ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.186.2001.1
sp. zn. 4 Tz 186/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněné Mgr. A. P., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 6 T 248/2000, a rozhodl podle §268 odst. 1 tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 byla dne 15. 12. 2000 podána obžaloba na obviněnou Mgr. A. P. pro trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který měla spáchat tím, že jako jednatelka společnosti P. C. s. r. o., se sídlem P., od 21. 1. 1999 do současnosti neoprávněně užívá označení společnosti, snadno zaměnitelné s kombinovanou ochrannou známkou P. C., dne 30. 12. 1997 zapsanou ve prospěch Ing. J. S., Úřadem průmyslového vlastnictví ČR pod sp. zn. 113908, s právem přednosti od 15. 8. 1996.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 6 T 248/2000, trestní stíhání obviněné pro výše popsaný skutek podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §172 odst. 1 písm. b) tr. ř., v němž byl obžalobou spatřován trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. zastavila.
Toto usnesení nabylo právní moci 30. 1. 2001.
Proti tomuto usnesení obvodního soudu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněné, přičemž vytkl porušení zákona v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c), §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §150 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Poukázal na obsah výpovědí obviněné Mgr. A. P. a poškozeného Ing. J. S., jakož i shromážděných listinných důkazů a vyslovil svůj nesouhlas se závěry samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2, pokud v jednání obviněné nespatřovala zákonem požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti, aby se mohlo jednat o žalovaný trestný čin. Stěžovatel zdůraznil, že obviněná sice provedla určitou změnu v obchodním jménu své firmy, a to na upozornění zmocněnce poškozeného Mgr. V. V. z 21. 1. 1999, ale vzhledem k nepatrnosti této změny může docházet v obchodním styku k záměně obou společností a tím i k poškození společnosti Ing. J. S. Obviněná tím, že od 21. 1. 1999 užívala neoprávněně obchodní jméno od 15. 8. 1996 registrované pro poškozeného Ing. S., se dopustila žalovaného trestného činu po stránce objektivní i subjektivní a její jednání je nebezpečné pro společnost, neboť hrubým způsobem ohrožuje a narušuje korektní obchodní vztahy.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve výše citovaných ustanoveních ve prospěch obviněné, poté aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení obvodního soudu zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. (v podané stížnosti pro porušení zákona je chybně uvedeno ustanovení §207 odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.
V přezkoumávané věci byly procesně nezávadným způsobem opatřeny důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu a je proto možné konstatovat, že skutková zjištění popsaná ve znělce podané obžaloby a posléze přejatá do výroku napadeného usnesení jsou odpovídající těmto důkazům a z pohledu orgánů přípravného řízení měla být i průkazná pokud jde o jimi posuzovanou právní kvalifikaci. Jak bude ale níže poukázáno, poslední z těchto předpokladů se ve světle poznatků vyplývajících z opatřených důkazů a znění jednotlivých skutkových podstat trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu nejeví opodstatněným. Již obvodní soud správně poukázal na okolnost, že jednání obviněné po formální stránce naplnilo znaky trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., ale blíže již nezdůvodnil, proč toto jednání nemohlo naplnit znaky odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení trestního zákona, jak se toho domáhala podaná obžaloba a nyní i stížnost pro porušení zákona.
Trestného činu podle §150 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou.
Téhož trestného činu podle §150 odst. 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo po dosažení hospodářského prospěchu neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné.
Z obsahu přezkoumávaného spisu, zejména z výpovědí obviněné a poškozeného, fotokopie pracovní smlouvy uzavřené mezi Mgr. A. P. a firmou M.M. E., s. r. o., zastoupenou jednatelem Ing. J. S., jakož i výpisů z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích a Krajským obchodním soudem v Praze, je zjevné, že to byla obviněná Mgr. A. P., kdo se stal výhradním společníkem a jediným jednatelem firmy zapsané do obchodního rejstříku dne 7. 10. 1996 pod obchodním jménem P. C. s. r. o. a posléze P. Naproti tomu Ing. J. S. působí jako jeden ze společníků a jednatelů firmy zapsané v obchodním rejstříku od 28. 5. 1996 pod obchodním jménem M.M. E, s. r. o. Předmětem podnikání obou těchto firem je mj. organizování odborných kursů, účetní poradenství a účetnické práce.
Z žádného z opatřených důkazů nevyplývá, že by obviněná Mgr. P. při podnikání své firmy používala obchodního jména firmy Ing. S., nebo alespoň jakékoliv označení, které by bylo s tímto obchodním jménem zaměnitelné. Firma posledně jmenovaného užívala v obchodním styku obchodní jméno zcela odlišné od obchodního jména pod kterým podnikala a vystupovala firma obviněné. Záměna obchodních jmen těchto firem v obchodním styku byla proto zcela vyloučená a nelze tudíž souhlasit s opačným tvrzením obsaženým ve stížnosti pro porušení zákona. Nepřicházelo proto v úvahu, že by obviněná mohla popsaným jednáním naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podle §150 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Poněkud jiná je ale situace ohledně naplnění znaků odst. 1 ustanovení §150 tr. zák. Z důkazů je patrné, že firma obviněné nabízela na trhu služby spočívající v pořádání školení podvojného účetnictví, a to pod označením „P. C. “ nebo „P. C. “ (viz objednávky novinové inzerce), přičemž toto označení bylo v některých případech i vyobrazeno totožně s kombinovanou ochrannou známkou, k níž příslušelo výhradní právo Ing. S., nebo s ní bylo snadno zaměnitelné (pouhý přesun trojúhelníčku z písmene „i“ na písmeno „o“ ve slově C.), a to i po 21. 1. 1999, kdy se obviněná Mgr. P. o existenci této ochranné známky dověděla. Přestože jednání obviněné, jak bylo ve skutkové větě popsáno a pro něž proti ní bylo vedeno trestní stíhání (neoprávněné užívání obchodního jména), není stejné s jednáním spočívajícím v uvádění do oběhu služeb neoprávněně označovaných ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, přesto v tomto případě byla totožnost skutku zachována totožností následku, jenž spočívá v porušení práv na označení, konkrétně k ochranné známce. Proto obvodní soud mohl o skutku rozhodnout, byť tento skutek byl ve sdělení obvinění a posléze v podané obžalobě popsán ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §150 odst. 1 tr. zák. nedostatečně přesně. Dodat je třeba i to, že v obžalobě došlo k nepřípadnému zkombinování zákonných znaků z jednotlivých skutkových podstat ustanovení o trestném činu podle §150 tr. zák. v její právní větě, což svědčí o určitém jeho nepochopení z hlediska rozdílnosti ochrany jednotlivých zájmů, kterou ve svém komplexu poskytuje (ochranná známka, obchodní jméno, označení původu výrobků).
Obvodní soud pro Prahu 2 proto důvodně v napadeném usnesení konstatoval, že jednáním obviněné Mgr. A. P. byly naplněny formální znaky trestného činu podle §150 odst. 1 tr. zák. Jmenovaná jako jediná jednatelka firmy P. C. s. r. o. i po 21. 1. 1999 nechala prostřednictvím této firmy uvádět na trh služby (školení podvojného účetnictví) pod označením jež bylo v té době totožné s kombinovanou ochrannou známkou, která byla od 30. 12. 1997 zapsána na Ing. J. S. s právem přednosti od 15. 8. 1996. Tyto skutečnosti vyplývají se shromážděných důkazů, zejména z výpovědi obviněné, svědecké výpovědi Ing. S. a fotokopie osvědčení o zápisu ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky.
Obvodní soud ale zcela správně a v souladu se zákonem zkoumal, zda v konkrétním případě je naplněn i materiální znak trestného činu, tedy zda stupeň nebezpečnosti předmětného činu pro společnost je větší než nepatrný (viz ustanovení §3 odst. 2 tr. zák.). Poukázal na obsah výpovědí obviněné a poškozeného, z nichž vyplynulo, že Mgr. P. byla nejprve zaměstnána ve firmě Ing. S. (M.M. E., s. r. o.), kde se vypracovala až na prokuristku. V té době zpracovala určité pracovní postupy, jež byly evidovány pod značkou P. C., která nebyla evidována ani chráněna. Jmenovaná v roce 1996 z firmy M.M. E., s. r. o. odešla a nastoupila do společnosti J. M., která nesla označení P. C. Tuto firmu od něj koncem roku 1996 odkoupila. S obviněnou ale od firmy Ing. S. postupně odešla i značná část dalších zaměstnanců (lektorský tým), kteří se zaměstnali ve firmě P. C. Protože se překrývala činnost obou firem a aby nedocházelo ke zneužití názvu P. C., došlo k zaregistrování tohoto označení na Úřadu průmyslového vlastnictví ČR, coby ochranné známky. Odchodem obviněné ze společnosti M.M. E. s. r. o. byly této způsobeny určité existenční potíže. V lednu 1999 byla Mgr. P. prostřednictvím právního zástupce vyzvána k zastavení neoprávněného užívání této ochranné známky, což ale neučinila. Označení P. C. bylo ve firmě M.M. E. s. r. o. v tomto období používáno pouze zakázkově, a to z toho důvodu, že došlo k větší orientaci společnosti na personální poradenství. Obviněná vyjádřila své přesvědčení, že poškozený ochrannou známku nepoužívá a proto mu žádná újma nemohla vzniknout. Celý spor považuje za osobní z hlediska Ing. S., neboť když odešla od jeho společnosti, tak spolu s ní odešla řada ostatních zaměstnanců. Obvodní soud poukázal na snahu obviněné o nápravu poté, co se o existenci ochranné známky dověděla (nepatrná změna v zobrazení slova C.), a dále na dosud nerozhodnutý spor vedený u obchodního soudu pod sp. zn. 2 CMS 241/99, takže není zřejmé zda nepřichází v úvahu ustanovení §16 odst. 1 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách. Obvodní soud pak dospěl k závěru, že jednání obviněné nedosahuje požadovaného stupně společenské nebezpečnosti, aby se mohlo jednat o trestný čin, neboť se mj. jedná o ochrannou známku, která není všeobecně známá a o její dobré jméno se obviněná částečně zasloužila.
Vůči výše uvedeným úvahám a závěrům Obvodního soudu pro Prahu 2 nelze nic podstatného namítat, ale přesto je nutné uvést jeden zcela zásadní důvod, který věcnou správnost napadeného usnesení podporuje, a na nějž jmenovaný soud nepoukázal.
Podle §4 odst. 1, 2 zák. č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, o zápis označení jako ochranné známky do rejstříku se žádá přihláškou podanou u Úřadu. Přihlášku může podat fyzická nebo právnická osoba (přihlašovatel) pro výrobky nebo služby, které jsou k datu podání přihlášky předmětem jejího podnikání. Podle §12 odst. 2 téhož zákona se zápisem ochranné známky do rejstříku přihlašovatel stává majitelem ochranné známky. Podle §13 odst. 1 cit. zákona má majitel ochranné známky výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou, pro které je zapsána, nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky či službami.
Z osvědčení o zápisu ochranné známky P. C. (č. l. 9 – 10 spisu) vyplývá, že tato je zapsána na majitele Ing. J. S., přičemž ten má výlučné právo jí označovat služby v oblasti účetnictví, ekonomiky a organizace, obchodní a zprostředkovatelské činnosti v uvedené oblasti, účetnické práce, výchovnou činnost, zejména organizování kurzů.
Je tedy zřejmé, že majitelem ochranné známky je Ing. J. S. coby fyzická osoba a nikoli firma M.M. E. s. r. o., která je osobou právnickou. Veškerá práva vyplývající ze zákona o ochranných známkách (č. 137/1995 Sb.) se tudíž vztahují pouze a jedině k Ing. J. S., který ale podle opatřených důkazů jako fyzická osoba žádné výše popsané služby pod uvedeným označením na trh neuváděl a nemohlo tudíž mezi ním a firmou P. C. s. r. o. jednáním obviněné dojít k porušení zájmu na ochraně řádného průběhu hospodářské soutěže. Práva Ing. S. jako majitele ochranné známky sice byla jednáním obviněné Mgr. P. formálně porušena, a jak již zdůraznil Obvodní soud pro Prahu 2 v napadeném usnesení, došlo tím i k naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu podle §150 odst. 1 tr. zák., ale vzhledem ke konkrétním následkům, které byly v podstatě nulové, okolnostem za kterých byl čin spáchán, o nichž se podrobně zmínil obvodní soud, a dosud netrestané osobě obviněné, nelze než dospět k závěru, že stupeň společenské nebezpečnosti jednání obviněné v tomto konkrétním případě je menší než nepatrný. Protože chybí materiální znak trestného činu (viz §3 odst. 2 tr. zák.), Obvodní soud pro Prahu 2 správně a důvodně trestní stíhání obviněné Mgr. A. P. po podání obžaloby zastavil z důvodu, že jí spáchaný skutek není trestným činem (§172 odst. 1 písm. b) tr. ř.). Již v tomto stadiu trestního stíhání totiž bylo zjevné, že na výše uvedených závěrech se nemůže nic zásadního změnit ani kdyby ve věci bylo nařízeno hlavní líčení.
Nejvyšší soud na základě shora uvedeného konstatoval, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 zákon porušen nebyl a podanou stížnost pro porušení zákona proto podle §268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec