ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.145.2006.1
sp. zn. 4 Tz 145/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného F. C., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, a trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného F. C.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, odst. 13 tr. ř. v neprospěch obviněného F. C.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 T 65/2002, byl obviněný F. C. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 28. 3. 2002, za což byl odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému F. C. doručen dne 29. 3. 2002 a právní moci nabyl dne 13. 4. 2002.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, byl obviněný F. C. odsouzen za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 1 roku. Trestné činnosti se dopustil jednáním ze dne 13. 7. 2002, kdy kolem 17.10 hod. byl kontrolován hlídkou Policie ČR v P., v prostoru V. s., přestože mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 3 T 39/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 9 To 677/98, uložen podle §57a odst. 1 tr. zák. (vedle trestu odnětí svobody) také trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků s účinností od 22. 11. 2001, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Trestní příkaz byl obviněnému F. C. doručen dne 15. 7. 2002 a právní moci nabyl dne 29. 7. 2002.
Konečně byl jmenovaný odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Trestné činnosti se dopustil jednáním ze dne 15. 10. 2002, kdy kolem 00.45 hod. procházel v P. ul. K. a Z. Ž. v. nahlížel do interiérů zaparkovaných vozidel, třebaže mu bylo známo, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. 3 T 39/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1998, sp. zn. 9 To 677/98, uložen podle §57a odst. 1 tr. zák. (vedle trestu odnětí svobody) i trest zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 3 roků s účinností od 22. 11. 2001, kdy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Trestní příkaz byl obviněnému F. C. doručen dne 21. 3. 2003 do věznice č. 1 Praha 6 - Ruzyně a právní moci nabyl dne 1. 4. 2003.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002 a pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného F. C. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v případě pravomocného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 143/2002 i v ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného F. C.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 1 se neřídil ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin, stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací o 150 hodin, vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 T 65/2002. Z lustrace na č. l. 37 trestního spisu je zřejmé, že samosoudce byl informován o předchozí věci obviněného vedené u téhož soudu pod sp. zn. 8 T 65/2002. Přesto si spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 8 T 65/2002 nepřipojil a dne 15. 7. 2002 vydal napadený trestní příkaz, čímž zapříčinil překročení horní výměry stanovené pro trest obecně prospěšných prací. V případě napadeného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, došlo rovněž k překročení hranice 400 hodin stanovené pro trest obecně prospěšných prací. Z opisu rejstříku trestů obviněného ze dne 26. 10. 2002, založeného na č. l. 50-51 trestního spisu vyplývá, že samosoudce byl informován o tom, že obviněnému byly Obvodním soudem pro Prahu 1 uloženy dva tresty obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a 200 hodin. Aniž zjišťoval zda obviněný má oba tyto tresty vykonány uložil mu další trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Stížnost pro porušení zákona dále namítá, že Obvodním soudem pro Prahu 3 bylo porušeno zákonné ustanovení o nutné obhajobě podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu. V daném případě byl obviněnému F. C. trestní příkaz doručen do věznice, kde obviněný v té době vykonával vazbu v jiné trestní věci. Samosoudce přes toto zjištění obviněnému neustanovil obhájce, nechal uplynout lhůtu k podání odporu a následně vyznačil právní moc dnem 1. 4. 2003.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené trestní příkazy, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadenými trestními příkazy, a to Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, došlo při ukládání trestů obecně prospěšných prací k překročení hranice 400 hodin, stanovené jako maximální výměry pro tento druh trestu.
V projednávané trestní věci byl obviněný F. C. nejprve odsouzen pravomocně trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 8 T 65/2002, pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin (a trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 1 roku) a následně byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. opět k trestu obecně prospěšných prací tentokrát ve výměře 350 hodin.
Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Chomutov ze dne 4. 2. 2004, u obviněného F. C. nebyl výkon trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 8 T 65/2002, v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 110/2002, nařízen. Dle jejich zjištění rovněž v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp.zn. 2 T 143/2002, nebyl ani jeden ze shora uvedených trestů obecně prospěšných prací (Obvodní soud pro Prahu 1 sp. zn. 8 T 65/2002, 5 T 110/2002), nařízen.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému F. C. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, ve výměře 200 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, přesahoval o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Zcela stejný závěr pak platí pro trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp.zn. 2 T 143/2002, kterým byl obviněnému F. C. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin v době, kdy ještě nezačal vykonávat dříve uložené tresty obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a 200 hodin (jak již bylo uvedeno shora tyto v souhrnu překročily nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací), v důsledku čehož opět došlo k překročení nejvyšší výměry dovolené trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného se podává, že jak Obvodní soud pro Prahu 1 trestním příkazem ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002, tak Obvodní soud pro Prahu 3 trestním příkazem ze dne 29. 11. 2002, sp.zn. 2 T 143/2002, porušily zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému F. C.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 110/2002, konečně vyplývá, že samosoudce v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 1 vedený pod sp. zn. 8 T 65/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného, a nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Takto postupoval přesto, že z lustrace na č. l. 37 trestního spisu je zřejmé, že byl informován o předchozí věci obviněného vedené u téhož soudu pod sp. zn. 8 T 65/2002.
Stejná situace nastala i v případě rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 3, kdy samosoudce byl z opisu rejstříku trestů obviněného ze dne 26. 10. 2002, založeného na č. l. 50-51 trestního spisu informován o tom, že obviněnému F. C. byly Obvodním soudem pro Prahu 1 uloženy dva tresty obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a 200 hodin a aniž zjišťoval zda obviněný má oba tyto tresty vykonány uložil mu další trest obecně prospěšných prací.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 1 i Obvodní soud pro Prahu 3 nezjistily skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotily, v důsledku čehož byl napadenými trestními příkazy porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného F. C.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 150 či 500 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud považuje za plně důvodnou i další námitku uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, která se týká porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.
Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
Podle §38 odst. 1 tr. ř. platí, že pokud obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
V daném případě se obviněný F. C. v době, kdy probíhalo trestní řízení před Obvodním soudem pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 143/2002, nacházel ve vazbě ve věznici č. 1 Praha 6 – Ruzyně v jiné trestní věci, kam mu byl také doručen předmětný trestní příkaz. Z toho vyplývá, že zde byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Za této situace měl Obvodní soud pro Prahu 3 postupovat podle §38 odst. 1 tr. ř. a určit obviněnému F. C. lhůtu ke zvolení obhájce. Pokud by si obviněný F. C. v této lhůtě obhájce nezvolil, měl mu Obvodní soud pro Prahu 3 na dobu, po kterou trvaly důvody nutné obhajoby, obhájce ustanovit. Obvodní soud pro Prahu 3 však uvedeným způsobem nepostupoval, když pouze přípisem ze dne 17. 3. 2003 vyzval obviněného, aby do pěti dnů ode dne doručení sdělil soudu zda si obhájce volí či nikoliv a přesto, že si obviněný ve stanovené lhůtě obhájce nezvolil, neustanovil mu jej a naopak věc uvedl dne 1. 4. 2003 do právní moci. Tímto postupem došlo k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.
Shora citovaným postupem porušil samosoudce v neprospěch obviněného jedno z jeho základních práv, a to právo na řádnou obhajobu, zakotvené v ust. §2 odst. 13 a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti lze uzavřít, že napadenými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 7. 2002, sp. zn. 5 T 110/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 11. 2002, sp. zn. 2 T 143/2002, byl v neprospěch obviněného F. C. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3, v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, odst. 13 tr. ř. Nejvyšší soud proto uvedená porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil a v souladu s ustanovením §269 odst. 2 tr. ř. oba napadené trestní příkazy zrušil v celém rozsahu. Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 110/2002 a Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 143/2002, aby tyto v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly, tedy aby rozhodly o trestu obviněného F. C. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že oba soudy jsou vázány právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného F. C., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.). Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 110/2002, přitom vezme v úvahu, že obviněný F. C. byl v mezidobí opětovně odsouzen pro totožnou trestnou činnost a bude proto třeba při ukládání trestu dokazování zaměřit na zjištění zda nepřichází v úvahu postup dle §35 odst. 2 tr. zák. či §37a tr. zák. Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 143/2002, bylo dále přikázáno, aby v případě, že na straně obviněného budou dány důvody nutné obhajoby postupoval podle §38 odst. 1 tr. ř., určil obviněnému F. C. lhůtu ke zvolení obhájce. Teprve pokud by si obviněný v této lhůtě obhájce nezvolil, aby mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, obhájce ustanovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata