ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.32.2010.1
sp. zn. 4 Tz 32/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. září 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných J. M. a J. F. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 186/2008 a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, odst. 2, §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 a §259 odst. 3 tr. ř. ve prospěch obviněných J. M. a J. F.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných J. M. a J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 186/2008.
Stěžovatelka poukázala na to, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 5. 2009 sp. zn. 2 T 186/2008 (bod 1/ výroku o vině) byl obviněný J. M. (spolu s obviněným T. P., jehož se tato stížnost pro porušení zákona netýká) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným P. tím, že v době od 17.00 hodin dne 25. 2. 2008 do 5.10 hodin dne 26. 2. 2008 v Č. V., okr. Ú. n. O., po předchozí dohodě po vypáčení dveří vnikli do prodejny v domě a odcizili zde finanční hotovost ve výši 5.500,- Kč, cigarety, tabák, zapalovače, různé potraviny a alkohol v celkové hodnotě 16.538,- Kč a na zařízení prodejny způsobili škodu ve výši 2.110,- Kč, vše ke škodě D. Z., přičemž obviněný M. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 7. 2007 č. j. 3 Tm 33/2007-114 odsouzen za trestný čin krádeže.
Za tento trestný čin byl obviněnému M. uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Adhezní výrok v souvislosti s tímto skutkem učiněn nebyl.
Týmž rozsudkem (bod 2/ výroku o vině) byl obviněný J. F. (spolu s obviněnými S. Z. a J. L., jichž se tato stížnost pro porušení zákona netýká) uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněnými Z. a L. tím, že v době od 16.00 hodin dne 17. 6. 2008 do 6.45 hodin dne 18. 6. 2008 v K., okr. Ú. n. O., v ulici H. po vypáčení visacího zámku a rozbití skleněné výplně okna vnikli do garáže a provozovny klempířské dílny v domě, kde následně vypáčili dveře do kanceláře a odcizili zde elektrickou pilu zn. Narex EPR3, akuvrtačku zn. Narex ASV-14, příklepovou vrtačku zn. Bosch PBH220RE, úhlovou brusku zn. Ferm Fag-125/950 a elektrický kabel, vše v celkové hodnotě 9.490,- Kč ke škodě K. F., dále zde odcizili prázdnou tašku na nářadí, brašnu s nářadím, měděné háky a visací zámek v celkové hodnotě 2.630,- Kč, a na zařízení dílny způsobili škodu ve výši 260,- Kč, a to ke škodě provozovatelů dílny K. F., K. P. a Z. Z., přičemž obviněný F. byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 9. 2007 č. j. 1 Tm 26/2007-152 odsouzen za trestný čin krádeže.
Za tento trestný čin byl obviněnému F. podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození K. F., K. P. a Z. Z. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek též obsahuje rozhodnutí ohledně dalšího skutku (bod 3/ výroku o vině), spáchaného obviněným S. Z. samotným, toho se však tato stížnost pro porušení zákona netýká.
Proti výše citovanému rozsudku podala v zákonem stanovené lhůtě odvolání pouze státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, jenž je zaměřila výlučně v neprospěch obviněných J. M. a J. F., a to do výroků o uložených trestech, přičemž se domáhala jejich citelnějšího postihu, tedy uložení již nepodmíněných trestů odnětí svobody.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 byl napadený rozsudek nalézacího soudu k odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněného J. F. v celém rozsahu, tedy ve výrocích o vině a trestu i v adhezním výroku, ohledně obviněného J. M. ve výroku o trestu.
Odvolací soud současně podle §259 odst. 3 tr. ř. ve zrušené části znovu sám ve věci rozhodl, a to tak, že obviněného J. F. uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným Z. a L. tím, že v době od 16.00 hodin dne 17. 6. 2008 do 6.45 hodin dne 18. 6. 2008 v K., okr. Ú. n. O., v ulici H. po vypáčení visacího zámku a rozbití skleněné výplně okna vnikli do garáže a provozovny klempířské dílny v domě, kde následně vypáčili dveře do kanceláře a odcizili zde elektrickou pilu zn. Narex EPR3, akuvrtačku zn. Narex ASV-14, příklepovou vrtačku zn. Bosch PBH220RE, úhlovou brusku zn. Ferm Fag-125/950 a elektrický kabel, vše v celkové hodnotě 9.490,- Kč ke škodě K. F., dále zde odcizili prázdnou tašku na nářadí, brašnu s nářadím, měděné háky a visací zámek v celkové hodnotě 2.630,- Kč, a na zařízení dílny způsobili škodu ve výši 260,- Kč, a to ke škodě provozovatelů dílny K. F., K. P. a Z. Z. Z popisu skutku byl tedy vypuštěn údaj o jeho předchozím odsouzení ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 Tm 26/2007 a v návaznosti na to skutek nebyl právně kvalifikován také podle písm. e) odst. 1 §247 tr. zák., přičemž odvolací soud tomuto obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Poškození K. F., K. P. a Z. Z. byli ve vztahu k obviněnému F. se svými nároky na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. ř. opětovně odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněnému J. M., ohledně něhož zůstal výrok o vině nedotčen, odvolací soud uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.
Ministryně spravedlnosti je toho názoru, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1, 2, §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 a §259 odst. 3 tr. ř., a to ve prospěch obviněných J. M. a J. F. Poukázala přitom na znění těchto ustanovení trestního řádu a namítla, že odvolací soud je striktně nerespektoval. Uvedla, že odvolací soud je vázán obsahem odvolání, resp. specifikací v něm vytýkaných vad rozsudku soudu prvního stupně. V tomto smyslu pak přezkoumává nejen rozsudečný výrok odvoláním výslovně napadený, nýbrž i výroky, na něž napadený výrok navazuje. I zde ale platí, že tak činí z hlediska v odvolání vytýkaných vad.
Odvoláním státního zástupce byly napadeny toliko výroky o trestu, týkající se obviněných F. a M., přičemž odvolání bylo zaměřeno v jejich neprospěch s tím, že rozsudku soudu prvního stupně bylo vytýkáno, že jim uložil pouze podmíněné tresty odnětí svobody a nikoli tresty nepodmíněné. Za této situace tedy měl odvolací soud přezkoumat napadené rozsudečné výroky pouze z toho hlediska, zda odvolání státního zástupce je či není důvodné, a pokud by je shledal nedůvodným, měl je podle §256 tr. ř. zamítnout. Nebyl však oprávněn na jeho podkladě rozsudek rušit a sám znovu rozhodovat ve prospěch obviněných (u obviněného F. se tak stalo ve výrocích o vině i trestu, u obviněného M. pouze ve výroku o trestu).
V závěru stížnosti pro porušení zákona pak ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009 byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, 2, §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. a §259 odst. 3 tr. ř., a to ve prospěch obviněných J. M. a J. F.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z přezkoumávaného trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 2 T 186/2008, konkrétně z protokolu o hlavním líčení, vyplývá, že po vyhlášení rozsudku okresním soudem v hlavním líčení dne 18. 5. 2009 a po poučení o opravných prostředcích si obvinění J. M. a J. F., stejně jako přítomný státní zástupce, ponechali k dispozici zákonnou lhůtu k vyjádření. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě proti němu podal odvolání pouze státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, které směřoval v neprospěch obviněných J. M. a J. F., a to výhradně proti výroku o uložených trestech, které podle obsahu podaného odvolání u obou obviněných pokládal za nepřiměřeně mírné a požadoval uložení trestů nepodmíněných. Spis byl poté s předkládací zprávou postoupen Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, k rozhodnutí o podaném odvolání státního zástupce.
Krajský soud předmětné odvolání projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2009 a z jeho podnětu pak ve svém rozsudku sp. zn. 14 To 216/2009 provedl výše zmíněné změny ve prospěch obviněných, konkrétně ve výroku o vině a trestu u obviněného F. a ve výroku o trestu u obviněného M. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pak mj. uvádí, že odvolání státního zástupce neshledal důvodným ve smyslu navrhovaných změn, ale zjistil pochybení v neprospěch obviněných, která bylo třeba napravit. V další části odůvodnění rozsudku pak uvádí argumenty, podle nichž byl obviněný F. nesprávně uznán vinným trestným činem krádeže též podle písm. e) §247 odst. 1 tr. zák. a tím je nesprávný též výrok o trestu, konkrétně délka zkušební doby podmíněného odsouzení. Ke stejnému pochybení ohledně stanovení délky zkušební doby podmíněného odsouzení pak došlo i u obviněného M. Krajský soud proto uvedená pochybení, k nimž došlo u jmenovaných obviněných v rozsudku soudu prvního stupně, k odvolání státního zástupce, byť bylo podáno v neprospěch obviněných, napravil svým vlastním rozhodnutím.
Podle §254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení trestního řádu platí, že mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
Podle §258 odst. 1 tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek (mimo jiné) také
b) pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí,
d) bylo-li v přezkoumávané části rozsudku porušeno ustanovení trestního zákona,
e) je-li uložený trest v přezkoumávané části rozsudku nepřiměřený.
Podle §258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení
a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo
b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení.
V prvé řadě je nutné zdůraznit, že novela trestního řádu provedená zák. č. 265/2001 Sb. opustila tzv. revizní princip, který se až do jejího přijetí dominantně uplatňoval v řízení o odvolání a podle něhož soud druhého stupně musel přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku, proti nimž mohl odvolatel podat odvolání, správnost každého výroku z hlediska všech v úvahu přicházejících vad skutkových i právních, a to jak hmotněprávních, tak procesněprávních, a řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, z hlediska případných vad, jež mohly způsobit, že některý výrok je nesprávný nebo chybí. Citovaná novela přitom vycházela z toho, že státní zástupce jako veřejný žalobce má v trestním řízení v souladu se svým ústavním a zákonným zakotvením hájit veřejný zájem. Rovněž obviněný, pokud podá odvolání, má právo sám zvolit způsob své obhajoby. Podobně je tomu u ostatních osob oprávněných brojit proti rozsudku nebo některé jeho části. Opravné řízení je ovládáno dispoziční zásadou, tzn. nemůže dojít k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek z vůle oprávněných osob. V zásadě proto není důvodu, aby odvolací soud tato hlediska nerespektoval a bez ohledu na obsah podaných odvolání vždy přezkoumával celé rozhodnutí a celé předcházející řízení před soudem prvního stupně, a to z hlediska všech vad přicházejících v úvahu (tedy např. pokud některá ze stran podá odvolání pouze proti výroku o trestu, automaticky přezkoumával i celý výrok o vině).
Odvolací řízení se tedy nadále řídí principem vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Tento princip je však modifikován (rozšířen) tak, že odvolací soud má povinnost v konkrétním případě jít nad rámec výroků nebo vad vymezených v odvolání, aby odvolatel nebyl poškozen neznalostí práva a aby jinak důvodně a správně vymezené vady rozsudku neznamenaly pro formální překážky nemožnost jejich odstranění. Uvedené obecné vymezení obsahu a rozsahu přezkoumávání rozsudku v odvolacím řízení je tedy rozšířeno tam, kde je třeba respektovat obsahovou (věcnou) souvislost jednotlivých částí napadeného rozsudku, protože výroky odvoláním napadené a nenapadené mohou mít takovou vzájemnou návaznost, že vada jednoho z nich ovlivňuje správnost i výroku jiného. Tím se zároveň odvolateli zaručuje dostatečně efektivní využití odvolacího práva i v případech, jestliže se mu nepodařilo v odvolání dostatečně vystihnout všechny souvislosti a důsledky jinak správně a důvodně vytýkaných vad. V odvolání totiž postačí správně vymezit všechny napadené výroky, protože pak jsou přezkoumávány z hlediska všech vad, které mohly způsobit jejich nesprávnost, anebo postačí náležitě konkretizovat všechny vytýkané vady, neboť pak jsou přezkoumávány i jiné než odvoláním napadené výroky, jestliže v nich má vytýkaná vada původ. Alespoň jeden výrok napadeného rozsudku a jednu vytýkanou vadu je však nutno v odvolání vždy vymezit, protože jde o nezbytné obsahové náležitosti (§249 odst. 1 tr. ř.), jejichž nesplnění vede k odmítnutí odvolání (§253 odst. 3 tr. ř.).
Rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu je tak i nadále omezen osobou odvolatele a od ní odvozeným právem napadat jednotlivé výroky rozsudku a předchozí řízení. Odvolací soud však přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel odvolání skutečně podal, a správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Jiné výroky a jim předcházející řízení přezkoumat zásadně nesmí, i když by šlo o výroky, proti nimž odvolatel odvolání podat mohl, lež neučinil tak, pokud ovšem nejde o výjimky podle §254 odst. 2 a 3 tr. ř.
Proto si odvolací soud musí před rozhodnutím o odvolání vyjasnit, zda byl odvoláním napaden celý rozsudek či pouze jeho část, a podle toho vymezit rozsah své přezkumné povinnosti. Oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), tedy např. výrok o trestu, o náhradě škody či o ochranném opatření. Oddělitelným však bude i jednotlivý výrok o vině tam, kde ve společném řízení je rozhodnuto o více skutcích. Vzhledem k procesnímu pojetí dílčích útoků pokračování v trestném činu (§89 odst. 3 tr. zák.) jako samostatných skutků (§12 odst. 12 tr. ř.) není vyloučena možnost postupného, a tedy odděleného projednávání jednotlivých dílčích útoků.
Odvolací soud je vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady v jeho rámci vytýká. Toto výchozí vymezení (a omezení) přezkumné pravomoci odvolacího soudu ve vztahu k napadeným výrokům však rozšiřuje ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., a to pro případy, když vada, která je vytýkána napadenému výroku rozsudku, má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním. Pak musí odvolací soud přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok za předpokladu, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil.
Dalším výrokem, který není odvoláním napaden, se zabývá jen v případě, že v přezkoumávaném výroku skutečně zjistí vytýkanou vadu, jež má původ v jiném výroku, než který byl napaden odvoláním, a za předpokladu, že odvolatel mohl i proti tomuto výroku podat odvolání, byť tak neučinil. Bylo by vybočením z principu vázanosti soudu obsahem podaného odvolání, kdyby odvolací soud přezkoumával navazující (nenapadený) výrok rozsudku přímo bez dalšího a zjišťoval existenci případných vad tohoto výroku či předcházejícího řízení. Podmínkou přezkoumání nenapadeného výroku je právě vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky.
( Viz. Pavel Šámal a kol., Trestní řád, komentář 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str. 1985 – 1986, 1991 – 1992 ).
Z toho co bylo shora uvedeno je zřejmé, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pokud se na podkladě podaného odvolání státního zástupce zabýval výrokem o vině v rozsudku soudu prvního stupně a tento v případě obviněného F. podrobil revizi v tom smyslu, že jej zrušil a vyslovil jej znovu v podobě příznivější pro obviněného, překročil v daném případě svoji přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Je tomu tak proto, že odvolací řízení bylo vyvoláno výhradně z podnětu státního zástupce , který podal odvolání v neprospěch obviněných M. a F., a to pouze do výroku o uložených trestech . Odvolací soud se tak měl zabývat výhradně oddělitelnými výroky o trestech, které byly jmenovaným obviněným uloženy soudem prvního stupně, a to z pohledu oprávněnosti námitek vznesených státním zástupcem.
Obviněnému F. byl trest odnětí svobody uložen v rámci trestní sazby trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. (v délce 6 měsíců), jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu, což odvolací soud vyhodnotil jako správné rozhodnutí, a nebyl zde tudíž důvod přihlížet k jakékoli případné vadě ve výroku o vině, která neměla současně vliv na správnost výroku o trestu, ve smyslu státním zástupcem podaného odvolání. Čili jinými slovy řečeno, odvolací soud mohl v projednávaném případě přihlížet pouze k takové vadě výroku o vině, která by zapříčinila, že soudem prvního stupně bylo rozhodnuto pro obviněného příznivěji, než tomu správně a v souladu se zákonem mělo být. Tedy změnit rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině bylo možné pouze ve smyslu odvolání podaného státním zástupcem v neprospěch obviněného, jelikož výrok o trestu (který byl odvoláním napaden) navazuje na výrok o vině (který odvoláním napaden nebyl), proti němuž státní zástupce je oprávněn též podat odvolání v neprospěch obviněného.
Závěr Nejvyššího soudu je proto takový, že vzhledem ke zjištění krajského soudu, že výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně netrpí vadami, které by zapříčinily jeho příznivější znění pro obviněné, v jejichž neprospěch bylo odvolání státním zástupcem podáno, nebyl oprávněn se jinými případnými vadami výroku o vině zabývat. To pak zároveň znamená, že nebyl ani oprávněn zrušit v rozsudku okresního soudu výrok o vině ohledně obviněného F. z důvodů uvedených v §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a sám podle §259 odst. 3 tr. ř. nově o vině tohoto obviněného rozhodnout způsobem pro obviněného příznivějším.
Významově obdobný závěr pak lze učinit i ve vztahu k výrokům o uložených trestech obviněným M. a F. Ty jim byly soudem prvního stupně uloženy shodně v trvání 6 měsíců, tedy v rámci trestní sazby trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jímž byli oba uznáni vinnými, přičemž výkon uložených trestů odnětí svobody jim byl oběma podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let, čili rovněž v souladu s platnou právní úpravou (viz §59 odst. 1 tr. zák.). Nebyl zde proto na základě podaného odvolání státního zástupce žádný důvod činit jakékoli úvahy směrem ke zmírnění uložených trestů. Naopak, veškeré úvahy odvolacího soudu se měly zaměřit na případnou důvodnost námitek odvolatele, tedy na to, zda by tresty uložené obviněným měly být zpřísněny. Pokud odvolací soud neshledal odvolání státního zástupce důvodným, měl jedinou možnost, a to zamítnout je podle §256 tr. ř., a nikoli postupovat podle §258 odst. 1 písm. e) a §259 odst. 3 tr. ř. a obviněným uložit tresty mírnější, byť pouze pokud jde o délku zkušební doby podmíněného odsouzení.
Protože Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích výše uvedeným způsobem naznačeným Nejvyšším soudem nepostupoval a rozhodl o odvolání státního zástupce tak, jak to vyplývá z jeho rozsudku ze dne 30. 9. 2009 sp. zn. 14 To 216/2009, Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že tímto stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím porušil zákon ve prospěch obviněných J. M. a J. F. v ustanoveních §254 odst. 1, odst. 2, §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 a §259 odst. 3 tr. ř.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve prospěch obviněných, rozhodl pouze tzv. akademickým výrokem, aniž by zrušil napadené rozhodnutí nebo jemu předcházející řízení, jelikož takový postup podle dikce ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. a násl. nepřicházel v úvahu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec