ECLI:CZ:US:2020:4.US.1209.20.1
sp. zn. IV. ÚS 1209/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2020 č. j. 27 Cdo 499/2020-663, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností, kterou podal sám, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020 č. j. 27 Cdo 499/2020-663, kterým bylo zastaveno dovolací řízení ve věci dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2020 č. j. 1 Co 46/2019-635, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 10. 2019 č. j. 14 Co 32/2013, 14 Co 310/2013-608 (tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu ze dne 24. 10. 2019 č. j. 14 Co 32/2013, 14 Co 310/2013-579, pro nezaplacení soudního poplatku) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
2. Ústavní soud přezkoumal, zda uvedené podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost splňuje procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, stejně jako v desítkách dalších podání téhož stěžovatele, že tomu tak není. Stěžovatelova ústavní stížnost trpí zjevnými vadami, neboť stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), v ústavní stížnosti chybí jakákoliv argumentace o porušení stěžovatelových základních práv nebo svobod zaručených ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a obsah ústavní stížnosti je na samé hranici srozumitelnosti (též vzhledem k tomu, že text je téměř nečitelný).
3. K výše uvedenému přistupuje ještě další okolnost. Podle §20 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §63 zákona o Ústavním soudu, každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770, který stěžovatel přiložil k jiným podáním adresovaným Ústavnímu soudu, se podává, že stěžovatel byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B. (II. výrok).
4. Z úřední činnosti (§49 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, věc sp. zn. IV. ÚS 808/20) je Ústavnímu soudu známo, že obec B. s podáními stěžovatele souhlasí "pokud podaná stížnost nemá žádné vady a nedostatky", jak tomu ovšem v posuzované věci nebylo (viz bod 2. shora).
5. Řízení o ústavní stížnosti není běžnou záležitostí každodenního života, naopak je to právní prostředek ultimae rationis. Ústavní stížnost podal sám stěžovatel, který je omezen ve svéprávnosti ve shora uvedeném rozsahu, a ustanovený opatrovník se (s ohledem na uvedené - viz bod 4.) k podání stěžovatele nepřipojil.
6. Na základě shora uvedených skutečností Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že ústavní stížnost byla podána osobou neoprávněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2020
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj