ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.21.2003.1
sp. zn. 4 Tz 21/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch i neprospěch obviněných A. P. a M. Š., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 216/2002, a podle §268 odst. 2 rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp.zn. 6 To 216/2002,
b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §260 tr. ř. ve prospěch obviněných A. P. a M. Š.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 18T 244/2001, byl obviněný A. P. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonanou, dílem nedokonanou ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a obviněný M. Š. byl uznán vinným návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b) k §158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 pís. c) tr. zák, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se obvinění měli dopustit tím, že v době nejméně od 12. 11. 1997 do 3. 7. 1998 v K., okr. B., obviněný A. P. jako zaměstnanec Celního úřadu K., r. c. ř., prováděl v rozporu s ustanovením §73 a násl. celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 113/1997 Sb., celní řízení ohledně motorových vozidel, která mu k celnímu odbavení a následnému propuštění do režimu volného oběhu v tuzemsku předával obviněný M. Š., s nímž celní řízení uskutečňoval a v jehož průběhu vyhotovoval celní dokumenty, včetně celního výměru, v němž uváděl celní hodnotu vozidla v rozporu se skutečností a z této celní hodnoty vyměřoval clo a DPH v nižší výši, než jaká by byla vyměřena v případě, že by v celním výměru uváděl faktickou celní hodnotu vozidel, přičemž obviněný M. Š., který vyměřené clo a DPH platil, věděl, že celní hodnota i vyměřené clo a DPH uvedené v celních výměrech neodpovídají skutečnosti a tímto způsobem provedli skutky popsané pod body 1) – 12) rozhodnutí.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 18T 244/2001, podal odvolání obviněný A. P. i obviněný M. Š.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6To 216/2002, byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 19. 3. 2002, sp. zn. 18T 244/2001, zrušen v celém rozsahu a podle §260 tr. ř. byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ostravě uvedl, že v trestním řízení doposud nebyly řádně stanoveny celní hodnoty osobních automobilů, a tedy ani z těchto hodnot se odvíjející clo a DPH a způsobená škoda u jednání popsaného pod body 7) – 12) napadeného rozsudku, či hrozící škoda u jednání popsaného pod body 1) – 6) napadeného rozsudku. Místně a věcně příslušným orgánem ke stanovení celní hodnoty je Celní úřad v K. a tento úřad je nutno požádat o odborné vyjádření, ve kterém musí být uvedeno, jaká definitivní konečná celní hodnota byla stanovena u jednotlivých osobních automobilů uvedených v obžalobě a v napadeném rozsudku, kolik skutečně činí clo a DPH a jaká škoda tedy přesně jednáním obžalovaných vznikla. Zpracovatele odborného vyjádření je pak třeba vyslechnout do protokolu, kde vysvětlí podrobně způsob stanovení celní hodnoty, jakým způsobem byla tato celní hodnota stanovena, včetně uvedení správnosti či nesprávnosti v postupu obžalovaného A. P. při stanovení celních hodnot u jednotlivých osobních automobilů. Podle názoru Krajského soudu v Ostravě došlo dosavadním postupem orgánu činných v trestním řízení k porušení základního principu trestního řízení – práva obviněného na obhajobu, když nedostatečná a neúplná zjištění zatím ani neodůvodňují zvolení přiléhavé právní kvalifikace jednání obou obžalovaných.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6To 216/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněných A. P. a M. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §260 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti především na to, že Krajský soud v Ostravě požaduje v napadeném usnesení doplnění dokazování pouze o vyžádání odborného vyjádření od Celního úřadu v K. ohledně celní hodnoty předmětných automobilů, které však již bylo v přípravném řízení vyžádáno a které je založeno na č. l. 196, což zřejmě soud přehlédl. Takové doplnění dokazování, kdyby bylo potřebné, nemůže být předmětem rozhodnutí podle §260 tr. ř. Požadavek odvolacího soudu v předmětné trestní věci nesměřuje k odstranění porušení základního principu trestního řízení, práva na obhajobu, jak je dovozováno v závěru usnesení, nýbrž pouze k objasnění dalších skutkových okolností věci. Nejedná se tedy v žádném případě o neodstranitelné procesní vady, které by bránily soudu pokračovat v řízení, naopak jde o doplnění dokazování, které, pakliže ho považuje za nezbytné, může bez potíží provést sám soud. Stížnost pro porušení zákona podává ministr spravedlnosti ve prospěch i neprospěch obviněných, neboť došlo k porušení zákona rozhodnutím soudu, v jehož důsledku se věc vrací do stadia přípravného řízení, přičemž tato fáze trestního řízení může být pro obviněné jak příznivější, než kdyby ve věci konal řízení soud, tak i nepříznivější. Pokud došlo k porušení zákona rozhodnutím, v jehož důsledku se věc vrací z řízení před soudem do přípravného řízení, jde o porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněných.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6To 216/2002, byl porušen zákon ve prospěch i neprospěch obviněných A. P. a M. Š.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §260 tr. ř. platí, že pokud nelze po zrušení rozsudku odvolacím soudem pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření.
Ustanovení §260 tr. ř., které navazuje na ustanovení §258 tr. ř. a je ve vztahu speciality k ustanovení §259 odst. 1 tr. ř., upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do přípravného řízení. Podle názoru Nejvyššího soudu nutno třeba v souvislosti s interpretací citovaného ustanovení zdůraznit, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. bylo toto ustanovení změněno, a to v souvislosti se zásadní změnou poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení, kdy přípravné řízení má pro příště funkci skutečně přípravnou, pomocnou a těžiště řízení se přenáší před soud, což znamená kromě jiného výrazné omezení procesní činnosti orgánů činných v přípravném řízení, naopak řízení před soudem se stává skutečným těžištěm, v němž mají být za respektování všech základních zásad provedeny rozhodující důkazy v patřičné procesní formě, náležitě zhodnoceny, vyvozena z nich správná a úplná skutková zjištění a rozhodnuto o vině.
Pro úvahu, zda po zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem je nutno postupovat podle §259 odst. 1 tr. ř. a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo státnímu zástupci k došetření podle §260 tr. ř., je rozhodné, v jakém rozsahu je třeba řízení doplnit a které úkony provést k odstranění zjištěných procesních nedostatků. Státnímu zástupci bude věc vrácena zpravidla tehdy, když odvolací soud zjistí, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc projednat znovu v přípravném řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ze stadia odvolacího řízení již není pouhý požadavek náležitého objasnění věci (jako tomu bylo před účinností zákona č. 265/2001 Sb.), a to ani tehdy, jestliže by se jednalo o nedostatečná skutková zjištění znamenající obtížné a rozsáhlé došetření skutečností důležitých pro rozhodnutí ve věci, jež by soud prvního stupně nemohl provést rychleji než státní zástupce.
Odvolací soud přistoupí k úvahám o vrácení věci státnímu zástupci k došetření poté, co zruší napadený rozsudek zpravidla z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy pro podstatné vady řízení, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku. Ve smyslu §260 tr. ř. odvolací soud nejprve zkoumá, zda není dán důvod pro jiné rozhodnutí ve věci (např. zastavení trestního stíhání odvolacím soudem, postoupení věci jinému orgánu apod.).
Neodstranitelnými procesnímu vadami v řízení před soudem ve smyslu §260 tr. ř. jsou např. porušení ustanovení o nutné obhajobě v přípravném řízení, o zahájení trestního stíhání a postupu při obvinění určité osoby, vedení trestního stíhání bez souhlasu poškozeného, nepřibrání tlumočníka v řízení proti obviněnému neznalému českého jazyka, podání obžaloby pro skutek, pro který vůbec nebylo zahájeno trestní stíhání apod., tedy procesní vady, které nemůže odstranit soud prvního stupně vlastní procesní činností a jež jsou odstranitelné pouze v přípravném řízení.
Z uvedených skutečností vycházel Nejvyšší soud při přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti usnesení, proti němuž byla v této věci podána stížnost pro porušení zákona. Podle názoru Nejvyššího soudu rozhodně nelze v případě tohoto řízení považovat za neodstranitelnou procesní vadu, která by ve smyslu §260 tr. ř. byla důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci, samotnou skutečnost, že v dosavadním řízení dosud nebyly řádně stanoveny celní hodnoty osobních automobilů, u kterých mělo být v rozporu se zákonem provedeno celní řízení, a že nebylo stanoveno clo, DPH a způsobená či hrozící škoda, jejichž výše se od celní hodnoty jednotlivých automobilů odvíjí, zejména pokud vezmeme v úvahu, že Krajský soud v Ostravě požaduje k objasnění uvedených skutečností pouze odborné vyjádření Celního úřadu v K. a výslech zpracovatele takového odborného vyjádření. Pokud měl Krajský soud v Ostravě v daném případě pochybnosti, jaká byla celní hodnota předmětných osobních automobilů, a z ní se odvíjející clo, DPH a způsobená či hrozící škoda, mohl a měl v tomto směru dokazování doplnit sám, případně to při současném vrácení věci k novému projednání uložit soudu prvního stupně, tato skutečnost však v žádném případě nebyla důvodem pro vrácení věci do stadia přípravného řízení.
Z uvedeného je také zřejmé, že nedostatky, na které poukazuje v odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Ostravě, směřují pouze objasnění skutkových okolností věci a v žádném případě se netýkají práva obviněných na obhajobu, jak je dovozováno v závěru napadeného usnesení.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly dány neodstranitelné procesní vady, pro které by nebylo možno po zrušení rozsudku odvolacím soudem pokračovat v řízení před soudem, takže Krajský soud v Ostravě pochybil, pokud postupoval podle §260 tr. ř.
V souvislosti s projednáním stížnosti pro porušení zákona se Nejvyšší soud zabýval také otázkou, zda je stížnost pro porušení zákona v tomto případě podána ve prospěch či neprospěch obviněných, popř. zda je podána současně v jejich prospěch i neprospěch.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, že stížnost pro porušení zákona je podána ve prospěch i neprospěch obviněných A. P. a M. Š., podle názoru Nejvyššího soudu je však stížnost pro porušení zákona v tomto případě podána výlučně v jejich neprospěch. Je třeba si uvědomit, že v daném případě byl porušen zákon usnesením odvolacího soudu, kterým se věc vrací ze stadia odvolacího řízení zpět až do řízení přípravného. Vrácení věci do stadia přípravného řízení je třeba zásadně hodnotit jako pro obviněného příznivější, než kdyby věc zůstala ve stadiu řízení před soudem. Pokud je věc vrácena zpět do přípravného řízení, zůstává otevřeno, zda státní zástupce podá ve věci novou obžalobu, jinak řečeno, není jisté, zda bude obviněný vůbec postaven před soud – procesní postavení obviněného v přípravném řízení je třeba obecně hodnotit jako pro něj příznivější než postavení obžalovaného v řízení před soudem. Z uvedeného vyplývá, že pokud je zákon porušen rozhodnutím, kterým se věc vrací ze stadia odvolacího řízení zpět do řízení přípravného, jedná se o porušení zákona ve prospěch obviněného, stížnost pro porušení zákona, která směřuje proti takovému rozhodnutí, je podána v jeho neprospěch.
Pokud není stížnost pro porušení zákona podána výlučně ve prospěch obviněného, a Nejvyšší soud ji shledá důvodnou, vysloví pouze tzv. akademickým výrokem podle §268 odst. 2, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon. Postup podle §269 odst. 2 a násl. tr. ř. je možný pouze v případě, že zákon byl porušen v neprospěch obviněných.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. 6 To 216/2002, byl porušen zákon v ustanovení §260 tr. ř. ve prospěch obviněných A. P. a M. Š.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal