ECLI:CZ:NS:2005:4.TZ.85.2005.1
sp. zn. 4 Tz 85/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2005 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. T., proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp zn. 1 T 216/1977, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. 1 T 216/1977 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §100 odst. 2, §101 odst. 1 tr. ř. a §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění, v neprospěch obviněného Z. T.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný Z. T. se podle §226 písm. b) tr. ř. z p r o š ť u j e o b ž a l o b y okresního prokurátora v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1977 sp. zn. Pv 169/77 pro skutek,
že dne 31. 3. 1976 při hlavním líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích v trestní věci proti obžalovanému V. S. a spol., když byl slyšen jako svědek a řádně poučen o právech a povinnostech svědka ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, uvedl v rozporu se svou svědeckou výpovědí v přípravném řízení, že mu není nic známo o tom, že obviněný S. měl podíl na rozmnožování nebo distribuci náboženských materiálů sekty „S. J.“, v čemž byl spatřován trestný čin křivé výpovědi (správně křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku) podle §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění,
protože tento skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. 1 T 216/1977 byl obviněný Z. T. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi (úplné označení zní, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku) podle §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože dne 31. 3. 1976 při hlavním líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích v trestní věci proti obžalovanému V. S., když byl slyšen jako svědek a řádně poučen o právech a povinnostech svědka podle trestního řádu, uvedl v rozporu se svojí svědeckou výpovědí v přípravném řízení, že mu není nic známo o tom, že obviněný S. měl podíl na rozmnožování nebo distribuci náboženských materiálů zakázané sekty S. J.
Za uvedený trestný čin byl obviněnému Z. T. uložen trest odnětí svobody na šest měsíců, s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 1977, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Ministr spravedlnosti citovaný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích napadl podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížností pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného Z. T. Podle jeho názoru byl zákon porušen v ustanoveních §100 odst. 2 a §101 odst. 1 tr. ř. a §175 odst. 1 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl nesprávný postup okresního soudu v hlavním líčení konaném dne 31. 3. 1976, kdy byla pod sp. zn. 1 T 1040/75 projednána trestní věc obžalovaného V. S. (v některých rozhodnutích se objevuje pod jménem V. S.), a Z. T. v něm byl vyslýchán jako svědek. Nesprávnost postupu okresního soudu podle stěžovatele spočívala v nedostatečném poučení Z. T. o jeho právu odepřít výpověď, jestliže by výpovědí způsobil sobě nebezpečí trestního stíhání, ve smyslu §100 odst. 2 a §101 odst. 1 tr. ř.
Ministr spravedlnosti taktéž zdůvodnil, že obviněný Z. T. byl v kritické době členem tehdy zakázané sekty S. J. a za svou činnost v této sektě byl opakovaně trestně stíhán a odsouzen. Při své činnosti přicházel do styku s obviněným S. a lze tak chápat jeho snahu o minimalizaci údajů v rámci jeho svědecké výpovědi o činnosti a jednání dalších členů sekty. Mohl se totiž důvodně domnívat, že by mohly vyjít najevo skutečnosti, které dosud nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, a které by mohly např. vést k obnově trestního řízení v jeho neprospěch v jeho předchozích trestních věcech. Bylo tedy namístě poučit jej podle §100 odst. 2 tr. ř. o oprávnění odepřít výpověď, jestliže by výpovědí mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání. Takového poučení se mu podle protokolu o hlavním líčení nedostalo, důsledkem čehož je procesní nepoužitelnost jeho výpovědi z hlavního líčení dne 31. 3. 1976. Neexistence této svědecké výpovědi nastoluje stav, kdy není naplněna skutková podstata trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění a obviněný tak nemohl být tímto trestným činem uznán vinným.
V rámci mimořádného opravného prostředku bylo též poukázáno na skutečnost, že obviněný V. S., v jehož trestní věci Z. T. vypovídal jako svědek, byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 1976 č. j. 1 T 1040/1975-114, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 6. 1976 č. j. 2 To 467/1976-122 pro trestný čin maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle §178 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 1990 č. j. 1 Rt 531/1990-7 však bylo rozhodnuto, že ustanovením §2 odst. 1 písm. d) zákona č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci byly výše citovaný rozsudek i usnesení krajského soudu zrušeny, a trestní stíhání obviněného V. S. bylo zastaveno.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 sp. zn. 1 T 216/1977 byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. T. v ustanoveních §100 odst. 2, §101 odst. 1 tr. ř. a §175 odst. 1 písm. b) tr. zák. Dále navrhl, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek zrušen, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, která touto změnou pozbydou podkladu a poté, aby Nejvyšší soud postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěným závěrům
Trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. b) tr. zák. se m. j. dopustí ten pachatel, který jako svědek před soudem zamlčí okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí. V posuzované trestní věci mělo podle rozsudku okresního soudu dojít k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu tím, že obviněný Z. T. při hlavním líčení dne 31. 3. 1976 u Okresního soudu v Českých Budějovicích jako svědek, přestože byl řádně poučen o právech a povinnostech ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu, v rozporu s obsahem své svědecké výpovědi z přípravného řízení, neuvedl podstatné okolnosti o trestné činnosti V. S., který byl stíhán pro trestný čin maření dozoru na církvemi a náboženskými společnostmi podle §178 tr. zák. Obviněný Z. T. byl v trestní věci obviněného V. S., jež byla posléze vedena u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 1040/75, vyslechnut v rámci přípravného řízení dne 28. 4. 1975 jako svědek a o tomto úkonu trestního řízení byl sepsán protokol. Z protokolace je patrno, že Z. T. byl v této souvislosti poučen o zákazu výslechu podle §99 tr. ř., o právu odepřít výpověď podle §100 tr. ř., o významu svědecké výpovědi z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi, jakož i o možnostech doplnění a oprav protokolu, stejně tak možnosti námitek proti jeho obsahu podle §103 tr. ř. Obviněný k obsahu těchto poučení uvedl, že jim plně porozuměl a hodlá podat svědeckou výpověď, což také učinil. V hlavním líčení dne 31. 3. 1976 byl opakovaně vyslechnut jako svědek za situace, kdy byl původní zprošťující rozsudek okresního soudu v rámci řízení o opravném prostředku zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena s pokynem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 3. 1976 lze zjistit, že Z. T. byl před započetím výslechu poučen v intencích §101 odst. 1 a §101 odst. 2 tr. ř. Z citace těchto zákonných ustanovení lze usuzovat, že zřejmě byla zjištěna jeho totožnost, poměr k obviněnému, že měl být poučen o právu odepřít výpověď, jakož i o povinnosti vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Z provedené protokolace však není zřejmé jak se jmenovaný v procesním postavení svědka k jednotlivým způsobům poučení vyjádřil a co z těchto případných vyjádření okresní soud vyvodil.
Z ustanovení §101 odst. 1 tr. ř. totiž explicitně vyplývá povinnost orgánu, před nímž je výslech prováděn, v daném případě okresního soudu, svědka výslovně poučit o právu odepřít výpověď v intencích ustanovení §100 tr. ř. Znamená to, že svědek se po tomto poučení k němu musí výslovně vyjádřit, a má-li právo odepřít výpověď, pak musí i výslovně prohlásit, zda tohoto práva používá či nikoliv. Obsah jeho vyjádření musí být uveden v protokolu o výslechu. Nebyl-li takový svědek poučen o tomto právu nebo nevyjádří-li se výslovně, zda tohoto práva používá či nikoli, jde o podstatnou vadu řízení, kterou lze odstranit jen opakováním vadně provedených úkonů (bližší viz R 9/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obviněný Z. T. v kritické době byl členem zakázané sekty S. J. a za tuto svou činnost v této sektě byl v minulosti trestně stíhán. Při své činnosti přicházel do styku s obviněným S. a lze tak chápat jeho snahu o minimalizaci údajů v rámci jeho svědecké výpovědi o činnosti a jednání dalších členů sekty. Mohl se totiž důvodně domnívat, že by mohly vyjít najevo skutečnosti, které dosud nebyly orgánům činným v trestním řízení známy, a které by mohly vést k zahájení trestního stíhání jeho osoby. Bylo tedy namístě poučit jej podle §100 odst. 2 tr. ř. o oprávnění odepřít výpověď, jestliže by výpovědí mohl sobě způsobit nebezpečí trestního stíhání. Takovéhoto poučení se mu podle protokolace nedostalo, takže v intencích výše uvedeného právního názoru je nutno považovat celé jeho poučení soudem za nedostačující a nezákonné, důsledkem čehož je procesní nepoužitelnost jeho výpovědi z hlavního líčení dne 31. 3. 1976. Neexistence této svědecké výpovědi nastoluje stav, kdy nebyla naplněna skutková podstata trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., a obviněný tak nemohl být tímto trestným činem uznán vinným. Na tomto faktu by nezměnilo nic ani to, pokud by k okolnostem poučení byl vyslýchán jako svědek předseda senátu či zapisovatelka, neboť protokolace rozsahu a obsahu poučení je natolik jednoznačná, že výslechy obou uvedených osob by byly nadbytečné.
Nejvyšší soud tak vzhledem k výše uvedeným zjištěním a závěrům podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 7. 1977 1 T 216/1977 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. T. v ustanoveních §100 odst. 2, §101 odst. 1 tr. ř. a §175 odst. 1 písm. b) tr. zák., v tehdy platném znění. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek okresního soudu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na něj navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté rozhodl ve věci sám při aplikaci ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., neboť rozhodnutí mohlo být učiněno na podkladě již zjištěného skutkového stavu, který nemusel být dalšími důkazy doplňován. Obviněný Z. T. byl s ohledem na již uvedené podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby okresního prokurátora v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 1977 sp. zn. Pv 169/77 pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 písm. b) tr. ř., v tehdy platném znění, protože byl učiněn závěr, že předmětný skutek není trestným činem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec