ECLI:CZ:US:2016:4.US.1242.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1242/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2016 č. j. 7 Afs 308/2015-28 a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 11. 2015 č. j. 31 Af 33/2015-55, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 20. 4. 2016, doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 4. 2016, Jan Houžvička (dále jen "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, aby v zájmu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení tento návrh spojil ke společnému řízení s předcházející ústavní stížností ze dne 19. 4. 2016, a aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky (jejich osvobozením)."
Podání stěžovatele není řádným návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť neobsahuje řadu zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovených náležitosti, především však stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§30, §31, §34, §72 zákona o Ústavním soudu).
Z předcházejících řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel (samostatně nebo společně) u Ústavního soudu vedl (z nedávné doby např. ve věcech sp. zn. IV. ÚS 1034/16 nebo sp. zn. II. ÚS 920/16), se podává, že postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti, stěžovatel volí opakovaně, ačkoliv byl Ústavním soudem mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a byl vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud s ústavní stížností nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. května 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj