ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.20.2010.1
sp. zn. 4 Tz 20/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Č. , proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, ve věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 61/2009, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 1 T 61/2009, byl obviněný R. Č. uznán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. e) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době do 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 konzumoval ve výkonu trestu odnětí svobody v objektu Věznice Oráčov, soudní okres Rakovník, psychotropní látky amfetamin a metamfetamin (pervitin), jakož i THC (marihuanu), které jsou jako návykové látky ve smyslu §2 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uvedeny v příloze tohoto zákona, přičemž v době kolem 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 mu byl ve zdravotnickém středisku ve Věznici Oráčov, soudní okres Rakovník, proveden kontrolní odběr vzorku moči, jejíž prvotní orientační toxikologické vyšetření bylo pozitivní, následným laboratorním toxikologickým rozborem v Ústavu soudního lékařství a toxikologie, Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Ke Karlovu 2, Praha 2, byla potvrzena přítomnost výše uvedených návykových látek, ačkoliv obviněnému R. Č. nebyly v předmětnou dobu žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tyto látky, čímž obviněný, který byl ve výkonu trestu za jednání téhož druhu ze dne 13. 11. 2007 již postižen kázeňským trestem a dopouští se tak takového jednání opakovaně, závažným způsobem porušil ustanovení §28 odst. 3 písm. b) zák. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Za uvedené jednání byl obviněný R. Č. odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 1 T 61/2009, podal obviněný R. Č. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, podala následně ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Č. Vytkla v ní, že citovaným usnesením a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Č.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že lze sice souhlasit se závěrem odvolacího soudu v tom, že soud prvního stupně dospěl ke skutkovým zjištěním, která měla oporu v provedeném dokazování a nevzbuzovala pochyby, avšak nelze souhlasit s tím, že by tato skutková zjištění byla správně zhodnocena po stránce právní. Ministryně spravedlnosti podotkla, že objektem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 tr. zák. je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státního orgánu, přičemž zákonný znak vyjádřený formulací „maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí“ znamená, že rozhodnutí, které má být v podobě činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a ani je nelze vykonat, anebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. Pro naplnění daného trestného činu se rovněž vyžaduje závažné jednání, tedy jednání vykazující výraznější intenzitu a mající zpravidla soustavnější charakter, nikoli ojedinělý akt. Dle názoru ministryně spravedlnosti ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani z jeho odůvodnění nevyplývá nic jiného, než že obviněný v době kolem 15.10 hodin dne 16. 3. 2009 konzumoval psychotropní látky amfetamin a metamfetamin (pervitin), jakož i THC (marihuanu), není však vyloučeno, že se svého jednání dopustil jednorázovou aplikací zmíněných návykových látek najednou, není ani zřejmé, jakou měrou zmíněné jednání obviněného ovlivnilo dosažení účelu trestu odnětí svobody, který v dané době vykonával. Ministryně spravedlnosti se domnívá, že ani skutečnost, že se obviněný konzumace návykových látek dopustil podruhé, nesvědčí o tom, že by se zneužívání návykových látek ve výkonu trestu dopouštěl soustavně.
S ohledem na uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 6, §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného R. Č., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadených částí rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon porušen nebyl.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. lze v řízení o stížnosti pro porušení zákona přezkoumávat jen rozhodnutí, které je pravomocné. Z citovaného ustanovení vyplývá presumpce správnosti a zákonnosti takového rozhodnutí, což znamená, že Nejvyšší soud musí vycházet z předpokladu, že napadené rozhodnutí bylo učiněno v souladu se zákonem, není-li zjištěn opak. Porušení zákona tedy může Nejvyšší soud vyslovit a případně napadené rozhodnutí zrušit toliko za situace, kdy po přezkoumání rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že rozhodnutí zákonu neodpovídá, a to do takové míry, že nelze trvat na jeho závaznosti a nezměnitelnosti. Takový závěr lze ovšem učinit jen na podkladě skutečností, které vyplývají z dosavadního řízení a z příslušného trestního spisu, v němž jsou výsledky řízení, zejména pak provedeného dokazování zachyceny. Přitom nad zájmem na stabilitě pravomocných rozhodnutí musí převážit zájem na tom, aby nezákonnost, jestliže ji skutečně Nejvyšší soud zjistil, byla vzhledem ke své závažnosti napravena.
Podle ustanovení §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dopustil ten, kdo mařil nebo podstatně ztěžoval výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že se dopustil závažného jednání, aby zmařil účel vazby nebo trestu.
Objektem daného trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Zákonný znak „maří nebo podstatně ztěžuje“ výkon rozhodnutí znamená, že rozhodnutí, které má být v době činu vykonáno, fakticky v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze, nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek. K naplnění znaků trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. se vyžaduje závažné jednání, tj. jednání vykazující rysy výraznější intenzity, zpravidla soustavnější, jehož důsledkem bude maření nebo podstatné ztížení výkonu rozhodnutí ve smyslu znemožnění, případně znesnadnění dosažení účelu trestu či vazby. Mařit účel vazby nebo trestu může přitom jak osoba, která je ve výkonu vazby nebo trestu, tak i jiná osoba.
Účelem trestu je podle §23 odst. 1 tr. zák. chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví.
Po prostudování předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že v průběhu řízení před soudem prvního i druhého stupně bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný R. Č. dne 16. 3. 2009 ve věznici Oráčov, kde v té době vykonával trest odnětí svobody, konzumoval psychotropní látky amfetamin, metamfetamin a THC, a to za situace, kdy mu v tu dobu nebyly žádným lékařem ordinovány jakékoli léky obsahující tyto látky. Přítomnost uvedených látek v těle obviněného byla prokázána jak prvotním orientačním toxikologickým vyšetřením ve věznici, tak i následným toxikologickým vyšetřením odborného pracoviště Ústavu soudního lékařství a toxikologie. Obviněný se ke zneužití daných látek v plném rozsahu doznal.
Jak již bylo zmíněno výše, závažnost jednání je nutné posuzovat podle jeho povahy, rozsahu, intenzity, délky jeho trvání a následku ve vztahu ke stupni porušení zájmu chráněného ustanovením §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., v tehdy platném znění. Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona správně uvedla, že za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. nebylo možno považovat jakékoli porušení shora citovaného §28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ale jen závažné jednání, které svou povahou mařilo účel výkonu trestu odnětí svobody.
V případě projednávané věci je z hlediska stupně společenské nebezpečnosti činu (§3 odst. 4 tr. zák.) podstatné, že obviněný se předmětného jednání dopustil opakovaně, neboť dne 15. 4. 2008 byl již za zneužití omamných a psychotropních látek ve výkonu trestu odnětí svobody kázeňsky potrestán. Stupeň společenské nebezpečnosti je rovněž zvyšován osobou obviněného, který byl již opakovaně soudně trestán, a tím, že obviněný výše zmíněné návykové látky zneužil nikoli jednorázovou aplikací, ale, jak sám potvrdil, pervitin si aplikoval nitrožilně (dokonce na oddíle s bezdrogovou zónou, kam byl na vlastní žádost přeřazen) a marihuanu kouřil, k aplikaci jednotlivých návykových látek tak užil dva různé způsoby a je jen velmi málo pravděpodobné, že by užil oba druhy návykových látek najednou. S ohledem na tyto okolnosti nelze, dle názoru Nejvyššího soudu České republiky na rozdíl od názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, počínání obviněného hodnotit jako ojedinělý akt, nýbrž jako jednání opakující se, resp. jednání mající soustavnější charakter.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k totožnému názoru jako soudy prvního a druhého stupně rozhodující ve věci, tj. že jednání obviněného R. Č. je nutno posoudit jako závažné jednání mařící účel trestu.
Nejvyšší soud České republiky proto uzavřel, že soudy prvního i druhého stupně rozhodující ve věci zhodnotily provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu dle §2 odst. 5, 6 tr. ř. a dospěly ke správnému právnímu závěru, že obviněný R. Č. výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. Z toho důvodu stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. Č. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2009, sp. zn. 9 To 281/2009, podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. května 2010
Předseda senátu
JUDr. J. P.