ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.2.2003.1
sp. zn. 4 Tz 2/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 12. března 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. H. N., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 14/02, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 14/02, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §220 odst. 1 a §12 odst. 12 tr. ř. v neprospěch obviněného T. H. N.
Napadený rozsudek se v odsuzující části zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný
T. H. N.
t. č. ve výkonu trestu ve Věznici V.,
j e v i n e n
že v přesně nezjištěné době od přelomu let 1998 - 1999 do února 2000 v M. opakovaně prodával bez povolení většímu počtu osob, a to E. M., D. C., E. G., R. Š., H. Z. a D. R. heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., přičemž tímto jednáním získal částku kolem 100 000,- Kč,
t e d y neoprávněně jinému prodal omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu,
t í m s p á c h a l
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.,
a o d s u z u j e s e
podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle §57 odst. 2 tr. zák. se ukládá trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Naproti tomu se obviněný T. H. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V.,
z p r o š ť u j e o b ž a l o b y
že dne 12. 2. 2000 v M. prodal poškozenému D. R. heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., a způsobil tak, že poškozený po nitrožilní aplikaci od obviněného získané drogy dne 12. 2. 2000 v dopoledních hodinách v lesíku poblíž sídliště L. v. v M. v důsledku heroinem vyvolaného otoku mozku zemřel,
což obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. 2 KZv 84/2000, kvalifikovala jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. 49 T 30/2001, byl obviněný T. H. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od přelomu let 1998 - 1999 do února 2000 v M. opakovaně prodával bez povolení většímu počtu osob, jako E. M., D. C., E. G., R. Š., H. Z. a D. R., heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., přičemž tímto jednáním získal částku kolem 100 000,- Kč, a dále způsobil, že D. R., po nitrožilní aplikaci od obžalovaného opatřené drogy dne 12. 2. 2000, v dopoledních hodinách v lesíku poblíž sídliště L. v. v M., v důsledku heroinem vyvolaného otoku mozku zemřel. Za to mu byl v sazbě §187 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 12 roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodnul Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 14/02, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od přelomu let 1998 - 1999 do února 2000 v M., opakovaně prodával bez povolení většímu počtu osob, jako E. M., D. C., E. G., R. Š., H. Z. a D. R., heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., přičemž tímto jednáním získal částku nejméně 100 000,- Kč. Za to mu byl v sazbě §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 7 let, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou a dále byl podle §57 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 14/02, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. H. N. Namítá v ní, že uvedeným rozsudkem byl zákon porušen v ustanoveních §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k §220 odst. 1 tr. ř. a v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, taktéž v ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §226 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti především namítá, že rozsudek Vrchního soudu v Praze neobsahuje úvahy ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. a jediný skutkový závěr, který byl v rozsudku prezentován, a sice že nebylo bez pochybností prokázáno, že dávku heroinu prodal dne 12. 2. 2002 poškozenému D. R. právě obviněný, nelze hodnotit jinak, než že soud nemá tento konkrétní útok vůči poškozenému za prokázaný. I přes stručnost odůvodnění napadeného rozsudku lze mít zato, že pokud by Vrchní soud v Praze uznal obviněného vinným pokračujícím trestným činem včetně útoku ze dne 12. 2. 2000, týkajícího se poškozeného D. R., zmínil by důvody překvalifikace byť neadekvátním tvrzením, že ke smrti poškozeného D. R. nedošlo nebo že jeho úmrtí nebylo následkem heroinem vyvolaného otoku mozku.
Pokud soud dospěl k závěru, že se nepodařilo prokázat, že obviněný dne 12. 2. 2000 prodal poškozenému dávku heroinu, po jejíž aplikaci poškozený ještě téhož dne zemřel, nelze na základě toho, že obviněný byl uznán vinným trestným činem v rozsahu, že drogy distribuoval až do konce měsíce února, usuzovat, že výrok o vině takto vymezeným pokračujícím trestným činem se týká i dílčího útoku ze dne 12. 2. 2000 vůči poškozenému D. R.
V souladu se žalobním návrhem byl obviněný soudem prvního stupně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zák. Obviněný měl v uvedeném trestném činu pokračovat v časovém rozmezí vymezeném nejméně od počátku roku 1999 do února roku 2000, kdy každý měsíc opakovaně prodal více dávek heroinu poškozeným E. M., R. Š., H. Z., D. C., E. G. a D. R., přičemž právě v souvislosti s útokem vůči tomuto poškozenému, kterého se obviněný dopustil dne 12. 2. 2000, je konstatován neodčinitelný následek – smrt poškozeného, která nastala v důsledku otoku mozku vyvolaného heroinem.
Pouhé vypuštění útoku i pokud je součástí pokračování v trestném činu, netvoří překážku věci rozsouzené ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., pokud se po novele trestního řádu, účinné od 1. 1. 2002, skutkem rozumí také některý z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, není-li výslovně uvedeno jinak, pak je logickým důsledkem této koncepce ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. To znamená, že týká-li se důvod uvedený v §11 odst. 1 písm. a) – j) tr. ř. jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
Pokud tedy Vrchní soud v Praze nerozhodl samostatným zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř. též o dílčím útoku pokračujícího trestného činu ohledně kterého dospěl k závěru, že obviněného nelze uznat vinným podle §226 písm. c) tr. ř., pak porušil zákon v neprospěch obviněného, jehož procesní postavení je v důsledku toho nejisté, neboť pro tento samostatný skutek může být kdykoliv znovu trestně stíhán.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného T. H. N. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a aby podle §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl, a to jednak výrokem, jímž obviněného uzná vinným trestným činem podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. při skutkovém zjištění shodném jako učinil vrchní soud a uloží mu stejné tresty jak byly vysloveny v napadeném rozsudku. Dále pak v bodě II nechť rozhodne zprošťujícím výrokem podle §226 písm. c) tr. ř. ohledně skutku, který byl kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 12. 2. 2000 v M. prodal poškozenému D. R., heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., a tak způsobil, že poškozený po nitrožilní aplikaci od obviněného opatřené drogy dne 12. 2. 2000 v dopoledních hodinách v lesíku poblíž sídliště L. v. v M. v důsledku heroinem vyvolaného otoku mozku zemřel.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §220 odst. 1 tr. ř. může soud rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
Podle §12 odst. 2 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze tato zákonná ustanovení důsledně nerespektoval. Novela trestního řádu provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002, změnila stávající pojetí skutku. Až do 31. 12. 2001 se pokračování v trestném činu považovalo za jeden skutek a za jeden trestný čin. Novela v citovaném ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. stanovila, že skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Dílčí útok pokračujícího trestného činu je dílčí jednání obviněného, zpravidla do určité míry oddělené časově i místně, pokud toto dílčí jednání je součástí souhrnu takových obdobných dílčích útoků při naplnění znaků pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. Pro úplnost je třeba připomenout, že pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání v souvislostí s řízením o opravném prostředku obviněného doplnil dokazování opětovným výslechem svědkyně S. K. Tato svědkyně potvrdila, že sama vícekráte od obviněného nakupovala heroin, na kterém byla jednu dobu závislá. Poškozeného D. R. znala a měla k němu blízký vztah, věděla také o jeho závislosti na heroinu, který si aplikoval nitrožilně. Zda R. získával drogu od obviněného jí však nebylo známo. Od kamarádů se dověděla, že D. R. zemřel, protože se předávkoval, přičemž mezi narkomany se povídalo, že prý poslední dávku měl získat od E. G. O tom, že naopak tato dávka měla být od obviněného, nevěděla a ani se v této souvislosti nic nedoslechla. Pokud jde o případný výslech G., nebyl možný, protože i ona již v důsledku předávkování drogou zemřela.
Vrchní soud hodnotil tento nově provedený důkaz samostatně i v souvislostech s důkazy, které provedl soud I. stupně, a důvodně dovodil, že nejenže zůstávají pochybnosti o tom, zda to byl obviněný, kdo prodal poškozenému R. drogu, v důsledku jejíhož požití dne 12. 2. 2000 zemřel, ale že se tyto pochybnosti ještě prohloubily, přičemž již nejsou k dispozici další důkazy, které by tyto pochybnosti s jednoznačnou jistotou mohly vyvrátit. Je třeba konstatovat, že soud I. stupně velmi obsáhle a pečlivě odůvodnil své úvahy, proč má za prokázáno, že poslední dávku heroinu získal poškozený R. od obviněného, nicméně je třeba přisvědčit závěru vrchního soudu, že jde byť o vysoce pravděpodobné, přesto jen však domněnky nalézacího soudu. V procesní situaci, kdy nelze s jistotou učinit závěr o předání drogy obviněným poškozenému, a tedy vina nebyla jednoznačně prokázána, je nutno důsledně aplikovat zásadu „in dubio pro reo“, vyplývající z ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., neboť pochybnosti, které o této skutečnosti vznikly, trvají i po provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů.
Když pak vrchní soud nenabyl pochybností o protiprávním jednání obviněného, spočívajícího v prodeji heroinu od sklonku roku 1998 do února 2000 osobám, které jsou ve výroku jeho rozhodnutí přesně specifikovány, ani o výši částky, kterou tímto prodejem drog získal, důvodně prokázané protiprávní jednání obviněného právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil a zmírnil užitou oprávní kvalifikaci, nově po zrušení rozsudku nalézacího soudu tedy rozhodoval nejen o vině, ale i trestu. Obviněnému byl trest ukládán v rámci trestní sazby §187 odst. 2 tr. zák., která činí dva až deset let. Pokud Vrchní soud v Praze ukládal trest odnětí svobody v trvání sedmi let, jde o trest mírně nad polovinou trestní sazby a v jeho výměře se plně odráží vysoký stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost, daný odsouzeníhodností a délkou protiprávního jednání, počtem osob, vůči nimž byl útok namířen, jejich nízkým věkem a ziskuchtivou motivací obviněného. Zařazení obviněného do věznice s ostrahou je v intencích §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. a zákonný je rovněž i trest vyhoštění, uložený na dobu neurčitou.
Vrchní soud v Praze však pochybil, pokud v konečném důsledku rozhodl tak, že dílčí útok ve vztahu k poškozenému D. R. z výroku o vině pouze vypustil, aniž rozhodl samostatným zprošťujícím výrokem o tomto dílčím skutku. Porušil tak ustanovení §220 odst. 1 tr. ř., neboť nerozhodl o celém skutku, který je uveden v žalobním návrhu, a porušil také ustanovení §12 odst. 12 tr. ř., které vztah skutku a dílčího útoku vymezuje. Je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti, vyjádřenému ve stížnosti pro porušení zákona, že napadené rozhodnutí navodilo nejistý právní stav, umožňující případné další budoucí trestní řízení ohledně zmíněného dílčího útoku pokračujícího trestného činu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným argumentům poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2002, sp. zn. 10 To 14/02, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §220 odst. 1 a §12 odst. 12 tr. ř. v neprospěch obviněného T. H. N.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté rozsudek vrchního soudu v jeho odsuzující části zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V tomto směru nesdílel názor ministra spravedlnosti, že je nutno rušit celý rozsudek vrchního soudu, neboť výrok, který vrchní soud učinil podle §258 odst. 1 písm. b), c),d) tr. ř., jímž zrušil původní rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. 49 T 30/2001, je správný.
Vzhledem k tomu, že nové rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, rozhodl Nejvyšší soud za podmínek §271 odst. 1 tr. ř. ve věci sám tak, že obviněného T. H. N. uznal vinným, že v přesně nezjištěné době od přelomu let 1998 – 1999 do února 2000 v M., opakovaně prodával bez povolení většímu počtu osob, a to E. M., D. C., E. G., R. Š., H. Z. a D. R. heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb., přičemž tímto jednáním získal částku kolem 100 000,- Kč. Toto jednání bylo právně kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Za to byl obviněnému uložen v sazbě §187 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 7 let. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 2 tr. zák. mu byl také uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Nejvyšší soud v tomto směru zcela převzal do svého rozhodnutí správné a odůvodněné závěry vrchního soudu, které nebyly stížností pro porušení zákona napadány, přičemž pokud jde o druh a výměru uložených trestů, v tomto směru plně odkazuje na přiléhavé odůvodnění těchto výroků vrchním soudem.
Naproti tomu byl obviněný T. H. N. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, že dne 12. 2. 2000 v M., prodal poškozenému D. R., heroin, který je jako omamná látka zařazen do příloh zákona č. 167/1998 Sb. a způsobil tak, že poškozený po nitrožilní aplikaci od obviněného získané drogy, dne 12. 2. 2000 v dopoledních hodinách v lesíku poblíž sídliště L. v., v M., v důsledku heroinem vyvolaného otoku mozku zemřel, což obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, sp. zn. 2 KZv 84/2000 ze dne 5. 4. 2000, kvalifikovala jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zák.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. března 2003
JUDr. Danuše Novotná
předsedkyně senátu