ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.171.2001.1
sp. zn. 4 Tz 171/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. srpna 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a Mgr. Josefa Hendrycha stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. D., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 31 T 203/99, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 31 T 203/99, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. D.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, jež na zrušený rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 31 T 203/99 byl obviněný K. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že 1) společně se samostatně stíhanou ml. Š. S. v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu 1999 v P. společně s dosud neztotožněným M. Č. odcizil po vylomení nýtů na autobusových zastávkách MHD 5 kusů hliníkových polí vlnitého plechu, a 2 kusy hliníkových polí vlnitého plechu, čímž způsobil poškozené firmě Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s., autobusy, škodu ve výši 2 570,- Kč, 2) v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu 1999 v P. společně s výše uvedenými osobami odcizil po vylomení nýtů na tramvajové zastávce 5 kusů polí hliníkového vlnitého plechu, čímž způsobil poškozené firmě Dopravní podnik hlavního města Prahy, a. s., elektrické dráhy, škodu v celkové výši 860,- Kč, sám pak 3) dne 7. 9. 1999 v 8.49 hod. v P. v prodejně D. P. odcizil z volného výběru l kus salámu Edel v hodnotě 119,90 Kč ke škodě firmy D. P., s. r. o., a to ve všech případech přesto, že byl trestními příkazy jednak Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 5. 1999, sp. zn. 29 T 62/99, který nabyl právní moci dne 28. 5. 1999 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. 12. 1998, sp. zn. 1 T 112/98, který nabyl právní moci dne 31. 12. 1998, rovněž odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen i trest propadnutí věci, a to 1 kusu šroubováku s dřevěnou rukojetí červené barvy a 1 kusu šroubováku s umělohmotnou rukojetí.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. D. odvolání, které svým výslovně učiněným prohlášením vzal zpět. Předseda senátu Městského soudu v Praze usnesením ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 6 To 141/2001, vzal podle §250 odst. 4 tr. ř. toto zpětvzetí odvolání na vědomí. Rozsudek soudu prvního stupně tak téhož dne nabyl právní moci.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. D. stížnost pro porušení zákona. Vytýká v ní, že tímto rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák.
Z důkazů, které byly v předmětném trestním řízení provedeny, neplyne, jak soud prvního stupně zjistil a dovodil výši způsobené škody pokud jde o trestnou činnost, jež měla spočívat v odcizování hliníkového plechu. Obdobně není zjištěno, z čeho nalézací soud vycházel při stanovení výše škody, která měla vzniknout odcizením salámu, neboť takovýto důkaz ve spise založen není.
Obvodní soud pro Prahu 4 pochybil také při ukládání trestu, neboť nezohlednil, že Obvodní soud v Benešově vydal dne 30. 6. 2000, sp. zn. 1 T 247/2000, trestní příkaz, jímž byl K. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s dozorem. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 11. 12. 2000. Vzhledem k tomu, že trestná činnost ve stížností pro porušení zákona napadené věci byla spáchána před tímto datem, měl být ukládán souhrnný trest podle zásad §35 odst. 2 tr. zák.
Závěrem ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §268 odst. 2 tr. zák. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 31 T 203/99, byl v neprospěch obviněného K. D. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen, byť jen částečně z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba konstatovat, že orgány činné v daném trestním řízení se těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídily. Obviněný K. D. ve svém výslechu v přípravném řízení dne 8. 9. 1999 uvedl, že společně s jistým M. Č. a ve dvou případech také s ml. Š. S., odcizoval v srpnu 1999 ze zastávek MHD v Praze plechové obložení, které prodával do sběren jako odpad, a takto získané peníze použil na svou obživu. Připustil, že k odcizení plechů došlo na stanicích v P. 4 – M. celkem ve čtyřech případech, a to N. B., zastávkách P. a Z., a v P. 4 – B. na stanici P. c.
Ve spise je založen protokol o ohledání místa činu ze dne 8. 9. 1999 z něhož je patrno, že na zastávce N. B. nechybí v obložení čekárny žádný plech, stejně jako na zastávkách P. a Z. Pokud jde o zastávku v P. 4 – B. „P. c.“, je čekárna postavena z prosklených tabulí upevněných v kovové konstrukci, takže ani zde nechyběl hliníkový plech. Toto zjištění pak koliduje s písemným sdělením Dopravního podniku hlavního města Prahy - elektrické dráhy, v němž se tvrdí, že právě z této tramvajové zastávky bylo odcizeno pět kusů polí hliníkového plechu. Tento rozpor nebyl dokazováním odstraněn, nadto ze zprávy poškozené organizace není vůbec zřejmé, kdy mělo k údajnému odcizení plechů vlastně dojít. Stejně tak nebyl hodnocen a odstraněn rozpor ohledně škody, která měla v tomto případě vzniknout, když znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady P. Ch. stanovil cenu 860,- Kč a poškozená organizace sama pak částku 664,- Kč. Obžaloba i soud prvního stupně přejaly do výroku o vině částku, jíž stanovil znalec, aniž se s konstatovanými rozpory jakkoli vypořádaly.
Z obsahu napadeného spisu není zřejmé na základě jakých důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že obviněný K. D. odcizil pole hliníkového plechu v autobusových zastávkách a jak vlastně dospěl k výsledné škodě, když vyjádření poškozené organizace Dopravního podniku hlavního města Prahy - autobusy o tom, co, kdy a kde bylo odcizeno a jaká v této souvislosti vznikla škoda, chybí. Za takový důkaz nebude možno považovat ve spise založenou písemnou zprávu této organizace ze dne 30. 4. 1999, pakliže k odcizení plechů mělo dojít až v srpnu 1999 a obviněnému bylo obvinění sděleno až dne 8. 9. 1999. Z doznání obviněného, které učinil v přípravném řízení, a jímž soud prvního stupně argumentuje v odsuzujícím rozsudku jakožto usvědčujícím důkazem, nelze učinit závěr o množství a ceně odcizeného plechu, když úvaha znalce o výši způsobené škody bude vzhledem k nedostatku konstatovaných rozhodných údajů, jež jsou pro její stanovení podstatné, nepřiléhavá.
Obdobně pak vznikají pochybnosti i pokud jde o bod 3) výroku rozsudku, podle něhož měl obviněný odcizit dne 7. 9. 1999 1 kus salámu v hodnotě 119,90 Kč ke škodě firmy D. P., s. r. o. Obviněný K. D. sice v přípravném řízení odcizení salámu doznal, ale v hlavním líčení svou obhajobu změnil a tvrdil, že si salám řádně zakoupil. K případu nebyl vyslechnut nikdo z obsluhujícího personálu ve zmíněném obchodu, k dispozici není ani písemné hlášení o drobné krádeži v prodejně s případným uvedením výše škody, či nějaký jiný důkaz, z něhož by bylo možno dovodit, že k odcizení salámu obviněným skutečně došlo. V tomto případě soud prvního stupně vycházel v rozporu s výslovným zněním §2 odst. 5 tr. ř. toliko z doznání obviněného v jedné z fází trestního řízení.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 citovaného ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu, uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval v posuzované trestní věci rozsudkem ze dne 29. 5. 2000 o trestné činnosti obviněného D., jíž se dopustil v měsíci srpnu 1999. Okresní soud v Benešově u Prahy poté rozhodoval dne 30. 6. 2000 trestním příkazem o trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se obviněný dopustil dne 24. 5. 2000, tedy před vyhlášením rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4. Souhrnný trest dle zásad stanovených §35 odst. 2 tr. zák. tedy měl ukládat Okresní soud v Benešově, který v tomto případě neměl podle §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. podmínky pro vydání trestního příkazu, naopak měl ve věci nařídit hlavní líčení a poté rozhodnout rozsudkem. Nejvyšší soud tedy nemohl akceptovat námitku uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, že to byl Obvodní soud pro Prahu 4, kdo v rozporu s §35 odst. 2 tr. zák. vadně neuložil souhrnný trest.
Nejvyšší soud po provedeném řízení podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 5. 2000, sp. zn. 31 T 203/99, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený rozsudek zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V nově provedeném řízení bude muset státní zástupce doplnit dokazování v naznačeném rozsahu, tedy znovu řádně vyslechne obviněného k místům, kde mělo k odcizení plechů dojít, jakož i k množství odcizených věcí, obdobně k případu, kdy měl odcizit salám, dále si opatří podklady pro stanovení výše škody v případě jednotlivých útoků, vypořádá se s obsahem protokolu o ohledání místa činu, jakož i rozpory, které existují mezi znaleckým posudkem a vyjádřením poškozeného. Teprve poté bude moci provedené důkazy vyhodnotit způsobem předvídaným ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a rozhodnout, zda jsou dány podmínky pro opětné podání obžaloby či pro jiný způsob rozhodnutí ve věci.
Pro úplnost je třeba připomenout, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2001
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná