ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.146.2001.1
sp. zn. 4 Tz 146/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. září 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných A. S., a P. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněných A. S. a P. K.
Tento trestní příkaz se v jeho dosud pravomocné části ohledně těchto obviněných zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Znojmě se přikazuje , aby věc obviněných A. S. a P. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, byli obvinění A. S., P. K. a M. M. uznáni vinnými trestnými činy porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., spáchaných ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byli všichni obvinění odsouzeni podle §148a odst. 2 tr. zák., §314e odst. 2 tr. ř. a §45 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací, který jim byl podle §45a odst. 1 tr. zák. shodně uložen ve výměře 300 hodin.
Skutkově jednání obviněných spočívalo v tom, že společně dne 27. 1. 2000 v prodejně D. F. v celním prostoru státní hranice H. a státní hranice H., okr. Z. na parkovišti před hraničním přechodem H. zakoupili dohromady, včetně od neznámých osob, 28 kartonů nekolkovaných cigaret různých značek, které dováželi do České republiky s úmyslem uvést do oběhu, kdy svým jednáním porušili ust. §293 písm. g) zák. č. 13/1993 Sb., a §4 odst. 1 zák. č. 303/1993 Sb. a způsobili tak čs. státu škodu na cle, DPH a SPD ve výši 9 336 Kč.
Ohledně obviněných A. S. a P. K. nabyl výše uvedený trestní příkaz právní moci shodně dne 13. 5. 2000. Obviněná M. M. byla po včasném podání odporu a po projednání věci v hlavním líčení rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 8. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby pravomocně zproštěna.
Proti dosud pravomocné části zmíněného trestního příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněných A. S. a P. K. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení, které vydání trestního příkazu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v neprospěch obviněných. Poukázal na důkazy opatřené v průběhu vyšetřování a zaujal názor, že ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání trestního příkazu. K objasnění skutkového stavu mělo být nařízeno hlavní líčení a v něm měly být veškeré důkazy provedeny. Teprve poté bylo možno dospět k závěru o trestněprávní odpovědnosti obviněných. Nadto v této souvislosti vyslovil pochybnost o správnosti aplikace ustanovení o trestných činech podle §124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na jednání obviněných A. S. a P. K., když v průběhu přípravného řízení nebyly zjištěny žádné takové důkazy, které by výrok o vině obviněných v daném směru odůvodňovaly.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vytýkaná porušení zákona vyslovil, napadený trestní příkaz Okresního soudu ve Znojmě v jeho dosud pravomocné části zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroků napadeného trestního příkazu, které se týkají osob obviněných A. S. a P. K., jakož i řízení, jež této části rozhodnutí předcházelo a dospěl k závěru, že vznesené výhrady jsou důvodné.
Skutkový stav, jak je popsán ve výrokové části napadeného trestního příkazu, neodpovídá důkazům provedeným v přípravném řízení. V jeho průběhu byli ve věci v postavení obviněných vyslechnuti A. S., P. K. a M. M., přičemž P. K. využil svého práva vyplývajícího z ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. a odmítl vypovídat. Jako svědci byli vyšetřovatelkou vyslechnuti příslušníci Policie ČR Z. P. a P. N., kteří při kontrole vozidla obviněných předmětné nekolkované cigarety zjistili a vedli následné úkony k jejich zajištění. Svědeckou výpověď učinil i P. H., pracovník celního úřadu ve Znojmě, který byl na oddělení pohraniční policie v D. povolán výše jmenovanými policisty k sepsání protokolu ohledně nekolkovaných cigaret zjištěných u obviněných.
Z výpovědí učiněných obviněnými A. S. a M. M. vyplynulo, že dne 27. 1. 2000 postupně všichni tři obvinění navštívili hraniční přechody v H. a H., okr. Z., kde každý z nich v tzv. mezipásmu v prodejnách (zjevně D./ T. F.) zakoupil jeden karton cigaret a jeden litr alkoholu. Na parkovišti v blízkosti celnice hraničního přechodu H. na území České republiky obvinění A. S. a P. K. koupili od neznámých osob polské národnosti dalších 22 kartonů cigaret různých značek. Tyto platil A. S., neboť P. K. u sebe neměl dostatek peněz a došlo k dohodě, že se o ně později podle potřeby rozdělí. U obce H. při kontrole hlídkou Policie ČR, oddělení pohraniční policie D., byly ve vozidle objeveny zakoupené cigarety a tyto obviněným odebrány. Obviněná M. M. kromě dalšího uvedla, že z celkově převážených věcí byly její 2 kartony cigaret a dva litry alkoholu, přičemž cigarety si vezla pro soukromou potřebu a alkohol chtěla věnovat synovci. K problematice cigaretových kolků se obviněná nevyjádřila ani k ní nebyla vyšetřovatelkou dotazována. Obviněný A. S. prohlásil, že si nebyl vědom toho, zda cigarety zakoupené od polsky hovořících osob byly označeny kolky či nikoliv, neboť byly zabaleny v kartonech a z těchto se to poznat nedá, přičemž se na to ani neptal, neboť je kupoval na našem území. Cigarety chtěl pro sebe, protože je kuřák. Dohodli se, že to celé bude sepsáno na jeho osobu. V pořadí první protokol sepsaný celním úředníkem odmítl podepsat, neboť v něm bylo nepravdivě uvedeno, že všechny cigarety byly nakoupeny v bezcelním pásmu, a že je hodlali prodávat v malém cizím státním příslušníkům. Nakonec mu byly zabaveny i 2 kusy kartonů cigaret, které skutečně v bezcelním pásmu zakoupil. To samé udělali i jeho dvěma spolucestujícím.
Ze svědeckých výpovědí policistů je patrné, že kontrolu vozidla obviněných prováděli na území České republiky, v těsné blízkosti hlavní silnice mezi obcemi D. a H. Pracovník celního úřadu ve své výpovědi uvedl, že při sepisování protokolu A. S. požádal, aby tzv. jiný správní delikt byl napsán pouze na něj. Ohledně původu zajištěných cigaret měnil výpověd, když nejdříve tvrdil, že všechny nakoupil v prodejnách D. F. u hraničního přechodu H. a H., ale nakonec tvrdil, že jich z těchto prodejen pochází pouze část a zbytek nakoupil od Poláků ve vnitrozemí.
Ostatní důkazy, jako fotodokumentace, protokol o ohledání místa činu a jeho náčrtek,rozhodnutí a protokol o zajištění neznačených cigaret, výše uvedené skutečnosti obecně potvrzují, ale pro právní posouzení věci nepřinášejí žádné podstatné poznatky.
Z výše citovaných důkazů tedy prokazatelně vyplývalo, že ve vozidle obviněných bylo policisty při prováděné kontrole nalezeno 28 kartonů nekolkovaných cigaret. Z toho o 6 kartonech obvinění S. a M. uváděli, že každý z nich třech si pro sebe postupně zakoupil celkově 2 kartony v bezcelních prodejnách na hraničních přechodech. Zbytek, tj. 22 kartonů bylo zakoupeno na území České republiky od blíže neurčených osob obviněnými S. a K. Žádný z opatřených důkazů naproti tomu nepotvrzoval, že obvinění přes hraniční přechod dovezli do České republiky všech 28 kartonů nekolkovaných cigaret, a že je zde uváděli nebo alespoň hodlali uvádět do oběhu, což je uvedeno ve skutkové větě výroku napadeného trestního příkazu, do kterého tyto skutečnosti byly mechanicky převzaty z podané obžaloby.Je tedy evidentní, že v trestní věci obviněných skutkový stav, jak jej prokazovaly důkazy opatřené v přípravném řízení, neumožňoval věc bez jejího projednání v hlavním líčení rozhodnout formou vydání trestního příkazu. Pouze při splnění podmínek uvedených v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. je takovýto postup přípustný. Ve věci tudíž mělo být nařízeno hlavní líčení, vyslechnuti obvinění a všichni svědci, konstatovány opatřené listinné důkazy, a teprve poté po vyhodnocení všech provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. bylo možné zjistit skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Zvolený postup - vydání trestního příkazu - dodržení zásad vyplývajících z výše uvedených ustanovení trestního řádu nezajistil, a z tohoto důvodu je takové rozhodnutí nezákonné. Tento závěr je podporován i poznatkem vyplývajícím z trestního spisu, kdy obviněná M. M., jejíž věc byla po podání odporu v hlavním líčení projednána, byla nakonec obžaloby zproštěna.
Ohledně možné aplikace ustanovení o trestných činech porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou a porušení předpisů o nálepkách k označení zboží v této předmětné trestní věci je třeba obecně zdůraznit následující.
Trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo podstatně ohrozí obecný zájem tím, že poruší zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží. Toto ustanovení chrání hospodářské i jiné zájmy, např. zdravotnické, kulturní, bezpečností, veterinární apod., pokud mohou být ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes státní hranici. Tento trestný čin je dokonán již tím, že pachatel úmyslně poruší právním předpisem vyslovený zákaz nebo omezení dovozu, vývozu nebo průvozu zboží a tím podstatně ohrozí obecný zájem. Porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou vymezuje zejména celní zákon (zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a je jím mj. nezákonný dovoz zboží, přičemž dovozem se rozumí režim, při kterém dovozce dopravuje zboží pocházející z cizího státu přes státní hranici do České republiky. Ohrožením obecného zájmu je sice již samo porušení zákazu nebo omezení stanoveného k jeho ochraně, ale to samo o sobě ještě automaticky neznamená, že se jedná o jeho podstatné ohrožení. To jinými slovy znamená, že porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou je trestným činem jen tehdy, když pachatel ohrozí obecný zájem podstatně. Za podstatné ohrožení obecného zájmu lze např. považovat takové porušení předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou, u nějž cena zboží překročí zpravidla 80 000 Kč, popřípadě jsou dány jiné okolnosti, které by znamenaly podstatný zásah do ochrany veřejného, resp. obecného zájmu. Takovými okolnostmi by bylo porušení dalších zvláštních předpisů nebo zvláštního režimu, např. pokud by se jednalo o vývoz významné památkově chráněné věci, o nebezpečné zbraně, omamné a psychotropní látky, zboží, které může obsahovat původce nákaz, nebo jež může být nositelem škůdců apod.
V posuzované věci obviněných A. S. a P. K. by tedy v rámci dokazování provedeného v hlavním líčení muselo být prokázáno, že v rozporu s platnými celními předpisy nezákonně dovezli přes státní hranici do České republiky zboží, jehož cena dosáhla alespoň částky 80 000 Kč, a nebo se jednalo o zboží, jehož samotný dovoz znamenal podstatný zásah do ochrany obecného zájmu. Protože podstata protiprávního jednání obviněných měla spočívat v dovozu nekolkovaných cigaret, je třeba v této souvislosti poukázat na ustanovení §4 odst. 1 zák. č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž pro neznačené cigarety, mj. prodávané v prodejnách typu D. / T. F., neplatí zákaz jejich dovozu do České republiky. Podle ustanovení §47 odst. 1 písm. a), odst. 2 vyhl. č. 136/1998 Sb., ve znění vyhl. č. 125/1999 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla, je od dovozního cla v rámci osvobození uvedeného v §46 odst. 1 této vyhlášky osvobozeno každému cestujícímu 200 ks cigaret, pokud jde o osobu starší 16 let. To jinými slovy znamená, pokud by z provedeného dokazování vyplynulo, že obvinění cigarety, byť neoznačené kolky, zakoupili v prodejnách D./T. F. a dovezli je pouze v množství výše uvedeném přes hraniční přechod do České republiky, nepodléhaly by takové cigarety dovoznímu clu, neboť od něho byly osvobozeny. Tyto cigarety by byly rovněž osvobozeny od spotřební daně, neboť to vyplývá z ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
Bude proto nezbytné, aby okresní soud v hlavním líčení provedl všechny opatřené důkazy a to včetně výslechu M. M., té ale již v postavení svědka, a zjistil veškeré okolnosti ohledně nákupu cigaret, včetně jejich množství, obviněnými A. S. a P. K., a jejich následného dovozu přes hraniční přechod do České republiky. Pouze cigarety takto dovezené a jejich obvyklá tržní hodnota (viz §89 odst. 12 tr. zák.) mohly být relevantní při posuzování trestní odpovědnosti obviněných ve smyslu ustanovení o trestném činu podle §124 odst. 1 tr. zák., a jen v případě naplnění všech zákonných znaků základní skutkové podstaty tohoto trestného činu by bylo důvodným se zabývat i otázkou, zda byly splněny též podmínky pro použití přísnější právní kvalifikace podle odst. 2 citovaného ustanovení zákona. Bude proto nezbytné zjistit i tržní hodnotu obviněnými dovezených cigaret, ale pouze v případě, že bude prokázán jejich dovoz ve větším množství než je výše uvedenými předpisy o osvobození zboží od dovozního cla a o spotřebních daních povoleno. Hodnota cigaret, jak byla vyjádřena v rozhodnutí celního orgánu o zajištění neznačených cigaret a v protokolu o zjištěném jiném správním deliktu (č. l. 3, 4 spisu), totiž evidentně neodpovídá kritériím obsaženým v již zmíněném ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. a zde uvedená suma je proto pro potřeby trestního řízení nepoužitelná. Tento nedostatek by proto bylo nezbytné odstranit vyžádáním patřičného odborného vyjádření podle §105 odst. 1 tr. ř. a jeho provedením v hlavním líčení v podobě důkazu.
Pokud jde o důvodnost aplikace ustanovení o trestném činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na jednání obviněných A. S. a P. K., je nutné rovněž poukázat na znaky obsažené v základní skutkové podstatě tohoto trestného činu. Podle její alinei druhé lze postihnout toho, kdo v rozporu s právním předpisem uvádí do oběhu zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely. Pachatelem tedy může být kdokoli, kdo takové zboží, v konkrétním případě nekolkované cigarety, uvádí do oběhu, tedy jinými slovy je prodává, ale i jiným způsobem je uvádí na trh. Například vymění je za jiné zboží nebo je daruje prodejci, který je pak dále prodává či jiným způsobem rozšiřuje mezi zákazníky.
Jak již bylo dříve zmíněno, z důkazů opatřených v přípravném řízení nevyplynul žádný konkrétní poznatek, že by obvinění získané nekolkované cigarety, které u nich byly policií zjištěny, uváděli do oběhu, nebo že by toto měli v úmyslu učinit. Obvinění S. a M. ve výpovědích učiněných před vyšetřovatelkou shodně prohlašovali, že cigarety měli pro svou potřebu a obviněný K. vypovídat odmítl. Jiné důkazy, jež by tvrzení obviněných vyvracely a nasvědčovaly tomu, že cigarety byly a nebo měly být rozšiřovány mezi další osoby, nebyly orgány přípravného řízení zajištěny. Okresní soud proto pochybil, pokud vzal za prokázané, že obvinění jednali ve shora uvedeném úmyslu a jejich počínání posoudil dokonce jako dokonaný trestný čin porušení předpisů o nálepkách k označení zboží, tedy jako by bylo dostatečně potvrzeno, že si obvinění počínali způsobem, který lze považovat za uvádění nekolkovaných cigaret do oběhu. Každopádně tedy i v tomto ohledu měly být shromážděné důkazy provedeny v hlavním líčení a teprve poté mělo být odpovídajícím způsobem rozhodnuto o případné vině obviněných.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 1 T 229/2000, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněných A. S. a P. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz ohledně těchto obviněných v jeho dosud pravomocné části zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí, jež na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud touto změnou pozbyly podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc obou obviněných přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu (viz §270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec