ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.27.2002.1
sp. zn. 4 Tz 27/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. května 2002 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti v trestní věci obviněného R. K. proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. ledna 2002, č. j. 2 T 229/2001- 64, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř., takto:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. ledna 2002, č. j. 2 T 229/2001-64, byl v ustanoveních §§314c odst. 1 písm. a) a 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. porušen zákon.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl usnesením samosoudce ze dne 4. ledna 2002, č. j. 2 T 229/2001- 64, tak, že podle §314c odst. 1 písm. a) za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. se trestní věc obviněného R. K. pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák. postupuje k samostatnému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu místně příslušnému. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2002, když nebylo napadeno opravným prostředkem.
Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona s tím, že ji podává ve prospěch obviněného R. K. Napadenému usnesení vytýká, že samosoudce nepřihlédl k tomu, že zákonem č. 265/2001 Sb. bylo změněno ustanovení §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. v tom smyslu, že věc nemůže postoupit jinému soudu přímo, ale že ji musí předložit k rozhodnutí o příslušnosti nejblíže společně příslušnému nadřízenému soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. l. 2002, č. j. 2 T 229/2001, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Z připojeného trestního spisu je patrno, že dne 31. 12. 2001 podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobu sp. zn. 3 Zt 603/2001 na R. K. pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tak, že dne 5. 4. 2001 kolem 19.00 hod. v P. 4, v ulici S., po předchozím incidentu s chodci, vjel s vozidlem na chodník a v prostoru u zastávky MHD BUS S.v ve směru od J. S. úmyslně najel do skupinky těchto chodců, přičemž srazil R. M., který v důsledku nárazu utrpěl zhmoždění a oděrku palcové části dlaně pravé horní končetiny, na levém koleni a zevní ploše stehna a že samosoudce přistoupil k přezkoumání této obžaloby podle §314c tr. ř., jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí.
Podle §314c odst. 1 tr. ř., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v §181 odst. 1 a §186. Podle výsledků přezkoumání samosoudce a/ učiní některé z rozhodnutí uvedených v §188 odst. 1 písm. a) až f), b/ může zastavit trestní stíhání, jsou - li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 2, nebo c/ nejsou-li splněny podmínky uvedené v §179a odst. 1 pro konání zjednodušeného řízení, návrh na potrestání odmítne.
Podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. (rovněž v novelizovaném znění) po předběžném projednání obžaloby soud rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný, má-li za to, že sám není příslušný k jejímu projednání.
Pokud Obvodní soud pro Prahu 2 nepostupoval výše uvedeným způsobem a věc obviněného R. K. postoupil přímo Obvodnímu soudu pro Prahu 4, porušil tím zákon v ustanoveních §314c odst. 1 písm. a) a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. bez ohledu na to zda jeho názor o nepříslušnosti je či není správný. Proto výtka stížnosti pro porušení zákona o porušení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. (nesprávné hodnocení důkazů o této skutečnosti) není na místě.
Podle §268 odst. 2 tr. ř. shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§266 odst. 3 tr. ř.) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
Podle §269 odst. 1 tr. ř. se výrok podle §268 odst. 2 tr. ř. sám o sobě nedotýká právní moci rozhodnutí, o něž jde. Byl-li však porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v §268 odst. 2 napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok (§269 odst. 2, věta první a druhá, tr.ř.).
Zbývá tudíž posoudit, zda uvedeným postupem Obvodního soudu pro Prahu 2 byl porušen zákon v neprospěch obviněného, protože jen tehdy může Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušit.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Obecně platí, že řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán (§18 odst. 1 tr. ř.). Z této obecné zásady platí v hlavním městě Praze výjimka daná ustanovením §37 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, podle něhož Obvodní soud pro Prahu 2 je příslušný k řízení v trestních věcech proti pachatelům trestných činů spáchaných porušením právních předpisů silničního, železničního, leteckého a plavebního provozu a provozu podzemní dráhy, včetně trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 trestního zákona, v nichž by jinak byly příslušné podle zákona o trestním řízení soudním obvodní soudy v hlavním městě Praze.
Aniž by Nejvyšší soud v tomto směru předjímal jakékoli závěry o případné vině obviněného, z obžaloby (a jen ta je v tomto stadiu řízení směrodatná) se jeví, že porušení právních předpisů silničního provozu (vjetí na chodník) bylo jen prostředkem k realizaci pojatého úmyslu ublížit na zdraví poškozenému za použití automobilu. Nešlo tedy o případ předpokládaný v ust. §37 zák. č. 6/2002 Sb. Za této situace rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2, byť jím byl porušen zákon, nebyl obviněný odňat svému zákonnému soudu a soudci, proto nebylo možno dospět k závěru, že zákon byl porušen v jeho neprospěch.
Na základě nezrušeného usnesení o postoupení věci provede řízení na podkladě obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 28. 12. 2001, č. j. 3 Zt 603/2001, Obvodní soud pro Prahu 4, jsa vázán shora uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 15. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k