. N. stížnost.
Nejvyšší soud je sice podle §146 odst. 2 písm. c) tr. ř. nadřízeným orgánem příslušným k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení vrchního soudu, v posuzované věci však nemohl přezkoumat důvodnost stížnosti obviněného Ing. P. N. z hledisek §147 odst. 1 tr. ř. z níže uvedených příčin.
Není pochyb o tom, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti obžalovaného o propuštění z vazby je rozhodnutím o vazbě ve smyslu §68 tr. ř., proti němuž je obecně podle §74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost. Tato zásada ovšem podle §141 odst. 2 tr. ř. platí jen tehdy, jestliže jde o usnesení, jímž soud rozhodl v prvním stupni. V posuzovaném případě však Vrchní soud v Olomouci nerozhodl o zamítnutí žádosti obviněného Ing. P. N. jako soud prvního stupně, ale jako odvolací soud, tedy jako soud druhého stupně (v instančním slova smyslu), neboť nejen rozhodnutí ve věci samé, ale i veškerá rozhodnutí s rozhodnutím o odvolání související, tj. i rozhodnutí o žádosti obviněného o propuštění z vazby, činí jako soud druhého stupně. Výkladem z opaku (arg. a contrario) ustanovení §141 odst. 2 tr. ř. je proto třeba dovodit, že proti takovému usnesení soudu, které činí jako soud druhého stupně, stížnost přípustná není. Pro správnost tohoto názoru svědčí i další argument právní logiky a maiori ad minus (od většího k menšímu), neboť pokud proti rozhodnutí odvolacího soudu učiněnému ve věci samé (věci hlavní) není přípustný řádný opravný prostředek, nemůže být tím spíše přípustný ani proti rozhodnutí, jímž je v tom samém odvolacím řízení řešena pouze otázka s touto hlavní věci související, ale nedosahující jejího významu. Tento názor je konečně v souladu i s principem dvojinstančnosti soudního řízení.
Nejvyšší soud považuje za nutné rovněž uvést, že v mnoha případech považuje za důvodné přezkoumat z podnětu stížnosti i takové usnesení odvolacího soudu, proti kterému v intencích předcházejících úvah neshledává stížnost přípustnou. Tak tomu bude zejména v případech, kdy přezkum usnesení odvolacího soudu vyžadují zásady spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), která je podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazná a má přednost před zákonem.
Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení osobní svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Obviněný může toto právo vykonávat i opakovanou žádostí o propuštění z vazby podle §72 odst. 2 tr. ř. s tím, že pokud ji podá v řízení před soudem prvního stupně, je proti rozhodnutí tohoto soudu stížnost přípustná.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud stížnost obviněného Ing. P. N. podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl, aniž z jejího podnětu přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení a předcházející řízení. Poučení, které Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení uvedl o nepřípustnosti stížnosti, považuje Nejvyšší soud za správné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 3. srpna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal