ECLI:CZ:NS:2008:4.TZ.109.2007.1
sp. zn. 4 Tz 109/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. února 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. J., proti I.) pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003; II.) pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
I.Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.
Napadený trestní příkaz se zrušuje ve výroku o náhradě škody.
II.Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, pokud jím bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. řádu, jímž byl obviněný V. J. zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody ve vztahu k poškozeným J. Z., částku 10.000,- Kč, J. Z., částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š., částku 25.000,- Kč.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona pro skutky spočívající v tom, že
1)v obci S., okres H. K., dne 14. 2. 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou opravy svého poškozeného vozidla na J. Z. finanční částku ve výši 10.000,- Kč, peníze však použil pro vlastní potřebu a do vyhlášení rozhodnutí ve věci je nevrátil;
2)v P., okres N., dne 15. 2. 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou koupě ojetého vozidla v N. a jeho následného prodeje v České republice od J. Z. finanční hotovost ve výši 2.500,- Eur, koupi vozidla uskutečnil a finanční hotovost, kterou měl splatit do 15. 4. 2002, poškozenému nevrátil a použil ji pro vlastní potřebu, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 75.000,- Kč;
3)v M. K., okres N., přesně nezjištěného dne v měsíci březnu roku 2002 v podvodném úmyslu obohatit se vylákal pod nepravdivou záminkou opravy svého poškozeného osobního vozidla po dopravní nehodě od Ing. L. Š. finanční hotovost ve výši 25.000,- Kč, peníze použil pro vlastní potřebu, přestože uvedenou částku měl dle ústní dohody vrátit do tří dnů, do vyhlášení rozhodnutí ve věci vypůjčenou finanční hotovost nevrátil;
4) v době od listopadu roku 2002 do května roku 2003 neplatil výživné na své nezletilé syny A. J., v částce 2.000,- Kč měsíčně a M. J., v částce 1.300,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky P. J. tak, jak mu to bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Nymburku ze dne 6. 1. 2003 sp. zn. Nc 258/2002, takže za uvedené období dlužil na výživném celkovou částku 26.400,- Kč.
Za to byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zákona uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu a uhradil dlužné výživné.
Dále byl podle §228 odst. 1 tr. řádu zavázán uhradit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 9. 2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, byl obviněný V. J. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustil přesně nezjištěného dne v květnu roku 2001, kdy si v podvodném úmyslu obohatit se, ač věděl, že nebude moci svým závazkům dostát, vypůjčil si od J. H. pod záminkou úhrady nedoplatku za plyn finanční částku ve výši 15.000,- Kč s tím, že peníze mu vrátí do odjezdu na dovolenou v měsíci červenci roku 2001, peníze však použil pro vlastní potřebu a do vyhlášení rozhodnutí ve věci je nevrátil.
Za to mu byl uložen podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zákona zrušen výrok o trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburku ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby podle svých sil a možností nahradil způsobenou škodu a zaplatil dlužné výživné.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán zaplatit na náhradě škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč, Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč a J. H. částku 15.000,- Kč.
Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 1. 2004.
Proti výše uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003 a rozsudku téhož soudu ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona. Podle jeho názoru byl oběma rozhodnutími porušen zákon ve výrocích o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J., pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody vůči poškozeným J. Z., J. Z. a Ing. L. Š.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že tito poškození při podání vysvětlení podle §158 odst. 5 tr. řádu sice sdělili výši jim způsobené škody, avšak nárok na náhradu škody v trestním řízení podle §43 odst. 3 tr. řádu neuplatnili. Poučení poškozeného J. Z. o jeho právech jako poškozeného v trestním řízení ani není ve spise založeno. Navíc poškozená Ing. L. Š. při podaném vysvětlení uvedla, že sice půjčila obviněnému částku 25.000,- Kč, ale škoda jí vznikla pouze ve výši 20.000,- Kč, neboť 5.000,- Kč jí zaplatil tchán obviněného, pan F. H.
Výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Nymburku ze dne 17. 12. 2003 stěžovatel vytýká, že převzal do svého rozhodnutí i celý adhezní výrok z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, přestože z něj správně v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu zrušil pouze výrok o trestu, nikoli rovněž výroky o vině a o náhradě škody, v důsledku čehož nyní jmenovaní poškození disponují vůči obviněnému dvěma exekučními tituly.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, byl porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J., jakož i výrokem o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, a to pokud jím bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.
Dále navrhl, aby adhezní výroky v trestním příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, a v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, ve vztahu k výše označeným poškozeným byly v napadeném rozsahu zrušeny.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3 tr. řádu); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že podmínkou uložení povinnosti k náhradě škody je včasné uplatnění nároku poškozeného podle §43 odst. 3 tr. řádu, a že nelze přiznat nárok na náhradu škody z moci úřední, aniž byl poškozeným řádně a včas uplatněn.
V posuzovaném případě je z údajů uvedených v trestním spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 1 T 260/2003, zřejmé, že poškození J. Z., J. Z. a Ing. L. Š. svůj nárok na náhradu škody podle §43 odst. 3 tr. řádu řádně a včas neuplatnili. Jestliže okresní soud přesto rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody vůči těmto poškozeným, a tento výrok učinil podle §228 odst. 1 tr. řádu, pak pro takové rozhodnutí neměl oporu v zákoně. Při formulaci tohoto závěru nelze pominout ani zjištění, že skutečnost, že poškozená Ing. L. Š. – jak sama uvedla – sice půjčila obviněnému finanční částku ve výši 25.000,- Kč, avšak s ohledem na to, že z této částky jí bylo 5.000,- Kč uhrazeno tchánem obviněného, nelze považovat za správné ani rozhodnutí soudu o povinnosti uhradit této poškozené na náhradě škody původně zapůjčenou částku 25.000,- Kč. Je tak mimo pochybnost, že výrok je vadný nejen co do základu, ale i co do výše.
Pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, byl jím správně uložen souhrnný trest za použití §35 odst. 2 tr. zákona k trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, neboť skutku, který byl předmětem řízení v trestní věci sp. zn. 4 T 376/2003, se obviněný dopustil dříve, než byl obviněnému doručen tento trestní příkaz (§314e odst. 5 tr. řádu). Podle §124 tr. řádu v rozsudku, jímž se ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky (trestní příkazy), z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném. Z dikce tohoto zákonného ustanovení tak plyne povinnost zrušit pouze výrok o trestu, přičemž výrok o náhradě škody zůstává uložením souhrnného trestu nedotčen. Citovaným rozhodnutím tak Okresní soud v Nymburce ve věci sp. zn. 4 T 376/2003, navodil právní stav, kdy na jedné straně existoval pravomocný výrok o povinnosti obviněného podle §228 odst. 1 tr. řádu hradit škodu poškozeným J. Z., J. Z. a Ing. L. Š. ve výše specifikovaném rozsahu z pravomocného trestního příkazu ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, a na druhé straně byl tento výrok ve stejném rozsahu učiněn tímto rozsudkem znovu. V posuzovaném případě měl okresní soud samostatným výrokem rozhodnout podle §228 odst. 1 tr. řádu pouze o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozenému J. H., který se k trestnímu řízení včas a řádně se svým nárokem na náhradu škody připojil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že I.) výrokem o náhradě škody pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, a II.) výrokem o náhradě škody pravomocného rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, pokud jím byla uložena obviněnému povinnost nahradit škodu ve vztahu k poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč, byl v obou případech porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného V. J.
Podle §269 odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud poté zrušil I.) výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. řádu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 7. 2003 sp. zn. 1 T 260/2003, jakož i II.) výrok o náhradě škody učiněný podle §228 odst. 1 tr. řádu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 17. 12. 2003 sp. zn. 4 T 376/2003, pokud jím bylo obviněnému V. J. uloženo zaplatit z titulu náhrady škody poškozeným J. Z. částku 10.000,- Kč, J. Z. částku 75.000,- Kč a Ing. L. Š. částku 25.000,- Kč.
Výrok o náhradě škody z trestního příkazu je výrokem, který lze oddělit od výroku o vině a trestu, které naopak tvoří společný, nedělitelný celek a součást rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á