ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.78.2009.1
sp. zn. 4 Tz 78/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. října 2009 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 366/2007, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 366/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného R. K.
Napadené usnesení se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 2. 2007, sp. zn. 4 T 151/2004, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a obviněný A. H. trestným činem podplácení podle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Trestné činnosti se dopustili tak, že obviněný R. K. v době výkonu funkce místostarosty Úřadu městského obvodu P., v přesně nezjištěný den od počátku roku 2003 do 11. 8. 2003, na přesně neustanoveném místě, si dal slíbit úplatek ve výši 50.000,- Kč od obviněného A. H., za to, že mu zařídí přidělení obecního bytu v P., v obvodu Úřadu městského obvodu P., do nájmu. Za to byl obviněnému R. K. uložen podle §160 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále byl obviněnému podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, mu byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Současně byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v orgánech státní správy a samosprávy na dobu pěti let. Obviněnému A. H. byl uložen podle §161 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří roků.
Zároveň byli tímto rozsudkem obvinění R. K. a A. H. zproštěni podle §226 písm. a) tr. ř. obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň – město ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 1 Zt 216/2004, pro skutek ze dne 9. 3. 2004, jímž měl obviněný R. K. spáchat trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2, 3 písm. b) tr. zák. a obviněný A. H. trestný čin nepřímého úplatkářství podle §162 odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný R. K. odvolání směřující proti odsuzující části rozsudku, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Plzni dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 366/2007, tak, že odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Ministryně spravedlnosti České republiky podala proti usnesení odvolacího soudu podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. Vytkla v ní, že citovaným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo též v ustanovení §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák.
Podle stěžovatelky došlo k porušení citovaných zákonných ustanovení především v tom směru, že obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti v rozsahu, který zahrnoval výkon funkce v orgánem státní správy, přičemž trestného činu se obviněný nedopustil v souvislosti s takovouto funkcí, nýbrž v souvislosti s výkonem funkce zastupitele, jehož mandát však zaniká toliko některým ze způsobů uvedených v zákoně o volbách do zastupitelstva. Odvolání obviněného nemělo být dle stěžovatelky zamítnuto podle §256 tr. ř., neboť na výrok o vině, do něhož obviněný podal odvolání, se vázal vadný výrok o trestu zákazu činnosti.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 366/2007, byl porušen zákon v namítaném směru v neprospěch obviněného R. K., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla postup podle §270 odst. 1 tr. ř., tj., aby věc byla vrácena orgánu, o jehož rozhodnutí jde s pokynem znovu o ní jednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., „nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání“.
Podle ustanovení §254 odst. 3 tr. ř., „jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumává odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání“.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li je nedůvodné.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. „soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností“.
Těmito zákonnými ustanoveními se v dané věci soudy obou stupňů neřídily.
Z provedených důkazů vyplývá, že obviněný R. K. jako místopředseda Úřadu městského obvodu P. a jako člen rady tohoto městského obvodu, tedy osoba přímo se podílející na rozhodování o přidělování bytů, si dal slíbit úplatek ve výši 50.000,- Kč od obviněného A. H., za to, že mu zařídí přidělení obecního bytu v P., v obvodu Úřadu městského obvodu P., do nájmu. Z daného je zřejmé, že tato činnost obviněného spočívala ve zneužití jeho funkce místostarosty, tj. člena zastupitelstva příslušného územního celku, tedy, že se jedná o činnost související s výkonem samosprávy na základě zákona č. 128/2000 sb., o obcích, a nikoli s výkonem státní správy.
Samosoudce Okresního soudu Plzeň – město a následně odvolací senát Krajského soudu v Plzni náležitě nezvážili, že základní podmínkou pro uložení trestu zákazu určité činnosti ve smyslu §49 tr. zák. je, aby se pachatel dopustil trestného činu právě v souvislosti s touto činností. Zákaz určité činnosti lze uložit jen tehdy, když tuto činnost pachatel při trestném jednání sám přímo vykonával. V daném případě byl trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce v orgánech státní správy uložen obviněnému R. K. bez splnění podmínek stanovených v §49 odst. 1 tr. zák.
Kromě uvedeného pochybení však soud prvního stupně postupoval v rozporu s ustanovením §50 odst. 1 tr. zák., když obviněnému uložil trest zákazu činnosti, který je svou povahou v rozporu se zákonem, a to konkrétně s jednou ze základních zásad trestního práva obsaženou v Listině základních práv a svobod v čl. 39, tj. zásadou zákonnosti trestů – nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona).
Podle §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému zakazuje po dobu výkonu tohoto trestu výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis.
Ustanovení §50 odst. 1 tr. zák. blíže charakterizuje činnost, která může být předmětem trestu zákazu činnosti. Jinou činnost, než je uvedena v tomto ustanovení zákona, nelze zakázat, i když mohla být učiněna v souvislosti s trestným činem.
Trestem zákazu činnosti se postihuje výkon 5 kategorií určitých činností:
a)výkon zaměstnání, jímž se rozumí výkon práce za odměnu v rámci pracovního poměru nebo v rámci prací konaných mimo pracovní poměr dle Zákoníku práce;
b)výkon povolání, jenž je právem dovolená činnost obvykle vykonávaná za účelem opatření prostředků k životu. Kromě pracovní činnosti může zahrnovat i jiné aktivity, které mohou být zdrojem obživy (umělecká a autorská činnost);
c)výkon funkce, pod níž se zpravidla zahrnuje výkon činnosti za odměnu v pracovním poměru, který vzniká zejména volbou, jmenováním nebo ustanovením (např. statutární zástupce právnické osoby). Jde o užší pojem než pojem zaměstnání, protože každé zaměstnání není výkonem funkce;
d)výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, bez něhož nelze vůbec tuto činnost legálně vykonávat;
e)výkon činnosti upravené zvláštním předpisem, kdy jde zejména o výkon živnosti podle živnostenského zákona, ale i o výkon jiných činností při výkonu jiných povolání (tzv. svobodná povolání), jejichž výkon je zpravidla upraven zvláštními předpisy (advokáti, daňoví poradci, auditoři, notáři, znalci a tlumočníci atd.).
Výkon funkce člena zastupitelstva všech územních samosprávných celků ani jednomu z vyjmenovaných kriterií nevyhovuje a navíc zasahuje do právních předpisů upravujících vznik a zánik mandátu členů zastupitelstev územně samosprávných celků a ve své podstatě znamená odnětí pasivního volebního práva osobě, které byl uložen.
Podle č.l. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (z.č. 23/1991 Sb.) povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Podle odst. 2 meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem. Podle odst. 4 při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být řešeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Podle č.l. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mají občané právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Principy demokracie umožňují aktivní účast občanů na správě veřejných věcí, kteří mohou být za podmínek stanovených zvláštním zákonem o volbách do zastupitelstev (obcí) voleni do zastupitelstva (obce), mohou vykonávat funkce v zastupitelstvu (obce) a v dalších orgánech, například v radě zastupitelstva, ve výborech.
Podle §55 odst. 2 zák. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění předpisů pozdějších, mandát člena zastupitelstva obce zaniká
a)odmítnutím slibu člena zastupitelstva obce nebo složením slibu s výhradou,
b)dnem, kdy starosta nebo primátor a v hlavním městě Praze primátor hlavního města Prahy nebo starosta městské části obdrží písemnou rezignaci člena zastupitelstva obce na jeho mandát; dnem, kdy starosta nebo primátor a v hlavním městě Praze primátor hlavního města Prahy nebo starosta městské části podá rezignaci na zasedání zastupitelstva obce; rezignaci nelze vzít zpět,
c)úmrtím člena zastupitelstva obce,
d)dnem voleb do zastupitelstva obce,
e)dnem sloučení obcí nebo připojení obce k jiné obci.
Podle odst. 3 kromě případů uvedených v odstavci 2 zaniká mandát člena zastupitelstva obce, vysloví-li to příslušné zastupitelstvo, z důvodů
a)pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byl člen zastupitelstva obce odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
b)že člen zastupitelstva obce přestal být volitelný (§5),
c)neslučitelnosti funkcí podle §5 odst. 2.
Členem zastupitelstva obce může být dle §5 odst. 1 zák. č. 491/2001 Sb. zvolen každý volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva podle §4 odst. 2 písm. a) a b); členem zastupitelstva městského obvodu nebo městské části územně členěného statutárního města nebo městské části hlavního města Prahy může být zvolen ten volič, u kterého není překážka ve výkonu volebního práva podle §4 odst. 2 písm. a) a b) a který je v den voleb v tomto městském obvodu nebo městské části přihlášen k trvalému pobytu.
Podle §4 odst. 1 zák. č. 491/2001 Sb. právo volit do zastupitelstva obce, města nebo hlavního města Prahy má občan obce za předpokladu, že jde o státního občana České republiky, který alespoň v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, dosáhl věku nejméně 18 let, je v den voleb v této obci, městě nebo v hlavním městě Praze přihlášen k trvalému pobytu, a státní občan jiného státu, který v den voleb, a konají-li se volby ve dvou dnech, druhý den voleb, dosáhl věku nejméně 18 let, je v den voleb v této obci, městě nebo hlavním městě Praze přihlášen k trvalému pobytu a jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv, (dále jen \"volič\"); do zastupitelstva městského obvodu nebo městské části města se zvláštním postavením (dále jen \"územně členěné statutární město\") anebo městské části hlavního města Prahy má právo volit ten volič, který je v den voleb přihlášen k trvalému pobytu v tomto městském obvodu nebo městské části.
Podle odst. 2 jsou překážkami výkonu volebního práva
a)zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody,
b)zbavení způsobilosti k právním úkonům,
c)zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu nebo
d)výkon vojenské základní nebo náhradní služby, vyžaduje-li to plnění povinností z této služby vyplývajících, nebo služba vojáka z povolání v zahraničí.
Ze shora uvedených ustanovení vyplývá, za jakých podmínek zaniká mandát člena zastupitelstva, kdo může být členem zastupitelstva zvolen, kdo má právo volit do zastupitelstva i překážky výkonu volebního práva. Pouze za těchto zákonem stanovených podmínek je možné stát se členem zastupitelstva a pouze za těchto zákonem stanovených podmínek mandát člena zastupitelstva zaniká. Tuto právní úpravu nelze obcházet extenzivním výkladem ustanovení trestního zákona o ukládání trestu zákazu činnosti. Pro úplnost lze uvést, že připravovaná novela trestního zákona počítala se zavedením institutu ztráty způsobilosti k úřadu a volitelnosti, avšak navrhovaná právní úprava byla v průběhu připomínkového řízení vypuštěna s poukazem na to, že jde o zásah do ústavně (v případě poslanců a senátorů) nebo zákonem (u členů zastupitelstev) řešených vztahů, založených na principu zastupitelnosti voličů.
Ve vztahu k postupu soudu druhého stupně Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Plzni nedostál své přezkumné povinnosti, když výše uvedené vady při ukládání trestu zákazu činnosti soudem prvního stupně ponechal bez povšimnutí a odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 7 To 366/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení, které vydání tohoto usnesení předcházelo též v ustanovení §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného R. K., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil v celém rozsahu, jakož i veškerá další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud dále rozhodl tak, že podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a