ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.32.2006.1
sp. zn. 4 Tz 32/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 29. března 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné R. P., proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné R. P.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství pro Prahu - západ ze dne 19. 10. 2005, sp. zn. ZT 6/2005, bylo podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání proti obviněné R. P., bytem P., Z., pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., jehož se měla dopustit tím, že v období od 13. 9. 2002 do 28. 6. 2004 v předchozím bydlišti v Ú. odstranila jako povinná v exekučním řízení movité věci zahrnuté do soupisu pořízeného vykonatelem (exekutorem) Exekutorského úřadu v Praze 3 dne 3. 9. 2003 v bydlišti obviněné na základě exekučního příkazu soudní exekutorky JUDr. I. Š., ze dne 3. 2. 2003 jednající z pověření Obvodního soudu pro Prahu 8, č. j. Nt 6818/2002, k vymožení vykonatelného rozhodnutí o pohledávce ve výši 40.613,- Kč, neboť v daném případě nejde o trestný čin ani není důvod k postoupení věci.
Z podnětu stížnosti soudní exekutorky JUDr. I. Š. rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a státnímu zástupci Okresního státní zastupitelství pro Prahu – západ uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Proti citovanému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné R. P. Namítá v ní že zákon byl v neprospěch této obviněné porušen v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve vztahu k ustanovením §142 odst. 1 tr. ř. a §171 odst. 2 písm. a) tr. zák.
V písemném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti uvedl, že soudní exekutor v daném případě nemůže mít postavení poškozeného, který je oprávněn podat podle §172 odst. 3 tr. ř. stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání, neboť není tím, komu trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí vznikla újma předpokládaná v ustanovení §43 tr. ř.
Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, je založeno na nesprávném hmotněprávním posouzením jednání obviněné R. P. Podle názoru stěžovatele není další zaměstnanec exekutora oprávněn samostatně provádět soupis movitých věcí povinné, neboť ten je předmětem exekuční činnosti a ne pouze jednoduchým úkonem s exekuční činností souvisejícím. Důsledkem okolnosti, že exekutorka pověřila svého tzv. dalšího zaměstnance, aby samostatně provedl soupis a zajištění movitých věcí povinné R. P., je, že porušila zákon, přičemž tomuto úkonu nelze přiznat trestněprávní ochranu podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněné R. P. v namítaném rozsahu, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu předloženého spisu, který byl pro rozhodování o podaném mimořádném prostředku relevantní, Nejvyšší soud zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. Nc 6818/2002, byla nařízena exekuce proti povinné R. P., podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 4. 2002, č. j. 083341/2002-631/Čeč/G, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 40.613,- Kč a nákladů exekuce, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Soud pověřil výkonem této exekuce JUDr. I. Š., soudního exekutora Exekutorského úřadu v Praze 3, se sídlem Malá Štěpánská 7, Praha 2. Tímto usnesením bylo dále stanoveno, že povinná nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinná poruší tuto povinnost, je neplatný.
Proti citovanému usnesení podala povinná R. P. odvolání, o němž rozhodoval Městský soud v Praze, a usnesením ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 35 Co 99/2003, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dne 3. 2. 2003 vydala soudní exekutorka JUDr. I. Š. exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné R. P.
Dne 19. 10. 2005, vydal státní zástupce Okresního státního zastupitelství pro Prahu –západ usnesení pod sp. zn. ZT 96/2005, jímž podle §172 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání proti obviněné R. P., pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že státní zástupce považoval postup při exekuci v tomto případě bez zákonné opory, neboť soupis věcí byl pořízen v hrubém rozporu se zákonem, když byla také závažným způsobem porušena domovní svoboda obviněné pohrůžkou přinucení násilím na věci a následného použití fyzické síly a přivoláním hlídky Policie ČR. Oprávnění k úkonům, které jsou nepominutelnou součástí exekuce, vyžadují k řádnému provedení jistou míru odborné a morální kvalifikovanosti. Pokud soupis movitých věcí uskutečnil další zaměstnanec poté, co byla protiprávně narušena domovní svoboda, pak jde o úkon právně neudržitelný a jeho nerespektování nemůže být nikterak sankciováno.
Podle ustanovení §171 odst. 2 písm. a) tr. ř. kdo zmaří nebo podstatně ztíží výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou, zatají, zcizí nebo odstraní věc, které se takové rozhodnutí týká, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem.
Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí státních orgánů. Mařením nebo podstatným ztížením výkonu rozhodnutí se rozumí, že rozhodnutí, které má být vykonáno, v důsledku jednání pachatele vykonáno není a vykonat ho nelze nebo je vykonáno za podstatně ztížených podmínek.
V posuzované trestní věci bylo maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. spatřováno v jednání obviněné, jehož se měla dopustit tím, že v období od 13. 9. 2002 do 28. 6. 2004 odstranila jako povinná v exekučním řízení movité věci zahrnuté do soupisu pořízeného vykonavatelem Exekutorského úřadu pro Prahu 3 ze dne 3. 9. 2003 v bydlišti obviněné.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti a změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád) soudní exekutor (dále jen exekutor) je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem.
Podle ustanovení §1 odst. 2 exekučního řádu v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen \"exekuční činnost\") a další činnost podle tohoto zákona.
Podle ustanovení §27 odst. 1 exekučního řádu může exekutor zaměstnávat v pracovním poměru další zaměstnance. Podle ustanovení §27 odst. 2 exekučního řádu může exekutor pověřit tyto zaměstnance vykonáním jednoduchých úkonů, které souvisí s exekuční činností nebo další činností.
Z exekučního řádu jednoznačně vyplývá, kteří zaměstnanci exekutora mohou vykonávat úkony, které jsou předmětem exekutorské činnosti. Podle ustanovení §21 odst. 1 exekučního řádu může exekutor exekutorského koncipienta písemně zmocnit k vykonání jednotlivých úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti nebo další činnosti. Podle odst. 2 tohoto ustanovení zákona však exekutor nemůže zmocnit koncipienta k vydání exekučního příkazu. Koncipient nemůže vykonat dražbu ani exekuci k uspokojení nepeněžitého plnění. Podle ustanovení §25 exekučního řádu může exekutor kandidáta písemně zmocnit k provedení jednotlivých úkonů, které jsou předmětem exekuční nebo další činnosti. Exekutor však nemůže zmocnit kandidáta k vydání exekučního příkazu, jestliže exekutor neuzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou tímto kandidátem v souvislosti s exekuční činností podle tohoto zákona.
Na tzv. dalšího zaměstnance exekutora nejsou kladeny nároky jako na exekutorského koncipienta nebo exekutorského kandidáta (§20, §24 exekutorského řádu), zákon jim výslovně nepřiznává možnost výkonu exekutorské činnosti, a je tak zřejmé, že jim toto oprávnění nepřísluší.
Jak vyplývá z obsahu spisu dne 11. 2. 2003 doručil obviněné p. Z. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 18. 11. 2002, sp. zn. Nc 6818/2002, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora s návrhem na jeho vydání a exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Tento zaměstnanec exekutorky dále sepsal věci povinné. Další protokol o soupisu movitých věcí povinné sepsal dne 3. 9. 2003 v bydlišti povinné p. B.
Ze sdělení tajemníka Exekutorské komory ČR ze dne 11. 5. 2005 (č. l. 92) týkajícího se pracovního zařazení osob V. B., P. H., M. M. a F. Z. vyplývá, že tito zaměstnanci exekutorky byly v předmětné době zaměstnáni jako vykonavatelé Exekutorského úřadu. Jednalo se tedy o tzv. další zaměstnance exekutora.
Nejvyšší soud se v tomto případě ztotožnil s právním názorem státního zástupce, uvedeným v usnesení ze dne 19. 10. 2005 sp. zn. ZT 6/2005, že k úkonům, které jsou předmětem exekutorské činnosti a k jejichž provedení je potřeba určitá míra odborné a morální kvalifikovanosti, a to vzhledem ke skutečnosti, že s těmito úkony je spojen zásah do občanských práv a svobod, je oprávněna pouze osoba, která splňuje kritéria, jež jsou specifikována v zákoně. Oprávnění k takovýmto vážným zásahům je pro případ excesu vyváženo též ochranou nebo naopak odpovědností veřejného činitele, která je nepřenosná (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 5 Tdo 478/2001).
Z argumentace výše uvedené tak vyplývá, že vzhledem k ustanovení §27 odst. 2 exekučního řádu, tzv. další zaměstnanec exekutorky nebyl oprávněn provádět soupis movitých věcí povinné, neboť se nejedná o jednoduchý úkon s exekuční činností související, tímto úkonem tedy nemůže být exekutorem pověřen. Trestně právní ochranu podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. provedenému úkonu nelze přiznat, když tzv. další zaměstnanci exekutora jednali v rozporu se zákonem a nejednalo se proto o výkon úředního rozhodnutí v souladu se zákonem.
Pokud jde o druhý právní problém, který ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, a to zda exekutorka byla či nebyla osobou oprávněnou k podání stížnosti podle §172 odst. 3 tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést následující:
Podle ustanovení §172 odst. 3 tr. ř. proti usnesení podle odstavců 1 a 2 (zastavení trestního stíhání) může obviněný, a je-li znám, též poškozený, podat stížnost, jež má odkladný účinek.
Poškozeným se podle trestního řádu rozumí ten, komu pachatel trestného činu ublížil na zdraví, způsobil mu majetkovou, morální nebo jinou škodu (§43 odst. 1 tr ř.).
Vzhledem k dikci citovaného ustanovení §172 odst. 3 tr. ř. je zřejmé, že soudní exekutorka, ač se tak sama neoznačila, se považovala za poškozenou, pokud podala stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání obviněné, a takovéto procesní postavení jí zřejmě přisoudil i státní zástupce, pokud na podkladě jí podané stížnosti ve věci rozhodoval.
Soudní exekutor je osobou, která sice sama není přímo pracovníkem státního mocenského aparátu (a exekutorský úřad také není jeho součástí), stát však na něj za zákonem stanovených podmínek přenesl své určité mocenské funkce, a to ve smyslu výkonu rozhodnutí, přičemž samotným výkonem rozhodnutí na základě již existujícího exekučního titulu musí být exekutor vždy pověřen soudem. Soudní exekutorka proto neměla v tomto řízení postavení poškozeného a právo stížnosti jí nenáleželo. Soudní exekutor není tím, komu trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí vznikla újma předpokládaná v ustanovení §43 tr. ř., stejně jako jím není soud či dokonce soudce, který rozhodnutí vydal nebo výkon rozhodnutí nařídil.
Ve stížnostním řízení tak byl na místě procesní postup podle §148 odst. 1 písm. b)tr. ř. a stížnost soudní exekutorky měla být zamítnuta jako stížnost, jež byla podána neoprávněnou osobou.
Vzhledem k tomu, že žádný zákonem oprávněný subjekt v zákonné lhůtě jinak stížnost pro usnesení o zastavení trestního stíhání obviněné P. nepodal, nabylo toto usnesení právní moci a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze nebyl oprávněn podle §147 odst. 1 tr. ř. výrok usnesení přezkoumávat a podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. jej rušit.
Pokud měl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze pochybnost o věcné správnosti rozhodnutí, měl věc předložit Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s návrhem na aplikaci kasačního oprávnění nejvyššího státního zástupce podle §174a tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Nejvyšší soud vyslovil podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 2 KZT 1032/2005, byl porušen zákon v ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněné R. P. Nejvyšší soud poté podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby znovu rozhodl o podané stížnosti exekutorky JUDr. I. Š., která ji podala jako osoba, které takovéto právo nepřísluší (§148 odst. 1 písm. b) tr. ř.).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á