ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.159.2001.1
sp. zn. 4 Tz 159/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. července 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného A. H. N., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. OVZL-69/114-01-Sú, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek uvedených v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř., rozhodl takto:
Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. OVZL-69/114-01-Sú, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §171 odst. 1 tr. ř., §134 odst. 2 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného A. H. N.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vyšetřovateli Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, vydal dne 30. 1. 2001 usnesení sp. zn. OVZL-69/114-01-Sú, jímž podle §171 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného A. H. N., stíhaného pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., které mělo spočívat v tom, že v O. dne 9. 12. 2000 kolem 01. 45 hod. v době, kdy byl u B. j. kontrolován při jízdě motorovým vozidlem Nissan hlídkou Policie ČR, OOP Otrokovice, v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele měl vyhrožovat fyzickou likvidací střelnou zbraní policejní hlídce ve složení B. G., J. S., M. M. a R. B., postoupil k projednání přestupkové komisi Městského úřadu v Otrokovicích, neboť v daném případě bylo podle jeho názoru věc nutno posuzovat jako přestupek proti občanskému soužití podle §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 2. 2001.
Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Vytýká napadenému usnesení, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §171 odst. 1 tr. ř. a §3 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněného A. H. N.
Podle názoru ministra spravedlnosti neprovedl vyšetřovatel ve věci dokazování v potřebném rozsahu a dosavadní skutková zjištění neodůvodňují závěr o tom, že jednání obviněného lze posoudit pouze jako přestupek.
Z obsahu trestního spisu je patrno, že vyšetřovatel provedl výslech svědků nstržm. M. M., nstržm. B. G. a ppor. J. S., nevyslechl však dalšího člena hlídky Policie ČR, který rovněž zakročoval proti obviněnému, a to nstržm. R. B. V době, kdy vyšetřovatel rozhodoval o postoupení věci podle §171 odst. 1 tr. ř., neměl k dispozici úřední záznamy všech zákrok provádějících policistů (tyto záznamy předložila Inspekce ministra vnitra, pracoviště Brno, jako přílohu podnětu ke stížnosti pro porušení zákona), které by vyšetřovatel jistě mohl využít v rámci dalšího vyšetřování. Rovněž nebylo prováděno intenzivnější šetření ke zjištění totožnosti ženy, která jako spolujezdkyně obviněného byla zákroku policistů dne 9. 12. 2000 přítomna.
Avšak již z dosavadních skutkových zjištění je nutno oproti názoru vyšetřovatele učinit závěr, že jednání obviněného jednak po formální stránce naplnilo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák., jednak, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného A. H. N. je vyšší než nepatrný, právě s ohledem na způsob spáchání skutku a okolnosti případu. Závěry vyšetřovatele, že v daném případě je stupeň nebezpečnosti jednání obviněného nižší než nepatrný, jsou za dosavadního stavu dokazování nepřesvědčivé.
Z důvodů výše uvedených pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí, jež na něj obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Především je třeba konstatovat, že z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, proč vyšetřovatel aplikoval procesní postup upravený §171 odst. 1 tr. ř., neboť obsah napadeného usnesení neodpovídá požadavkům, jež jsou uvedeny v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř., a tento nedostatek činí napadené usnesení nepřezkoumatelným. Citované ustanovení ukládá orgánu, o jehož rozhodnutí jde, povinnost uvést v odůvodnění skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Napadené usnesení však obsahuje toliko výčet důkazů, které byly v přípravném řízení opatřeny, a posléze již jen konstatování, že věc bude postoupena k projednání jako přestupek příslušnému orgánu. Důsledkem této vady je skutečnost, že nelze přezkoumat úvahy a postupy vyšetřovatele, jež ho k závěru, že jde toliko o přestupek, vedly.
Obviněný A. H. N. byl ve věci vyslechnut v procesním postavení obviněného dvakrát, přičemž v prvním výslechu dne 19. 1. 2001 využil práva, vyplývajícího mu z ustanovení §33 odst. 1 tr. ř. a nevypovídal, v rámci druhého výslechu dne 30. 1. 2001 již vypovídal, avšak z obsahu protokolace je zřejmé, že tento výslech nebyl proveden v intencích ustanovení §92 tr. ř., a tudíž neposkytuje pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný k obsahu sděleného obvinění uvedl, že není pravdivé, tedy že nevyhrožoval fyzickou likvidací střelnou zbraní ani policistům, kteří vůči němu při silniční kontrole dne 9. 12. 2000 zakročovali, ani jejich rodinným příslušníkům.V rámci téhož výslechu však bezprostředně nato uvedl, že se choval velice nevhodně a rozrušeně, a pro toto své chování se byl také policistům omluvit. Vyšetřovatel však při tomto výslechu nepoložil dotaz, jímž by obviněného vyzval k podrobnějšímu popisu tohoto nevhodného a rozrušeného chování. Obviněný v rámci výpovědi nepodal svou verzi celé události, takže nejenže nepopsal samotný průběh silniční kontroly a své chování během ní, ale nesdělil nic k okolnostem a místu, kde si měl požíváním alkoholu před jízdou automobilem, přivodit podnapilost. Šlo přitom o důležité informace, které by jednak umožnily posoudit stupeň případné podnapilosti obviněného, jednak mohly být v příslušné restauraci zjištěny podrobnější informace k zjištění totožnosti ženy, s níž se tam měl obviněný seznámit, a která také obviněného posléze ve vozidle doprovázela, a byla přítomna silniční kontrole.
Je třeba souhlasit také se závěrem, že skutková zjištění, jež vyšetřovatel provedl, nelze označit za úplná a vyčerpávající do té míry, aby konvenovala požadavku stanoveném §2 odst. 5 tr. ř., podle něhož je povinností orgánů činných v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Vyšetřovatel vyslechl jako svědky tři ze čtyř policistů, kteří prováděli služební zákrok, přičemž neprovedl výslech nstržm. R. B. V napadeném usnesení to vyšetřovatel odůvodnil poukazem na jeho nemoc. Především z obsahu spisu neplyne poznatek o tom, že by tento svědek byl nemocen a tato skutečnost by znemožňovala jeho osobní výslech, případně, že by vyšetřovatel prověřoval závažnost onemocnění R. B. a učinil zjištění, která by odůvodňovala úvahu o nemožnosti výslechu. Jde však o přímého účastníka celé události, jehož osobní svědectví je z hlediska úplnosti dokazování nezbytné.
Trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiném vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. K naplnění skutkové podstaty se vyžaduje, aby pachatel vyhrožoval některou újmou v tomto ustanovení výslovně uvedenou, přitom stačí, byla-li vyhrůžka usmrcením, ublížení na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu vážně pronesena a stalo-li se tak v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele nebo pro tento výkon nezáleží na tom, zda měl pachatel určitý úmysl vyhrůžku splnit. Újma, kterou pachatel hrozí, nemusí hrozit bezprostředně, postačuje vyhrůžka jednáním s následky vzdálenými. Vyhrůžka však musí být způsobilá vyvolat obavu, že pachatel splní to, čím vyhrožoval. Zejména z pohledu posledního požadavku bude nezbytné dotázat se již vyslechnutých svědků, zda v souvislosti s pronášenými vyhrůžkami obviněným takovouto obavu pociťovali.
Je nutno přisvědčit názoru, jež je ve stížnosti pro porušení zákona vyjádřen, že z dosavadních skutkových zjištění oproti názoru vyšetřovatele lze učinit závěr, že jednání obviněného naplnilo po formální stránce všechny znaky skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. ř.
V rámci úvah o tom, zda obviněný naplnil i materiální znaky zmíněného trestného činu, tedy zda v posuzovaném případě tento čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost než je stupeň nepatrný, nutno zdůraznit, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný. Nic na tom nemění ani ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. podle kterého čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrným není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Citované ustanovení se totiž uplatní jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění znaků určité skutkové podstaty nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici typové nebezpečnosti pro společnost, když tedy nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu této skutkové podstaty.
Z dosavadních skutkových zjištění lze učinit závěr, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného N. pro společnost je vyšší než nepatrný, a to s ohledem na způsob spáchání činu, intenzitu vyhrůžek a okruh osob, jímž byl adresován, jakož i další okolnosti, jež jsou výše specifikovány. Závěry vyšetřovatele o tom, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného je v tomto případě nižší než nepatrný, jsou nepřesvědčivé a nadto z důvodů, jež jsou již v tomto rozhodnutí podrobně rozvedeny, i nepřezkoumatelné. Z obsahu napadeného usnesení není totiž vůbec zřejmé, které skutkové okolnosti jsou těmi důvody, jež podle názoru vyšetřovatele tak zásadně snižují stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost.
Z výše uvedených důvodů pak Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. OVZL 69/114-01-Sú, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §171 odst. 1 tr. ř., §134 odst. 2 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného A. H. N. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil včetně rozhodnutí, jež na ně obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal vyšetřovateli Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování ve Zlíně, pracoviště Napajedla, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud mohl toto rozhodnutí učinit vzhledem ke splnění podmínek, jež jsou uvedeny v ustanovení §272 odst. 1 tr. ř., když ministr spravedlnosti to navrhl ve stížnosti pro porušení zákona, kterou podal do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud o této stížnosti rozhodl do tří měsíců od jejího podání.
Vyšetřovatel je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná