ECLI:CZ:US:2006:4.US.109.06
sp. zn. IV. ÚS 109/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Z. A., zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2005, sp.zn. 44 Co 242/2005, a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2005, č.j. 31 C 189/94-195, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva vyplývající z ust. čl. 2 odst. 2, 3, čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadenými rozhodnutími bylo stěžovateli se zpětnou účinností odňato osvobození od soudních poplatků. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že po přezkoumání poměrů stěžovatele dospěl k závěru, že jeho poměry v době přiznání osvobození od soudních poplatků toto osvobození neodůvodňovaly, a je tedy na místě jej odejmout. Odvolací soud pak toto rozhodnutí k odvolání stěžovatele potvrdil jako věcně správné, své odůvodnění však postavil na zjištění, že se poměry stěžovatele změnily a nadále neodůvodňují osvobození od soudních poplatků.
Stěžovatel navrhuje zrušení obou napadených rozhodnutí, ve své ústavní stížnosti však uplatňuje námitky pouze proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Dovozuje, že soud dostatečně nepochybným způsobem neprokázal, že skutečně došlo ke změně poměrů stěžovatele, která by odůvodňovala odnětí osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud si za účelem přezkumu napadených rozhodnutí vyžádal spis Městského soudu v Brně sp.zn. 31 C 189/94. Po prostudování ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 271/2000, nebo sp.zn. II.ÚS 489/03). Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje výhradně v případě, že pochybení obecných soudů má za následek porušení některého ústavním pořádkem zaručeného práva. Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Proti odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně neformuloval stěžovatel žádné námitky. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu pak dostatečně jasně vyplývá, z čeho soud vycházel a jakými úvahami se řídil. Není zde patrná svévole, ani jiné extrémní vybočení ze zásad spravedlivého procesu. Ústavní stížnost je toliko vyjádřením nesouhlasu se závěrem, ke kterému soud dospěl, a podnětem k přehodnocení tohoto závěru na úrovni tzv. "jednoduchého" práva Ústavním soudem. K takové činnosti však Ústavní soud, jak bylo uvedeno výše, není povolán.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatoval, že se stěžovateli nepodařilo prokázat zásah do jeho základních práv a svobod a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV.senátu Ústavního soudu