ECLI:CZ:US:2017:4.US.1223.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1223/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti 1) Sylvie Kynčlové, 2) Ing. arch. Jiřího Kynčla, 3) Drahuše Mannové, všech zastoupených JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2017, č. j. 7 As 277/2016-23, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 5. 10. 2016, č. j. 52 A 88/2015-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali dne 7. 10. 2015 správní žalobu, ve které na úvodní straně uvedli, že směřuje proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, odboru majetkového, stavebního řádu a investic, ze dne 6. 8. 2015, č. j. KrÚ-37958/100/2015/OMSŘI/MV-3; zbývajících jedenáct stran žaloby, včetně žalobního petitu, se obsahově shodovalo s žalobou z roku 2007 směřující proti rozhodnutím Magistrátu města Pardubic a úřadu městského obvodu Pardubice I. z téhož roku. O žalobě z roku 2007 již soud rozhodl rozsudkem ze dne 8. 11. 2007, č. j. 52 Ca 33/2007-118.
Krajský soud žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, neboť neobsahovala tzv. žalobní bod a tento nedostatek nemohl být odstraněn, protože žaloba byla podána v poslední den lhůty. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu a kasační stížnost stěžovatelů zamítl rozsudkem ze dne 17. 2. 2017, č. j. 7 As 277/2016-23.
Proti rozhodnutím kasačního soudu a krajského soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 21. 4. 2017 a navrhují, aby je Ústavní soud zrušil; namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřují v závěru o absenci žalobního bodu v žalobě a v tom, že nebyl vyzván k odstranění vad žaloby. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci a vedlejší účastníci řízení, kteří souhlasí se závěrem, že žaloba stěžovatelů neobsahovala žádný žalobní bod a nebylo možné je vyzvat k odstranění vad podání.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil. Ústavní soud neshledává nic protiústavního na interpretaci pozitivního práva, jak byla provedena v dané věci. Obecné soudy obsáhle a srozumitelně odůvodnily své závěry o absenci žalobního bodu v žalobě stěžovatelů z roku 2015 a uvedly důvody, proč nebylo možné stěžovatele vyzvat k odstranění vad jejich podání. Je zřejmé, že žaloba neobsahovala žádný žalobní bod, který by obsahově směřoval vůči rozhodnutí krajského úřadu uvedenému na titulní straně žaloby; rovněž petit je formulován tak, že se stěžovatelé domáhají zrušení jiných správních rozhodnutí a podání je tak do jisté míry zmatečné. V žalobě, která obsahově směřuje vůči jiným správním rozhodnutím, stěžovatelé neuvedli seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu stěžovatelů, což je však nezbytné pro naplnění pojmu žalobní bod.
Vyzývat stěžovatelku k odstranění vad žaloby nebylo možné, neboť to lze učinit pouze ve lhůtě pro podání žaloby podle §72 odst. 1 soudního řádu správního, je-li to objektivně možné, a za předpokladu, že žaloba obsahuje alespoň jeden žalobní bod. Pokud byla žaloba bez žalobního bodu podána v poslední den zákonné lhůty, nemohl krajský soud objektivně postupovat podle §37 odst. 5 soudního řádu správního (k tomu blíže viz např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. II. ÚS 392/01). Je procesní strategií (i rizikem) stěžovatelů, pokud s podáním správní žaloby otálejí až do posledního dne dvouměsíční lhůty, neboť si tím zkracují dobu, dokdy mohou odstranit případné vady svého podání. Stěžovatelé byli již při podání žaloby zastoupeni advokátkou (profesionální poskytovatelkou právních služeb), která si míry rizika spojeného s podáním žaloby v poslední možný den lhůty musela být vědoma.
Postupem obecných soudů nebylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces. Proto na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu