ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.106.2006.1
sp. zn. 4 Tz 106/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. září 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 31 To 51/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 333/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 31 To 51/2006 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 6 T 333/2004, v části týkající se obviněného M. K.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 6 T 333/2004, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jehož se měl dopustit společně s obviněným J. F. tak, že dne 3. 7. 2004 kolem 03.30 hodin po předchozí dohodě obviněný J. F. dovezl obviněného M. K. k benzínové čerpací stanici na t. Dr. M. H. v L. a poté jej z místa činu odvezl, když obviněný M. K. uvnitř mířil krátkou střelnou zbraní na L. D. a donutil ji tak k vydání tržby v částce 35.777,- Kč. Za to byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák.za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku s výkonem trestu ve věznici s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 8. 2004, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Obviněnému M. K. byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla jak M. K. tak J. F. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené G. P., a.s. se sídlem P., B., škodu ve výši 32.199,- Kč. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. F. V odůvodnění rozsudku Okresní soud uvedl, že vycházel z podrobného doznání obviněného J. F., které podporuje výpověď svědkyně L. D., jediného přímého svědka, zejména poukazuje na popis vzhledu M. K. a použití pistole. Podpůrnými důkazy jsou listinné důkazy, které tvoří ucelený logický řetězec usvědčující oba obžalované a zároveň vylučující, že by skutek spáchal někdo jiný a jinak. Okresní soud odmítl obhajobu obviněného M. K., že se jednání nedopustil a tvrzení, že byl obviněný F. naveden policií, aby ho jako spolupachatele označil.
Proti shora citovanému rozsudku podal odvolání pouze obviněný M. K., když u obviněného J. F. rozsudek nabyl právní moci dne 5. 5. 2005. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp.zn. 31 To 51/2006, bylo odvolání obviněného M. K. podle §256 tr. ř. zamítnuto. V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně hodnotil důkazy, které ve věci byly provedeny a odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudu prvního stupně. Dále uvádí, že obviněný F. podrobně popsal jakým způsobem se obviněný K. při přepadení benzínové čerpací stanice maskoval a jeho popisu odpovídá i popis pachatele uváděný svědkyní L. D., která ovšem pachatele nebyla schopna popsat, neboť tento měl téměř celý obličej zakrytý slunečními brýlemi. Jelikož nebylo zjištěno pochybení při hodnocení důkazů, v právním posouzení skutku, při ukládání trestu ani při rozhodování o náhradě škody, bylo odvolání obviněného M. K. podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp.zn. 31 To 51/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §258 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §2 odst. 5, odst. 6, a §234 odst. 1 tr. zák. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítal, že odvolací soud nedbal shora citovaných zákonných ustanovení, neboť jinak by musel rozsudek nalézacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to zejména z důvodu, že se opíral o nedostatečná skutková zjištění, čímž byla porušena zásada vyhledávací a zjišťování skutkového stavu bez závažných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř.
Stěžovatel poukázal na to, že obviněný je fakticky usvědčován pouze výpovědí spoluobviněného J. F., kterou soud prvního stupně považoval za zcela věrohodnou přes nelogičnost a rozpory mezi svědeckými výpověďmi a výpovědí obviněného J. F. a objektivně zjištěnými skutečnostmi vyplývajícími z místního šetření. Obviněný F. uvedl, že obviněný M. K. měl u sebe zbraň, a to stříbrný revolver. Toto tvrzení je v rozporu s výpovědí svědkyně D., která uvedla, že šlo o pistoli tmavé barvy. Obviněný J. F. uvedl, že okamžitě po příchodu do auta obviněný K. řekl, že má asi 30.000,- Kč. Svědkyně D. vypověděla, že peníze ani ona ani pachatel nepočítali. Je přitom nelogické, že by pachatel při cestě zpět, v běhu nebo rychlé chůzi v úplné tmě přepočítával peníze. Obviněný F. rovněž tvrdil, že celá událost trvala asi 5 minut. Při následném šetření policie na místě samém a po nasazení psa zjistila, že pachatel nešel přímo k autu, ale šel směrem do města, do ulice U K., přičemž se jednalo o vzdálenost více jak 2 kilometry. Pokud by se obviněný K. měl vrátit stejnou cestou jak odešel, což tvrdil obviněný F., musel by projít opět kolem benzínové čerpací stanice, kde se v tu dobu již nacházela přivolaná policie. Za těchto okolností bylo na místě řízení doplnit o provedení prověrky, vyšetřovacího pokusu, či jiného obdobného úkonu. Svědkyně L. D. uvedla popis pachatele, jeho oblečení, avšak v obviněném M. K. pachatele nepoznala. Její svědectví rozhodně nepotvrzuje, že to byl obviněný M. K., kdo se přepadení účastnil.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp.zn. 31 To 51/2006 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako další obsahově navazující rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, přítomná veřejnému zasedání o podané stížnosti s návrhem ministra spravedlnosti nesouhlasila a navrhla stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Okresní soud v Liberci opírá v odůvodnění svého rozhodnutí vinu obviněného M. K. ze spáchání trestného činu loupeže o výpovědi obviněného J. F. a svědkyně L. D.
Pokud se týká obviněného J. F. Okresní soud v Liberci na č. l. 3 odůvodnění rozsudku konstatuje, že obviněný J. F. se ke spáchání činu doznal a velmi podrobně popsal věc od samého začátku až do spáchání a rozdělení peněz. Podrobně popsal oblečení obviněného K., který při odchodu na benzínovou čerpací stanici měl, a to zelenou čepici, černou bundu, černé kalhoty a černé brýle. Jeho výpověď hodnotí jako věrohodnou, neboť obsahuje takové podrobnosti, které mohl znát pouze a jenom spolupachatel. Dle jeho názoru by obviněný F. ničeho nezískal trestním stíháním M. K. V odůvodnění rovněž zmiňuje výpověď obviněného F. ve věci Okresního soudu v Liberci sp.zn. 6 T 287/2004, kdy se dopustil loupeže se spoluobviněným H., kdy provedení loupeže mělo několik podobných znaků, mimo jiné maskování, použití pistole. Dále se opírá o výpověď svědkyně L. D., zaměstnankyně čerpací stanice, která potvrdila, že se osobně zná s obviněným F. a tento si dne 2. 7. 2004 ve večerních hodinách u ní koupil tatranku. Asi kolem 04.00 hodin dne 3. 7. 2004 přišel muž, který měl na hlavě čepici s kšiltem, tmavé brýle, tmavou bundu nebo triko a tmavé kalhoty. Za pasem měl tmavou pistoli. Dle nalézacího soudu popis odpovídá popisu obviněného K. jak ho popsal obviněný F. Drobný rozdíl v barvě pistole přisuzoval časovému odstupu a značnému vypětí svědkyně.
Také odvolací soud v odůvodnění usnesení vychází z výpovědi obviněného F. a výpovědi svědkyně D. a k námitkám obviněného ohledně použité zbraně uvádí, že spoluobviněný F. viděl zbraň pouze pod bundou obviněného K. a tato se mu jevila jako pistole, možná revolver, pravděpodobně stříbrný ovšem zahlédl pouze pažbu. L. D. uváděla, že viděla pistoli, pouze hlaveň a jevila se jí jako tmavá. Vzhledem k tomu v jak rozdílných situacích obviněný F. a svědkyně zbraň viděli, je zřejmé, že neměli možnost tuto podrobněji popsat. K námitce o přepočítávání peněz odvolací soud uvádí, že ze strany obviněného K. šlo o velmi hrubý odhad, který mohl získat při ukládání bankovek do sáčku nebo zběžným pohledem na počet a typ bankovek. Ani tvrzení obviněného K. o nemožnosti návratu k vozidlu v časovém úseku uváděném obviněným F. dle odvolacího soudu nemůže obstát. Obviněný F. parkoval asi 200 m od benzínové čerpací stanice a obviněný K. se měl k autu vrátit asi za 5 minut. K namítanému záznamu o použití služebního psa odvolací soud uvedl, že ze záznamu vyplývá, že stopy byly znehodnocené pohybem dalších osob a pes sledoval jakousi stopu ve směru, kterým měl z benzínové čerpací stanice pachatel utíkat. Nelze proto činit závěr, že pes sledoval pachovou stopu právě obviněného K. či jiné osoby, když není důvodu nevěřit obviněnému F., že se obviněný K. vrátil do jeho vozidla i s lupem za několik minut poté, co vozidlo opustil.
Soudy obou stupňů jako základní důkaz svědčící o vině obviněného M. K. považují výpověď spoluobviněného J. F. K této výpovědi je třeba uvést, že oba soudy správně dospěly k závěru, že tento obviněný se na místě činu nacházel a že se popsaným jednáním na provedeném přepadení benzínové čerpací stanice podílel. Jiná situace je pokud soudy obou stupňů dospívají k závěru o věrohodnosti výpovědi tohoto obviněného ohledně účasti další osoby, a to obviněného M. K.
Zde je na místě zabývat se výpověďmi obviněného F. učiněnými v přípravném řízení a v hlavním líčení. Při výslechu dne 4. 8. 2004 vypověděl, že dne 3. 7. 2004 kolem 00.00 hodin se stavil na benzínové čerpací stanici na t. Dr. M. H. v L., kde hovořil s pracovnicí obsluhy L. D., kterou znal z učiliště. Po odchodu se s obviněným K. domluvil, že by tuto benzínovou čerpací stanici mohli přepadnout. Obviněný K. si následně rozepnul bundu a ukázal mu pistoli. Viděl, že je celá stříbrná. Dále popsal oblečení obviněného K. s tím, že měl na sobě černé kalhoty, černou šusťákovou bundu tmavě zelenou čepici a sluneční brýle. Odešel k benzínové čerpací stanici a vrátil se za 5 - 6 minut. Přiběhl tak jak odcházel a řekl jen : “Je tam asi třicet“. K pistoli vypověděl, že viděl jen pažbu, část bubínku a velký kohout na natahování. Osobně rozdíl mezi pistolí a revolverem nedělá, ale v daném případě se jednalo o revolver. Při tomto výslechu se rovněž vyjadřoval k loupeži, které se měl dopustit společně s J. H. dne 19. 6. 2004. Vypověděl, že sám si oblékl basebalovou čepici, sluneční brýle, černé kalhoty a černé kožené sako. H. (J. H.) si vzal také basebalovou čepici a sluneční brýle. H. mu dal malý černý šestiranný bubínkáč.
V hlavním líčení konaném dne 19. 4. 2005 vypověděl k přepadení benzínové čerpací stanice, že obviněný K. měl zelenou basebalovou čepici. Dále tvrdil, že obviněný K. před ním pistoli nevytahoval a v případě informace o množství peněz se možná spletl a obviněný K. mu toto sdělil až později a nikoliv ihned po příchodu k autu.
Pracovnice benzínové čerpací stanice L. D. vypovídala jako svědkyně pouze v hlavním líčení dne 19. 4. 2004, kdy uvedla, že pachatel měl kšiltovku tmavé barvy, možná bundu nebo triko tmavé a tmavé kalhoty. Na očích měl sluneční brýle. Za pasem měl pistoli tmavé barvy. Touto na ni namířil a řekl, že chce peníze. Vše trvalo asi 5 minut. Peníze si nepřepočítal a ani ona mu neřekla kolik tam bylo. Z podání vysvětlení, které L. D. učinila již dne 3. 7. 2004 v ranních hodinách vyplývá, že po příjezdu policie ukázala policistům směr, kterým pachatel z čerpací stanice běžel.
Z protokolu o ohledání místa činu se mimo jiné podává, že psovod nprap. Ž. vypracoval se služebním psem W. stopu do vzdálenosti cca 500 m od benzínové čerpací stanice, a to z ulice Dr. M. H., ulicí U O., do ulice U K. Zde je třeba konstatovat, že ulice U O. a následně ulice U K. se nachází na opačné straně jak ulice M., kde čekal s vozidlem obviněný F. Součástí protokolu o ohledání místa činu je i náčrtek místa činu, který je velice stručný bez zakreslení směru útěku pachatele a následně pohybu psovoda se služebním psem při sledování pachové stopy.
K výpovědi obviněného J. F., který popsal oblečení pachatele shodně se svědkyní L. D., lze uvést, že pokud byl v kritickou dobu na místě činu a byl v osobním styku s pachatelem, který provedl přepadení benzínové čerpací stanice, nepochybně musel vědět jak byl tento pachatel oblečen a shodně pak musela pachatele popsat i pracovnice čerpací stanice, tj. svědkyně L. D. Ani jedna z těchto výpovědí však neprokazuje, že tímto pachatelem byl právě obviněný K.
Jelikož pouze výpověď obviněného F. usvědčuje obviněného K. měly soudy obou stupňů k této výpovědi přistupovat daleko pečlivěji a vážit věrohodnost výpovědi obviněného F. Je nepochybné, že výpověď obviněného F. není jednoznačná a naopak jsou v ní rozpory, a to ohledně zbraně, která měla být k loupeži použita. Obviněný K. popřel, že by kdy střelnou zbraň vlastnil a žádná zbraň vztahující se k tomuto případu nebyla ani zajištěna. Obviněný F. tvrdil, že se jednalo o stříbrný revolver, který u obviněného K. před loupeží viděl. Následně svoji výpověď změnil s tím, že obviněný K. před ním pistoli nevytahoval. Svědkyně D. hovoří o pistoli, nikoliv o revolveru, tmavé barvy. Zde je na místě připomenout, že to byli obviněný F. společně s obviněným J. H., kdo před dnem 3. 7. 2004 provedl loupežné přepadení herny za použití bubínkového revolveru a za maskováním se basebalouvou čepicí a slunečními brýlemi. Revolver měl být obviněného H. a jak vyplynulo ze spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 6 T 287/2004, byl jím vydán až dne 4. 8. 2004.
Za pozornost stojí i závěry soudů obou stupňů ohledně vyhodnocení výpovědi obviněného F., svědkyně D. a záznamu o použití služebního psa. Jak nalézací soud, tak odvolací soud jednoznačně věří tvrzení obviněného F. a odchylky v jeho výpovědích i výpovědi svědkyně D. (pistole, revolver, stříbrná, tmavá, odcizená částka a údaj o ní) bagatelizují a vykládají jednostranně v neprospěch obviněného K. Stejná situace je i v případě záznamu o použití služebního psa, kdy zejména odvolací soud konstatuje, že stopy byly znehodnocené pohybem dalších osob (ve spisovém materiálu o takovémto zjištění nejsou žádné záznamy) a pes sledoval jakousi stopu ve směru, kterým měl z benzínové čerpací stanice pachatel utíkat, aniž vzal na vědomí, že se jednalo o opačný směr než kde se nacházel obviněný F. a tento směr měla určit svědkyně D. Předchozímu loupežnému přepadení (věc vedená pod sp.zn. 6 T 287/2004) jehož se účastnil obviněný F. s obviněným H. (převlek, použitá zbraň) nepřikládají žádnou váhu a naopak doznání v této trestní věci dle jejich názoru svědčí ve prospěch věrohodnosti výpovědi obviněného F. Soudy obou stupňů vůbec nezjišťovaly motiv jednání obviněného K. Obviněný K. v přípravném řízení vypověděl, že v kritickou dobu pracoval jako pokrývač a v práci byl od rána do večera. Sám obviněný F. uvedl, že z loupeže, kterou provedl společně s obviněným H. dne 19. 6. 2004, zaplatil obviněnému K. dluh ve výši 5.000,- Kč. Ačkoliv není zřejmé, že by byl zjišťován motiv u obviněného F. vypovídat v neprospěch obviněného K., docházejí oba soudy k závěru, že výpověď obviněného F. je pravdivá, a to s ohledem na jím uváděné podrobnosti (i ve věci 6 T 287/2004) i skutečnost, že by trestním stíháním obviněného K. ničeho nezískal, když nebyla zjištěna jediná okolnost, která by nasvědčovala tomu, že by spoluobviněný F. lživě obviněného K. osočoval.
Obecně platí, že ani odvolací soud, který – na rozdíl od Nejvyššího soudu – přezkoumává v odvolacím řízení ještě nepravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně, nemůže bez dalšího sám vytvářet odchylný skutkový stav jen v důsledku odlišného hodnocení důkazů, aniž by provedl dokazování podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (§259 odst. 3 tr. ř.), přičemž ovšem v odvolacím řízení nelze provádět dokazování nad rámec vymezený potřebou spolehlivě rozhodnout o podaném odvolání (§263 odst. 6 tr. ř.). Hodnocení důkazů je výsadním právem soudu prvního stupně a odvolací soud do tohoto není oprávněn zasahovat pokud toto není v rozporu s formální logikou. Z toho je patrné, že těžiště dokazování je zásadně u soudu prvního stupně, který důkazy nejen provádí, ale především je hodnotí tak, aby na jejich podkladě mohl učinit spolehlivé skutkové závěry.
Ze zveřejněné judikatury vyplývá, že pokud soud prvního stupně postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn., že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu a učinil logicky odůvodněná úplná skutková zjištění, nemůže odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušit jen proto, že sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. V takovém případě totiž nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu uvedeného ustanovení (srov. rozhodnutí č. 53/1992 Sb. uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 7 - 8/1992).
V daném případě však provedené důkazy při jejich důsledném hodnocení neumožňují učinit jednoznačný závěr, že pachatelem, který společně s obviněným J. F. provedl loupežné přepadení benzínové čerpací stanice byl právě obviněný M. K. Na rozdíl od obou soudů je Nejvyšší soud toho názoru, že i obviněný F. mohl mít důvod nepravdivě označit obviněného K. jako účastníka na loupežném přepadení benzínové čerpací stanice, tj. krýt skutečného spolupachatele (kamarád, vydírání). Jenom proto, že takový důvod nebyl prokázán nelze dospět k závěru o jeho neexistenci. Lze přisvědčit námitce ministra spravedlnosti, že soudy obou stupňů se v rámci hodnocení důkazů s rozpory, tak jak jsou naznačeny shora náležitě vypořádaly.
Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci na č. l. 4 usnesení při hodnocení důkazů uzavírá, že neměl jediný důvod, aby vytkl soudu I. stupně nesprávnost spočívající v nějakém chybném hodnocení provedených důkazů a se skutkovými závěry soudu I. stupně se proto ztotožnil, pak tento závěr s ohledem na shora uvedené skutečnosti nemá oporu v provedených důkazech. V daném případě je obviněný K. z trestné činnosti usvědčován pouze obviněným F. o jehož věrohodnosti, za daného stavu věci, lze mít pochybnosti. V každém případě není možné rozpory v jeho výpovědi bagatelizovat a vykládat v neprospěch obviněného K., když dosud nebyl obstarán jediný, byť nepřímý důkaz výpověď obviněného F. potvrzující.
Jestliže se Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odvolacím řízení ztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně a odvolání obviněného M. K. zamítl, porušil svým rozhodnutím zákon v ustanovení §256 tr. řádu. Je také zřejmé, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. řádně nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání obviněným M. K. a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 31 To 51/2006 a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (zjištěný skutkový stav vzbuzoval důvodné pochybnosti, v souladu se zákonem nebyly hodnoceny provedené důkazy), §254 odst. 1 tr. ř. (odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost) a §256 tr. ř. (odvolací soud v rozporu se zákonem shledal odvolání nedůvodným).
Následně pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ve stejném rozsahu zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci spolu s obsahově navazujícími rozhodnutími. Okresnímu soudu v Liberci bylo podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení se bude muset okresní soud především zabývat všemi shora vytýkanými nedostatky, doplnit stávající dokazování v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně uvedenými či toliko naznačenými důkazy, popřípadě důkazy dalšími, jejichž potřeba nově vyvstane a z téhož důvodu není vyloučeno ani opakování důkazů, dříve již v rámci hlavního líčení provedených. To v konkrétním případě znamená, že okresní soud opětovně vyslechne obviněného K. k motivaci obviněného F. „namočit jej do této loupeže“, k jeho majetkovým poměrům v kritickou dobu (zda pracoval, jaký měl příjem apod.). Bude zapotřebí vypracovat podrobný plánek místa činu se zakreslením místa kde čekal s vozidlem obviněný F., kde se nacházela benzinová čerpací stanice a kam až sledoval pes určenou stopu. V tomto směru bude zapotřebí vyslechnout psovoda nprap. Ž. jako svědka k otázce vypracování stopy pachatele od benzinové čerpací stanice až na místo kde pes stopu ztratil, zda pes šel po stopě s jistotou, zda nemusel být psovodem na stopu opětovně naváděn, jaký směr útěku pachatele určila pracovnice benzinové čerpací stanice L. D. apod. Tuto pracovnici opětovně vyslechne jako svědka ke směru útěku pachatele z benzinové čerpací stanice a k tomu, zda právě tímto směrem sledoval pes stopu. Pokud se toho ukáže potřeba provede i vyšetřovací pokus za účelem změření času potřebného k překonání vzdálenosti od místa kde čekal s vozidlem obviněný F., přes benzinovou čerpací stanici, místo kde pes ztratil stopu zpět do místa odkud měl pachatel vyjít.
Na základě všech provedených důkazů a jejich zhodnocení jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech vzájemných souvislostech, jak ukládá ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., potom okresní soud znovu rozhodne, v plném souladu s učiněnými skutkovými zjištěními a se zákonem, o vině či nevině obviněného M. K. Od tohoto rozhodnutí se budou následně odvíjet výroky další, včetně výroku o náhradě škody.
Ke konkrétnímu způsobu hodnocení jednotlivých důkazů i hodnocení důkazů jako celku a ke konkrétní podobě nového meritorního rozhodnutí okresním soudem samozřejmě ani Nejvyšší soud České republiky, stejně jako soud odvolací, nesmí a ani nehodlá nalézacímu soudu udělovat jakékoliv závazné pokyny.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Pro úplnost je třeba uvést, že soudy obou stupňů při právní kvalifikaci jednání obviněného M. K. pominuly, že zažalovaného trestného činu se měl dopustit po vzájemné dohodě se spoluobviněným J. F. a správně tak měl být uznán vinným trestným činem jako spolupachatel (rovněž spoluobviněný J. F.), poněvadž ze způsobu provedení činu je jasně patrný takový charakter součinnosti obou obviněných, který odpovídá spolupachatelství ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto ustanovení byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama. Z toho vyplývá, že obviněný J. F. odpovídá i za tu část jednání, kterou fyzicky měla uskutečnit další osoba, v daném případě obviněný M. K. Vědomým, společným cílem vedeným spolupůsobením je i pouhá přítomnost osoby na místě a v době konání trestného jednání jiné osoby, je-li přítomnost této osoby (jinak nečinné) objektivně i subjektivně složkou děje, který směřuje k cíli relevantnímu z pohledu trestního práva (k tomu viz Rt 4119/1931).
Obviněný J. F. svou přítomností poblíž místa činu, aniž se sám dopustil aktivního jednání vůči poškozené, poskytl spolupachateli v jeho jednání oporu a zajištění, přičemž věděl, že s tím spolupachatel počítá. Takové závěry korespondují s výsledky provedeného dokazování. Obviněný F. se dostavil na místo činu společně s dalším pachatelem se záměrem tomuto pomoci odvozem po provedené loupeži. Evidentně šlo o společnou akci obou pachatelů, takže závěr o spolupachatelství je plně podložený.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2006
Předseda senátu
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata