ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.56.2002.1
sp. zn. 4 Tz 56/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 21. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. M., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2001) a §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného V. M.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 2 T 134/2000, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v období mezi 15. 3. 2000 až 17. 4. 2000 v katastru obce L., v lesním revíru M., vytěžil a odcizil ke škodě s.p. L. ČR, L. s. P., celkem 45,33 m3 dřeva v celkové hodnotě 37 095,- Kč. Za to mu byl v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 2 T 42/2000, který obviněný převzal dne 4. 9. 2000, a který nabyl právní moci dne 13. 9. 2000, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázal soud obviněného k povinnosti zaplatit poškozeným L. ČR, s. p. se sídlem v H. K., na náhradě škody částku 36 390,- Kč.
Obviněný V. M. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného V. M.
Ministr spravedlnosti poukázal na okolnost, že rozsudek byl obviněnému doručen dne 5. 4. 2001, odvolání proti němu datoval 12. 4. 2001, přičemž razítko pošty v Z., odkud dopis doporučeně odeslal, je ze dne 17. 4. 2001. Pokud Krajský soud v Plzni zamítl takto podané odvolání obviněného, odůvodnil svůj postup úvahou, že je podáno opožděně, přičemž vycházel z data 17. 4. 2001, jež bylo uvedeno na obálce. Usnesení Krajského soudu v Plzni bylo obviněnému doručeno dne 30. 5. 2001. Obviněný dne 7. 6. 2001 Krajskému soudu v Plzni sdělil, že odvolání podal včas, a dne 12. 6. 2001 doručil kopii podacího lístku pošty, z něhož je zřejmé, že zásilku na poště v Z. odevzdal dne 13. 4. 2001. Obviněný V. M. nepodal žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. a protože soud může jednat pouze na základě takovéto žádosti, nebylo možno pochybení pracovnice pošty napravit.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného V. M., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 2 T 134/2001, byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 5. 4. 2001. Lhůta k podání odvolání počala obviněnému běžet dne 6. 4. 2001 a končila v pátek dne 13. 4. 2001. Okresnímu soudu Plzeň-jih bylo dne 18. 4. 2001 doručeno podání obviněného, označené jako „Odvolání podávané ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih“. Na obálce připojené k tomuto podání je otisk poštovního razítka pošty Z. s datem 17. 4. 2001 a poštovní nálepka s podacím číslem R 00072. Uvedené údaje tak potvrzují prvotní úvahu Krajského soudu v Plzni o opožděně podaném odvolání jako správnou.
Obviněný však poté, co dne 30. 5. 2001 obdržel usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, jímž bylo jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděně podané, zaslal Okresnímu soudu Plzeň-jih doporučenou zásilku, v níž předložil opis podacího lístku č. R 72, kde je vyznačen on jako odesílatel, adresátem je Okresní soud Plzeň-jih, přičemž razítko pošty v Z. označuje datum podání dne 13. 4. 2001. Obviněný V. M. byl poté dne 29. 8. 2001 vyslechnut soudní tajemnicí Okresního soudu Plzeň-jih k okolnostem podání odvolání, znovu předložil podací lístek s vyznačením podání zásilky dne 13. 4. 2001 a uvedl, že si rozdílnost dat na podacím lístku a obálce neumí vysvětlit. Okresní soud Plzeň-jih prováděl ve věci další šetření a zjistil, že dne 13. 4. 2001 pracovala na poště v Z. M. K., kterou poté dne 13. 11. 2001 k okolnostem podání předmětné zásilky vyslechnul. Uvedla, že kritického dne skutečně od obviněného inkriminovanou zásilku převzala a na podacím lístku označila skutečné datum jejího podání. Protože však bylo před velikonočními svátky, zpracovávala hodně zásilek, byl den výplat a nadto u přepážky neměla v dostatečném množství známky, zřejmě odložila dopis stranou a teprve následující pracovní den po velikonocích, tj. 17. 4. 2001 na dopis vylepila známky a dala razítko pošty.
Je tak prokázáno, že obviněný podal odvolání včas a rozhodnutí o zamítnutí odvolání jen z důvodu jeho opožděnosti bylo vydáno v rozporu se zákonem. K porušení zákona však nedošlo na základě pochybení soudu, neboť ten vycházel jednak z ustálené praxe, že datum uvedené na poštovní razítku je datem podání zásilky k poštovní přepravě, jednak z ustanovení vyhlášky pro držitele poštovní licence (§9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů o základních službách držitele poštovní licence č. 28/2001 Sb.). Obviněnému bylo usnesení Krajského soudu v Plzni doručeno dne 30. 5. 2001, přičemž podle §63 odst. 3 tr. ř. mohl požádat o navrácení lhůty. Tento úkon mohl učinit podle §61 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě tří dnů od jeho vyrozumění o tom, že opravný prostředek byl zamítnut pro opožděnost, tj. dne 4. 6. 2001. Tuto žádost však nepodal. Vzniklé pochybení tak bylo možno napravit toliko cestou stížnosti pro porušení zákona.
V této souvislosti Nejvyšší soud přihlédl i k ustanovení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zákon č. 209/1992 Sb.) a k ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.), podle nichž má každý právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, v neposlední řadě i k ustanovení čl. 2 Protokolu č. 7 k již citované Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož každý, koho soud uzná vinným z trestného činu, má právo dát přezkoumat výrok o vině nebo trestu soudem vyššího stupně. Vzhledem k těmto ústavně zakotveným právům musí být ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. aplikováno výlučně tehdy, je-li odvolání skutečně podáno opožděně.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 9 To 223/2001, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
(ve znění účinném do 31. 12. 2001) a §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného V. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vzhledem k závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu, že v případě odvolání obviněného V. M. proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 2 T 134/2001, byla zachována lhůta uvedená v ustanovení §248 odst. 1 tr. ř., Krajský soud v Plzni o takto podaném odvolání obviněného rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2003
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše N o v o t n á