ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.109.2009.1
sp. zn. 4 Tz 109/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. února 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. G . , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 a §2 odst. 5 odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného M. G.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 2 T 95/2007.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu
Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný
M. G . ,
z p r o š ť u j e n á v r h u n a p o t r e s t á n í
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. Zk 51/2007, pro skutek spočívající v tom, že
v přesně nezjištěné době do 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody v objektu Věznice Oráčov, okr. Rakovník psychotropní látku metamfetamin, která je jako návyková látka ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uvedena v příloze tohoto zákona, přičemž v době kolem 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 mu byl ve zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov, okr. Rakovník proveden kontrolní odběr vzorku moči, jejíž prvotní orientační toxikologické vyšetření bylo pozitivní a následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, VFN a 1.LF UK, Na Bojišti 3, Praha 2, byla potvrzena přítomnost výše uvedené návykové látky, přestože odsouzenému M. G. nebyly v předmětnou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tuto látku, čímž odsouzený závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
č í m ž m ě l s p á c h a t
trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009,
n e b o ť v návrhu na potrestání označený skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 2 T 95/2007, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody, v objektu Věznice Oráčov psychotropní látku metamfetamin, která je jako návyková látka ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění, uvedena v příloze tohoto zákona, přičemž v době kolem 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 mu byl ve zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov proveden kontrolní odběr vzorku moči. Prvotní orientační toxikologické vyšetření bylo pozitivní a následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, VFN a 1. LF UK, Na Bojišti 3, Praha 2, byla potvrzena přítomnost výše uvedené návykové látky, přestože nebyly odsouzenému M. G. v předmětnou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli látky obsahující tuto látku, čímž odsouzený závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/99 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody v platném znění.
Za to byl obviněnému M. G. uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. G. odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007, tak, že k odvolání obviněného byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Ministryně spravedlnosti České republiky podala proti rozsudku odvolacího soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. G. Vytkla v ní, že citovaným rozsudkem byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1 a §259 odst. 3 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo též v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a §3 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., a to v neprospěch obviněného M. G.
Podle stěžovatelky došlo k porušení citovaných zákonných ustanovení především v tom směru, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily zjištěný skutkový stav. Obviněný M. G. v době popsané ve výroku rozsudku konzumoval psychotropní látku metamfetamin a tak závažným způsobem porušil §28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Byť se jednalo o jednorázové zjištění zneužití této psychotropní látky, bylo toto jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák.
Podle názoru stěžovatelky však za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. 1) tr. zák. nebylo možno považovat jakékoliv porušení §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž jen závažné jednání, které svou podstatou mařilo účel výkonu trestu odnětí svobody podle §23 odst. 1 tr. zák. V případě konzumace návykové látky obviněným by se tak muselo jednat z hlediska společenské nebezpečnosti o činnost srovnatelnou s ostatními druhy jednání, jež odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody zakazuje §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (tj. s výrobou a přechováváním předmětů, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku, nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek případně poškodit zdraví) a srovnatelnou s ostatními případy trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) až e) tr. zák. a také zároveň podstatně závažnější než kázeňský přestupek podle §46 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, jímž může být rovněž méně závažné porušení zákazu výroby, přechovávání a konzumace návykových látek, stanoveného podle §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.
Ze skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu I. stupně ani z jeho odůvodnění ovšem nevyplývá nic jiného, než že obviněný M. G. v přesně nezjištěné době do 14.32 hod. dne 12. 3. 2007 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody psychotropní látku metamfetamin, a to za situace, kdy mu v předmětnou dobu nebyly žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tuto látku. Soud tedy neučinil žádná konkrétní skutková zjištění o tom, že by jednání obviněného bylo významnější intenzity, že by bylo opakované (předchozí tři kontrolní odběry ve dnech 28. 3. 2006, 25. 7. 2006 a 22. 8. 2006 naopak skončily nálezem negativním), resp. soustavnější, a nezjistil ani množství požité psychotropní látky ani její konkrétní vliv na chování obviněného. V souvislosti s tím nebylo ani zřejmé, jakou měrou zmíněné jednání obviněného, byť nerespektovalo program zacházení, ovlivnilo dosažení účelu trestu odnětí svobody, který v dané době obviněný vykonával ve věznici v Oráčově.
Pokud odvolací soud za dané situace akceptoval výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně, nesplnil tak svoji přezkumnou povinnost podle §254 odst. 1 tr. ř., a tím, že zrušil k odvolání obviněného pouze výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně obviněného M. G. opětovně odsoudil, byť mu uložil trest odnětí svobody v nižší výměře, postupoval v rozporu se zákonem, a to v neprospěch obviněného.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007, byl porušen zákon v namítaném směru v neprospěch obviněného M. G., a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 2 T 95/2007, včetně na ně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla postup podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., „nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání“.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. „rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud jen tehdy, je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení /písm.a)/, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení /písm. b )/“..
Podle §2 odst. 5 tr. ř. „orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí“.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. „orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu“.
Podle §3 odst. 2 tr. zák. „čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu“.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., v tehdy platném znění, se dopustil ten, „kdo mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel vazby nebo trestu“.
Těmito zákonnými ustanoveními se v dané věci soudy obou stupňů neřídily.
Z provedených důkazů vyplývá, že obviněný M. G. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody, v objektu Věznice Oráčov, psychotropní látku metamfetamin, která je jako návyková látka ve smyslu §2 písm. a) zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění uvedena v příloze tohoto zákona, přičemž v době kolem 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 mu byl ve zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov proveden kontrolní odběr vzorku moči. Prvotní orientační toxikologické vyšetření bylo pozitivní a následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, VFN a 1.LF UK, Na Bojišti 3, Praha 2, byla potvrzena přítomnost výše uvedené návykové látky, přestože nebyly odsouzenému M. G. v předmětnou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli látky obsahující tuto látku. Tímto odsouzený závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/99 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění.
Objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Zákonný znak maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze, nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck 2004. 1030 s..
Účelem trestu je podle §23 odst. 1 tr. zák. chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. Látka diazepam je jako návyková látka ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů uvedena v příloze č. 7 tohoto zákona.
Po subjektivní stránce je u předmětného trestného činu třeba úmyslného zavinění. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel:
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§4 písm. a) tr. zák.], nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§4 písm. b) tr. zák.].
K naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. se vyžaduje závažné jednání, tedy jednání vykazující rysy výraznější intenzity, zpravidla soustavnější, jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí ve smyslu znemožnění, případně znesnadnění dosažení účelu trestu či vazby. Podle konstantní judikatury obecných soudů je za závažné jednání směřující ke zmaření účelu trestu ve smyslu znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. považováno soustavné poskytování drog odsouzeným a usnadňování nedovolené činnosti odsouzených (viz rozhodnutí č. 12/1979/II Sb. rozh. tr.). Naopak odmítání stravy, resp. jiné úmyslné sebepoškozování obviněného není trestným činem ve smyslu §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. a takové jednání může být postiženo pouze pořádkovým opatřením ředitele věznice (viz rozhodnutí č. 51/1980 Sb. rozh. tr.). Závažným jednáním proto nebude ojedinělý méně intenzivní akt, který nebude reálně spojen s mařením či podstatným ztížením výkonu rozhodnutí. Závažnost jednání je třeba posuzovat podle jeho povahy, rozsahu, intenzity, délky jeho trvání a následku ve vztahu ke stupni porušení zájmu chráněného ustanovením §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2003, sp. zn. 5 Tdo 794/2003).
V daných souvislostech je na místě ještě připomenout, že podle ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. není čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Tato zákonem stanovená zásada (tzv. materiální pojetí trestného činu) znamená, že některá jednání, která v konkrétní podobě nedosahují určité minimální výše nebezpečnosti pro společnost, nejsou trestnými činy, i když jinak (formálně) naplňují znaky některé skutkové podstaty. Kritéria hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost jsou uvedena v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. a jsou předmětem objasňování v rámci zjišťování skutkového stavu věci podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Ke skutkovým zjištěním, která vyjádřil ve skutkové větě výroku svého rozhodnutí, nalézací soud v odůvodnění téhož rozhodnutí uvedl, že: „...obžalovaný v kritické době ve výkonu trestu konzumoval psychotropní látku metamfetamin, která je jako návyková látka ve smyslu §2 písm.a) zákona č. 167/98 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, uvedena v příloze tohoto zákona. Přitom mu nebyly v danou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tuto látku. Takto závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm.b) zákona č. 169/69 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Byť se jedná o jednorázové zjištění, nelze toto jednání v žádném případě bagatelizovat, neboť zneužívání drog ve věznici je nepochybně vysoce společensky nebezpečné. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl samosoudce k závěru, že obžalovaný spáchal skutek uvedený ve výroku tohoto rozsudku, neboť způsobem zde popsaným se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel trestu. Mezi jeho úmyslným jednáním a následkem je dán příčinný vztah a zjištěné jednání proto vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák. Při hodnocení stupně společenské nebezpečnosti trestné činnosti obžalovaného vycházel samosoudce z ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., kdy obžalovaný závažným způsobem porušil zájem společnosti na řádném výkonu trestu směřujícím k tomu, aby také účelu trestu bylo dosaženo. Stupeň společenské nebezpečnosti je zvyšován zejména tou skutečností, že zneužívání drog ve věznici je vysoce společensky nebezpečné. Polehčující okolnosti shledány nebyly. Obžalovanému pak přitěžuje ta skutečnost, že v minulosti již byl ve výkonu trestu a trestné činnosti se dopustil ve výkonu trestu, kdy řádným chováním měl prokázat, že tento plní svůj účel“.
Odvolací soud následně námitku obviněného M. G. ohledně neexistence materiální podmínky trestnosti jeho jednání, jež podle obviněného nebyla naplněna jediným požitím zakázané látky, shledal irelevantní. Již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty totiž zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný. Ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. může být uplatněno jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti pro společnost v konkrétním případě nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu té které skutkové podstaty. O takovou situaci však v posuzovaném případě nešlo. S obviněným M. G. bylo po řadu měsíců odborně pracováno a právě \"abstinence\" (a také dodržování vnitřního řádu věznice) byla stanovena jako zásadní pilíř programu zacházení. Navíc nebylo možno přehlédnout rozšiřující se trend \"požívání návykových látek odsouzenými ve věznicích\", přičemž se jedná o látky ovlivňující lidskou psychiku, a tudíž už svou podstatou ztěžující či přímo znemožňující dosažení účelu trestu odnětí svobody, jež se navíc do věznic dostávají nelegálně, opět zakázaným způsobem. Za této situace se ke spáchání trestného činu přímo nevyžaduje soustavné či opakující se jednání, leč postačí jednorázové závažné jednání, jímž byl porušen §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.
Tyto závěry však ve světle shora rozvedených teoretických východisek nemohou obstát. Za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí ve smyslu §171 odst. 1 písm. f)tr. zák. nelze považovat jakékoli porušení ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž jen závažné jednání ve výše vyloženém smyslu, které svou podstatou maří účel výkonu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Aby bylo možno kvalifikovat konzumaci návykové látky odsouzeným jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., musela by být tato konzumace svým charakterem a povahou (svou společenskou nebezpečností) srovnatelná s ostatními okruhy jednání, která jsou odsouzeným zakázána ustanovením §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, tj. výroba a přechovávání předmětů, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
Jak již bylo zmíněno výše, závažnost jednání je nutné posuzovat podle jeho povahy, rozsahu, intenzity, délky jeho trvání a následku ve vztahu ke stupni porušení zájmu chráněného ustanovením §171 odst. 1 písm. f) tr. zák.
Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku jak soudu prvního stupně, tak soudu odvolacího, ani z jeho odůvodnění ovšem nevyplývá nic jiného, než že obviněný v přesně nezjištěné době do 14,32 hodin dne 12. 3. 2007 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody psychotropní látku metamfetamin, a to za situace, kdy mu nebyly ze strany lékaře naordinovány jakékoliv léky obsahující tuto látku. Nalézací soud v posuzované trestní věci neučinil žádná skutková zjištění o tom, že by jednání obviněného bylo významnější intenzity, že by bylo opakované, soustavnější, nezjistil množství požité psychotropní látky, ani její vliv na chování obviněného. V souvislosti s tím není ani zřejmé, jakou měrou ovlivnilo dosažení účelu trestu odnětí svobody, který v dané době obviněný vykonával ve Věznici Oráčov.
Odvolací soud sice shledal, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, učinil tak ovšem přes zjištění, že: „… šlo jen o případ ojediněného požití zakázané látky...“, které tak při právní kvalifikaci shora popsaného skutku z hledisek shora rozvedených nevyhodnotil a k této okolnosti přihlédl toliko při ukládání trestu.
Za tohoto stavu věci je třeba uzavřít, že soudy obou stupňů shledaly obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zák., aniž by pro to měly v učiněných skutkových zjištěních náležitý podklad. Jinak řečeno, skutková zjištění soudů nižších stupňů nedostačují k tomu, aby mohl být učiněn spolehlivý závěr o naplnění formální a materiální stránky předmětného trestného činu.
Jestliže se Krajský soud v Praze v odvolacím řízení ztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně a k odvolání obviněného M. G. toliko zrušil výrok o trestu a na nezměněném podkladě o vině sám obviněnému uložil trest, porušil svým rozhodnutím zákon v ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu. Je také zřejmé, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. řádu řádně nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání obviněným M. G., a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007 a v řízení předcházejícím, byl v neprospěch obviněného M. G. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (zjištěný skutkový stav vzbuzoval důvodné pochybnosti, v souladu se zákonem nebyly hodnoceny provedené důkazy), §254 odst. 1 tr. ř. (odvolací soud nesplnil svou přezkumnou povinnost) a §259 odst. 3 tr. ř. (odvolací soud v rozporu se zákonem zrušil toliko výrok o trestu a výrok o vině ponechal nedotčen, když v tomto směru shledal odvolání obviněného M. G. nedůvodným) i porušení ustanovení §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009.
Následně pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 13 To 269/2007, v celém rozsahu. Současně zrušil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 6. 2007, sp. zn. 2 T 95/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podle §46 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů „Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu“.
Podle §47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů „kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku“.
Po zrušení obou citovaných rozhodnutí se trestní věc dostala do stadia jejího projednávání před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud shledal procesní podmínky pro aplikaci ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., byv přitom omezen ustanoveními §2 odst. 11, odst. 12 tr. ř., tj. zásadami bezprostřednosti a ústnosti. Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv dosavadní závěry nelze označit za přesvědčivé a dostatečně důkazně podložené, aby bylo možno rozhodnout, zda v případě jednání obviněného se nejedná alespoň o kázeňský přestupek (podklady pro rozhodnutí o naplnění skutkové podstaty trestného činu k dispozici nejsou, když již v řízení před soudem prvního stupně byly vyčerpány všechny dosažitelné důkazy, jež byly opatřeny a provedeny za součinnosti stran), s ohledem na dobu spáchání skutku, t.j. 12. 3. 2007 a s přihlédnutím k ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů je nepochybné, že od spáchání skutku uplynula doba delší jednoho roku a kázeňský trest tak již uložit nelze. Tato procesní situace zakládá důvod k zprošťujícímu výroku učiněnému podle §226 písm. b) tr. ř., a proto Nejvyšší soud obviněného M. G. zprostil návrhu na potrestání pro skutek, který je podrobně specifikován ve výroku tohoto rozsudku, a který byl právně kvalifikován jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. f) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, neboť v návrhu na potrestání označený skutek není trestným činem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a