ECLI:CZ:US:2011:4.US.1294.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1294/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele V. J., zastoupeného JUDr. Miroslavem Nippertem, advokátem, se sídlem Spálená 29, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 16. 4. 2010 č. j. 12 C 53/2008-160, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2011 č. j. 25 Co 383/2010-194, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. 5. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy, jež jsou garantovány zejména článkem 3 odst. 3, článkem 4 odst. 1 a článkem 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, přitom byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.110,- Kč s příslušenstvím jako nedoplatek na vodném a stočném. Stěžovatel v této souvislosti obecným soudům zejména vytýká, že jeho věc posuzovaly zaujatě (ve prospěch žalobkyně), provedené důkazy nehodnotily objektivně a ve všech souvislostech.
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 34, usnesení č. 43, str. 421). V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Nadto má Ústavní soud za to, že soudy se žádných stěžovatelem namítaných pochybení nedopustily.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu