ECLI:CZ:NS:2002:4.TZ.58.2002.1
sp. zn. 4 Tz 58/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. listopadu 2002 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. V., proti výroku o trestu pravomocného trestního příkazu samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 1 T 344/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 1 T 344/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. 1 T 344/2001, který nabyl právní moci dne 21. 5. 2002, byl obviněný S. V. uznán vinným, že od prosince 2000 do 17. 5. 2001, kdy mu bylo sděleno obvinění, v Č. T., okres Ú. n. O., jako otec nezletilých dětí V.- L., a L., na které je povinen dle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, čj. 6 C 188/94-22, ze dne 26. 1. 1995 přispívat výživným v celkové částce 1 180,- Kč měsíčně vždy do každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky dětí, tuto svoji povinnost úmyslně neplnil, výživné vůbec neplatil, a tak zůstal dlužen celkem 7 080,- Kč k rukám matky dětí E. V., bytem Č. T., L. č.177. Spáchal tím trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody na pět měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti výroku o trestu tohoto trestního příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. V. Vytkl v ní porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal mimo jiné na to, že výrokem o trestu v napadeném trestním příkazu byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., ve znění jeho novely dle zákona č. 265/2001 Sb., podle něhož lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku, ale jen s podmíněným odkladem jeho výkonu. Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, ale účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému. V daném případě byl trestní příkaz doručen až 11. května 2002.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu napadeného trestního příkazu byl ve vytýkaném směru porušen zákon v neprospěch obviněného S. V., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. trestní příkaz v napadené části zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen byl.
Trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl vyhotoven a datován dnem 28. 6. 2001, tedy ještě přede dnem 1. 1. 2002, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu, provedená zák. č. 265/2001 Sb. V době vyhotovení trestního příkazu bylo podle §314c odst. 2 písm. a) tr. ř., účinného do 31. 12. 2001, možné uložit trestním příkazem trest odnětí svobody do 1 roku, a to i nepodmíněný. V této době – 28. 6. 2001 tedy samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí nepochybil, když obviněnému S. V. uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců.
Tento trestní příkaz byl obviněnému S. V. doručen až 11. 5. 2002, tedy za účinnosti novely trestního řádu, provedené zák. č. 261/2001 Sb. Podle novelizovaného znění ustanovení §214e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
Se zřetelem na ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., podle něhož trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, avšak účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají až doručením trestního příkazu obviněnému, neměl samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí po 1. 1. 2002 doručovat zmíněný trestní příkaz obviněnému S. V., chtěl-li mu ukládat nepodmíněný trest odnětí svobody, nýbrž měl k projednání této trestní věci nařídit hlavní líčení. Nepodmíněný trest odnětí svobody s poukazem na ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., účinného od 1. 1. 2002, mohl uložit pouze rozsudkem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že napadeným trestním příkazem samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného S. V. (byl mu uložen trestním příkazem nepodmíněný trest odnětí svobody, ač zákon neumožňuje), jak v souladu s ustanovením §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil Nejvyšší soud.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. proti napadenému výroku o trestu byla stížnost pro porušení zákona přípustná pro zřejmý rozpor s účelem trestu, neboť trestním příkazem nelze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody.
Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu vadný trestní příkaz samosoudce Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, přičemž nemohl z následujících důvodů zrušit pouze výrok o trestu. Podle §314g odst. 2 tr. ř. byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší v celém rozsahu, přičemž není rozhodné, proti kterému z více výroků trestního příkazu byl odpor podán. V rozporu s tímto ustanovením by bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud by v napadeném trestním příkazu zrušil pouze výrok o trestu a výrok o vině by zůstal pravomocný, neboť v případě podání odporu proti následnému soudem prvního stupně doplněnému výroku trestního příkazu o trestu by tímto odporem měl být zrušen i výrok trestního příkazu o vině, který však zůstal pravomocný.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle §270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch - §273 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal